Featured

First blog post

This is the post excerpt.

Advertisements

This is your very first post. Click the Edit link to modify or delete it, or start a new post. If you like, use this post to tell readers why you started this blog and what you plan to do with it.

post

Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

PRÁZDNÉ KŘESLO

Z mozku a pouze z mozku povstávají rozkoe, radosti, smích a prýmy stejně jako zármutek, bolest, al a slzy

Mozek je rovně sídlem ílenství a deliria, strachu a hrůz, je na nás útočí v noci i ve dne

Hippokratés

DÍL I

NA SEVER OD PAQUO

1

Přila poloit květiny na místo, kde zemřel ten chlapec a kde unesli to děvče.

Přila, protoe to byla obézní dívka s poďobaným obličejem, která nemá mnoho přátel.

Přila, protoe se to od ní čekalo.

Přila, protoe chtěla.

Neobratná a zpocená estadvacetiletá Lydia Johanssonová kráčela po hliněné krajnici silnice 112, kde zaparkovala svou hondu Accord, a pak opatrně sela z návrí k blátivému břehu, kde se Blackwater Canal vléval do kalné řeky Paquenoke.

Přila, protoe to pokládala za správné.

Přila, přestoe se bála.

Bylo krátce po rozbřesku, ale letoní srpen byl v Severní Karolíně nejteplejí za poslední léta a Lydia se v bílých atech zdravotní sestry potila jetě dříve, ne vyrazila na mýtinu na říčním břehu obklopeném vrbami, gumovníky a irokolistými vavříny. Místo, které hledala, nalezla snadno; luté policejní pásky bylo v ranním oparu velmi dobře vidět.

Zvuky časného rána. Křik potáplic, mátravé ustění ivočicha v hustém porostu opodál, horký vítr prohánějící se ostřicí a rákosem.

Boe, já mám strach, pomyslela si Lydia. ivě si vybavila nejhrůzyplnějí scény z románů Stephena Kinga a Deana Koontze, které čítávala pozdě v noci se svým společníkem půllitrem Ben & Jerrys. Její přítel se podobným knihám smál, ale Lydii vyděsily pokadé, kdy je četla, i kdy je třeba nečetla poprvé a dobře věděla, jak dopadnou.

V křoví se ozvaly dalí zvuky. Lydia zaváhala a ohlédla se.

Zvuky neustávaly.

Ahoj, řekl muský hlas. Byl velmi blízko.

Lydia zalapala po dechu a prudce se otočila. Téměř upustila květiny.

Jesse, tys mě teda vystrail.

Promiň.

Jesse Corn stál na druhé straně smuteční vrby nedaleko mýtiny, která byla oddělena policejní páskou. Lydia si vimla, e Jesseho pohled se upírá na stejnou věc: na lesknoucí se bílou čáru na zemi, kde bylo nalezeno chlapcovo tělo. Lydii neunikla ani tmavá skvrna, kterou jako zdravotní sestra okamitě identifikovala jako zaschlou krev.

Tak tady se to stalo, zaeptala.

Jo, tady.

Jesse si otřel čelo a prohrábl si poddajný chomáč světlých vlasů. Jeho uniforma, béový úbor úřadu erifa okresu Paquenoke, byla zmačkaná a zapráená. Pod paemi mu kvetly temné propocené skvrny. Třicetiletý Jesse Corn měl stále chlapecky milý obličej, a přestoe nebyl typem vychrtlého zatvrzelého kovboje, který Lydii imponoval, stejně jako u mnohokrát si Lydia i nyní pomyslela, e pokud jde o manelství, rozhodně by mohla dopadnout hůře.

Jak dlouho u tu jsi? zeptala se.

Ani nevím. Moná od pěti.

Viděla jsem jetě jedno auto. Nahoře na silnici. To je Jim? zeptala se Lydia.

Ne. Ed Schaeffer. Hlídá na druhé straně řeky. Jesse ukázal na kytičku. Ta je krásná.

Lydia se po chvíli podívala na sedmikrásky v ruce.

Stály dva dolary čtyřicet devět. Ve Food Lion. Koupila jsem je včera večer. Věděla jsem, e takhle po ránu nebudou mít nikde otevřeno. Teda v Dell’s otevřeno mají, ale tam zase neprodávají květiny. Napadlo ji, proč vlastně plácá tyhle blbosti. Neví, kde je Mary Beth?

Jesse zavrtěl hlavou.

Jako by se po ní slehla země.

To znamená, e nevíte ani o něm.

Ani o něm. Jesse se podíval na hodinky. A pak na tmavou hladinu, husté rákosí, neprostupnou trávu a rozpadající se molo.

Lydii se vůbec nelíbilo, e okresní policista s velkou pistolí působí stejně nervózním dojmem jako ona. Jesse vyrazil po travnatém svahu na silnici. Zarazil se.

Jenom za dva devadesát devět?

Za dva čtyřicet devět. Ve Food Lion.

To je zadarmo, řekl mladý policista a podíval se úkosem na oceán husté trávy. Znovu vyrazil do svahu. Počkám nahoře u sluebního auta.

Lydia Johanssonová přistoupila blíe k místu činu. Několik minut se modlila. Modlila se za dui Billyho Staila, která se včera ráno odpoutala právě na tomto místě od jeho zkrvaveného těla.

A také za dui Mary Beth McConnellové, a u teď byla kdekoliv.

A také za sebe.

V porostu se ozvaly dalí zvuky. Praskot a elest.

Denního světla přibývalo, ale slunce přesto nedokázalo projasnit Blackwater Landing. Řeka zde dosahovala značné hloubky a lemovaly ji neuspořádané černé vrby a tlusté cedrové a cypřiové kmeny některé byly ivé, jiné nikoliv, ale vechny se dusily pod nánosem mechu a popínavých rostlin. Nedaleko na severovýchod odtud se nacházely mokřiny Great Dismal Swamp a Lydia Johanssonová jako kadá správná skautka z okresu Paquenoke znala o tomto místě vechny legendy: o jezerní panně, o Bezhlavém elezničáři

Tyto přízraky ji vak nyní neznepokojovaly. Blackwater Landing teď měl své vlastní straidlo – chlapce, jen unesl Mary Beth McConnellovou.

Lydia nedokázala nemyslet na vechny historky, které u o něm slyela. Jak se zde tie potuluje bainami a lesy, bledý a vyzáblý jako houvička. Jak si vybírá milence, kteří zde leí na dece nebo parkují u řeky. Jak se v noci vkradl na dvorek jednoho domu u Canal Road a postavil se k oknu dívky, která uvnitř spala. Zíral na ni, třel si ruce jako kudlanka a civěl tak dlouho, a u to nemohl vydret, natáhl ruku přes otvor, který vyřezal do skla, a sáhl dívce pod pyamo. Nebo se jen tak přikrčil u krajnice před jedním domem v Blackwater Landing a díval se do oken v naději, e se mu podaří spatřit dívku, kterou po kole sledoval.

Lydia otevřela kabelku, vytáhla cigaretu a třesoucíma se rukama si zapálila. Cigareta ji trochu uklidnila. Lydia vyrazila podél břehu a zastavila se vedle trsu vysoké trávy, jen se ohýbal ve vánku.

Na vrcholu kopce zaslechla motor automobilu. Neodjídí snad Jesse, e ne? Lydia se znepokojeně podívala jeho směrem, ale Jesseho auto se ani nepohnulo. Zřejmě jen pustil klimatizaci, pomyslela si.

Kdy se otočila zpátky k vodě, vimla si, e listy ostřice, áchoru a divoké rýe se stále ohýbají, vlní a ustí.

Jako by tam někdo byl, jako by se drel u země a blíil se ke luté pásce.

Ale ne, ne, to je samozřejmě nesmysl. Je to jen vítr, ujiovala se Lydia. A obřadně poloila květiny do rozsochy větrem olehané vrby nedaleko od přízračného obrysu roztaeného těla, postříkaného krví tmavou jako říční voda.

Zástupce erifa Ed Schaeffer se opíral o dub a nevímal si ranních komárů, kteří mu poletovali kolem paí v koili s krátkým rukávem.

Přikrčil se a znovu začal zkoumat lesní porost.

Musel se zachytit větve, protoe měl závratě z vyčerpání. Stejně jako větina policistů z oddělení byl vzhůru ji téměř čtyřiadvacet hodin, během nich usilovně pátral po Mary Beth McConnellové a chlapci, který ji unesl. Zatímco vak ostatní začali jeden po druhém odjídět domů, aby se osprchovali, najedli a dopřáli si pár hodin spánku, Ed pokračoval v pátrání. Byl nejstarím a největím policistou ve sboru (padesát jedna let a sto osmnáct kilogramů převáně zcela postradatelné váhy), ovem ani únava, hlad a ztuhlé klouby ho nemohly odradit od dalího hledání ztracené dívky.

Znovu začal zkoumat půdu.

Stiskl tlačítko vysílačky. Jesse, to jsem já. Se tam?

Mluv.

Mám tady lápoty, zaeptal Ed. Jsou čerstvé.

Váně? Myslí, e je to on?

Kdo jiný by to byl? Takhle po ránu na téhle straně Paquo?

Zdá se, es měl pravdu, řekl Jesse Corn. Nejdřív jsem ti nevěřil, ale zřejmě jsi trefil hřebíček na hlavičku.

Právě Ed toti přiel s teorií, e se sem chlapec vrátí. Nelo o ádné klié, podle kterého se pachatelé vracejí na místo činu, ale spíe o to, e Blackwater Landing mu vdy slouil jako lovný revír, a a se chlapec za celá léta dostal do sebevětích potíí, vdy se sem zase vrátil.

Zdá se, e stopa vede směrem k tobě, pokračoval Ed, ale nejsem si jistý. Větinou lapal na listy. Měj oči na stopkách. Půjdu zjistit, odkud přiel.

S praskáním v kolenou se zvedl a co nejtieji se začal vracet po stopách směrem, ze kterého přicházely dále od vody a hlouběji do lesa.

Sledoval chlapcovu stopu asi sto metrů a viml si, e vede ke staré lovecké chatrči, která mohla hostit tři a čtyři lovce. Střílny byly tmavé a edivá chatrč vypadala oputěně. Dobrá, pomyslel si Ed. Uvnitř chlapec pravděpodobně není. Ale přesto

Ed Schaeffer se zhluboka nadechl a udělal něco, co u téměř rok a půl neudělal: vytáhl z pouzdra revolver. Sevřel ho zpocenou rukou a vyrazil kupředu. Oči mu zběsile těkaly sem a tam mezi chatrčí a porostem, jak neustále hledal místo, kam nejtieji nalápnout.

Je chlapec ozbrojen?, napadlo ho, kdy si uvědomil, e je nekrytý jako voják, který se vylodil na obnaené mořské plái. Představil si, jak se v jedné ze střílen rychle objevuje hlaveň puky a míří na něj. Zmocnil se ho náhlý nával paniky, a tak poslední tři metry k boční stěně chatrče rychle přeběhl v podřepu. Přitiskl se k hnijícímu dřevu, vydýchal se a začal pozorně naslouchat. Uvnitř slyel jen slabé bzučení hmyzu.

No dobrá, řekl si v duchu. Nakoukni tam. Rychle.

Ne stačil ztratit kurá, vstal a podíval se střílnou dovnitř.

Nikdo.

Naklonil se blí a pohlédl na podlahu. Na tváři se mu objevil úsměv.

Jesse, zavolal vzrueně do mikrofonu.

Copak?

Jsem u jedné chaty asi čtyři sta metrů severně od řeky. Myslím, e tu ten kluk nocoval. Jsou tu nějaké prázdné obaly od jídla a láhve od minerálek. A taky kotouč s izolační páskou. A ví co? Vidím tu taky mapu.

Mapu?

Jo. Zdá se, e je to mapa zdejí oblasti. Vsadím se, e nám prozradí, kam odvlekl Mary Beth. Co na to říká?

Ed Schaeffer se vak nikdy nedočkal reakce svého kolegy na tento cenný policejní objev.

V lese se ozval enský křik a vysílačka Jesseho Corna oněměla.

Lydia Johanssonová zavrávorala a znovu vykřikla, kdy chlapec vyskočil z vysoké trávy a zaatými prsty jí sevřel ramena.

Paneboe, prosím tě, neubliuj mi! křičela.

Buď zticha, sykl vztekle chlapec a rozhlédl se.

Měl trhavé pohyby a zlomyslné oči. Byl vysoký, vychrtlý jako větina estnáctiletých chlapců v malých městečkách Severní Karolíny a velice silný.

Kůi měl zarudlou a plnou podlitin zřejmě od jedovaté kumpy a na hlavě nedbalý sestřih, který vypadal, jako by si ho dělal sám.

Jen jsem přinesla květiny

, nic víc. Nechtěla jsem tu

P, sykl chlapec.

Jeho dlouhé a pinavé nehty se jí vak bolestivě zaryly do kůe a Lydia znovu vykřikla. Chlapec jí poloil ruku přes ústa. Lydia cítila, jak se tiskne na její tělo, a do nosu jí naráel jeho kyselý nemytý zápach.

Vykroutila hlavu z jeho sevření.

Neubliuj mi! adonila plačtivě. Prosím

Dr klapačku!

Slova z něj vyjela jako zátka ze sudu a na Lydiinu okrouhlou tvář dopadly kapičky slin. Chlapec jí vztekle zalomcoval, jako by byla neposluný pes. Lydia se mu instinktivně pokusila vytrhnout, jene on ji povalil do teplé trávy. Ucítila zápach zahnívající vegetace. Chlapec ztratil při zápase botu, ale nevěnoval své bosé noze pozornost a znovu Lydii poloil ruku přes ústa, přitiskl ji a drel tak dlouho, dokud se nepřestala vzpouzet.

Z vrcholu kopce se ozval hlas Jesseho Corna.

Lydio? Kde jsi?

P, varoval ji znovu chlapec a oči měl vytřetěné jako ílenec.

Pojď, padáme odsud. Jestli křikne, bude toho eredně litovat. Rozumí? Rozumí?

Sáhl si do kapsy a ukázal Lydii nů.

Lydia přikývla.

Chlapec ji začal táhnout k řece.

Ne, tam ne. Prosím ne, přesvědčovala Lydia v duchu svého anděla stráného. Nedopus, aby mě tam odvlekl.

Na sever od Paquo

Lydia se ohlédla a vimla si, e Jesse Corn stojí na okraji cesty, rukou si zakrývá oči před sluncem a pozoruje krajinu.

Lydio? volal.

Chlapec ji začal tahat rychleji.

Jeíikriste, dělej!

Hej! křikl Jesse, kdy je konečně zahlédl, a vyrazil z kopce.

Jene chlapec s Lydií u byli u břehu, kde měl chlapec pod rákosím a travou ukrytou malou loďku. Postrčil Lydii do loďky, odrazil se od břehu a začal prudce veslovat na druhou stranu řeky. Přirazil s loďkou ke břehu a vystrkal Lydii ven. Nato ji odvlekl do lesa, kde nael v porostu sotva znatelnou stezku.

Kam to jdeme? pitla Lydia.

Za Mary Beth. Bude s ní.

Proč? Co jsem provedla? zaeptala znovu Lydia a rozvzlykala se.

Chlapec vak u nepromluvil. Nepřítomně zaukal nehty o sebe a odtáhl dívku za sebou do lesa.

Ede, ozval se ve vysílačce naléhavý hlas Jesseho Corna. To je teda průvih. Dostal Lydii. Ztratil jsem ho.

Coe? Ed Schaeffer se zarazil.

Kdy zaslechl křik, utíkal směrem k řece.

Má Lydii Johanssonovou. Dostal ji taky.

Sakra, zabručel podsaditý policista, který klel zhruba stejně často, jako vytahoval zbraň. A proč to udělal?

Protoe je to blázen, odpověděl Jesse. Proto. Je na druhém břehu řeky a půjde tvým směrem.

Dobře. Ed se na okamik zamyslel. Pravděpodobně se sem vrátí, aby si vzal věci z té lovecké chajdy. Schovám se uvnitř a dopadnu ho, a vejde do dveří. Má bouchačku?

Neviml jsem si.

Ed si povzdechl. No dobře

Přijď sem, co nejdřív to půjde. A zavolej taky Jimovi.

Jasně.

Ed vypnul červené vysílací tlačítko a podíval se skrz křoví směrem k řece. Po chlapci a jeho nové oběti nikde ani stopy. Zadýchaně tedy odběhl k chatrči, nael dveře a rozkopl je. Dveře se s praskotem otevřely a Ed rychle veel dovnitř.

Byl tak bez sebe strachem a vzruením a tak silně se soustředil na to, co se stane, a sem chlapec dorazí, e zprvu vůbec nevěnoval pozornost malým černolutým tečkám, které mu bzučely před obličejem. Ani drobnému lechtání, které pocítil na krku a je se mu postupně rozlévalo dolů po páteři.

Po chvíli se vak lechtání změnilo ve výbuchy palčivé bolesti na ramenou, paích i pod nimi.

Ach Boe, vykřikl Ed, vyskočil a vyděeně pohlédl na tucty srňů, kteří se mu přilepili na kůi.

V panice je chtěl ze sebe setřást, ale jeho pohyby srně jetě více rozdrádily. Popíchali ho na zápěstí, na dlani, na prstech. Ed vykřikl. Bolest byla úděsnějí ne ve, co do té doby zail horí ne zlomená noha, horí ne kdy popadl litinový pekáč a nevěděl, e ho Jean nechala půl hodiny na sporáku.

Náhle vnitřek chatrče potemněl, kdy se z obrovského edého hnízda v rohu vyrojilo mračno dalích srňů. Hnízdo bylo rozdrcené zřejmě jak Ed prudce rozkopl dveře. Během okamiku na něj zaútočily stovky těchto zabijáckých tvorů. Bzučeli mu ve vlasech, sedali mu na ramena a na ui, lezli mu za koili a do kalhot, jako by věděli, e bodat do látky je zbytečné a lepí je vyhledat holou kůi. Ed vyrazil ke dveřím, strhl ze sebe koili a ke své hrůze uviděl, e má na obrovském břie i na prsou přilepené dalí vrstvy lesklých srňů. Zanechal snahy je ze sebe setřást a jednodue se dal do zběsilého běhu.

Jesse, Jesse, Jesse! volal, ale vzápětí si uvědomil, e se jeho hlas se změnil v pouhý epot; ihadla na krku mu uzavřela hrdlo.

Utíkej!, říkal si v duchu. Utíkej k řece.

A tak Ed utíkal. Pádil rychleji ne kdykoliv předtím a slepě se prodíral lesem. Nohy mu zuřivě kmitaly. Bě

Pokračuj v běhu, přikázal si. Nezastavuj se. Uteč těm malým hajzlům. Mysli na svou enu, mysli na dvojčata. Utíkej, utíkej, utíkej

Srňů teď bylo méně, ale Ed stále viděl, e se mu na kůi drí třicet nebo čtyřicet černolutých jedinců se zadky nakloněnými nestydatě dopředu, aby ho mohli znovu a znovu bodat.

Za tři minutky jsem u řeky. Plácnu sebou do vody a uteču té bolesti, uteču tomu ohni. Oni se utopí a zase mi bude dobře.

Ed běel jako závodní kůň, uháněl jako srnec a řítil se porostem, který se změnil v pouhou rozmazanou zelenou mouhu.

U tam

Počkat, počkat. Co se děje? Ed Schaeffer se podíval dolů a uvědomil si téměř pobaveně -, e vůbec neutíká. Dokonce se ani nedokázal postavit. Leel na zemi asi deset metrů od chatrče a nohy mu nekmitaly, nýbr sebou jen samovolně kubaly.

Ed hmátl rukou po vysílačce, a přestoe měl dlaň oteklou na dvojnásobek původní velikostí, podařilo se mu stisknout vysílací tlačítko. Poté se mu vak křeče rozířily od nohou do trupu, krku a paí a Ed vysílačku opět upustil. Jetě chvíli slyel z reproduktoru Jesseho hlas, a kdy tento hlas ustal, zaposlouchal se Ed do kolísavého bzukotu srňů, který se nakonec změnil v tenkou nitku monotónního zvuku a poté v úplné ticho.

2

Vyléčit ho mohl pouze Bůh. A ten se k tomu neměl.

Zas tak moc na tom vak nezáleelo, jeliko Lincoln Rhyme byl spíe vědecky ne duchovně zaloeným člověkem. Také proto nyní necestoval do Lourd, Turína nebo nějakého baptistického stanu s íleným duchovním léčitelem uvnitř, nýbr do nemocnice v Severní Karolíně v naději, e se zde stane alespoň částečným, kdy u ne úplným člověkem.

Usazen v červeném motorizovaném invalidním vozíku Storm Arrow nyní Rhyme sjel po rampě z dodávky, ve které spolu se svým oetřovatelem a Amélií Sachsovou právě urazil osm set kilometrů z Manhattanu. Se slámkou ovladače v dokonale tvarovaných rtech otočil vozík a na chodníku přidal rychlost směrem k hlavnímu vchodu Neurologického výzkumného ústavu při Severokarolínské univerzitě v Avery.

Thom stáhl rampu nablýskaného černého chryslera Grand Rollx, do kterého se dalo snadno vjet na invalidním vozíku.

Zaparkuj ho na místo pro invalidy, zavolal Rhyme a zachechtal se.

Amélie Sachsová zvedla obočí na Thoma, který řekl: Má dobrou náladu. Vyuij toho. Nevydrí mu dlouho.

Já to slyel, křikl Rhyme.

Oetřovatel odjel zaparkovat auto a Sachsová dohonila Rhyma.

U ucha měla telefon a čekala, a se jí ozvou z místní půjčovny aut.

Thom měl strávit větinu přítího týdne v Rhymově nemocničním pokoji a Sachsová chtěla mít pár hodin pro sebe, během nich si moná trochu prohlédne okolí. Kromě toho ji neoslovovaly dodávky, nýbr sportovní auta, a Sachsová se ji z principu vyhýbala vozidlům s maximální rychlostí nepřesahující stopadesátku.

Pět minut drela telefon u ucha a nakonec zklamaně zavěsila.

Nevadilo by mi čekat na telefonu, ale ta hudba je příerná. Zkusím to později. Podívala se na hodinky. Je teprve půl jedenácté a to horko u je nesnesitelné. Absolutně nesnesitelné.

Na Manhattanu není v srpnu právě nejmírnějí počasí, ale stále leí daleko severněji ne Severní Karolína, a kdy včera vyjíděli z New Yorku přes Holland Tunnel směrem na jih, pohybovala se teplota kolem dvaadvaceti stupňů a vzduch byl suchý jako troud.

Rhyme nevěnoval horku sebemení pozornost. Jeho mylenky se soustředily výlučně na účel zdejího pobytu. Automatické dveře se před nimi posluně otevřely (tohle bude klenot mezi středisky pro tělesně postiené, pomyslel si Rhyme) a noví návtěvníci veli do chladné chodby. Zatímco se Sachsová vyptávala na dalí pokyny, Rhyme se rozhlíel po celém podlaí. Viml si skupiny asi esti neobsazených a zapráených invalidních vozíků. Napadlo ho, co se asi stalo s jejich majiteli. Moná byla zdejí léčba natolik úspěná, e odhodili vozíky a povýili na chodítka a berle. Nebo se jejich stav zhoril a dnes jsou upoutáni na lůko nebo motorizovaný vozík.

A moná někteří z nich zemřeli.

Tudy,’ řekla Sachsová a kývla směrem k hale.

U výtahu (s dvojnásobně irokými dveřmi, madly a tlačítky metr od podlahy) se k nim připojil Thom a o několik minut později se u nacházeli před hledaným apartmá.

Rhyme přijel ke dveřím a viml si bezdotykového hlasového ovladače. Řekl hlučně: Sesame, otevři se, a dveře se skutečně doiroka rozevřely.

Tohle tu říká spousta lidí, pravila líně sekretářka, jakmile byli uvnitř. Vy jste určitě pan Lincoln Rhyme. Řeknu doktorce, e jste tady.

Doktorka Cheryl Veaverová byla tíhlá a dobře upravená pětačtyřicátnice. Rhyme si okamitě viml, e má rychlé oči a velmi silné ruce, jak se na chirurga sluí a patří. Na rukou měla krátké nenalakované nehty. Vstala od stolu, usmála se, potřásla si rukou se Sachsovou a Thomem a kývla na pacienta.

Lincolne.

Doktorko.

Rhyme přejel očima tituly mnoha knih na policích a pak si prohlédl mraky certifikátů a diplomů jak si viml, vechny pocházely z dobrých kol a renomovaných institucí. Rhyme ji ovem věděl, e tento ústav má nejlepí doporučení. Měsíce hledání ho přesvědčily, e univerzitní léčebné středisko v Avery je jednou z nejlepích nemocnic na světě. Zdejí onkologické a imunologické oddělení patřilo mezi nejvytíenějí v zemi a neurologický ústav doktorky Weaverové udával tón v oblasti výzkumu a léčby poranění míchy.

Ráda vás konečně poznávám, řekla doktorka.

Pod rukou jí leela asi dva centimetry tlustá hnědá sloka. Moje zpráva, předpokládal Rhyme a napadlo ho, co asi bývalý lékař zapsal do kolonky Prognóza: Nadějná? Slabá? Beznadějná?

Lincolne, u jsme spolu několikrát hovořili po telefonu, a jak vidím, rozhodl jste se podstoupit léčebnou proceduru na naem ústavu. Ráda bych proto s vámi znovu absolvovala několik předběných konzultací. Kvůli vám i kvůli sobě.

Rhyme zdvořile přikývl. Byl připraven snést pár formalit, přestoe jinak neměl na pitomosti trpělivost. A tohle pomalu začínalo zavánět alibismem.

Četl jste materiály o naem ústavu. A víte, e jsme nedávno začali zkouet novou metodu regenerace a rekonstrukce páteřní míchy. Musím ovem znovu zdůraznit, e jde o experimentální metodu.

Chápu.

Větina kvadruplegiků, které jsem léčila, toho ví o neurologii více ne leckterý praktický lékař. A vsadím se, e vy nejste výjimkou.

Vím něco o vědě, řekl Rhyme ledabyle, a vím něco o medicíně.

A věnoval doktorce Weaverové jedno ze své přebohaté zásoby pokrčení ramen, na která měl patent. Zdálo se, e si doktorka jeho pohybu dobře vimla a vryla si ho do paměti.

Omlouvám se, pokud budu jen opakovat, co u dávno víte, pokračovala, ale je velmi důleité, abyste chápal, co tato metoda dokáe a co nedokáe.

Prosím, řekl Rhyme. Pokračujte.

Nervová soustava se skládá z axonů, které přenáejí nervové impulsy. Při poraněních míchy jsou tyto axony přerueny nebo rozdrceny a odumírají. Tím přestávají přenáet impulsy, take se nervové signály nedostávají z mozku do zbytku těla. Asi jste u mnohokrát slyel, e nervy nemají schopnost regenerace. Jene to není tak úplně pravda. U periferní nervové soustavy, jako jsou ruce nebo nohy, mohou pokozené axony dorůst. U centrální nervové soustavy, kterou tvoří mozek a mícha, to vak moné není. Přinejmením se axony neregenerují samy od sebe. Take pokud se říznete do prstu, kůe vám sroste a do prstu se vám vrátí hmat. U páteřní míchy se nic podobného nestane. Existují ovem metody, které se právě učíme pouívat a které mohou takovou regeneraci podporovat.

V naem ústavu pouíváme metodu otevřeného útoku na místo poranění. Útočíme na pokozené místo na vech moných frontách. Pouíváme tradiční dekompresní chirurgii, abychom obnovili kostěnou strukturu obratlů a ochránili místo, ve kterém k poranění dolo. A pak na pokozené místo transplantujeme dvě věci: za prvé tkáň z periferní nervové soustavy pacienta

Protoe se dokáe regenerovat? zeptal se Thom a pečlivě si upravil lutomodrou vázanku s květinovým motivem.

Ano, ano, pochopitelně, zabručel Rhyme a obrátil se k doktorce.

Pokračujte, prosím.

Thom něco naznačil Sachsové. Rhymovi se zdálo, e oetřovatel eptá: Říkal jsem ti, e mu to dlouho nevydrí. Rhyme se tedy na Thoma zamračil a pak se zeiroka usmál na doktorku Weaverovou, která pokračovala: Dalí látkou, kterou transplantujeme, jsou buňky centrální nervové soustavy nějakého zárodku, které

Á, ralok, poznamenal Rhyme.

Přesně tak. Buňky pocházejí ze raloka modravého, ano.

Lincoln nám o tom říkal, podotkla Sachsová. Ale proč ze raloka?

Z imunologických důvodů raločí buňky mají dobrou slučitelnost s lidskými. A kromě toho, dodala doktorka a usmála se, je to zatraceně velká ryba, take z jednoho exempláře získáme velké mnoství zárodečného materiálu.

A proč právě zárodečného? vyptávala se Sachsová.

Protoe pouze centrální nervová soustava dospělého jedince nemá schopnost přirozené regenerace, zamumlal Rhyme a neskrýval rozladěnost z dalího přeruení. Nervová soustava dítěte přece musí růst.

Přesně tak. Zárodečný materiál obsahuje kmenové buňky také se jim říká progenitory. Ty podporují růst nervové tkáně. Po dekompresním chirurgickém zákroku a této mikrotransplantaci pak provedeme jetě jeden zákrok právě do něj vkládáme obrovské naděje. Vyvinuli jsme nové léky, které by podle naeho názoru mohly významným způsobem zdokonalit regenerací. Axony centrální nervové soustavy se toti neregenerují z toho důvodu, e se v pouzdrech kolem nervů hromadí bílkoviny zpomalující regeneraci. My jsme ovem vyvinuli protilátky, které na tyto bílkoviny útočí. Protilátky tedy umoňují regeneraci axonů. Zároveň podáváme pacientovi neurotrofin, který stimuluje jejich růst. Jedná se o nové léky, které nám připadají velice slibné. Na lidech vak dosud nebyly vyzkoueny.

A existují zde nějaká rizika? zeptala se Sachsová.

Rhyme se na ni podíval a doufal, e Amélie jeho pohled zachytí. On ta rizika znal. A on učinil rozhodnutí je podstoupit. Nepřál si, aby Sachsová doktorku přeruovala. Její pozornost se vak právě plně upírala na doktorku Weaverovou. Rhyme tenhle výraz znal: přesně tak Sachsová vyslýchala podezřelé osoby.

Samozřejmě zde existují rizika. Samotné léky nejsou nijak zvlá nebezpečné. Ovem existují rizika, která souvisejí s léčbou. U vech kvadruplegiků s postiením obratle C4 dochází ke zhorení činnosti plic. Vy jste se dokázal zbavit plícního ventilátoru, ale při podání anestetik u vás můe dojít k selhání respirační činnosti.

Stres z celé procedury by pak mohl vést k autonomní dysreflexi a potamo ke značnému zvýení krevního tlaku – tyto skutečnosti jistě dobře znáte -, co by zase mohlo mít za následek mrtvici nebo těkou mozkovou příhodu. Dále existuje riziko chirurgického pokození místa původního zraněni. Momentálně nemáte ádné cysty ani umělé cévky, ale operace a následné nahromadění tekutin by u vás mohly zvýit tlak a způsobit dalí komplikace.

Čili by to bylo jetě horí, utrousila Sachsová.

Doktorka Weaverová přikývla a podívala se na sloku zřejmě aby si osvěila pamě, ani by sloku otevírala. Vzhlédla.

Ve vaem případě byla zachována funkce jednoho lumbrikálního svalu, můete pohybovat prsteníčkem levé ruky a dobře ovládáte rovně svalstvo na ramennou a krku. O některé nebo dokonce o vechny tyto funkce můete přijít. A můete ztratit i schopnost samostatného dýchání.

Sachsová setrvala v naprostém tichu. Aha, řekla nakonec a slovo z ní vylo v podobě napjatého povzdechnutí.

Musíte tato rizika uváit v porovnáni s tím, co doufáte léčbou získat. Říkám vám na rovinu, e nebudete moci znovu chodit, pokud jste v něco takového doufal. Procedury tohoto druhu přinesly omezené úspěchy v případě poranění na úrovni bederní a hrudní co je mnohem níe ne ve vaem případě, a navíc se jednalo o méně závaná pokození. U poranění krční páteře byly úspěchy pouze okrajové a u traumat obratle C4 vůbec ádné.

Jsem hazardní hráč, řekl Rhyme rychle a Sachsová se na něj znepokojeně podívala. Protoe věděla, e Lincoln Rhyme vůbec není hazardní hráč. e je zaloením vědec, který ije podle vyčíslitelných a dobře doloitelných principů.

Chci tu operaci, dodal Rhyme prostě.

Doktorka Weaverová přikývla a nezdálo se, e by ji Rhymovo rozhodnutí potěilo, nebo zklamalo.

Bude zapotřebí provést pár testů, které potrvají několik hodin. Zákrok je naplánován na pozítří. Budete muset vyplnit asi tisíc formulářů a dotazníků.

Doktorka se obrátila k Sachsové. Vy jste jeho zplnomocněný zástupce?

Ne, já, ozval se Thom. Podepíu to za něj.

Dobře. Take zatím počkejte tady. Za chvíli se vrátím s papíry.

Sachsová vstala a následovala doktorku z místnosti. Rhyme zaslechl, jak jí říká: Doktorko, chtěla bych se

Dveře se s cvaknutím zavřely.

Spiknutí, zamumlal Rhyme k Thomovi. Vzpoura posádky.

Dělá si o tebe starosti.

Starosti? Ta enská jezdí v autě dvěstěčtyřicítkou a hraje si v jiním Bronxu na vojáky. Já si zase do sebe nechávám vpravit rybí buňky.

Ty ví, jak to myslím.

Rhyme netrpělivě pohodil hlavou. Oči mu zabloudily do rohu kanceláře doktorky Weaverové, kde se na kovovém podstavci vyjímala páteřní mícha, pravděpodobně skutečná. Rhymovi připadala příli křehká, ne aby dokázala udret nesmírně sloitý lidský ivot, který byl kdysi kolem ní obalen.

Foukl do trubičky ovladače vozíku a otočil se ke dveřím. Podíval se úkosem, jako by mohl vidět skrz stěnu a dozvědět se, jaké pikle na něj Amélie kuje.

O čem se tam baví? zamumlal a podíval se výhrůně na Thoma. Ty to ví? Je tu snad něco, o čem jsi mi neřekl?

Lincolne

Právě kdy se Rhyme chystal otočit čelem k oetřovateli, dveře se otevřely a dovnitř někdo vstoupil. Nebyla to vak doktorka Weaverová, nýbr vysoký a a na lehce vyduté břicho hezky upravený mu v lutohnědé policejní uniformě.

Má návtěvu, pronesla váně Sachsová.

Kdy mu uviděl Rhyma, sundal si neforemnou hučku a přikývl.

Necivěl na Rhymovo postiené tělo, jak to při setkání s ním činila větina lidí, ale okamitě zabloudil očima k páteři na podstavci za lékařčiným stolem. Po chvíli se podíval zpátky na Rhyma.

Pane Rhyme, já jsem Jim Bell. Bratranec Rolanda Bella. Říkal mi, e budete tady, a tak jsem sem přijel z Tanner’s Corner.

Roland Bell pracoval u newyorské policie a několikrát vyetřoval případ spolu s Rhymem. V současné době byl parákem Lona Sellitta detektiva, kterého znal Rhyme u celá léta. Roland poskytl Rhymóvi jména několika svých příbuzných, kterým měl Lincoln během pobytu v Severní Karolíně zavolat, kdyby zatouil po návtěvě.

Jim Bell byl jedním z nich, vzpomněl si Rhyme. Podíval se za erifa ke dveřím, kterými měl přijít jeho anděl milosrdenství doktorka Weaverová, a nepřítomně řekl: Těí mě, e vás poznávám.

Bell se pochmurně usmál. Upřímně řečeno nevím, jestli za chvíli nezměníte názor, pane.

3

Kdy se Rhyme bedlivěji zaměřil na návtěvníka, nemohla mu uniknout podobnost.

Stejně tíhlá postava, stejně dlouhé ruce, řídnoucí vlasy a lehkomyslná povaha jako u bratrance Rolanda. Tenhle Bell ovem vypadal osmahlejí a olehanějí větrem. Nejspí chodil hodně na ryby a na lov. Stetson by mu sluel lépe ne policejní klobouk. Posadil se na idli vedle Thoma.

Máme takový problém, pane Rhyme, začal.

Říkejte mi Lincolne, prosím vás.

Tak prosím, vyzvala Bella Sachsová. Povězte mu, co jste mi říkal.

Rhyme na Sachsovou chladně pohlédl. Seznámila se s tím člověkem před třemi minutami a u je s ním spolčená.

Jsem erif okresu Paquenoke. To je asi třicet kilometrů východně odtud. Máme tam takový případ, a tak jsem si vzpomněl, co mi říkal bratranec – nemůe si vás vynachválit, pane

Rhyme na Bella netrpělivě kývl, aby pokračoval. Kde je sakra ta doktorka?, napadlo ho. Kolik těch formulářů musí jetě sehnat? A je i ona součástí tohohle spiknutí?

Pokud jde o ten případ

Prostě jsem si říkal, e se sem zastavím a zeptám se vás, jestli byste nám nemohl věnovat trochu času.

Rhyme se zasmál, ale v jeho smíchu nebyla ani petka humoru.

Já půjdu na operaci.

Ach ano, já to chápu. Za nic na světě bych se vám do ní nechtěl plést. Jednalo by se jen o pár hodin

Moc velkou pomoc nepotřebujeme, alespoň doufám. Víte, bratranec Roland mi vyprávěl o některých kouscích, které jste prováděl během vyetřování tam u vás na severu. My sice máme základní laboratorní vybavení, ale větina soudních expertiz musí projít přes Elizabeth City tam je nejblií ústředí státní policie -, nebo přes Raleigh. Vypáčit z nich odpověď trvá celé týdny. A my týdny nemáme. My máme hodiny. Přinejlepím.

Na co?

Na to, abychom nali dvě unesené dívky.

Únosy spadají pod federály, konstatoval Rhyme. Obrate se na FBI

Nevzpomínám si, kdy jsme měli v okrese federála, pokud nepočítám lidi z ATF a pár zatčení za nelegální výrobu alkoholu. Ne se sem FBI uráčí přijet a s něčím začít, budou to mít ty holky za sebou.

Povězte nám, co se stalo, vybídla ho Sachsová.

Má ve tváři ten svůj zaujatý výraz, pomyslel si Rhyme cynicky a s nelibostí.

Včera dolo k zavradění jednoho chlapce z místní střední koly a k únosu vysokokolské studentky. Dnes ráno se pachatel vrátil a unesl dalí dívku.

Rhyme si viml, e muova tvář potemněla.

Nastrail past a těce zranil jednoho z mých lidí, který teď leí tady v léčebném středisku v kómatu.

Jsou rodiny těch dívek bohaté? zeptala se Sachsová. Dostaly ádost o výkupné?

Velmi podstatné otázky, napadlo Rhyma. Tedy na aktivní vyetřování.

Jene on tu nebyl proto, aby něco aktivně vyetřoval. Sachsová si ovem jeho úklebku nevímala.

Ne, o peníze nejde. erifův hlas se náhle sníil. Je tu sexuální motiv. Pachatel byl dvakrát zatčen za ohmatávání dívek a jednou za masturbaci na veřejnosti.

Bell to pronesl s jistou citlivostí a očima přitom pokukoval po Sachsové. Rhyme měl sto chutí mu oznámit, e Sachsová před nedávnem ohledávala místo činu v případu sexuálně motivovaného rozčtvrcení v Bronxu, přičem Rhymovi rozjařeně hlásila, e v bytě jednoho podezřelého objevila závaný důkaz: album s fotografiemi pachatelova uměleckého díla.

Rhyme si viml, e si Sachsová přestala zarývat krátký nehet ukazováčku do vlasů a krábat se na hlavě, ale e zaujatě a soustředěně poslouchá Bellovo vyprávění. No, moná se tedy nejednalo o pouhé spiknutí, ovem Rhyme dobře věděl, proč se Amélie tolik zajímá o případ, na jeho vyetřování absolutně nemají čas. A ten důvod se mu pranic nelíbil.

Amélie, začal a vrhl chladný pohled na nástěnné hodiny.

Proč nechce, Rhyme? Co ti to udělá?

Sachsová si odhrnula dlouhé rudé vlasy z ramena, kam jí splývaly jako nehybný vodopád.

Bell znovu pohlédl na míchu v rohu místnosti.

Jsme jen malý úřad, pane. Dělali jsme, co jsme mohli vichni mí lidé a pár dalích dobrovolníků byli celou noc vzhůru, ale faktem je, e jsme prostě nenali jedinou stopu. Ed – to je ten policista v kómatu – se zřejmě nějak dostal k mapě, která prozrazovala, kam mohl pachatel odejít. Jene doktoři nevědí kdy nebo jestli vůbec se zase probere. Bell prosebně pohlédl Rhymovi do očí. Byli bychom moc rádi, kdybyste se podíval na důkazy, které jsme nali, a sdělil nám, kam podle vás mohl ten kluk zamířit. My jsme u konce s dechem. Potřebujeme seriózní pomoc.

Rhyme to stále nechápal. Úkolem kriminalisty je analyzovat důkazy, pomoci vyetřovatelům identifikovat podezřelého a poté podat svědectví před soudem.

Ale vy přece pachatele znáte a víte, kde bydlí, řekl. Vá státní zástupce bude mít neprůstřelný případ.

I kdyby toti zvorali místo činu a policisté z malého města toho jsou docela dobře schopni -, pořád jim zbývala spousta důkazů pro usvědčení ze zločinu.

Ne, ne my se přece neobáváme soudního procesu, pane Rhyme. Nám jde o to pachatele najít, ne ty dívky zavradí. Nebo alespoň Lydii. Domníváme se, e Mary Beth je u dost moná mrtvá. Víte, kdy se to stalo, prolistoval jsem jednu kníku o vyetřování podobných zločinů. Stálo tam, e při sexuálně motivovaných únosech máte obvykle čtyřiadvacet hodin na nalezení oběti. Po uplynutí této doby ji únosce přestane pokládat za člověka a nedělá mu nejmení potíe obě zavradit.

Označil jste pachatele za kluka, řekla Sachsová. Jak je starý?

estnáct let.

Take mladistvý.

Technicky vzato ano, řekl Bell. jene je na pohled dost velký a má za sebou horí minulost ne větina dospělých potíistů.

Proklepli jste jeho rodinu? zeptala se Sachsová, jako by bylo ji předem rozhodnuto, e se s Rhymem začnou případem zabývat.

Jeho rodiče ji zemřeli. Bydlí v pěstounské rodině. Prohledali jsme jeho pokoj, ale nenali jsme ádné tajné skrýe, deník ani nic podobného.

Ani jste nemohli, pomyslel si Lincoln Rhyme a vroucně si přál, aby tenhle člověk odjel zpátky do svého okresu s nevyslovitelným názvem a odnesl si své problémy s sebou.

Myslím, e bychom měli, Rhyme, řekla Sachsová.

Sachsová, ta operace

Dvě oběti za jeden den? argumentovala Sachsová. Mohl by to být progresivní pachatel.

Progresivní pachatelé jsou jako drogově závislí. Aby ukojili svou rostoucí potřebu po zločinnosti, neustále stupňují četnost i krutost páchaných zločinů.

Bell přikývl.

Přesně tak. A pak jsem se jetě nezmínil o jedné věci. Za posledních pár let dolo v okrese Paquenoke ke třem dalím úmrtím a před několika dny taky k jedné podivně vyhlíející sebevradě. Domníváme se, e pachatel by mohl být do vech těchto případů zapleten. Jene jsme nenali dostatek důkazů, abychom mu je přiili.

Nejspí proto, e jsem místo činu neprocházel já, pomyslel si Lincoln, ale pak ho napadlo, e tahle pýcha je hříchem, který ho jednoho dne zničí.

Neochotně musel uznat, e jeho mysl nabírá stále vyí obrátky a e ji fascinují hádanky, které tento případ nastoluje. Právě díky podobným duevním výzvám se Lincoln Rhyme dokázal udret ve stavu příčetnosti – právě díky nim zatím nevyhledal nějakého Jacka Kevorkiana, který by mu dopomohl k sebevradě. A i kdy to Rhyme nikdy nikomu nepřiznal, pokud by si měl vybrat mezi opětovným návratem pohyblivosti a zachováním své geniální pochybovačné mysli, bez váhání by se vzdal raločích buněk i operace a vybral by si mozek. Přes to vechno byla pro něj operace navzdory vekerým rizikům ivotně důleitá. Byl to jeho Svatý grál.

Na tu operaci jde a pozítří, Rhyme, naléhala Sachsová. A do té doby tě čeká jen pár testů.

Á, konečně se ukazují tvoje skryté motivy, Sachsová

Jene Sachsová uhodila hřebíček na hlavičku. Před samotnou operací čekala Rhyma celá řada prostojů. Navíc mělo jít o prostoje bez osmnáct let staré skotské. A co by tak asi mohl kvadruplegik dělat v malém městě v Severní Karolíně? Největím nepřítelem Lincolna Rhyma nebyly křeče, přízračná bolest nebo dysreflexe, která suuje vechny pacienty s poruenou míchou: jeho největím nepřítelem byla nuda.

Dám vám jeden den, řekl nakonec. Pokud nebudu muset odloit operaci. Na tuhle proceduru jsem čtrnáct měsíců čekal v pořadníku.

Platí, pane, řekl Bell a jeho vyčerpaná tvář se rozjasnila.

Thom ovem zavrtěl hlavou. Posly, Lincolne, nejsme tu proto, abys pracoval. Přijeli jsme sem kvůli proceduře a pak hned odjídíme. Nemám tu ani polovinu věcí, které pro tebe potřebuji, kdy jsi zabrán do práce.

Jsme přece v nemocnici, Thome. Nepřekvapilo by mě, kdybychom tu nali větinu toho, co potřebuje. Promluvíme s doktorkou Weaverovou. Určitě nám ráda vyjde vstříc.

Oetřovatel v zářivě bílé koili, naehlených hnědých kalhotách a kravatě prohlásil: Kromě toho si nemyslím, e je to zrovna dobrý nápad.

Rhyme si ho nevímal a pohlédl na Bella. Jak dlouho u vám pachatel uniká?

Jenom pár hodin, odpověděl Bell. Nechám vám sem poslat důkazy, které jsme objevili, a moná taky mapu oblasti. Zorganizujeme na něj hon. Myslel jsem

Bellův hlas se vak zlomil, kdy Rhyme zavrtěl hlavou a zamračil se. Sachsová musela potlačit úsměv; věděla, co teď přijde.

Ne, ne. Pojedeme na úřad erifa. Budete nás muset umístit někde v

Jak se jmenuje to sídlo okresu?

Ehm, Tanner’s Corner.

Musíte nás umístit někde, kde budeme moci pracovat. Potřebuji laboratorního asistenta

Máte na úřadu erifa laboratoř?

My? zeptal se zmatený erif. Ani náhodou.

Dobře, seeneme vám seznam přístrojů, které budeme potřebovat. Můete si je vypůjčit od státní policie. Rhyme pohlédl na hodiny. Můeme tam být tak za půl hodinky. Je to tak, Thome?

Lincolne

Je to tak?

Za půl hodinky, zamumlal odevzdaně oetřovatel.

A pak kdo tu má patnou náladu.

Přines ty formuláře od doktorky Weaverové a vezmi je s sebou. Můe je vyplnit, kdy budeme se Sachsovou pracovat.

Dobře, dobře.

Sachsová právě sepisovala seznam základního laboratorního vybavení. Přidrela ho před Rhymem, aby si ho mohl přečíst.

Rhyme přikývl a pak řekl: Připi tam jetě jednotku pro měření hustotního gradientu. Jinak to vypadá dobře.

Sachsová připsala poloku na seznam a podala papír Bellovi.

Ten si seznam přečetl a nejistě přikývl.

Jistě, zařídím to. Ale opravdu bych vám nerad způsobil nějaké váné potíe

Jime, doufám, e s vámi můu mluvit na rovinu.

Jistě, pane Rhyme.

Lincolne, opravil ho kriminalista hlubokým hlasem. Prohlídka několika důkazů nám skoro k ničemu nebude. Pokud máme dospět k nějakému výsledku, budeme muset s Amélií velet celému pátrání. Budeme muset mít stoprocentní kontrolu. Take mi rovnou řekněte: bude to pro někoho problém?

Bellovy oči prozrazovaly úlevu z takového poadavku.

Postarám se, aby nebyl, odpověděl erif.

Dobře. A teď u běte sehnat to vybavení. Musíme pohnout kostrou.

Ne vak erif Bell zamířil ke dveřím, chvíli jen tak postával s kloboukem v jedné ruce a seznamem od Sachsové ve druhé.

Rhyme měl pocit, e erifův bratranec Roland, který pouíval mnoho jianských výrazů, by měl pro erifovu nynějí grimasu přiléhavé označení. Rhyme si nebyl úplně jistý, jak tenhle Rolandův výraz přesně zněl, ale nějak to souviselo s chytáním medvěda za ocas.

Jo a jetě něco, ozvala se Sachsová a zarazila Bella právě ve chvíli, kdy procházel dveřmi. Bell se zastavil a otočil se. Jak se ten pachatel jmenuje?

Garrett Hanlon. Ale v Tanner’s Comer mu říkají Hmyzoun.

Paquenoke je malý okres v severovýchodním cípu Severní Karolíny.

Tanner’s Corner, které se rozkládá přiblině uprostřed okresu, je největím městem a obklopují ho mení oddělené shluky obytných či průmyslových objektů, jako je například Blackwater Landing, je se krčí několik kilometrů od hlavního města okresu u řeky Paquenoke té větina místních neřekne jinak ne Paquo.

Větina obytných a nákupních center okresu se nachází jině od řeky. Země je zde poseta drobnými mokřady, lesy, poli a rybníky. A také průmyslovou výstavbou – některé objekty jsou voleny citlivě, jiné nikoliv. Téměř vichni obyvatelé ijí v této půlce okresu.

Na sever od Paquo je naopak země velmi zrádná. Mokřiny Great Dísmal Swamp postupně zasáhly a pohltily i těch několik málo obytných dodávek, domů a podniků, které se na této straně řeky doposud nacházely. Namísto rybníků a polí se zde rozkládají močály plné hadů a zdejí lesy větinou velmi staré jsou zcela neprostupné, pokud nemáte těstí a nenajdete nějakou stezku. Na této straně řeky bydlí pouze paeráci alkoholu, vařiči drog a pár potrhlých starousedlíků sitých od mládí s bainami. Dokonce í lovci se této oblasti vyhýbají od události před dvěma lety, kdy Tala Harpera napadli divočáci, a přestoe jich Tal deset zastřelil, zbytek ho stačil téměř celého serat, ne k němu dorazila pomoc.

Stejně jako větina lidí v okrese se i Lydia Johanssonová vydávala na sever od Paquo jen velmi zřídka a i pak nikdy nezacházela příli daleko. Nyní si s nepřekonatelným pocitem beznaděje uvědomila, e překročila pomyslnou hranici a dostala se na místo, odkud se ji moná nikdy nevrátí – tato hranice přitom nebyla pouze zeměpisná, nýbr také psychologická.

Lydia byla vyděená, kdy ji ten netvor vláčel za sebou – byla vyděená z mlsnosti, s jakou si prohlíel její tělo, z jeho doteku, ze strachu, e zemře na úpal, úeh nebo hadí utknutí, ale nejvíce ji děsily mylenky na vechno, co po sobě zanechala na jiní straně řeky: na svůj křehký, ale pohodlný obyčejný ivot. To vechno se teď ocitlo v ohroení: pár přátel a kolegyň zdravotních sester z oddělení, lékaři, s nimi bezvýsledně flirtovala, dámské jízdy s pizzou, Seinfeldovy staré filmy, hororové kníky, zmrzlina, sestřina dvojčata. Lydia se teď láskyplně ohlíela dokonce i za svými ivotními problémy za bojem s nadváhou, za nocemi strávenými o samotě, za hodinami ticha, kdy touebně očekávaný telefonát od přítele nepřicházel a nepřicházel.

Její současná situace vak byla naprosto bezútěná.

Vybavila si příerný pohled na loveckou chatrč jak u ní Ed Schaeffer leí v bezvědomí na zemi a ruce i obličej má groteskně oteklé od ihadel.

A jak Garrett mumlá: Neměl jim ubliovat. Srni útočí, jen kdy je v nebezpečí jejich hnízdo. Koukej, co s ním udělal. Rozdrtil ho. Byla to jeho chyba.

Nato pomalu veel dovnitř, aby sebral mapu, vodu a balíčky s jídlem. Svázal Lydii ruce páskou a pak ji odvedl do lesa, skrz který u teď uli pěkných pár kilometrů.

Chlapec se pohyboval dosti nemotorně, smýkal sebou chvíli na jednu stranu, chvíli na druhou a neustále si cosi sám pro sebe drmolil. Přitom se krábal po červených oparech na tváři. Jednou se zastavil u kalue a zíral na ni. Počkal, a nějaký vodomil nebo pavouk odtančí z hladiny, a pak přitiskl obličej k vodě a omočil si suovanou ple. Podíval se na nohy, zul si zbývající botu a odhodil ji. Nato pokračovali v horkém ránu v cestě.

Lydia si prohlédla chlapcovo vytáhlé tělo. Dobře o Hmyzounovi věděla, stejně jako vichni obyvatelé Tanner’s Corner. Nikdy ho vak neviděla zblízka. Byla velmi překvapená, jaká síla se ukrývá v jeho vypracovaných bicepsech, dlouhých ilnatých paích a obrovitých dlaních. Nízké čelo a úporně soustředěný výraz, který se mu čas od času mihl na obličeji, vyvolával dojem, e chlapec je hloupý, ale Lydia dobře věděla, e to není pravda. Garrett byl lstivý jako had. Lydia loni zaslechla historku, jak si to Garrett vyřídil s jedním z místních fotbalistů, kteří si z něj ustavičně dělali legraci. Ve kole se mu vloupal do skříňky, strčil mu do ní nabitou pistoli a anonymně to ohlásil řediteli. Nejchytřejí vak bylo, e Garrett zavolal rovně do místních novin a jednomu reportérovi z ABC. Novináři se na místo dostavili zhruba ve chvíli, kdy se členové bezpečnostní ostrahy probírali fotbalistovými věcmi
– přítomnost kamer znemoňovala řediteli tento prohřeek jednodue přehlédnout, co by jinak bezpochyby udělal, nebo se jednalo o hvězdu kolního týmu.

Fotbalistu nakonec ze koly vyloučili. A přestoe vichni dobře věděli, e pistoli narafičil Garrett, nikdo mu to nemohl dokázat.

Lydia pohlédla na mapu, která chlapci čouhala z kapsy.

Kam jdeme? zeptala se.

Mně se tak nějak nechce mluvit. Jasný?

O deset minut později ji Garrett přinutil zout si boty a společně se přebrodili přes mělký a kalný potok. Poté ji posadil, sám si sedl před ni a začal jí zírat na nohy a do výstřihu. Přitom jí pomalu osuil chodidla papírovým kapesníkem, který vytáhl z kapsy. Lydia cítila při jeho dotecích stejný odpor, jako kdy musela v nemocnici odebírat vzorky tkáně zemřelých. Chlapec jí znovu obul bílé boty, pevně je zaněroval a drel ji přitom za lýtka déle, ne bylo nezbytně nutné. Podíval se do mapy a odtáhl Lydii zpátky do lesa.

ukal nehty o sebe, krábal se na tváři

Mokřiny začaly být stále spletitějí a voda stále hlubí. Lydia předpokládala, e mají namířeno směrem ke Great Dismal Swamp, ale nedokázala pochopit proč. Kdy u se zdálo, e se kvůli močálům nedostanou dál, zamířil Garrett do velkého borového lesa, v něm bylo k Lydiině úlevě mnohem chladněji ne v nezastíněných mokřinách.

Garrett nyní kráčel velmi pomalu a rozhlíel se kolem sebe – zdálo se, e hledá případné pronásledovatele, a hlava se mu pohybovala trhavým způsobem, který v Lydii vzbuzoval odpor a zároveň ji k smrti děsil. Přesně tak se chovali psychiatričtí pacienti v nemocničním křídle E.

Nakonec Garrett nael dalí stezku a vedl po ní Lydii tak dlouho, a doli ke strmému kopci. Cesta na vrchol vedla přes několik skalních výběků.

Tam nevylezu, řekla Lydia. Se svázanýma rukama ne. Uklouznu.

Kecy, zabručel Garrett vztekle, jako by byla Lydia idiot. Má na sobě ty zdravotnické boty. Ty tě pěkně podrí. Podívej se na mě, jsem naboso a taky tam vylezu. Jen se mi koukni na nohy, koukej!

Zvedl chodidla. Byla lutá a plná mozolů. Tak hejbni zadkem nahoru. A a dojde na konec, zastav se a nechoď dál. Slyí? Hej, poslouchá mě?

Garrett znovu zasyčel, na Lydiinu tvář dopadla dalí kapička slin a Lydii se zdálo, e jí propálí kůi jako akumulátorová kyselina.

Boe, jak já tě nenávidím, pomyslela si.

Přikývla a začala plhat nahoru. V polovině trasy se zastavila a ohlédla se. Garrett ji pozorně sledoval a ukal nehty. Civěl jí na nohy v bílých punčocháčích a pičkou jazyka si přejíděl po předních zubech. A pak se podíval výe, Lydii pod sukni.

Lydia pokračovala v lezení. Zaslechla Garrettův sípavý dech, jak vyrazil za ní.

Na vrcholu kopce se nacházela mýtina, z ní vedla jediná stezka do hustého borového lesa. Lydia vyrazila po mýtině do stínu.

Hej! křikl za ní Garrett. Tys mě neslyela? Říkal jsem ti, e nemá chodit dál!

Já se přece nesnaím utéct! osopila se na něj Lydia. Ale je tu zatraceně horko. Chci se jen schovat do stínu.

Garrett ukázal na zem asi est metrů od Lydie. Uprostřed stezky leela silná vrstva borových větví.

Mohlas tam spadnout, zaskřehotal Garrett. Mohlas ji zničit.

Lydia se podívala pořádně. Borové větve zakrývaly irokou jámu.

Co je pod nimi?

To je padací past.

Ale co je uvnitř?

Vak ví, překvapení pro ty, co půjdou za náma. Garrett to řekl hrdě a samolibě, jako by musel prokázat značnou inteligenci, aby něco podobného vymyslel.

Ale tam přece můe spadnout kdokoliv!

Houby, zamumlal. Tohle je severní strana Paquo. Sem můou přijít jedině lidi, co jdou po nás. A ti si to jenom zaslouí. Jdeme. Znovu zasyčel, popadl Lydii za zápěstí a obeel s ni jámu.

Nemusí mě tak tahat, protestovala.

Garrett konečně trochu povolil sevření přestoe Lydía měla pocit, e to udělal pouze proto, aby ji mohl čas od času polaskat po zápěstí prostředníčkem s dlouhým a pinavým nehtem jako vypasené klítě, které hledá vhodné místo k zavrtání do kůe.

4

Dodávka Grand Rollx projela kolem hřbitova v Tanner’s Corner.

Právě se zde konal pohřeb a ani Rhyme, ani Sachsová, ani Thom se neubránili pohledu na zasmuilé procesí.

Podívejte na tu rakev, řekla Sachsová.

Byla to malá dětská rakev. Pozůstalých a hostů vesměs dospělých bylo jen velice poskrovnu. Celkem asi dvacet lidí. Rhyme přemýlel, proč je na pohřbu tak malá účast. Po chvíli přesunul pohled ze smutečního obřadu na kopce v pozadí, hřeben porostlý stromy, dlouhé kilometry lesa v oparu a mokřiny, které mizely kdesi v dálce.

To není patný hřbitov, prohlásil. Nevadilo by mi být pohřben na takovém místě.

Sachsová, která se dívala na pohřeb se zkormouceným výrazem, ho probodla chladným pohledem. Vzhledem k blíící se operaci pravděpodobně nechtěla slyet ádné řeči o smrti.

Po chvíli Thom projel s dodávkou ostrou zatáčku, znovu se zařadil za policejní vůz úřadu erifa v Paquenoke a na rovné silnici přidal plyn. Hřbitov zmizel daleko za nimi.

Přesně jak říkal Bell, Tanner’s Corner se nacházelo rovných třicet kilometrů od léčebného střediska v Avery. Uvítací cedule ujiovala případné návtěvníky, e v městečku dnes ije 3018 duiček, co moná byla pravda, ovem v tohle horké srpnové ráno jich byl podél Main Street vidět jen nepatrný zlomek. Zapráené ulice připomínaly spíe vybydlené město duchů. Na jedné lavičce seděl jakýsi starí pár a civěl do prázdné ulice. Kromě nich si Rhyme viml jetě dvou muů, kteří museli být zaručeně místními opilci – byli vychrtlí a neduiví. Jeden seděl na obrubníku s hlavou ve dlaních a pravděpodobně ze sebe vydýchával kocovinu. Druhý seděl opřený o strom a zíral na nablýskanou dodávku propadlýma očima, které i na dálku působily zátiplně. Nějaká ena myla okno místního hokynářství. Nikoho dalího Rhyme neviděl.

Klid a mír, poznamenal Thom.

Taky se to tak dá říct, podotkla Sachsová, ve které stejně jako v Rhymovi vyvolávala prázdnota tohoto městečka zvlátní neklid.

Celou Main Street tvořila pouze omelá řada starých budov a dvě malá nákupní střediska. Rhyme si viml jedné samoobsluhy, dvou hokynářství, dvou barů, jedné jídelny, pojiovny a jakési prazvlátní kombinace půjčovny videokazet, cukrárny a pedikúry.

Prodejna automobilů A-OK byla vklíněna mezi banku a prodejnu námořních potřeb. A vichni tu prodávali návnady. Jeden billboard lákal k návtěvě McDonalds, jedenáct kilometrů po silnici 17. Na druhém se nacházel vybledlý obrázek lodí Monitor a Merimack z období občanské války, které se tady poblí kdysi střetly.

Navtivte muzeum obrněných lodí, vyzýval titulek. Kdo chtěl tuhle atrakci vidět, musel urazit pětatřicet kilometrů.

Kdy Rhyme vstřebával vechny drobné detaily ivota na malém městě, s hrůzou si uvědomil, e jako kriminalista bude v tomto městečku úplně vykořeněný. Dokázal úspěně analyzovat důkazy v New Yorku, protoe tam mnoho let il, obrátil ve městě kadý kámen, proel vechny jeho ulice, studoval jeho dějiny, flóru i faunu. V Tanner’s Corner a přilehlém okolí vak nevěděl vůbec nic o zvycích místních obyvatel, o půdě, vzduchu, vodě, oblíbených autech, domech, v nich lidé ijí, podnicích, které je zaměstnávají, motivech, které je enou vpřed.

Vzpomněl si, jak jako nováček pracoval na newyorské policii pro jednoho starího detektiva, který svým poskokům udílel přednáku:

A teď mi někdo řekněte, co znamená obrat ,být jako ryba na suchu’.

Mladý policista Rhyme tehdy odpověděl: To znamená nebýt ve své kůi. Být úplně zmatený.

No jo, jene co se stane, kdy se ryba ocitne na suchu? těkl na Rhyma proedivělý starý policista. Ona přece nezačne být zmatená. Ona normálně zdechne. Největí hrozbou pro policejního vyetřovatele je neznalost prostředí. Pamatujte si to.

Thom zaparkoval dodávku a absolvoval rituál spoutění invalidního vozíku. Rhyme foukl do tyčinky a vyjel směrem k strmé rampě před místním úřadem, kterou sem bezpochyby neochotně instalovali teprve poté, co vstoupil v platnost zákon o tělesně postiených Američanech.

Z bočních dveří úřadu erifa vedle rampy vyli tři mui v dínsách, pracovních koilích a s pouzdry na vystřelovací nů na opascích a vyrazili k vínově červené dodávce Chevrolet Suburban.

Nejvychrtlejí z nich strčil do nejvyího obrovského mue s copem a bradkou a kývl směrem k Rhymovi. Pak se jejich oči téměř unisono zaměřily na vlasy a postavu Amélie Sachsové. Velký mu si poté prohlédl Thomovy krátké vlasy, nevelkou postavu, dokonalé oblečení a zlatou náunici. Bez jakéhokoliv výrazu zaeptal cosi třetímu mui z trojice, který jako jediný nepřipomínal motorkáře, nýbr konzervativního jianského byznysmena. Třeti mu pokrčil rameny, trojice ztratila o návtěvníky zájem a nastoupila do chevroletu.

Ryba na suchu

Bell, který kráčel vedle Rhymova vozíku, si viml jeho pohledu.

Ten velký, to byl Rich Culbeau. Ti dva jsou jeho kumpáni. Sean O’Sarian to byl ten vychrtlý chlápek a Harris Tomel. Culbeau není ani z poloviny tak nebezpečný, jak vypadá. Rád si hraje na burana, ale obvykle nikomu nepřekáí.

O’Sarian se znovu ohlédl ze sedadla spolujezdce. Rhyme vak nedokázal posoudit, zda se dívá na Thoma, na Sachsovou, nebo na něj.

erif odběhl k budově. Na konci rampy pro tělesně postiené si musel trochu pohrát s dveřmi, které byly nátěrem přilepené k rámu.

Moc mrzáků tady nemají, utrousil Thom a zeptal se Rhyma: Jak ti je?

Dobře.

Moc dobře nevypadá. Jsi bledý. Hned jak budeme uvnitř, změřím ti tlak.

Vjeli do budovy. Rhyme odhadoval, e byla postavena kolem roku 1950. Stěny byly natřeny kancelářskou zelení, chodby vyzdobeny prstovými malbami áků místní koly, dobovými fotografiemi Tanner’s Corner a asi esti pracovními zprávami o dělnících z okresu.

Směrem k hlavnímu východu kráčela chodbou ena s malým chlapcem. Chlapec nemohl z Rhyma spustit oči. Nadeně se usmíval, kdy sledoval, jak se vozík pohybuje s vysokým vrčením motoru.

Hezký, zaeptal s obdivem.

Rhyme se na něj usmál, ale matka chlapci prudce zatřásla ramenem a něco na něj zabručela.

Chlapec rychle sklopil oči a oba pokračovali v chůzi s očima upřenýma přímo před sebe. Přesto si Rhyme viml, e to byla právě matka, kdo se při východu ze dveří naposledy ohlédl za vozíkem.

Moná se na mě za pár měsíců u nebudou takhle dívat.

Moná u po operaci nebudu taková zrůda.

Jestli to zabere.

Jestli to přeiju.

Samozřejmě zde existují rizika

Ale pak se Rhyme zarazil. Ne. Tohle je slaboské uvaování. Slaboské a nesmyslné.

Bude vám to stačit? zeptal se Bell a otevřel jedny dveře. Pouíváme to jako sklad důkazních materiálů, ale nechali jsme ty věci vyklidit dolů do sklepa.

Podél stěn leelo asi dvanáct krabic. Jeden policista zápasil s velkým televizorem Toshiba na vozíku a snail se s ním vyjet z místnosti. Dalí nesl dvě krabice se sklenicemi od ávy naplněnými čirou tekutinou. Rhyme se na ně podíval. Bell se zasmál a řekl:

Tady vidíte pěkně v kostce, jak vypadá typická zločinnost v Tanner’s Corner: krádee spotřební elektroniky a nelegální výroba alkoholu.

To je pančovaný alkohol? zeptala se Sachsová.

Jako řemen. Necelých třicet dní starý.

Značka ,Mořský příboj’? zeptal se Rhyme potměile a kývl na sklenice.

Tyhle sklenice jsou mezi výrobci nejoblíbenějí, protoe mají iroké hrdlo. Pijete?

Jenom skotskou.

Toho se drte. Bell kývl na sklenice, které právě policista odnáel ze dveří. Federální a státní berní úřad se strachují o své příjmy, ale my se strachujeme spíe o své občany. Tahle várka jetě není tak patná. Ale spousta pančovaného alkoholu je říznutá formaldehydem, ředidly nebo umělými hnojivy. Kadoročně ztratíme kvůli patným várkám hezkých pár lidí.

Rhyme si prohlédl místnost.

Budeme potřebovat více proudu, poznamenal a kývl na jedinou zásuvku ve stěně.

Natáhneme sem nějaké kabely, odpověděl Bell. Někoho na to polu.

Pověřil tímto úkolem dalího policistu a pak vysvětlil, e ji zavolal do laboratoře státní policie v Elizabeth City a vznesl naléhavý poadavek na zapůjčení laboratorního vybavení, které si Rhyme přál. Vechny poloky by měly dorazit během hodiny. Rhyme vytuil, e to je na poměry okresu Paquenoke bleskově krátká doba, a znovu mu to připomnělo naléhavost případu.

Při sexuálně motivovaných únosech máte obvykle čtyřiadvacet hodin na nalezení oběti. Po uplynutí této doby ji únosce přestane pokládat za člověka a nedělá mu nejmení potíe obě zavradit.

Rhyme nedokázal říci, zda je Bellova statistika přesná, či nikoliv.

Věděl vak, e mnozí únosci zabíjejí své oběti krátce po únosu.

Mohou je k tomu vést prakticky jakékoliv důvody panika, neporozumění, klamné představy. Rhyme musel uznat, e Mary Beth je ji pravděpodobně mrtvá a zdravotní sestra Lydia by ji mohla zakrátko následovat.

Policista se vrátil se dvěma silnými elektrickými kabely s několika zásuvkami na konci. Poloil kabely na podlahu a přelepil je páskou.

To bude stačit, řekl Rhyme a zeptal se: Kolik lidí můe pracovat na případu?

Mám tu tři policisty s vyí hodností a osm řadových. Kromě toho máme dva styčné důstojníky a pět kancelářských sil. Obvykle se o ně musíme dělit s odborem plánování a rozvoje – je to takové nae jablko sváru -, ale vzhledem k tomu únosu a k tomu, e jste sem přijel vy, nám dají kadého, koho budeme potřebovat. Okresní inspektor nám to schválí. U jsem s ním mluvil.

Rhyme se podíval na stěnu a zamračil se.

Co se děje?

Potřebuje tabuli, vysvětlil Thom.

Teď zrovna jsem myslel na mapu oblasti. Ale tabuli tady chci taky. Velkou.

To je hotovka, řekl Bell a Rhyme se Sachsovou si vyměnili úsměvy. Tato věta patřila k oblíbeným průpovídkám Bellova bratrance Rolanda.

Pak bych se rád setkal s vaimi policejními důstojníky. Na malou poradu.

A potřebujeme taky klimatizaci, dodal Thom. Mělo by tu být mení horko.

Uvidíme, co se dá dělat, řekl Bell ledabyle. Pravděpodobně nechápal posedlost lidí ze severu pokojovou teplotou.

Pobyt v takovém horku mu neprospívá, dodal rázně Thom.

Nedělej si starosti, opáčil Rhyme.

Thom zvedl na Bella obočí a klidně řekl: Musíme tu místnost ochladit. Jinak ho odvezu zpátky do hotelu.

Thome, varoval ho Rhyme.

Obávám se, e nemáme na vybranou, pokračoval oetřovatel v rozpacích.

To není problém, odpověděl Bell. Postarám se o to. Odeel ke dveřím a zavolal na chodbu: Steve, pojď sem na minutku.

Dovnitř vkráčel nakrátko ostříhaný mu v policejní uniformě.

To je můj vagr Steve Farr.

Farr byl nejvyí ze vech policistů, které zatím viděli – mohl měřit dobré dva metry. Měl kulaté ui, které mu komicky odstávaly. Při prvním pohledu na Rhyma dal najevo pouze mírné zneklidnění a jeho iroké rty se záhy roztáhly v nenuceném úsměvu, který prozrazoval smělost i schopnosti. Bell ho pověřil úkolem sehnat do laboratoře klimatizaci.

U na to jdu, Jime, řekl Steve, otočil se na podpatku jako voják a zmizel na chodbě.

Do dveří nakoukla enská hlava. Jime, na trojce má Sue McConnellovou. Je úplně bez sebe.

Dobře. Promluvím s ní. Řekni jí, e se jí hned ozvu. Bell se otočil k Rhymovi. To je Mary Bethina matka. Chudák enská

Právě před rokem jí zemřel na rakovinu manel a teď tohle. Řeknu vám, dodal Bell a zavrtěl hlavou, taky mám dvě děti a umím si představit, co to pro ni

Poslouchejte, Jime, co kdybyste sehnal tu mapu? přeruil ho Rhyme. A přineste taky tu tabuli.

Bell nejistě zamoural překvapením nad příkrým tónem v Rhymově hlase.

Jistě, Lincolne. A poslyte, kdybychom se náhodou začali chovat příli jiansky a byli na vás Yankeeje příli pomalí, klidně nás popoeňte, ano?

No to si pite, Jime.

Jeden ze tří.

Jen jeden ze tří policejních důstojníků Jima Bella se zdál být potěen, e poznává Rhyma se Sachsovou. Tedy alespoň Sachsovou.

Ostatní dva jen formálně kývli hlavou a očividně si přáli, aby se tenhle podivný páreček vrátil zpátky do New Yorku.

Oním příjemným muem byl policista jménem Jesse Corn, třicátník se zastřeným pohledem. Ráno se nacházel na místě činu a nyní se s neskrývaným pocitem viny přiznal, e mu Garrett přímo před očima unikl s dalí obětí Lydií Johanssonovou. A e ne se dostal na druhou stranu řeky, kolega Ed Schaeffer ji málem podlehl útoku rozběsněných srňů.

Jedním z policistů, kteří se s Rhymem a Sachsovou přivítali chladně, byl jistý Mason Germain, nevelký mu něco po čtyřicítce.

Měl tmavé oči, edivějící vlasy a snad a příli dokonalou postavu.

Vlasy měl ulízané dozadu a stále se mu v nich rýsovaly dokonale rovné čáry od zubů hřebenu. Nadměrně pouíval vodu po holení, take byl cítit lacinou pimovou vůní. S Rhymem a Sachsovou se přivítal toporným pomalým přikývnutím a Rhyma napadlo, e Germain jen uvítal jeho postiení, protoe mu alespoň nemusí podávat ruku. Sachsové jako eně se od něj dostalo pouze blahosklonného: Slečno.

Třetím policejním důstojníkem byla Lucy Kerrová, která nebyla z nových návtěvníků o nic nadenějí ne Mason. Na enu byla dosti vysoká – jen o málo mení ne vytáhlá Sachsová. Měla tíhlou atletickou postavu a pohledný protáhlý obličej. Zatímco Masonova uniforma byla zmačkaná a umouněná, Lucy ji měla dokonale naehlenou. Světlé vlasy měla spletené do pevného francouzského copu.

Člověk by si ji snadno představil jako modelku na L. L. Bean nebo Land’s End ve vysokých botách, dínsovině a prachové vestě.

Rhyme věděl, e chladné přijetí je automatickou reakcí na příjezd policistů, kteří jim budou strkat nos do případu (zvlátě kdy se jednalo o mrzáka a enskou, a navíc oba ze severu). Rhyme přesto neměl zájem získávat si je na svou stranu. Únosce se jim kadou minutou vzdaloval. A on měl schůzku s chirurgem, kterou si v ádném případě nehodlal nechat ujít.

Jeden dobře stavěný policista, jediný černoský policista, kterého zde Rhyme zahlédl, přivezl velkou tabuli a roztáhl mapu okresu Paquenoke.

Připíchni ji támhle, Treyi, řekl Bell a ukázal na stěnu.

Rhyme si mapu prohlédl. Byla velmi dobrá, velmi podrobná. Policista upevnil mapu na stěnu připínáčky a odeel.

Tak, řekl Rhyme. A teď mi povězte, co se přesně stalo. A začněte u první oběti.

Maty Beth McConnellová. Třiadvacet let. Studentka vysoké koly v Avery.

Měla přítele? zeptala se Sachsová.

Podle její matky ne.

Manel té její matky, pokračoval Rhyme, ten, který zemřel

To byl její otec?

Ano.

Nebyl nevlastní? zeptala se Sachsová.

Ne. A Mary Beth byla jejich jediné dítě.

Pokračujte. Take co se stalo včera?

No, bylo to docela časně, začal Mason. Maty Beth byla

Můete být konkrétnějí? zarazil ho Rhyme. V kolik hodin zhruba?

No, přesný čas bohuel neznáme, odvětil Mason chladně. Nenali jsme hodiny se zastaveným časem jako na Titaniku, víte?

Muselo to být před osmou, vloil se do hovoru Jesse Corn. Billy ten zabitý chlapec si el zaběhat a místo činu se nachází asi půl hodiny od jeho domu. On se přitom musel do půl deváté vrátit, aby se stihl vysprchovat a odjet do koly.

Dobře, pomyslel si Rhyme a přikývl. Pokračujte.

Řeči se opět ujal Mason. Mary Beth byla v Blackwater Landing.

Co to je, nějaké město? zeptala se Sachsová.

Ne, jen taková oblast pár kilometrů odtud u řeky. Je tam asi dvacet domů a jedna továrnička. ádné obchody ani nic podobného. Větinou jen lesy a močály.

Rhyme si viml písmen a číslic na okraji mapy, které vytvářely sí.

Kde to je? zeptal se. Ukate mi to.

Mason se dotkl čtverce L10.

Podle nás sem Garrett přiel a přepadl Mary Beth. Chystal se ji znásilnit, ale kolem běel Billy Stail, viděl oba z cesty a pokusil se tomu znásilnění zabránit. Jene Garrett sebral lopatu a Billyho zabil. Rozmlátil mu hlavu. Pak popadl Mary Beth a zmizel. Mason měl pevně sevřenou čelist. Billy byl prima kluk. Opravdu prima. Pravidelně chodil do kostela. V loňské sezoně zachytil dvě minuty před koncem vyrovnaného zápasu s Albemarle High přihrávku, seběhl na křídlo a

Nepochybuji, e to byl prima kluk, řekl Rhyme netrpělivě. Mají Garrett a Mary Beth auto?

Ne, odpověděla Lucy. Garrett by nikdy neřídil. Nemá ani řidičský průkaz. Nejspí proto, e mu rodiče zemřeli při bouračce.

Jaké fyzické důkazy jste zatím nali?

No, máme vraedný nástroj, řekl hrdě Mason. Tu lopatu. Taky jsme si dávali pěkného bacha, kdo s ní pak bude manipulovat. Dokonce jsme k ní vytvořili kartotéční lístek s posloupností opatrovatelů, jak se to píe v kníkách.

Rhyme čekal, e Mason bude pokračovat. Nakonec se zeptal:

A výsledek?

No, máme nějaké otisky.

A to je vechno? zeptala se Sachsová.

Lucy přikývla a rty měla sevřené vztekem nad touto nevyslovenou newyorskou kritikou.

Prohledali jste místo činu? vyzvídal Rhyme.

Jistě, odpověděl Jesse. Ale nic jsme nenali.

Nic jsme nenali? Na místě činu, na kterém pachatel jednu obě zavradil a druhou unesl, musí být tolik důkazů, e by se dal natočit film o tom, kdo co komu udělal a co která postava podnikala v posledních čtyřiadvaceti hodinách. Zdálo se tedy, e Rhyme se Sachsovou nemají proti sobě jednoho, nýbr hned dva pachatele: Hmyzouna a neschopnost zdejí policie. Rhyme se setkal se Sachsovou pohledem a viděl, e si Amélie myslí toté.

Kdo vedl ohledání? zeptal se Rhyme.

Já, odpověděl Mason. Dorazil jsem tam jako první. V době ohláení činu jsem se nacházel docela blízko.

A kdy to bylo?

O půl desáté. Jeden řidič náklaďáku uviděl Billyho tělo ze silnice a zavolal na policii.

A Billy byl přitom zavraděn před osmou. Rhyme byl zklamaný.

Hodina a půl přinejmením byla příli dlouhá doba na ponechání místa činu bez ochrany. Spoustu důkazů mohl někdo ukrást, spoustu jich mohl na místo činu přidat. Garrett mohl dívku znásilnit a zabít, ukrýt její tělo a pak se na místo činu vrátit, aby odstranil některé důkazy a jiné sem podstrčil, čím by svedl vyetřovatele ze stopy.

Ohledával jste místo činu sám? zeptal se Rhyme Masona.

Poprvé ano. A pak jsme tam poslali tři nebo čtyři nae lidi. Proli celou oblast opravdu důkladně.

A nali pouze vraednou zbraň? Pane na nebi

Můu se zeptat, vloila se do hovoru Sachsová, jak víte, e pachatelem je právě Garrett?

Viděl jsem ho, řekl Jesse Corn. Kdy ráno unesl Lydii.

To jetě neznamená, e zavradil Billyho a unesl tu druhou dívku.

Jene my máme jeho otisky, namítl Bell. Sejmuli jsme je z té lopaty.

Rhyme přikývl a řekl erifovi: A vzhledem k předchozím zatčením jste měli jeho otisky v kartotéce.

Přesně tak.

A teď mi povězte, co se stalo dnes ráno, pokračoval Rhyme.

Slova se ujal Jesse: Bylo to hodně brzy. Krátce po rozbřesku. Ed Schaeffer, to je jeden z naich lidí a já jsme hlídali místo činu, kdyby se Garrett náhodou vrátil. Lydia tam přila poloit květiny. Nechal jsem ji o samotě a vrátil se k autu. Co jsem zřejmě neměl dělat. Pak u vím jen to, e křičela a já viděl, jak oba mizí na druhé straně řeky. Zmizeli dřív, ne jsem stačil najít nějakou loďku nebo něco, s čím bych se dostal přes řeku. Ed se mi navíc neozýval. Měl jsem o něj strach, a kdy jsem se za ním vydal, nael jsem ho pobodaného k smrti. Garrett nastrail past na kadého, kdo by se mu chtěl vloupat do té lovecké chatrče.

Domníváme se, e Ed ví, kam Garrett odvlekl Mary Beth, pokračoval Bell. V té chatrči, ve které se Garrett ukrýval, objevil nějakou mapu. Jene ho pak pobodali srni a on omdlel dřív, ne nám stačil říct, co to bylo za mapu, a Garrett ji podle veho po Lydiině únosu zase z chatrče sebral.

A jak to s tím muem vypadá? zeptala se Sachsová.

Z mnoství ihadel utrpěl těký ok. Nikdo neví, jestli to přeije, nebo ne. Nebo jestli si bude něco pamatovat, pokud se z toho vylíe.

Take se musíme spoléhat na důkazy. Co bylo koneckonců pro Rhyma dobře; rozhodně to bylo lepí ne se muset opírat o výpovědi svědků.

A na dnením místě činu jste něco nali?

Nali jsme tam tohle. Jesse otevřel kufřík a vytáhl tenisku v igelitovém pytlíku. Garrett ji ztratil, kdy vlekl Lydii.

Á, konečně alespoň něco

Stejně jako u větiny významných fyzických důkazů se i u tenisky zdálo, e vydává radioaktivní záření.

Fajn. Postavte ji támhle, řekl Rhyme a ukázal ke stolu. Jetě něco?

Vůbec nic.

Rhyme se přinutil nebýt utěpačný a řekl: A teď mi povězte něco o ostatních úmrtích, ze kterých je ten Garrett podezřelý.

Ke vem dolo přímo v Blackwater Landing nebo jeho okolí. Dvě oběti se utopily v Blackwater Canal. Důkazy nasvědčovaly tomu, e spadly do vody a udeřily se do hlavy. Soudní patolog vak prohlásil, e je mohl někdo úmyslně udeřit a postrčit do řeky. Krátce před smrtí byl navíc Garrett spatřen v okolí jejich domů. Jene jsme neměli ádný důkaz. A pak loni jednoho člověka pobodali k smrti srni. Stejně jako Eda. Víme, e to udělal Garrett.

Bell chtěl jetě něco dodat, ale Mason ho přeruil.

Dívku něco po dvacítce, řekl hlubokým hlasem, stejně jako Mary Beth. Byla váně pěkná a navíc dobrá křesanka. Podřimovala na verandě, kdy Garrett hodil dovnitř srní hnízdo. Dostala sto třicet sedm ihadel. Zemřela na srdeční selhání.

Ten telefonát jsem přebírala já, dodala Lucy Kerrová. Byl to hodně karedý pohled. Umírala pomalu. A ve velkých bolestech.

A ten pohřeb, kolem kterého jsme projíděli, pokračoval Bell, to byl Todd Wilkes. Bylo mu osm. Spáchal sebevradu.

To snad ne, zamumlala Sachsová. Proč?

Byl váně nemocný, vysvětloval Jesse Corn. Nemohl chodit ven, nemohl sportovat

Straně ho to tvalo. To ale není vechno: Garrett byl před pár týdny spatřen, jak na Todda pokřikuje a dělá mu ze ivota peklo. Myslíme si, e ho Garrett obtěoval a strail tak dlouho, a to Todd nevydrel.

Motiv? zeptala se Sachsová.

Je to psychopat, to je jeho motiv, vyhrkl Mason. Lidi si z něj dělají legraci a on se jim za to mstí. O nic víc mu nejde.

Je to schizofrenik?

Podle výchovných poradců na kole není, odpověděla Lucy. Říkají tomu osoba s asociálním chováním. Má vysoké IQ. Na vysvědčení míval větinou jedničky – tedy ne začal před pár lety chodit za kolu. Můu vám najít jeho fotku.

To není nutné, odvětil Rhyme ve stejnou chvíli, kdy Sachsová řekla: Buďte tak hodná.

Proč se s tím obtěovat, Sachsová? On nás přece nezajímá. Zajímá nás, co udělal.

Prostě ho chci vidět.

erif otevřel sloku. Tady je policejní snímek z vyetřování toho případu srního hnízda.

Fotografie zachycovala tíhlého nakrátko ostříhaného chlapce s výrazným srostlým obočím a zapadlýma očima. Na tváři měl pořádnou vyráku.

Tady mám jetě jeden. Bell rozloil novinový výstřiek.

Na fotografii pózovala čtyřčlenná rodinka u piknikového stolu a pod ní byl připojen titulek: Hanlonovi na výročním pikniku Tanner’s Corner, týden před tragickou autonehodou na silnici 112, je si vyádala ivoty Stuarta (39), Sandry (37 a jejich dcery Kaye (10). Na snímku je rovně Garrett (11), který v době nehody v autě nebyl.

Mohu vidět zprávu z včerejího místa činu? zeptal se Rhyme.

Bell otevřel pořadač a Thom si ho od něj vzal. Rhyme s sebou neměl obraceč stránek, a tak se musel spolehnout na oetřovatele.

Můe mi to přidret pevněji?

Thom si povzdechl.

V Rhymovi se vechno bouřilo. Místa činu byla ohledána jen velice nedbale. Snímky z polaroidu zachycovaly celou řadu lápot, ale nikde na snímcích nebylo měřítko, které by prozrazovalo jejich velikost. Kromě toho nebyl ádný otisk označen kartou s číslem, podle nich se dá rozpoznat, e jednotlivé otisky pocházejí od několika různých osob.

Sachsová si toho vimla také. Zavrtěla hlavou a pronesla patřičný komentář.

A to děláte vdycky? zeptala se Lucy ve snaze se nějak obhájit. Vdycky tam ty karty pokládáte?

Samozřejmě, řekla Sachsová. Je to standardní postup.

Rhyme pokračoval ve čtení zprávy. Ta obsahovala pouze zběný popis umístění a polohy těla při nálezu. Rhyme viděl, e obrys těla byl na zemi vyznačen barvou ve spreji, která je proslulá schopností zničit vechny stopy a kontaminovat místo činu neádoucími látkami.

Z místa nálezu mrtvého těla ani z místa očividné arvátky mezi Billym, Mary Beth a Garrettem nebyly odebrány vzorky půdy pro analýzu stopových důkazů. Navíc si Rhyme na zemi viml cigaretových nedopalků – odhozené cigarety přitom poskytovaly mnoho cenných vodítek.

Dalí.

Thom obrátil stránku.

Zpráva o papilárních liniích otiscích prstů byla o něco málo lepí. Na lopatě se naly čtyři úplné a sedmnáct částečných otisků a u vech bylo prokazatelně zjitěno, e patří Garrettovi a Billymu.

Některé z nich byly pouze latentní, ale v zablácené mouze na rukojeti jich bylo několik evidentních, to znamená dobře viditelných i bez pouití chemických látek nebo alternativního světelného zdroje. Přesto si Mason při ohledávání místa činu počínal velmi nepozorně otisky jeho gumových rukavic na lopatě překrývaly mnoho otisků pachatele. Za takto ledabylé nakládání s důkazy by Rhyme kteréhokoliv laboratorního technika okamitě vyrazil, ale jeliko se na lopatě nacházelo mnoho jiných dobrých otisků, v tomto konkrétním případě na tom zase tolik nezáleelo.

Co nevidět mělo dorazit auto s vybavením. Rhyme otočil hlavu k Bellovi.

Budu potřebovat laboratorního technika, aby mi pomohl s analýzou a vybavením. Byl bych radi, kdyby to byl policista, ale ze veho nejdůleitějí je, aby se vyznal v technice. A aby znal okolí. Nejlépe nějaký domorodec.

Mason přejíděl palcem po pabě své automatické pistole.

Někoho vám určitě seeneme, ale myslel jsem, e jako expert jste tady vy. Proto snad vaich slueb vyuíváme, ne?

Jedním z důvodů, proč mých slueb vyuíváte, je, e já poznám, kdy potřebuji pomoc. Rhyme se podíval na Bella. Napadá vás někdo?

Místo něj odpověděla Lucy Kerrová. Chlapec mé sestry Benny, tedy Ben. Studuje techniku na Severokarolínské univerzitě.

Je chytrý?

Měl vyznamenání. A na to, e je

no, trochu zamlklý.

Já ho nepotřebuju na konverzaci.

Zavolám mu.

Prima, řekl Rhyme a dodal: Chci, aby Amélie znovu ohledala místa činu: chlapcův pokoj a Blackwater Landing.

Ale, ozval se Mason a mávl rukou na zprávu, to u jsme udělali. Hezky jsme to tam pročesali.

Chtěl bych, aby to tam ohledala znovu, odpověděl Rhyme stručně a podíval se na Jesseho. Vy se vyznáte v okolí. Můete jít s ní?

Jistě. S radostí.

Sachsová se na něj nazlobeně podívala, ale Rhyme dobře znal hodnotu citu. Sachsová bude velmi potřebovat, aby s ní někdo spolupracoval, a Rhyme si nemyslel, e by jí Lucy nebo Mason mohli být zpoloviny tak uiteční jako ji nyní zamilovaný Jesse Corn.

A chci, aby měla Amélie zbraň.

Jakmile státní policista překročí hranice svého státu, ztrácí vekeré pravomoci a spolu s nimi obvykle také právo dret zbraň.

Sachsová musela nechat svého glocka a záloní revolver doma v Brooklynu.

To bude snadnějí ne nakrmit prase, pouil Bell opět jednu z jianských průpovídek. Jakou byste ráda?

Glocka devítku nebo desítku. Ale snesu i browning tři osmdesát.

No, řekl Bell a oil se, tyhle typy se shánějí dost těko. V Paquenoke není zrovna sháňka po velkých ráích.

Spokojím se s čímkoliv.

Tady Jesse je ná střelecký expert, řekl Bell. Splaí vám nějaký parádní Smith & Wesson.

To si pite.

A taky mi seeňte pouta, dodala Sachsová.

Jasně.

Bell si viml, e Mason s neastným výrazem zírá do mapy.

Copak je?

Chcete opravdu slyet můj názor? odpověděl Mason otázkou.

Jinak bych se neptal, ne?

Klidně dělejte, co uznáte za vhodné, Jime, řekl Mason napjatým hlasem, ale já osobně si nemyslím, e máme čas na dalí ohledávání. Tohle je straně velké území. Musíme se vydat za tím klukem, a to hezky rychle.

Místo Bella vak odpověděl Lincoln Rhyme. S očima zabodnutýma do čtverce L10 na mapě, kde byla Lydia Johanssonová naposledy spatřena ivá, prohodil: Na hezky rychle nemáme dost času.

5

Chtěli jsme ho, řekl mu obezřetně a rozhlédl se po zapráeném dvorku, na kterém stál na betonových tvárnicích malý pick-up bez kol. Volali jsme na odbor pro rodinu a ádali jsme výslovně o Garretta. Protoe jsme se o něm doslechli a bylo nám ho líto. Faktem ovem je, e s ním byly u od první chvíle potíe. Je úplně jiný ne vecky děti, co jsme měli. Snaili jsme se, jak to lo, ale řeknu vám, e on se na to podle mě dívá úplně jinak. A my máme strach. Hrozný strach.

Mu stál na větrem olehané verandě před domem severně od Tanner’s Corner a hovořil s Amélií Sachsovou a Jesse Cornem. Ji včera zde byl Jim Bell s dalím policistou, aby prohledali dům a zjistili, zda mají Garrettovi nevlastní rodiče tuení, kam mohl chlapec odejít, ale Garrettovi pěstouni jim nemohli nijak pomoci.

Sachsová tu byla pouze proto, aby prohledala Garrettův pokoj, ale i přes naléhavost situace teď výjimečně nechala Hala Babbagea plácat páté přes deváté, nebo doufala, e se tak o Garrettu Hanlonovi něco dalího dozví – Amélie Sachsová toti tak úplně nesdílela Rhymův názor, e jediným klíčem k pochopení a vysledování pachatelů jsou hmatatelné důkazy.

Halova jednostranná konverzace jí vak prozradila jedinou skutečnost: e se Garrettovi náhradní rodiče opravdu děsí, e by se Garrett mohl vrátit a ublíit jim nebo ostatním dětem. Halova manelka, která teď stála na verandě vedle něj, byla obtloustlá ena s vlnitými rezavými vlasy. Měla na sobě upiněné tričko s reklamním sloganem nějaké countryové rozhlasové stanice: Tančím v rytmu WKRT.

Sachsové neuniklo, e stejně jako Halovi se i jí oči a příli často odlepují od policistů a těkají po dvorku a nedalekém lese ve strachu z Garrettova návratu.

Ne e bychom mu někdy něco udělali, pokračoval Hal. Nikdy jsem ho neuhodil – stát vám to u dneska ani nedovolí -, ale byl jsem na něj přísný a snail jsem se ho srovnat do latě. Například vdy jíme v určitou hodinu. Na tom trvám. Jediný Garrett se někdy neobjevil včas. Kdy dojíme, vdycky jídlo zamknu, take byl Garrett často o hladu. A někdy jsem ho brával na sobotní čtení z bible pro otce se syny. To se mu taky nelíbilo, jen tam vdycky seděl a neřekl ani slovo. Uváděl mě do rozpaků, to vám teda povím. A taky jsem ho nutil, aby si uklízel ten svůj chlívek v pokoji. Hal ztěka polkl, napůl vzteky a napůl ze strachu. Tyhle věci prostě musí dělat vechny děti. Jene já vím, e on mě za ně nenávidí.

Margaret Babbageová přila s vlastní výpovědí: Chovali jsme se k němu sluně. Jene to on si nezapamatuje. Bude si pamatovat jen chvíle, kdy jsme na něj byli přísní. Její hlas se zachvěl.

Říkám vám, e se budeme bránit, řekl Garrettův pěstoun varovně.

Otočil se k Jesse Cornovi a ukázal na hromádku hřebíků a rezavé kladivo na verandě.

Právě přibíjíme okna, a jestli se sem pokusí vloupat

, budeme se bránit. Děti u vědí, co mají dělat. Vědí, kde máme brokovnici. Naučil jsem je s ní zacházet a vysvětlil jsem jim, e jestli se sem Garrett vrátí, nebude mít za lubem nic dobrého.

On je vybízel ke střelbě? Sachsová byla okovaná. V domě zahlédla několik dalích dětí, které vykukovaly zpoza plenty. Nevypadaly na víc ne na deset.

Hale, řekl Jesse Corn přísně, čím si Sachsovou získal, nesna se brát věci do vlastních rukou. Jestli Garretta uvidí, okamitě nám zavolej. A nedovol dětem dotýkat se jakýchkoliv střelných zbraní. Tak hloupý přece nejsi.

Kadý čtvrtek po večeři provádíme nácvik, řekl Hal omluvně. Děti vědí, jak zacházet se zbraněmi. Mám doma čtyřidesítku, take ji uzvednou.

Podíval se úkosem a zahlédl něco na zahradě. Na okamik ztuhl, pak si zhluboka oddechl a obrátil pozornost zpátky k Sachsové. Chystal se něco říct, ale dospěl k závěru, e Sachsová ji nemá zájem si s ním dále povídat.

Ráda bych viděla jeho pokoj, řekla Sachsová a utvrdila ho v názoru, e se nepletl.

Hal pokrčil rameny.

Poslute si. Ale musíte jít sama. Já u tam nejdu. Děsí mě to. Odveď je tam, Margaret.

Sebral kladivo a hrst hřebíků. Sachsová si vimla, e mu z kalhot čouhá paba pistole. Přistoupil k oknu a začal do rámu zatloukat hřebíky.

Jesse, řekla Sachsová. Běte dozadu a zkontrolujte jeho okno, jestli tam nenastrail nějakou past.

Nic tam neuvidíte, vysvětlovala Garrettova nevlastní matka. Zatřel okna černou barvou.

Zatřel?

Sachsová pokračovala: A pak projděte přístupové cesty k oknu. Nepřeji si tu ádná překvapení. Hlavně si dávejte pozor na moné palebné pozice a nebute před nimi nekrytý.

Jasně. Palebné pozice. Jdu na to, řekl Jesse a přikývl přehnaně horlivým způsobem, který Sachsové okamitě prozradil, e tento mu nemá prakticky ádné taktické zkuenosti.

Jesse zmizel na bočním dvorku.

Jeho pokoj je tímhle směrem, řekla Sachsové Margaret.

Sachsová následovala Garrettovu náhradní matku do tmavé chodby plné prádla, bot a hromad nejrůznějích časopisů. V rodinném kruhu, Křesanský ivot, Zbraně a munice, Pole a řeky, Reader’s Digest. Sachsová si vimla, e chodba se třemi otevřenými tmavými dveřmi po obou stranách by byla vhodným místem pro ozbrojené přepadení. Ruka jí zabloudila k vypůjčené zbrani starému a nepraktickému Smith & Wessonovi, jeho jedinou výhodou byla dlouhá hlaveň, díky které bude tenhle krám přesnějí ne nějaká krátká hračka. Kráčela kupředu a nedokázala nemyslet na Cvičitě situační ozbrojené reakce na Nodman’s Neck v Bronxu, kde se zdokonalovali přísluníci newyorské policie. Obličeje nakukující do dveří a oken. Zlomek vteřiny na rozhodnutí, zda střílet, či nestřílet.

Garrett hodil dovnitř srní hnízdo. Dostala sto třicet sedm ihadel

Sachsová u kadých dveří natáhla krk, zatěkala očima doleva a doprava a její dlouhé prsty pohladily kostkovanou dubovou rukoje revolveru. Dveře Garrettova pokoje byly zavřené.

Hmyzoun

Margaret kývla k polici, kde stály tři velké černé spreje proti vosám.

Kdy jsme se doslechli, co se ráno stalo tomu policistovi – tomu, co dostal ty ihadla -, odjel Hal koupit tohle a připravil si v prádelníku pistoli.

Vy se opravdu bojíte, e se Garrett vrátí?

ena se na chvíli odmlčela a řekla: Garrett je problémový hoch. Lidé mu nerozumějí a já pro něj měla větí pochopení ne Hal. Nevím, jestli se vrátí, ale pokud ano, budeme mít problémy. Garrettovi nedělá potíe ubliovat lidem. Ve kole se mu nějací chlapci pořád vloupávali do skříňky a nechávali mu tam posměné vzkazy, pinavé spodní prádlo a podobné věci. Nebylo to nic hrozného, jen taková recese. Jene Garrett si vyrobil klec, která se otevřela, pokud někdo skříňku neodemkl správným způsobem. A do klece pak strčil jedovatého pavouka. Kdy se mu přítě vloupali do skříňky, pavouk kousl jednoho z těch chlapců do obličeje. Ten kluk málem oslepl.

Přede dveřmi do pokoje se obě eny zarazily. Na dřevě visel ručně psaný nápis: Nebezpečí. Zákaz vstupu. Pod nápisem pak byla na dveře přilepena páskou neumělá kresba dotěrně vyhlíející vosy.

V domě nebyla klimatizace a Sachsová si vimla, e se jí potí dlaně. Utřela si je do dínsů.

Zapnula vysílačku a nasadila si sluchátka s mikrofonem, která si vypůjčila ze spojovacího oddělení úřadu erifa. Chvilku jí trvalo, ne se naladila na frekvenci, kterou jí poskytl Steve Farr. Signál byl dosti mizerný.

Rhyme?

Tady jsem, Sachsová. U na tebe čekám. Kde jsi byla?

Sachsová mu nehodlala svěřovat, e strávila několik minut snahou dozvědět se něco o mylenkových pochodech Garretta Hanlona.

Chvíli nám trvalo, ne jsme sem dorazili, řekla pouze.

No a co tam máme? zeptal se Rhyme.

Za chvíli půjdu k němu do pokoje.

Vyzkouela dveře. Sakra.

Dveře byly zamčené. Sachsová se otočila k Margaret.

Máte klíč?

Margaret zaváhala a pak klíč vytáhla. Sachsová odemkla dveře.

Mám tam vpadnout rychle, nebo pomalu? Kdy se hýbe, nemohou tě chytit

Pokynula Margaret, aby se vrátila do obývacího pokoje, a pak rozkopla dveře, uskočila zpátky do chodby a přitiskla se ke zdi.

Z matně osvětlené místnosti se neozýval ádný zvuk.

Dostala sto třicet sedm ihadel

Dobrá. Zvednout revolver. Bě, bě, bě! Vyrazila dovnitř.

Jeíikriste.

Sachsová poklesla do nízkého bojového postoje.

Opatrně přitlačila prst na spou a pevně namířila revolver na postavu přímo před sebou.

Sachsová? ozval se Rhyme. Co se děje?

Moment, zaeptala a rozsvítila světlo nad hlavou.

Její oči se dívaly na plakát ohyzdné příery z filmu Vetřelec.

Levou rukou otevřela dveře od atníku.

Místo zajitěno, Rhyme. I kdy musím říct, e jeho způsob výzdoby je mi dost cizí.

V tu chvíli ji udeřil do nosu zápach. Nevyprané aty, tělesné výměky. A jetě něco dalího.

Fuj, zamumlala.

Sachsová? Co je? Rhymův hlas zněl netrpělivě.

Smrdí to tu.

Fajn. Zná moje pravidlo.

Vdy nejprve očichat místo činu. Ale radi bych nemusela.

Chtěla jsem tu uklidit. Za Sachsovou se objevila Margaret Babbageová. Asi jsem měla, ne jste sem přili. Ale bála jsem se jít dovnitř. A navíc se tchoř těko pere, pokud nepřidáte do prádla rajčatovou ávu. Co Hal povauje za mrhání penězi.

To je ono. Nevábnou vůni pinavého atstva korunoval zápach tchořího pima, připomínající spálenou gumu.

Bude zuřit, e jste se mu vloupala do dveří, řekla Margaret, která stála v chodbě se zoufale sepjatýma rukama a vypadala, e se kadou chvíli rozpláče.

Potřebuji tady být chvíli sama, odpověděla Sachsová a zavřela dveře.

Čas kvapí, Sachsová, pobízel ji Rhyme.

U na to jdu, odvětila a rozhlédla se kolem sebe.

Pocítila odpor, kdy viděla edé povlečení plné skvrn, hromady pinavého atstva, nádobí přilepené na sebe starým jídlem, celofánové pytlíky naplněné slupkami od brambor a kukuřice. Pokoj v ní vyvolával podivnou zlost a nervozitu. Zajela si prsty do vlasů a krábala se jako posedlá. Pak se zarazila, ale vzápětí se začala krábat znovu.

Přemýlela, proč je tak vzteklá. Moná proto, e celková zanedbanost pokoje nasvědčovala tomu, e se rodiče o chlapce ve skutečnosti vůbec nestarali a i díky tomuto nezájmu se stal z Garretta únosce a zabiják. Sobotní čtení z bible a pevně stanovená doba jídla zjevně nebylo tím, co tento chlapec potřeboval. Uvědomují si to ti lidé vůbec? Sachsová rychle prolétla pohledem místnost a vimla si, e na okenním rámu se nacházejí desítky mouh a otisků prstů i podráek.

Zdálo se, e Garrett pouíval okno spíe jako hlavní vchod, a Sachsovou napadlo, jestli ho Hal na noc zamykal.

Otočila se ke stěně naproti posteli a zailhala. Po celém těle jí projel mráz.

Máme tady sběratele, Rhyme.

Dívala se asi na deset velkých sklenic terárií naplněných celými koloniemi hmyzu, který se mačkal na sobě a obklopoval louičky vody na dně kadé sklenice. Na títcích byl neúpravným rukopisem označen daný druh: Znakoplavka

, potápník. Na vedlejím stole leela natípnutá lupa a vedle stolu stála stará kancelářská idle, která vypadala, jako by si ji Garrett přinesl odněkud ze skládky.

U vím, proč mu říkají Hmyzoun, řekla Sachsová a popsala Rhymovi sklenice.

Otřásala se přitom odporem z hordy vlhkých drobných brouků, kteří hromadně lezli po skle jedné ze sklenic jako nějací mutanti.

To je pro nás jen dobře, odpověděl Rhyme.

Proč?

Protoe je to nezvyklý koníček. Kdyby ho bavil tenis nebo sbírání mincí, bylo by pro nás těí přiřadit ho k nějakým konkrétním lokalitám. A teď projdi místo činu.

Rhyme mluvil tie a jeho hlas zněl téměř radostně. Sachsová věděla, e si představuje, jak sám prochází rot – tak nazýval proces ohledání místa činu a pouívá ji pouze jako své oči a nohy. Jako éf Oddělení pro vyetřování a zdroje, co byla jednotka pro soudní vědy a ohledávání místa činu při newyorské policii, Lincoln Rhyme často sám procházel místa vrad a v rotu obvykle strávil více hodin ne leckterý policejní zelenáč. Sachsová věděla, e právě procházení rotu mu z jeho ivota před nehodou chybí nejvíce.

Jak to vypadá se soupravou? zeptal se Rhyme.

Jesse Com poskytl Sachsové laboratorní soupravu ze skladu úřadu erifa.

Sachsová otevřela zapráený kovový kufřík. Neobsahoval ani desetinu vybavení, které měli k dispozici v New Yorku, ale základní nástroje zde byly: kletě, baterka, gumové rukavice a sáčky na důkazy.

Laboratorní abeceda, ohlásila Sachsová.

Jsme ryby na suchu, Sachsová.

V tom s tebou souhlasím, Rhyme.

Sachsová si nasadila rukavice a začala prohledávat místnost. Garrettův pokoj se dal označit jako druhotné místo činu – nejedná se o místo, kde by byl fakticky spáchán nějaký zločin, nýbr o místo, kde byl například takový zločin naplánován nebo kam se pachatel po činu uchýlil a ukrýval.

Rhyme Sachsovou ji dávno naučil, e podobná místa jsou mnohdy daleko cennějí ne prvotní místa činu, nebo pachatelé se zde nechovají tak opatrně – odhazují zde rukavice a svrky a ponechávají zde zbraně i jiné důkazy.

Sachsová nyní začala pokoj procházet. ourala se po podlaze v úzkých rovnoběných pásech, jako kdy člověk seká trávník, pak se otočila kolmo na původní směr a prola celý pokoj znovu.

Mluv se mnou, Sachsová, mluv se mnou.

Je to tu straidelné, Rhyme.

Straidelné? zareptal Rhyme. Co to k čertu znamená ,straidelné’?

Lincoln Rhyme neměl rád povrchní postřehy. Kladl důraz na jednoznačná a konkrétní přídavná jména: chladný, zablácený, modrý, zelený, ostrý. Brblal dokonce i tehdy, kdy mu Sachsová něco označila jako velké nebo malé. (Buď mi to řekni v palcích nebo milimetrech, Sachsová, anebo mi to neříkej vůbec.) Amélie Sachsová se tedy musela na místa činu vydávat vyzbrojená glockem 10, gumovými rukavicemi a měřicím pásmem.

Prostě cítím obrovský strach, pomyslela si Sachsová. To snad o ničem nevypovídá?

Má tu pár plakátů, řekla do mikrofonu. Z filmu Vetřelec. A taky z Hvězdné pěchoty – ty velké brouky, co napadají lidi. Některé obrázky si sám nakreslil. Působí násilnicky. Celý pokoj je pinavý. Zbytky jídel, spousta knih, atstvo, brouci ve sklenicích. Jinak tu toho moc není.

Ty aty jsou pinavé?

Jo. Mám tu zajímavý kus kalhoty, a hrozně zapiněné. Musel je hodně dlouho nosit, take v nich bude tuna stopových důkazů.

Sachsová vloila kalhoty do plastikového sáčku na důkazy.

Co koile?

Má tu jen trička, odpověděla Sachsová. A ádné nemá kapsy.

Kriminalisté kapsy milují, protoe v nich nacházejí vechny moné druhy uitečných vodítek.

Za Sachsovou se ozval ustivý zvuk. Sachsová se otočila a napůl vytasila zbraň. Zvuk přicházel od terárií. Asi desítka nohatých příer se právě srocovala na malé hromádce uschlých listů.

Amélie Sachsová trpěla klaustrofobií, take ucítila nával paniky, kdy nyní stála v horkém tmavém pokoji, který zapáchal pimem, a dívala se na husté chuchvalce uvězněného hmyzu. Začala ji svědit kůe, jako by jí u brouci zalézali pod tričko. A pocítila nával vzteku na Garretta, kdy si představila, e zakopal Mary Beth do země, jak to únosci někdy dělají. Nemohla se zbavit nutkání popadnout jeden ze sprejů proti hmyzu a vechny ty brouky zabít. Jene Sachsová by samozřejmě nikdy neudělala nic, čím by kontaminovala místo činu. (Jedno z Rhymových pravidel znělo: Jedinou věcí, kterou by kriminalista měl nechat na místě činu za sebou, je jeho vzpomínka, e tam někdy byl.) Sachsová se přinutila ke klidu a pokračovala v ohledání.

Mám tady pár zápisníků, Rhyme. Jene do nich se u určitě díval Jim Bell a jeho lidi.

Nedělej ádné závěry o ohledání místa činu ze strany naich kolegů, řekl Rhyme na půl úst. Pokládej místo činu za nedotčené.

Jasně.

Začala listovat stránkami. Nejsou to ádné deníky. A nejsou tu ádné mapy. Nic o těch únosech

Jenom kresby hmyzu

Ehm, počkej. Jsou to kresby těch potvor, které tu chová v teráriích.

Nějaké kresby dívek nebo mladých en? Nějaký sadistický podtext?

Ne.

Vezmi ty zápisníky s sebou. Co kníky?

Těch je tu asi stovka. Učebnice, knihy o zvířatech, o hmyzu

Počkej, něco tu mám. Ročenku střední koly v Tanner’s Corner. je pět let stará.

Rhyme se na něco zeptal někoho v místnosti. Po chvíli se vrátil na linku.

Jim tvrdí, e Lydii je dvacet est. To znamená, e před pěti lety u byla ze střední koly venku. Ale zkontroluj stránku s tou McConnellovou.

Sachsová prolistovala v ročence písmeno M.

Jo. Fotografii Mary Beth někdo vyřízl pomocí ostrého noe. Tohle opravdu zapadá do klasického profilu slídila.

Nás nezajímají profily. Nás zajímají důkazy. Co ty dalí kníky ty na polici? Které z nich četl nejčastěji?

Jak to mám

pína na stránkách, vytěkl Rhyme netrpělivě. Začni u knih nejblíe u jeho postele. Vezmi jich asi tak pět.

Sachsová sebrala čtyři knihy s nejohmatanějími stránkami. Příručka entomologa, Kapesní průvodce hmyzem Severní Karolíny, vodní hmyz Severní Ameriky, Miniaturní svět.

Mám je, Rhyme. Je tu spousta označených pasáí. U některých je dokonce hvězdička.

Fajn. Tak je vezmi s sebou. Ale v tom pokoji musí být jetě něco konkrétnějího.

Nemůu nic najít.

Hledej dál, Sachsová. vdy je mu estnáct. Vzpomíná přece, jak jsme dělali případy s dospívajícími. Jejich pokoj je středem jejich vesmíru. Začni přemýlet jako estnáctiletý výrostek. Kam by sis schovávala věci?

Sachsová se podívala pod matraci, do uplíků v psacím stole a pod ně, do skříně, pod umouněné poltáře. Nato prosvítila baterkou prostor mezi postelí a stěnou.

Něco tu mám, Rhyme, ohlásila nakonec.

Co?

Sachsová nala hromádku zmuchlaných papírových kapesníků a lahvičku s vazelínovým krémem. Prohlédla si jeden z kapesníků.

Byl potřísněn látkou, která vypadala jako zaschlé semeno.

Pod postelí jsou desítky kapesníků. Zdá se, e měl plnou ruku práce.

Je mu estnáct, připomněl jí Rhyme. Bylo by divné, kdyby to nedělal. Seber jeden kapesník do sáčku. Moná budeme potřebovat DNA.

Sachsová nala pod postelí jetě něco dalího: laciný rámeček, na který Garrett neuměle namaloval různé druhy hmyzu mravence, srně a brouky. Uvnitř rámečku byla zastrčena fotografie Mary Beth McConnellové, vystřiená z ročenky. Kromě toho leelo pod postelí album s asi dvanácti dalími snímky Mary Beth. Ty byly pořízeny tajně. Větina zachycovala Mary Beth někde v areálu univerzity, případně jak kráčí po ulici nějakého městečka. Dva snímky ji zachycovaly v bikinách u jezera. Na obou se právě předkláněla a snímky se jí zaměřovaly na výstřih. Sachsová vylíčila Rhymovi svůj objev.

Jeho dívka snů, zamumlal Rhyme. Pokračuj.

Sachsová hledala jetě dalích dvacet minut, ale nemohla u najít nic uitečného. ádné mapy, ádné seznamy, co je třeba udělat, ádné průvodce po státních parcích, ádné adresy. A tato naprostá absence uitečných vodítek v ní pouze zvýila naléhavou tíseň a připomněla jí, e s kadou dalí hodinou se jim Garrett s Lydií vzdalují o dalích pár kilometrů.

Obvykle máte čtyřiadvacet hodin na nalezení oběti. Po uplynutí této doby ji únosce přestane pokládat za člověka a nedělá mu nejmení potíe obě zavradit.

Myslím, e bychom to tu měli zabalit a přejít na prvotní místo činu.

Za minutku, Sachsová. Nezapomeň, e to byl tvůj nápad hrát si na samaritány, ne můj.

Sachsová se otřásla vztekem. Co po mně chce? zeptala se dopáleně. Chce, abych to tu poprákovala kvůli otiskům? Nebo vyluxovala kvůli vláknům?

Samozřejmě, e ne. Nejdeme po důkazech, se kterými by státní zástupce uspěl u soudu, to přece ví. Ale potřebujeme něco, co by nám nějak vysvětlilo, kam mohl ty dívky odvléct. Určitě je nepotáhne zpátky domů. Má někde místečko, které uchystal jen pro ně. A určitě u na něm někdy předtím byl – přinejmením aby ho připravil. Moná je mladý a potrhlý, ale přesto se chová jako velmi uválivý pachatel. I kdyby byly ty holky mrtvé, vsadím se, e jim přichystal nějaké hezké a útulné hroby.

I po tak dlouhé době, po kterou spolu pracovali, měla Sachsová stále problémy s Rhymovou otrlostí. Věděla, e je to nedílná součást práce kriminalisty – člověk se musí distancovat od hrůz spojených se zločinem -, ale bylo to pro ni nesmírně těké. Snad proto, e si potají uvědomovala, e má kdesi v sobě stejnou schopnost chladu a bezcitnosti, onu strnulou lhostejnost, kterou se nejlepí ohledávači místa činu musí naučit zapínat jako árovku a které se Sachsová někdy děsila v obavách, e by mohla nenapravitelně umrtvit její srdce.

Hezké a útulné hroby

Znovu přejela očima místnost.

Je mi estnáct, připomněla si. Jsem problémový chlapec. Jsem sirotek, děti ve kole se mi posmívají, je mi estnáct, je mi estnáct, je mi

Náhle jí v mozku bleskla mylenka. Sachsová ji popadla, ne stačila odplout.

Rhyme, ví, co je tady divného?

Povídej, Sachsová, odpověděl Rhyme tie a povzbudivě.

On je teenager, e?

Jasně.

Vzpomínám si na Tommyho Briscoea chodila jsem s ním, kdy mi bylo estnáct. A ví, co měl v pokojíku na vech stěnách?

Za mých mladých let to byly plakáty té zatracené Farah Fawcettové.

Přesně tak. Garrett nemá na stěnách ádné lechtivé plakáty, ádné fotky z Playboye nebo Penthousu. A dokonce tu nemá ani ádné magické karty, pokemany a hračky. ádné plakáty rockových hudebníků

A poslouchej mě: nemá tu ani video, televizor, stereosoupravu a dokonce ani rádio. vdy on nemá ani nintendo, proboha, je mu estnáct a nemá ani počítač.

Améliině kmotřence dceři přítelkyně Amy bylo právě dvanáct a její pokojíček byl v podstatě kombinací hračkářství a obchodu s elektronikou.

Třeba je to v penězích, nezapomeň, e má náhradní rodiče.

Ksakru, Rhyme, kdybych byla v jeho věku a chtěla poslouchat hudbu, prostě bych si rádio postavila. Takové výrostky nemůe nic zastavit. Jene tyhle věci ho zjevně nevzruují. Zajímá se jenom o hmyz.

Výborně, Sachsová, pokračuj.

Moná je to dobrý postřeh, pomyslela si, ale co dál? Zaznamenávání vlastních pozorování tvoří jen polovinu práce laboratorního kriminalisty – druhá a daleko důleitějí polovina spočívá ve vyvození uitečných závěrů.

Lincoln Rhyme, jeho hlas nikdy nebyl svůdnějí, ne kdy si sám sebe představoval na místě činu, naléhal:

No tak, Sachsová, dostaň se do něj. Staň se Garrettem Hanlonem. Co si myslí? Jak vypadá tvůj ivot? Co dělá v tom zaviveném pokoji minutu za minutou? Jaké jsou tvé nejtajnějí mylenky?

Sachsová zavřela oči. Rhyme jí kdysi sdělil, e nejlepí kriminalisté jsou jako talentovaní spisovatelé, kteří si sami sebe představují v roli svých postav a dokáí se zcela ponořit do světa někoho jiného.

Sachsová

Pst.

Pokusila se odloit stranou osobu, kterou skutečně byla: policistkou z Brooklynu, milovnicí nalapaných automobilů z dílny General Motors, bývalou modelkou agentury Chantelle na Madison Avenue, sportovní střelkyní ověnčenou vítězstvími z mnoha soutěí, enou s dlouhými rovnými zrzavými vlasy a věčně krátkými nehty, aby jí oklivý zlozvyk zarývat si nehty do vlasů a kůe nepokodil jinak dokonalou pokoku dalími stigmaty vzteklého neklidu, jen ji neustále ovládal.

Pokusila se rozplynout v kouř a stát se estnáctiletým chlapcem.

Člověkem, který se chtěl nebo potřeboval zmocňovat en násilím.

Který chtěl nebo potřeboval zabíjet.

Co teď cítím?

O normální sex nestojím, řekla napůl sama pro sebe. Normální vztahy mi vůbec nic neříkají. Lidé jsou jako hmyz – věci, které je třeba uvěznit. Vlastně se zajímám pouze o hmyz. Poskytuje mi zdroj útěchy. Je to má jediná zábava. Sachsová vyslovovala jednotlivá slova a přecházela přitom před sklenicemi. A pak se podívala na podlahu pod nohy. Stopy té idle!

Coe?

Ta Garrettova idle

je na kolečkách. A je otočená čelem k těm sklenicím s hmyzem. On jen popojídí dopředu a dozadu, zírá na ten hmyz a kreslí ho. Sakra, vdy on na něj pravděpodobně i mluví. Ta havě je celý jeho ivot.

Stopy po idli vak končily kousek před poslední sklenicí v řadě tato sklenice byla největí a stála poněkud stranou od ostatních. Uvnitř poletovali srni. Na boku sklenice bylo přilepeno edé, jakoby papírové hnízdo a drobní lutočerní srni bzučeli kolem něj, jako by si dobře uvědomovali přítomnost nevítaného hosta.

Sachsová přela ke sklenici a pozorně se na ni zadívala.

Je tady sklenice plná srňů, řekla Rhymovi. Myslím, e je to jeho skrý.

Proč?

Protoe nestojí poblí ostatních sklenic. A on se na ni nikdy nedívá – poznám to podle kolejí vedoucích od jeho idle. Ve vech ostatních sklenicích je navíc voda – má tam vodní hmyz. Tohle je jediná sklenice s létajícím hmyzem. Vlastně je to skvělý nápad, Rhyme kdo by sahal dovnitř něčeho takového? Navíc je na dně sklenice několikacentimetrová vrstva hlíny. Myslím, e tam něco zahrabal.

Podívej se dovnitř a uvidíme.

Sachsová otevřela dveře a poádala Margaret Babbageovou o pár silných koených rukavic. Kdy je Margaret přinesla, přistihla Sachsovou, jak se dívá do sklenice se srni.

Nechcete tam sahat, e ne? zaeptala zoufale.

Chci.

Á, Garrett z toho bude mít psotník. Ječí na kadého, kdo se té jeho sklenice s vosama vůbec dotkne.

Paní Babbageová, Garrett je zločinec na útěku. To, e na někoho ječí, teď opravdu nehraje roli.

Ale jestli se vrátí a uvidí, e jste mu tam sahala

, tak

Margaret měla znovu slzy na krajíčku.

Dopadneme ho, ne se stačí vrátit, ujistila ji Sachsová konejivě. Nebojte se.

Nasadila si rukavice a omotala si kolem holé pae povlečení z poltáře. Pomalu odklopila síované víčko a sáhla dovnitř. Dva srni jí sedli na rukavici, ale jeden z nich za okamik odletěl. Zbytek si nevítané návtěvy nevímal. Sachsová si velice dávala pozor, aby neporuila hnízdo.

Sto třicet sedm ihadel

Hrábla pouhých několik centimetrů do hlíny a nala igelitový pytlík.

Mám tě, zadrmolila a vytáhla ho.

Jeden sreň vyletěl a zmizel v domě, ne stačila znovu zaklopit síované víčko.

Sundala si koené rukavice a navlékla si gumové. Otevřela pytlík a vysypala obsah na postel. Bylo tam asi dvanáct starých potovních známek z filatelistické kolekce americké poty, které znázorňovaly různé druhy hmyzu. Dále cívka s tenkým rybářským vlascem a nějaké peníze asi sto dolarů v hotovosti a čtyři stříbrné dolary s Eisenhowerem. A pak dalí rámeček, ve kterém byla tentokráte zastrčena novinová fotografie Garretta s rodinou, pořízená týden před autonehodou, při ní zahynuli Garrettovi rodiče a sestra.

Nakonec leel na posteli starý oprýskaný klíč na krátkém přívěsku – vypadal jako klíč od auta, ale neměl na sobě ádné logo, nýbr pouze krátké sériové číslo. Sachsová ve ohlásila Rhymovi.

Dobře, Sachsová. Výborně. Nevím, co to znamená, ale alespoň je to nějaký začátek. A teď se přesuňte na prvotní místo činu. Do Blackwater Landing.

Sachsová se odmlčela a rozhlédla se po pokoji. Sreň, který před chvílí vyletěl, se nyní vrátil a snail se dostat zpátky do sklenice.

Sachsová přemýlela, jaká sdělení teď asi ten neboák vysílá svým hmyzím druhům.

U s tebou neudrím krok, řekla Lydia Garrettovi. Nemůu jít takhle rychle.

Lapala po dechu a po obličeji jí stékal pot. Uniformu měla celou promočenou.

Tie, vyplísnil ji Garrett vztekle. Potřebuju poslouchat. A nemůu, kdy tady pořád skuhrá.

Co poslouchat? přemýlela Lydia.

Garrett se znovu podíval do mapy a odvedl Lydii na dalí stezku. Stále se nacházeli hluboko v borovém lese, ale i kdy teď byli chráněni před sluncem, pocítila Lydia závra a rozpoznala na sobě první příznaky úehu.

Garrett se na ni podíval a znovu sklouzl očima na její prsa.

A znovu zaukal nehty o sebe.

Stralivé horko.

Prosím, zaeptala Lydia plačtivě. Já to nedokáu! Prosím!

Tie! Nebudu ti to říkat dvakrát.

Kolem obličeje se jí rojilo mračno komárů. Lydia jednoho nebo dva vdechla a znechuceně plivala kolem sebe, aby si vyprázdnila ústa. Boe, jak to tady v lese z due nenáviděla! Lydia Johanssonová vůbec nerada vycházela ze dveří domu. Větina lidí milovala lesy, bazény a dvorky. Pro ni vak byla synonymem těstí ona křehká spokojenost, která větinou vzniká kdesi v nitru: práce, klábosení s dalími svobodnými přítelkyněmi nad pátečními koktejly, hororové romány a filmy, nákupní horečky ve firemních prodejnách nebo noci strávené příleitostně s přítelem.

Samá potěení pod střechou.

Svět venku jí připomínal spíe opékání na zahradě, které pořádaly její provdané přítelkyně, rodinky posedávající kolem bazénků spolu s dětmi hrajícími si s nafukovacími hračkami, pikniky, tíhlé eny v koených opascích zkrátka ivot, jaký si přála, ale jaký nikdy nevedla.

Svět venku připomínal Lydii její samotu.

Právě odříkávala modlitbu ke svému andělovi stránému, kdy ji Garrett přeruil.

Hej, tak pojď. Tudy. Dáme si něco k pití.

Odvedl ji na dalí stezku vedoucí ven z lesa. Náhle stromy zmizely a před nimi se rozprostřela obrovská průrva. Byl to starý lom, jeho dno bylo zatopeno modrozelenou vodou. Lydia si vzpomněla, jak se sem před lety chodily děti koupat, ne si celou oblast na sever od Paquo začaly podmaňovat močály a cesta k lomu se stala příli nebezpečnou.

Jdeme, řekl Garrett a ukázal směrem k lomu.

Ne. Já nechci: Děsím se toho.

Kalu na to, co chce! osopil se na ni Garrett. Dělej!

Popadl ji za ruce svázané páskou a odvedl ji po strmé stezce ke skalnímu převisu. Svlékl si koili, sklonil se a nastříkal si vodu na strupovitou kůi, aby znovu trochu ulevil svědění. Nato si opět začal vyráky krábat a drásat a pak si dlouze prohlíel nehty. Nechutné.

Pohlédl na Lydii.

Chce taky? Je to prima. Jestli chce, můe se svlíknout a jít si zaplavat.

Lydia se zděsila mylenky, e by měla stát před Garrettem nahá, a odhodlaně zavrtěla hlavou. Dřepla si k vodě a nastříkala si ji na obličej a pae.

Hlavně ji nepij. Mám tohle.

Garrett vytáhl zpoza jednoho kamene zapráenou plátěnou taku, kterou si tam musel nedávno schovat. Uvnitř byly láhve s vodou a několik balíčků sýrových suenek s araídovým máslem.

Garrett snědl jeden balíček a vypil láhev vody. Lydii nabídl toté.

Zavrtěla hlavou.

Sakra, není v tom ádný jed ani nic podobného, jestli si to myslí. Musí něco pít.

Lydia si láhve ani nevimla a místo toho sklonila ústa k jezírku a zhluboka se napila. Voda byla slaná a měla odpornou kovovou příchu. Lydia začala kuckat a téměř se pozvracela.

Jeíi, vdy jsem ti to říkal. Garrett jí znovu nabídl láhev. V támhletom plavou nejrůznějí sračky. Přestaň být tak zatraceně pitomá.

Hodil jí láhev, Lydia ji nemotorně zachytila svázanýma rukama a napila se. Voda ji okamitě osvěila.

Lydia se trochu uvolnila a zeptala se:

Kde je Mary Beth? Co jsi s ní provedl?

Je na jednom místě u moře. V domě starého bankera.

Lydia věděla, co tím Garrett myslí. Slovem banker označovali obyvatelé Severní Karolíny člověka, který bydlel na Outer Banks hrázových ostrovech na pobřeí Atlantiku. Tam je tedy Mary Beth.

A Lydia okamitě pochopila, proč se celou dobu prodírají na východ směrem k mokřinám bez jediného domku a s velmi omezeným počtem míst, kde se člověk můe ukrýt. Garrett tam má pravděpodobně loďku, která je odveze přes močály k Vnitropobřenímu vodnímu systému, odtud do Elizabeth City a pak přes Albemarle Sound a k Outer Banks.

Líbí se mi to tam, pokračoval Garrett. Je to tam fakt hezké. Má ráda oceán?

Poloil jí tu otázku dosti zvlátně, jako by lo o společenskou konverzaci, a na chvíli Lydii připadal téměř normální.

Její strach nakrátko opadl. Jene pak Garrett opět ztuhl, zaposlouchal se, přidrel si prst na rtech, aby ji umlčel, a vztekle se zamračil, čím dal znovu volný průchod svým nejtemnějím stránkám.

Nakonec zavrtěl hlavou, nebo zřejmě dospěl k závěru, e a u slyel cokoliv, není to pro něj hrozba. Otřel si hřbetem ruky obličej a rozkrábal si dalí strup.

Pojďme. Kývl zpátky na strmou stezku na okraji lomu. U to není daleko.

Cesta k Outer Banks nám potrvá nejmíň den. Spí víc.

No jo, jene my tam nepůjdeme dneska, zasmál se chladně Garrett, jako by Lydia utrousila nějakou idiotskou poznámku. Schováme se tady poblí a necháme projít ty blbečky, kteří po nás pátrají. A pak půjdeme za Mary Beth. Strávíme spolu noc.

Při poslední větě se Garrett podíval stranou.

Strávíme spolu noc? zaeptala Lydia zoufale.

Garrett vak u neříkal nic a místo toho začal Lydii pobízet do strmého stoupání vedoucího na okraj lomu a do borového lesa za ním.

6

Čím místa úmrtí člověka tak přitahují? Amélie Sachsová nesčetněkrát procházela v rotu místo činu a často si přitom kladla tuto otázku. Poloila si ji i tentokrát, kdy stála na krajnici silnice 112 v Blackwater Landing a dívala se na řeku Paquenoke.

Bylo to místo, kde mladý Billy Stail zemřel násilnou smrtí, kde dolo k únosu dvou mladých en a kde ivot jednoho těce pracujícího policisty navdy změnily a moná dokonce ukončily stovky srňů.

A tak i přes nelítostné slunce a výheň byla nálada tohoto místa chladná a vypjatá.

Lincoln Rhyme kdysi napsal knihu s názvem Místa pro zločin, co byl jeho první velký projekt od doby, kdy z něj nehoda při ohledávání místa jedné vrady učinila kvadruplegika. Kniha pojednávala o slavných místech činu. Po nějaké době ji zlevnili – přece jen to nebyla typická kniha do kavárny -, ale přesto se stále prodávala; Sachsová ji neustále vídala na pultech knihkupectví. Lidé byli zkrátka fascinováni místy, kde byl například zastřelen Paul Castellano nebo kde řádil masový vrah v případu zvaném Helenka v říi divů.

Sachsová znovu propátrala celý Blackwater Pandiny, jednalo se o nejasně vymezenou oblast o rozloze několika čtverečních kilometrů severně od Tanner’s Corner, která obklopovala bainatou zátoku, v ní se do řeky Paquenoke vléval drobný kanál. Neudrované lesy se dusily obrovským mnostvím stromů, z nich mnohé byly zřejmě suché, bainami pokrytými pinavou pěnou, hnědými travisky a holými úseky vyprahlé půdy. Zde na místě činu vedl od silnice 112 k zablácenému břehu příkrý svah posetý odpadky. Na místě, kde se půda konečně vyrovnala, rostly vrby, cypřie a trsy vysoké trávy. Ze břehu se do řeky táhlo staré molo, které asi po deseti metrech mizelo pod hladinou.

V bezprostředním okolí se nenacházely ádné domy, ale Sachsová si cestou z Tanner’s Corner povimla řady velkých nových budov. Domy byly hezké, ale Sachsové neuniklo, e i tato osídlená část Blackwater Landing stejně jako hlavní město okresu vypadá straidelně a bezútěně. Chvíli jí trvalo, ne si uvědomila proč – přestoe byly letní prázdniny, nikde na dvorcích si nehrály ádné děti. ádné nafukovací bazénky, ádná kola, ádné kočárky. Vzpomněla si na hřbitov, kolem kterého před několika hodinami projíděli, a přinutila se přesunout mylenky od této smutné vzpomínky zpátky ke svému úkolu.

Znovu prozkoumala místo činu. Obě oblasti ohraničovala lutá páska. Uvnitř oblasti u vody rostla vrba, před ní leelo několik kytic – právě zde Garrett před pouhými pár hodinami unesl Lydii Johanssonovou, usoudila Sachsová.

Druhým místem činu byla praná mýtina obklopená lesíkem, kde Garrett zavradil Billyho Staila a unesl Mary Beth. Uprostřed tohoto místa činu se nacházela celá řada mělkých děr v zemi, kde Sachsová odebírala vzorky. Asi est metrů od středu místa činu se na zemi rýsoval sprejem nastříkaný obrys, který měl představovat polohu Billyho těla. Sprej?, pomyslela si Sachsová ztrápeně. Tihle lidé očividně nebyli zběhlí ve vyetřování vrad.

Na kraji silnice zastavilo policejní auto a vystoupila z něj Lucy Kerrová. Sachsová přemýlela, proč sem policistka přijela. Kerrová chladně kývla na Sachsovou.

Nala jste v domě něco uitečného?

Pár věcí. Sachsová to dále nerozebírala a ukázala na svah. Proč jste ho taky neuzavřeli?

Garrett na tom svahu nic neudělal, odpověděla policistka omluvně.

Ne, ale mohl po něm sejít. Trasa příchodu a odchodu pachatele je rovně součástí místa činu.

Ve sluchátkách uslyela Rhymův hlas: Je místo činu stejně polapané, jako vypadá na fotkách?

Jako by se po něm prohnalo stádo krav. Je tu dobrých pětadvacet různých stop.

Sakra, zabručel Rhyme.

Lucy zaslechla Améliinu poznámku, ale neříkala nic. jen se stále dívala na tmavý soutok, kde se do řeky vléval kanál.

Sachsová se podívala k bahnitému břehu a zeptala se: To je ta loďka, ve které odplaval?

Jo, támhleta, řekl Jesse Corn. Nepatří jemu. Ukradl ji nějakým lidem výe proti proudu. Chcete ji ohledat?

Později, teď mě zajímá, kterou cestou by neel, kdyby se sem chtěl včera dostat.

Kterou by neel? Jesse ukázal k východu. Tamtím směrem nic není. Jen močál a rákosí. Nedá se tam ani přirazit s lodí. Take buďto přijel po silnici 112 a seel k řece po tomhle svahu, anebo vzhledem k té loďce sem mohl přiveslovat.

Sachsová otevřela laboratorní kufřík.

Chci mít nějaký odběr zdejí půdy, řekla Jessemu.

Odběr?

Nějaký vzorek. Exemplář, víte?

Jenom zdejí půdy?

Ano.

Jistě, řekl Jesse a dodal: Proč?

Protoe pokud na místě činu najdeme typ půdy, který neodpovídá tomu, co se zde obvykle nachází, můe tento vzorek pocházet z místa, kde Garrett zadruje ty dívky.

Jene, namítla Lucy, by taky mohl pocházet z Lydiiny zahrady nebo z Mary Bethina dvorku nebo bot. Anebo od nějakých dětí, co tu předevčírem rybařily.

To by mohl, řekla Sachsová klidně. Ale přesto to musíme ověřit.

Podala Jessemu igelitový sáček. Jesse odkráčel a byl potěen, e můe pomáhat.

Sachsová vyrazila ze svahu, po chvíli se vak zastavila a znovu otevřela laboratorní kufřík. Nikde nebyly gumové pásky. Vimla si, e Lucy Kerrová má nějaké gumičky na konci francouzského copu.

Můu si je půjčit? zeptala se. Ty vae gumičky?

Po krátké pauze si policistka sňala gumičky z copu a Sachsová si je natáhla na boty.

Abych věděla, které otisky jsou moje, vysvětlila.

Jako by to v tomhle svinčíku nebylo jedno, pomyslela si.

Vstoupila na místo činu.

Tak co má, Sachsová? zeptal se Rhyme.

Signál byl jetě horí ne předtím.

Nevidím moc zřetelně, co se tu seběhlo, řekla Sachsová a zkoumala půdu. Je tu příli mnoho otisků. Za posledních čtyřiadvacet hodin tudy muselo projít nejmíň osm, deset různých lidí. Ale mám určitou představu, co se tu stalo – Mary Beth klečela. Od západu směrem od kanálu se blíí boty nějakého mue. Patří Garrettovi. Pamatuju si na vzorek boty, kterou nael Jesse. Vidím místo, kde Mary Beth stojí a pak ustupuje. Od jihu se blíí boty druhého mue. To je Billy. Seel z náspu. Pohybuje se rychle – z otisku jsou větinou vidět jen pičky. Take sprintoval. Garrett vyráí směrem k němu. Perou se. Někde tady musel Garrett vytáhnout lopatu, protoe pak Billy ustoupil k vrbě. Garrett jde za ním. Dalí rvačka. A tady pod stromem je pak označený obrys Billyho těla. Na zemi a dolní části kmene jsou krvavé mouhy

Take teď začnu ohledávat.

Sachsová začala centimetr po centimetru procházet rot. Sledovala hlínu a trávu, sledovala sukovitou kůru dubů a vrb, těkala očima po větvích nad hlavou. (Místo činu je trojrozměrné, Sachsová, připomínal jí často Rhyme.)

Ty nedopalky od cigaret, řekla Lucy Kerrové a ukázala na zem. Proč je nikdo nesebral?

Jo, tyhle, odpověděl za Lucy Jesse. Ty patří Nathanu Groomerovi.

Komu?

Jednomu z naich lidí. Pořád se snaí s tím přestat, ale nějak se mu to nedaří.

Sachsová si povzdechla, ale dokázala se zdret poznámky, e kadý policista, který kouří na místě činu, by měl být suspendován nebo rovnou proputěn.

Pečlivě prola celé místo činu, ale ohledání bylo marné. Přela na místo ranního únosu, podlezla pásku a začala procházet rot kolem vrby. Chodila sem a tam a snaila se zaplait závratě z horka.

Moc tu toho není, Rhyme

Ale

, počkej. Něco tu mám.

Nedaleko od vody zahlédla cosi bílého. Sela ke břehu a opatrně sebrala ze země papírový kapesník. Kolena jí přitom zaplakala bolestí – u léta ji suovala artritida. Raději bych honila pachatele, ne dělala dřepy, pomyslela si.

Papírový kapesník. Vypadá jako ty kapesníky v Garrettově domě, Rhyme. A na to, e na tomhle je krev. Docela hodně.

Myslíte, e ho odhodil Garrett?, zeptala se Lucy.

Sachsová kapesník prozkoumala.

Nevím. Akorát můu říct, e tady neleel přes noc. Má příli nízký obsah vlhkosti. V ranní rose by se napůl rozpadl.

Výborně, Sachsová, ozval se Rhyme. Kde ses to naučila? Nevzpomínám si, e bych se o tom někdy zmiňoval.

Ale ano, zmiňoval, řekla Sachsová nepřítomně. Ve své učebnici. Kapitola dvanáct, Papír.

Sachsová sela k vodě a ohledala malou loďku. Uvnitř nic nenala.

Jesse, můete se mnou převeslovat na druhou stranu? zeptala se.

Jesse s nevýslovným potěením přitakal a Sachsová přemýlela, jak dlouho mu bude trvat, ne ze sebe vymáčkne první pozvání na kávu. Kdy se odráeli od břehu, přistoupila do loďky i Lucy a vichni tři tie veslovali přes řeku, která byla uprostřed toku překvapivě rozvlněná.

Na druhém břehu objevila Sachsová v blátě lépěje. Jedny patřily Lydiiným botám plátěným jarmilkám s jemným vzorkem, které tvoří součást uniformy zdravotní sestry a druhé Garrettovi jednu nohu měl bosou a na druhé tenisku se vzorkem, který u Sachsová důvěrně znala. Sledovala stopy do lesa. Vedly přímo k lovecké chatrči, kde Eda Schaeffera popíchali srni.

Co se tady, k čertu, stalo?

Boe, Rhyme, tady to vypadá, jako by někdo místo činu zametl.

Zločinci často pouívají koata nebo dokonce foukače na listí, aby zničili nebo rozházeli důkazy na místě činu.

To je od toho vrtulníku, vysvětlil Jesse Corn.

Od vrtulníku? zeptala se zmateně Sachsová.

No jasně. Od záchranky, co přiletěla pro Eda Schaeffera.

A vítr od vrtule zničil místo činu, konstatovala Sachsová. Standardní procedurou je přesunout zraněnou obě z místa činu, ne necháte přistát vrtulník.

Standardní procedurou? opakovala Lucy Kerrová příkře. Tak to teda pardon, ale měli jsme o Eda trochu strach. Snaili jsme se mu zachránit ivot, víte?

Sachsová neodpověděla. Pomalu se přesunula do chatrče, aby nerozdrádila desítky srňů, kteří se vznáeli nad rozmačkaným hnízdem. A u vak Ed Schaeffer viděl v chatrči cokoliv, teď to bylo pryč a víření vzduchu od helikoptéry navíc naruilo svrchní vrstvu půdy natolik, e bylo zcela zbytečné odebírat i vzorky hlíny.

Jedeme zpátky do laboratoře, oznámila Sachsová Lucy a Jessemu.

Právě se vraceli ke břehu, kdy se za Sachsovou ozval praskavý zvuk a směrem k ním se začal z hustého porostu pod skupinou vrb prodírat nějaký mu.

Jesse Corn hmátl po zbrani, ale ne stačil odepnout přezku, měla Sachsová vypůjčený Smith & Wesson venku z pouzdra, nataený na dvojčinný mód a namířený přímo na vetřelce. Mu ztuhl, zvedl ruce a překvapeně zamoural.

Bylo na něm cosi povědomého. Plnovous, vysoká a hřmotná postava, vlasy spletené do copu. Dínsy, edé tričko, dínsová vesta a vysoké boty.

Kde u ho jen Sachsová viděla? Kdy Jesse vyslovil jeho jméno, okamitě si vzpomněla. Richi.

Byl to jeden z trojice, kterou dopoledne viděli u místního úřadu.

Rich Culbeau – tohle nezvyklé jméno si Sachsová nemohla nezapamatovat.

Vzpomněla si také, jak si tento mu i jeho přátelé prohlíeli její tělo s těko skrývanou chtivostí a jak si pak pohrdlivě prohlíeli Thoma. Nechala na něj tedy revolver namířený o něco déle ne za normálních okolností. Pak pomalu sklonila hlaveň k zemi, spustila kohoutek a zastrčila revolver zpátky do pouzdra.

Pardon, řekl Culbeau. Nechtěl jsem nikoho vystrait. Nazdar, Jesse.

Tohle je místo činu, ozvala se Sachsová.

Ve sluchátku zaslechla Rhymův hlas: Kdo je tam?

Sachsová se odvrátila a zaeptala do mikrofonu na tyčince:

Jedna z těch figurek z panoptika, co jsme potkali ráno.

My tady pracujeme, Richi, řekl Jesse Corn. Nemůe se nám stavět do cesty.

Já se vám nehodlám stavět do cesty, odpověděl Culbeau a zajel očima do lesa. Ale mám stejné právo se o tu tisícovku pokusit jako kadý jiný. Nemůete mi bránit v hledání.

O jakou tisícovku?

Sakra, vytěkla Sachsová do mikrofonu, někdo vypsal odměnu, Rhyme.

Ach ne. To nám jetě scházelo.

Ze vech činitelů, které mohou kontaminovat místo činu a překáet při vyetřování, patří hledači odměny a suvenýrů k nejhorím.

Nabízí ji Mary Bethina máma, vysvětloval Culbeau. Ta enská má nějaký prachy a já se vsadím, e jestli se jí ta holka do tmy nevrátí, bude nabízet dva tisíce. A moná jetě víc. Culbeau pohlédl na Sachsovou. Nebudu vám dělat potíe, slečno. Vy nejste odsud, a kdy se na mě kouknete, myslíte si, e jsem určitě jen nějakej nevraceč – slyel jsem, jak do tý svý legrační vysílačky říkáte něco o panoptiku. Ale být váma, tak na vzhled tolik nesázím. Jesse, řekni jí, kdo loni zachránil tu holku, co se ztratila v Great Dismal Swamp. Jak vichni věděli, e ji seerou hadi a krokodýli, a celý okres kvůli tomu ronil slzy.

Nakonec ji nael tady Rich s Harrisem Tomelem, vysvětloval Jesse. Tři dny byla ztracená v močálech. Nebýt jich, dávno by zemřela.

Hlavně nebýt mě, zamumlal Culbeau. Harris si nerad piní boty.

To bylo od vás hezké, řekla Sachsová krobeně. Ale ráda bych měla jistotu, e nezhatíte nae naděje na nalezení těch dívek.

Nic takového se nestane. Není důvod, abyste na mě byla takhle naprdnutá.

Naprdnutá? zeptala se Sachsová.

Myslím natvaná.

Sachsová popsala Rhymovi podivné setkání.

Rhyme ho pustil z hlavy. Nemáme čas zaobírat se místníma lidma, Sachsová. Musíme se vydat na stopu Garrettovi. A hezky rychle. Take sem přijeď se vím, co jsi nala.

Kdy seděli v loďce cestou zpátky přes kanál, zeptala se Sachsová Jesseho: Budou s ním velké potíe?

S Culbeauem? odpověděl Jesse. Větinou se jen tak fláká. Kouří trávu a dost pije, ale nikdy neproved nic horího, ne e na veřejnosti zlomil pár sanic. Myslíme si, e má někde palírnu, take si i přes tu tisícidolarovou odměnu nedovedu představit, e by se od ní někam příli vzdálil.

A co dělá on a ti jeho kumpáni?

Á, take jste je viděla taky? zeptal se Jesse. ádný z nich ani Sean – to je ten vychrtlý – nemají ádnou pořádnou práci. Větinou jen zametají nebo nádeničí. Harris Tomel aspoň chodil do koly – tedy před pár lety. Pořád se snaí koupit nějaký podnik nebo dát něco dohromady. Myslím nějaký keft. Pokud vím, nikdy na ničem nevydělal. Jene vichni tři mají pořád peníze, co znamená, e pančují alkohol.

Pančují alkohol? A vy je nezatknete?

Jesse neřekl nic a místo něj odpověděla Lucy: Nejdřív musíme najít tu palírnu. Odmlčela se a pak dodala: Někdy si prostě chcete pálit prsty, a někdy ne.

Sachsová musela uznat, e to je filozofie, která se zdaleka neomezuje pouze na americký jih.

Znovu dorazili k jinímu břehu řeky vedle obou míst činu.

Sachsová rychle vystoupila, aby jí Jesse nemohl nabídnout ruku, ale on tak přesto učinil.

Náhle se před nimi objevil obrovský tmavý objekt. Kanálem proplouval černý motorový člun o délce asi dvanácti metrů. Projel kolem nich a zamířil do řeky. Na boku se mu leskl nápis: Davett Industries.

Co to je? zeptala se Sachsová.

Jedna společnost tady za městem, odvětila Lucy. Přepravuje zboí přes Dismal Swamp Canal do Norfolku. Asfalt, dehet a podobné věci.

Rhyme zaslechl konverzaci přes vysílačku a řekl: Zeptej se, jestli něco převáeli v době vrady. A seeň jména členů posádky.

Sachsová se o Rhymově poadavku zmínila Lucy, která řekla:

To u jsem udělala. Vlastně jsme to s Jimem ověřili jako jednu z prvních věcí. Její odpověď zněla úsečně. Nic jsme nezjistili. Jestli vás to zajímá, tak jsme taky vyslechli vechny lidi ve městě, kteří jezdí do práce po Canal Road a silnici 112. K ničemu to nevedlo.

To byl dobrý nápad, podotkla Sachsová.

Standardní procedura, řekla Lucy chladně a odkráčela k autu jako prostá dívka ze střední koly, které se konečně podařilo setřít hlavní kolní roztleskávačku.

7

Nenechám ho nic dělat, dokud sem neseenete klimatizaci.

Na to nemáme čas, Thome, vytěkl Rhyme a sdělil dělníkům, kde mají vyloit přístroje, které právě dorazily ze státní policie.

Steve se zrovna snaí nějaký klimatizátor sehnat, řekl Bell. Ale není to tak snadné, jak jsem si myslel.

Já ádný nepotřebuju.

Mám obavy z dysreflexe, vysvětloval trpělivě Thom.

Nevzpomínám si, e bych někdy slyel, e vysoká teplota působí patně na krevní tlak, Thome, bručel Rhyme. Tys to někde četl? Já teda ne. Třeba bys mi moh ukázat, kde jsi to četl.

Nebuď sarkastický, Lincolne.

Tak já jsem sarkastický, jo?

Oetřovatel znovu trpělivě vysvětlil Bellovi: Horko způsobuje otékání tkáně. A otékání způsobuje vysoký tlak a podrádění. A to pak můe vést k dysreflexi, která by ho mohla zabít. Zkrátka a dobře potřebujeme klimatizaci.

Thom byl jediným ze zhruba esti oetřovatelů, kteří ve slubě u Lincolna Rhyma přeili déle ne pár měsíců. Ostatní buďto sami odeli, nebo je jejich svěřenec nekompromisně vyhodil.

Strčte ho do zásuvky, přikázal Rhyme policistovi, který právě postrkoval otlučený plynový chromatograf do rohu.

Ne. Thom zkříil ruce na prsou a postavil se před prodluovačku.

Policista uviděl výraz v jeho tváři a neklidně se zarazil, poněvad nebyl připraven na konfrontaci s tímto svéhlavým mladým muem.

A tady budeme mít fungující klimatizaci, trval na svém Thom, tak teprve pak ten přístroj zapojíme.

Jeíikriste. Rhyme se zaklebil.

Jednou z nejhorích stránek na tělesném postiení byla nemonost vylít si vztek: Teprve krátce po nehodě si Rhyme začal uvědomovat, jak obrovskou schopnost zahánět zlost mají jednoduché úkony, jako je chůze nebo zatínání pěstí – nemluvě o vrhání předměty, co byla oblíbená kratochvíle Rhymovy bývalé manelky Blaine.

Jestli se natvu, mohl bych dostat křeče nebo kontrakce, podotkl Rhyme nedůtklivě.

Jene tyhle věci tě nedokáou zabít aspoň ne tak spolehlivě jako dysreflexe. Thom argumentoval s taktickou bodrostí, která Rhymovi jetě více naháněla vztek.

Dejte mi pět minut, řekl Bell povzbudivě a zmizel, zatímco policisté nadále přiváeli vybavení.

Chromatograf prozatím zůstal bez proudu.

Lincoln Rhyme si přístroj prohlédl. Přemýlel, jaké by asi bylo znovu uchopit prsty nějaký předmět. Levým ukazováčkem se sice mohl předmětů dotýkat a měl v něm rovně neurčité zbytky hmatu.

Mylenka, e by se mohl nějaké věci skutečně dotknout, cítit její strukturu, hmotnost nebo teplotu, vak pro něj byla naprosto nepředstavitelná.

Terry Dobyns, terapeut newyorské policie, který seděl na Rhymově lůku, kdy se Rhyme po nehodě probral, tehdy svému pacientovi popsal vechny tisíckrát otřepané fáze zármutku. Rhymovi se dostalo ujitění, e vechny tyto fáze proije a e je přeije. Dobyns mu ovem tehdy nesdělil, e některé tyto fáze se neustále vracejí.

e si je s sebou člověk nosí jako spící viry, které se mohou v kteroukoliv dobu znovu probudit k ivotu.

V posledních několika letech tak Lincoln Rhyme opětovně proíval zoufalství a vzdor.

A teď ho spaloval vztek. Přímo před sebou měl případ dvou unesených en a vraha na útěku. Jak zoufale si přál přihnat se na místo činu, projít rot, posbírat ze země pomíjivé důkazy, prohlédnout si je v přepychových čočkách elektronového mikroskopu, vyukat pár kláves na počítačích a dalích přístrojích a prakticky ve stejném okamiku vyvodit přísluné závěry.

Přál si, aby mohl pracovat bez zbytečných obav, e ho zabije to zatracené horko. Znovu si vzpomněl na kouzelné ruce doktorky Weaverové, znovu si vzpomněl na operaci.

Se nějak zticha, řekl Thom obezřetně. Co má za lubem?

Nic nemám za lubem. Mohl bys, prosím tě, strčit ten plynový chromatograf do zásuvky a zapnout ho? Chvíli mu trvá, ne se zahřeje.

Thom zaváhal, pak přeel k přístroji, zastrčil kabel do zásuvky a stiskl tlačítko. Zbytek přístrojů uspořádal na překlikovém stole.

Do místnosti veel Steve Farr a vlekl s sebou obrovský klimatizátor Carrier. Podle veho byl Farr stejně silný jako vysoký, protoe jedinou známkou usilovné námahy u něj bylo červené zbarvení jeho odstávajících uí.

Ukradl jsem ho z Plánování a rozvoje. Nemáme se s nima moc v lásce.

Bell pomohl Farrovi namontovat klimatizátor do okna a o chvíli později u do místnosti proudil chladný vzduch.

Ve dveřích se objevila postava – doslova dveře zaplnila. Byl to mu ve věku mezi dvaceti a třiceti lety. Nejnápadnějí na něm byla mohutná ramena a výrazné čelo. Mohl měřit kolem sto devadesáti pěti centimetrů a váil snad sto čtyřicet kilo. Rhyme si na okamik znepokojeně pomyslel, e by to mohl být nějaký Garrettův příbuzný, který jim přiel vyhroovat. Mladý mu vak vysokým a ostýchavým hlasem řekl:

Já jsem Ben

?

Vichni tři mui na něj zírali, zatímco on si neklidně prohlíel Rhymův invalidní vozík a nohy.

Přejete si? zeptal se konečně Bell.

hledám pana Bella.

Já jsem erif Bell.

Mu stále rozpačitě zkoumal Rhymovy nohy. Po chvíli od nich rychle odhlédl, odkalal si a polkl.

No, víte, já jsem synovec Lucy Kerrové? Zdálo se, e mu raději klade otázky, ne pouívá věty oznamovací.

Á, můj laboratorní asistent! zvolal Rhyme. Výborně. jdete právě včas.

Dalí pohled na Rhymovy nohy a na vozík. Ale teta Lucy neříkala

Co teď asi přijde? uvaoval Rhyme.

neříkala nic o laboratoři, zamumlal Ben. Já jsem jen obyčejný student, studuju postgraduál na univerzitě v Avery. Ehm, jak to myslíte, pane, právě včas’?

Otázka směřovala na Rhyma, ale Ben se díval na erifa.

Myslím to tak, e se máte posadit támhle za ten stůl. Za chvíli sem dorazí vzorky a vy mi je musíte pomoci analyzovat.

Vzorky

Dobře. Jaké ryby to budou? zeptal se Ben Bella.

Ryby? odpověděl Rhyme. Jaké ryby?

Abyste mi rozuměl, pane, řekl tie Ben a stále se díval na Bella, moc rád bych vám pomohl, ale musím vám říct, e s větinou druhů mám jen velmi omezené zkuenosti. Specializuji se.

Ale my nemluvíme o rybách. Mluvíme o vzorcích z místa činu! Co jste si myslel?

Z místa činu? To jsem tedy nevěděl, řekl Ben erifovi.

Můete mluvit přímo se mnou, poznamenal stroze Rhyme.

V Benově obličeji rozkvetl ruměnec a v očích se mu objevilo úporné soustředění. Hlava jako by se mu celá třásla, kdy se přinutil pohlédnout na Rhyma.

Já jen

já jen, e on je erif.

Operaci vak bude vést tady Lincoln, řekl Bell. Je to soudní vědec z New Yorku. Vypomáhá nám tu.

Jasně.

Ben sjel očima k vozíku, pak si prohlédl Rhymovy nohy, pak trubičkové ovládání a nakonec znovu zabodl oči do bezpečí podlahy.

Rhyme okamitě dospěl k závěru, e toho člověka nenávidí.

Ben se choval tak, jako by byl Rhyme nejhorím druhem pouové atrakce. Rhyme zoufale zatouil vrátit se do nemocničního pokoje a počkat tam na skalpel a příděl raločích buněk.

Část jeho já přitom nenáviděla také Amélii Sachsovou za to, e celou tuto podvratnou akci zosnovala.

Víte, pane

Říkejte mi Lincoln, utrousil Rhyme a snail se chovat zdvořile.

Problém je v tom, e se ve fyziologii a morfologii nijak zvlá nevyznám. Specializuji se na mořskou sociozoologii.

To jest

? zeptal se Rhyme netrpělivě.

V podstatě jde o chování mořských ivočichů.

No to je skvělé, pomyslel si Rhyme. Nejene mám za asistenta chlapa, co se bojí mrzáků, ale navíc je to jetě rybí psychiatr.

No, na tom tolik nezáleí. Jednou jste přece vědec. Principy jsou principy a protokoly jsou protokoly. Pouíval jste někdy plynový chromatograf a hmotnostní spektrometr?

Ano, pane.

Konečně něco.

A elektronové a srovnávací mikroskopy?

Ben přitakal, ale ne tak rozhodně, jak by si Rhyme přál.

Problém je v tom

Ben se na chvíli zadíval na Bella a pak se posluně obrátil k Rhymově obličeji. Problém je v tom, e mě teta Lucy poádala, abych se tu jenom zastavil. Nevěděl jsem, e mám vypomáhat na případu

Nejsem si úplně jistý, e

Toti, mám přednáky a

Bene, vy nám musíte pomoci, řekl Rhyme stroze.

Garrett Hanlon, vysvětlil erif.

Ben nechal to jméno zapůsobit kdesi ve své mohutné hlavě.

Á, to je ten kluk z Blackwater Landing.

erif mu popsal únosy a patálii Eda Schaeffera se srni.

Hrome, tak to je mi Eda líto, prohlásil Ben. Jednou jsem se s ním setkal u tety Lucy a

Take vás potřebujeme, řekl Rhyme a pokusil se vrátit rozhovor zpátky k tématu.

Nemáme ponětí, kam mohl Garrett Lydii odvléct, pokračoval erif. Navíc nám u prakticky nezbývá čas, abychom ty eny zachránili. A jak sám vidíte

, tady pan Rhyme potřebuje někoho, kdo by mu pomáhal.

No

Ben se rychle podíval směrem k Rhymovi, ale ne přímo na něj. Já jen, e mě jetě čeká ta zkouka. Chodím do koly, jak u jsem vám říkal.

Ale my opravdu nemáme na vybranou, Bene, řekl Rhyme trpělivě. Garrett má tříhodinový náskok a kdykoliv můe některou z obětí zabít – pokud to ovem u neudělal.

Zoolog Ben se rozhlédl po zapráené místnosti, ale nikde nenael ádné zastání.

Snad bych se tu mohl na chvíli zdret, pane.

Děkuji vám, řekl Rhyme.

Foukl do ovladače a otočil se ke stolu, na kterém stály přístroje. Zastavil se a pečlivě si je prohlédl. Nato se podíval na Bena.

Tak a teď mi jetě vyměňte cévku a můeme se pustit do práce.

Ben se zatvářil sklíčeně. Vy chcete, abych

, zaeptal.

To byl vtip, vysvětlil Thom.

Ale Ben se neusmál. Pouze neklidně přikývl, s elegancí bizona doklopýtal k chromatografu a začal zkoumat ovládací panel.

Sachsová vběhla do provizorní laboratoře v budově okresního úřadu. Jesse Corn el rychlým krokem za ní.

Za okamik se objevila také o poznání nenucenějí Lucy Kerrová.

Přivítala se se synovcem Benem a představila ho Sachsové a Jessemu. Sachsová zvedla jednu hromádku igelitových sáčků.

Toto jsou důkazy z Garrettova pokoje, řekla a zvedla druhou hromádku. A toto je z Blackwater Landing z prvotního místa činu.

Rhyme se podíval na sáčky, ale vypadal poněkud zakřiknutě.

Nejene bylo fyzických důkazů jen velice málo, ale Rhyma trápil rovně problém, který si uvědomil ji před několika okamiky: bude muset analyzovat důkazy bez bezprostřední znalosti přilehlé oblasti.

Ryba na suchu

Jak dlouho tady bydlíte, Bene? zeptal se.

Celý ivot, pane.

Prima. A jak se téhle části státu říká?

Ben si odkalal. Řekl bych, e Northern Coastal Plain. Severní pobření níina.

A máte nějaké přátele, kteří se na tuto oblast specializují? Geology, kartografy, přírodovědce?

Ne. Vichni jsou mořtí biologové.

Rhyme, ozvala se Sachsová. Kdy jsme byli u kanálu, viděla jsem tam říční člun. Převáel asfalt nebo dehet z nějaké místní společnosti.

Ze společnosti Henryho Davetta, dodala Lucy.

Nepracuje u nich nějaký geolog? zeptala se Sachsová.

O ádném nevím, odvětil Bell, ale Davett je inenýr a bydlí tady u celá léta. Pravděpodobně zná terén lépe ne kdokoliv jiný.

Zavolal byste mu, prosím vás?

To je hotovka.

Bell se rázem vypařil.

O chvíli později byl zpátky.

Mluvil jsem s Davettem. ádný geolog u nich nepracuje, ale říkal, e by nám moná dokázal pomoct sám. Za půl hodinky bude tady. erif se odmlčel a pak se zeptal: Tak co, Lincolne, jak chcete tu pátračku zorganizovat?

Já zůstanu tady s vámi a s Benem. Budeme společně zkoumat důkazy. A v Blackwater Landing chci mít malou pátrací skupinu na místě, kde Jesse viděl Garretta a kde zmizela Lydia. Já pak budu na základě informací zjitěných z důkazů navádět pátrací skupinu, jak nejlépe to půjde.

Koho v té skupině chcete mít?

Sachsová ji povede, řekl Rhyme. A Lucy půjde s ní.

Bell přikývl a Rhyme si viml, e Lucy Kerrová na takto stanovenou posloupnost velení absolutně nijak nereagovala.

Hlásím se jako dobrovolník, ozval se Jesse Corn rychle.

Bell se podíval na Rhyma, který přikývl a řekl: A pak chci jetě jednoho.

Jen čtyři lidi? A to je vecko? erif Bell se zamračil. Sakra, vdy já bych mohl sehnat desítky dobrovolníků. Dobrou stovku lidí.

Ne. V podobných případech méně znamená více.

Take kdo bude čtvrtý? zeptala se Lucy. Mason Germain?

Rhyme se podíval do dveří a nikoho za nimi neviděl. Ztiil hlas.

Co má Mason za sebou? Ten chlap má nějakou minulost. A já nemám rád policajty s minulostí. Radi mám nepopsané knihy.

Myslíte tu jeho reakci na vás? zeptal se Bell. Na to se ptáte?

Přesně tak.

Bell pokrčil rameny. Ten člověk měl těký ivot. Narodil se tu, ale vyrůstal na sever od Paquo takříkajíc na patné straně barikády. Jeho táta se z toho snail vyhrabat. Zaloil si pár firem a pak začal pančovat alkohol, jene ho vyhmátli a on spáchal sebevradu. Mason se musel vypracovat úplně od nuly. Máme tu na to takové rčení ,byl moc chudý, aby vymaloval, a moc hrdý, aby vybílil. A přesně to je Mason. Neustále si stěuje, e ho nějak odstrkujeme, e nedostává, co by chtěl. Je ctiádostivý, jene ije ve městě, kde se jeho ctiádost nedá nijak uplatnit.

A kromě toho má spadeno na Garretta, poznamenal Rhyme.

Přesně tak.

Proč?

Mason doslova prosil, aby mohl být pověřen vyetřováním případu, o kterém jsme vám říkali jak Meg Blanchardovou pobodali v Blackwater srni. Upřímně řečeno mám takové tuení, e ta holka měla s Masonem něco společného. Moná spolu dokonce chodili, co já vím. Kadopádně Mason zoufale touil toho kluka dostat. Jene to na něj jednodue nedokázal navlíknout. A kdy pak el starej erif do důchodu, pouila to inspektorská komise proti němu a novým erifem jsem se stal já, a ne on – přestoe je starí a pracuje u sboru déle. Samozřejmě mu taky moc nepřidalo, kdy Garretta pustili a on pak dělal na Masona dlouhý nos – neustále mu nějak naznačoval, e tu holku opravdu zabil, e je Mason ňouma a tak podobně.

Rhyme zavrtěl hlavou. V takové operaci nepotřebujeme horké hlavy. Vyberte někoho jiného.

Neda Spota? navrhla Lucy.

Bell pokrčil rameny. To je dobrej chlap. Jasně. Dobře střílí, ale zároveň nestřílí, pokud to není absolutně nezbytné.

A zajistěte, aby se Mason nemotal v blízkostí pátrání, poručil Rhyme.

To se mu nebude líbit.

To mě nezajímá, řekl Rhyme. Najděte mu nějakou jinou práci. Něco, co zní hodně důleitě.

Vynasnaím se, odpověděl nejistě Bell.

Do dveří se naklonil Steve Farr. Právě volali z nemocnice, oznámil. Ed je stále v kritickém stavu.

Vypověděl něco?

Ani slovo. Pořád je v bezvědomí.

Rhyme se otočil k Sachsové. Dobrá. Tak běte. Jděte do Blackwater Landing na místo, kde končí stopa, a počkejte na moje pokyny.

Lucy se nejistě dívala na sáčky s důkazy. Opravdu si myslíte, e takhle ty holky najdeme?

Já to vím, odpověděl Rhyme stroze.

To mi připadá jako nějaká magie, prohlásila Lucy skepticky.

Rhyme se zasmál. Vak to taky magie je. Eskamotérství, vytahování králíků z klobouku. Ale nezapomeňte, e vechny iluze jsou zaloeny na

na čem, Bene?

Mohutný zoolog si odkalal, zrudl a zavrtěl hlavou.

Ehm, nevím, co přesně máte na mysli, pane.

Iluze jsou zaloeny na vědě. Na ničem jiném. Pohlédl na Sachsovou. Ozvu se ti, hned jak něco zjistím.

Obě eny a Jesse Corn odeli z operační místnosti.

A kdy teď před Lincolnem Rhymem leely seřazeny ivotně důleité důkazy, kdy se o kousek dál zahřívaly důvěrně známé přístroje a kdy se Rhyme konečně mohl zbavit balastu vnitřních mezilidských vztahů, opřel si hlavu o opěrku vozíku a zadíval se na sáčky, které mu Sachsová doručila. A pak dopřál, přikázal nebo prostě jen umonil své mysli odebrat se tam, kam ho nohy nemohly odnést, a dotknout se věcí, které jeho ruce nemohly cítit.

8

Policisté spolu klábosili.

Mason Germain, který se s rukama zkříenýma na prsou opíral o stěnu chodby vedle dveří vedoucích ke kójím pro policisty úřadu erifa, jejich hlasy slyel.

Proč tu jen tak sedíme a nic neděláme?

Ne, ne, ne

Copak jsi to neslyel? Jim sestavil pátrací skupinu.

Jo? Ne, tak to jsem váně neslyel.

Zatraceně, pomyslel si Mason. Nebo on to také neslyel.

Bude v ní Lucy, Ned a Jesse. A pak ta policistka z Washingtonu.

Né, ona je z New Yorku. Viděls ty její vlasy?

Kalu na její vlasy. Zajímá mě jen Mary Beth a Lydia.

To mě taky. Chtěl jsem jen říct, e

Masonovi se znovu sevřelo srdce. Vzpomněl si na mue, pro kterého pracoval po střední kole na proedivělého starého řidiče náklaďáku, který si Masona najal, aby mu cestou z Winston-Salemu do Richmondu pomáhal sbírat cigaretový tabák a prodávat ho na černém trhu. Tento člověk neustále říkal, e tohle nebo tamto je na kost. Byl to jianský výraz, který znamenal, e je něco neředěné, a pouíval se hlavně pro čistou whisky. Starý edivý řidič vak tuto průpovídku uíval k označení veho, co bylo čisté a silné. A kdy teď Mason Germain postával na chodbě okresního úřadu a poslouchal rozhovor kolegů, pomyslel si, e jeho touha dopadnout Garretta Hanlona je totálně na kost, a pocítil nevýslovný vztek, e mu erif Bell o pátrání neřekl a nezařadil ho do pátracího týmu.

Vyřítil se na chodbu, zamířil do erifovy kanceláře a téměř se srazil s Jimem Bellem, který právě vycházel z bývalého skladu, kde se teď rozvaloval ten podivný chlápek na vozíku, aby jim údajně pomohl s pátráním. Bell na Masona překvapeně zamoural.

Nazdar, Masone

Zrovna jsem tě sháněl.

Moc usilovně asi ne.

Chci, abys zajel k Richi Culbeauovi, pokračoval erif.

Ke Culbeauovi? Proč?

Sue McConnellová vypsala za nalezení Mary Beth odměnu a on ji chce. Jene my nemáme zájem, aby nám zvoral celé pátrání. A tak bych rád, abys na něj dohlídnul. Jestli nebude doma, počkej tam na něj, dokud se neobjeví.

Poslal jsi za Garrettem Lucy. A mně jsi o tom neřekl.

Bell si Masona změřil od hlavy k patě.

Ona a pár dalích pojedou do Blackwater Landing a pokusí se zachytit Garrettovu stopu.

Musel jsi vědět, e mám eminentní zájem být v pátracím týmu.

Nemůu tam poslat vechny. A Culbeau se u dneska v Blackwater Landing objevil. Nemůu dopustit, aby nám překáel při pátrání.

Nech toho, Jime. Nesna se to okecat.

Bell si povzdechl. No dobrá. Chce slyet pravdu? Právě proto, e se na toho kluka tak nabuzenej, Masone, jsem se rozhodl tě do týmu nezařadit. Nechci, aby kdokoliv udělal nějakou chybu. V sázce jsou ivoty dvou dívek. Musíme ho dopadnout, a to hezky rychle.

Přesně to mám v úmyslu, Jime. To bys u mohl vědět. Honím se za tím klukem dobré tři roky. Nemůu uvěřit, e mě teď jen tak odstaví a předá ten případ támhletomu mrzákovi

Hele, tak to by stačilo.

Hovno. Vyznám se v Blackwater Landing desetkrát líp ne Lucy. Nezapomeň, e jsem tam kdysi bydlel.

Bell sníil hlas. Ty ho chce příli zoufale, Masone. Mohlo by to ovlivnit tvůj úsudek.

Na tohle jsi přiel ty? Nebo to byl on? Mason kývl k místnosti, odkud se nyní ozývalo podivné bzučení invalidního vozíku.

Masona ten zvuk drádil jako zubařská vrtačka. Skutečnost, e Bell poádal toho mrzáka o pomoc, by mohla způsobit nejrůznějí problémy, na které Mason nechtěl ani pomyslet.

Nech toho, fakta jsou fakta, odpověděl Bell. Celý svět ví, jaký má ke Garrettovi vztah.

A celý svět v tom se mnou souhlasí.

Co jsem řekl, to platí, Masone. Bude se s tím muset nějak vyrovnat.

Policista se hořce zasmál. Take teď budu dělat chůvu nějakému paeráckému buranovi.

Bell pohlédl za Masona a kývl na dalího policistu. Hej, Franku

Vysoký a baculatý policista přikráčel k erifovi.

Franku, půjde tady s Masonem. Pojedete k Richi Culbeauovi.

Předat mu zatykač? Co zase proved?

Ne, tentokrát se to obejde bez papírů. Mason tě bude informovat. Pokud Culbeau nebude doma, prostě na něj počkejte. A postarejte se, aby se on ani jeho kumpáni neochomejtali u pátrací skupiny. Je to jasné, Masone?

Policista neodpověděl. Jen se otočil a odkráčel od svého éfa, který za ním jetě zavolal: Takhle je to pro vechny lepí!

Na to nesázej, pomyslel si Mason.

Masone

Mason u vak neřekl nic a odeel do místnosti pro policisty.

Frank ho po chvíli následoval. Mason si nevímal hloučku uniformovaných policistů, kteří si povídali o Hmyzounovi a neuvěřitelném devadesátimetrovém seběhnutí Billyho Staila v utkání s Albemarle High. Kráčel přímo do své kanceláře, kde se posadil a vytáhl z kapsy klíč. Odemkl zásuvku v pracovním stole, vytáhl náhradní zásobník a strčil do něj est nábojů ráe 0.357. Zasunul zásobník do koeného pouzdra a připnul si ho na opasek. Ve dveřích kanceláře se zastavil, přeruil rozhovor policistů a ukázal na Nathana Groomera asi pětatřicetiletého policistu s platinově světlými vlasy.

Groomere, jedu si popovídat s Culbeauem. Pojede se mnou.

Teda, začal Frank pomalu a drel v ruce čepici, kterou si přinesl ze své kóje, myslel jsem, e Jim chtěl, abych jel já.

Ale já chci Nathana, řekl Mason.

Za Richem Culbeauem? zeptal se Nathan. My dva se snáíme jako pes a kočka. Třikrát jsem ho lapnul za jízdu pod vlivem a posledně jsem mu taky trochu napravil ciferník. Být tebou, vezmu si Franka.

Jo, přitakal Frank. Culbeauův bratranec pracuje s tátou mý eny. Pokládá mě za příbuzného. Docela na mě dá.

Mason chladně pohlédl na Nathana. Já chci tebe.

Ale Jim říkal

, zkusil to jetě Frank.

A chci tě hned teď.

No tak, Masone, řekl Nathan křehce. Nemá smysl mě lámat přes koleno.

Mason se díval na dovedně vyřezanou vábničku na Nathanově stole. Byla opravdu krásná. Ten chlap má talent, pomyslel si Mason.

Jsi připraven? zeptal se Nathana.

Nathan si povzdechl a postavil se.

Ale co řeknu Jimovi? zeptal se Frank.

Mason neodpověděl a odeel z kanceláře. Nathan vyel za ním a zamířil k Masonovu sluebnímu autu. Nastoupili. Mason ucítil nesnesitelné horko. Nastartoval motor a naplno zapnul klimatizaci.

Kdy se řádně připoutali, k čemu vyzýval slogan na boku policejního vozu, adresovaný vem zodpovědným občanům, Mason konečně promluvil:

A teď mě poslouchej. Chci

Nech toho, Masone, takhle se mnou nemluv. Říkal jsem ti jenom, co pokládám za rozumné. Frank a Culbeau se toti loni

Dr hubu a poslouchej.

Dobře. Budu poslouchat. Akorát si nemyslím, e bys neměl mluvit tímhle tónem

No dobře. Poslouchám. Co zase Culbeau provedl?

Mason se vak místo odpovědi zeptal: Kde má svého rugera?

Myslí tu puku na jeleny? M-sedmasedmdesátku?

Jo.

V auáku. Doma.

A má na ní dalekohled?

Jasněe jo.

Tak se pro ni stavíme.

Vyjeli z parkovitě, a kdy se napojili na Main Street, zapnul Mason majáček. Sirénu nechal vypnutou a vyrazil z města.

Nathan si strčil do pusy výkací tabák, co nemohl udělat před Jimem, ale Masonovi to nevadilo.

Ten ruger

Aha. Take proto jsi chtěl mě. A ne Franka.

Přesně tak.

Nathan Groomer byl nejlepí střelec ve sboru a jeden z nejlepích v celém okrese Paquenoke. Mason byl svědkem, jak na osm set metrů skolil desateráka.

Take a si vyzvednem tu puku, pojedeme ke Culbeauovi?

Ne.

A kam teda pojedeme?

Pojedeme na lov.

Docela pěkné domy, poznamenala Amélie Sachsová.

Jely s Lucy Kerrovou po Canal Road směrem na jih, zpátky k Blackwater Landing. Ve druhém policejním autě se za nimi drel Jesse Corn s Nedem Spotem, zavalitým policistou těsně před čtyřicítkou.

Lucy se podívala na budovu nad kanálem a neříkala nic.

Sachsová znovu pocítila ok z absolutní nepřítomnosti rodinného ivota v Blackwater Landing, z absolutní nepřítomnosti dětí.

Stejně jako na ulicích Tanner’s Corner.

Kde jsou děti? pomyslela si znovu, ale pak si řekla: Nech to radi plavat.

Lucy odbočila doprava na silnici 112 a pak zajela ke krajnici v místě, které navtívili před slabou půlhodinkou ke svahu vedoucímu k oběma místům činu. Auto Jesseho Corna zastavilo za nimi a vichni čtyři seli z náspu ke břehu řeky a nastoupili do loďky.

Jesse se opět ujal vesla a zamumlal: Boe můj, zas na sever od Paquo.

Pronesl svá slova zlověstným tónem, který Sachsová zprvu pokládala za vtip, ale pak si vimla, e se mu nikdo nesměje. Na protějím břehu řeky vystoupili a li po stopách Garretta a Lydie a k lovecké chatrči, kde Eda Schaeffera pobodali srni, a pak asi patnáct metrů dále do lesa. Zhruba na tomto místě stopy mizely.

Podle pokynů Sachsové pak policisté utvořili rojnici a začali postupovat ve zvětujících se krunicích, přičem hledali jakékoliv známky, je by jim prozradily, kterým směrem Garrett odeel.

Nenali ovem nic, a tak se vrátili na místo, kde stopy končily.

Zná tu stezku? zeptala se Lucy Jesseho. Tu, po které loni upalovali ti feáci, kdy jim Lou Sturgis zablokoval cestu?

Jesse přikývl a řekl Sachsové: Je asi patnáct metrů severně odtud. Tímhle směrem. Ukázal do lesa. Garrett o ní pravděpodobně ví a je to nejlepí stezka, po které se dostanete přes vechnu tuhle změ. Mohl po ní jít docela rychle. Jinak je cesta příli zarostlá.

Tak ji projděme, navrhl Ned.

Sachsová přemýlela, jak nejlépe zvládnout hrozící konflikt, a dospěla k závěru, e existuje pouze jediná monost: jít do toho po hlavě. Příliná ohleduplnost by v tomto případě nezabrala, jeliko Sachsová byla sama proti třem (Jesse Corn byl, jak pochopila, na její straně pouze v citových otázkách).

Zůstaneme tady, dokud se nám neozve Rhyme.

Jesse si ponechal chabý úsměv na tváři a zmítal se v mukách vnitřní rozpolcenosti.

Lucy zavrtěla hlavou.

Garrett musel jít po té stezce.

Ale nevíme to jistě, řekla Sachsová.

Je tu docela husto, utrousil Jesse dvojsmyslně.

Také Ned se přidal:

Vude je tu chmýr, bořivý mech a cesmíny. A taky spousta popínavých lahounů. Pokud nepůjdete po té stezce, nemáte anci tudy projít a získat si nějaký náskok.

Musíme počkat, trvala na svém Sachsová a vzpomněla si na pasá z učebnice kriminalistiky Lincolna Rhyma s názvem Fyzické důkazy: Velké procento případů s pachatelem na útěku je zmařeno následkem podlehnutí náhlému popudu postupovat příli rychle a okamitě zahájit vzruené pronásledování, zatímco pomalé prozkoumání důkazů by ve větině těchto případů ukázalo na zcela zřetelnou cestu přímo k pachatelovým dveřím a umonilo jeho bezpečnějí a efektivnějí zatčení.

Jene člověk z města se nedokáe vyznat v lese, řekla Lucy Kerrová. Pokud sejdete z té stezky, budete o polovinu pomalejí. Musíte se jí dret.

Ale on se mohl vrátit stejnou trasou ke břehu, poznamenala Sachsová. Třeba měl po proudu nebo proti proudu schovaný dalí člun.

To je fakt, řekl Jesse a vyslouil si síravý pohled Lucy Kerrové.

Jene pak bychom viděli jít jeho stopy opačným směrem, namítl Ned.

To ne, opáčila Sachsová, pokud by se celou dobu drel v porostu, o kterém jste se zmiňoval.

To se mi nezdá, prohlásila Lucy.

Nastalo dlouhé ticho, během něho stáli vichni čtyři policisté bez hnutí, potili se v nelítostném vedru a nechávali se típat komáry.

Počkáme, rozhodla Sachsová nakonec.

A na zpečetění svého rozhodnutí se posadila na bezpochyby nejnepohodlnějí kámen v celém lese a s předstíraným zájmem začala zkoumat datla, který se právě zuřivě zavrtával do vysokého dubu před nimi.

9

Nejdřív prvotní místo činu, zavolal Rhyme na Bena. Blackwater Landing.

Kývl na hromádku důkazů na překlikovém stole.

Nejdřív prozkoumáme tu Garrettovu tenisku. Ztratil ji, kdy zápasil s Lydií.

Ben sebral tenisku a rozepnul igelitový sáček.

Rukavice! rozkázal Rhyme. Při manipulaci s důkazy vdy noste gumové rukavice.

Kvůli otiskům? zeptal se zoolog.

To je jeden důvod. Druhý je kontaminace. Nechceme poplést místa, na nich jste se pohyboval vy, s místy, na kterých se pohyboval pachatel.

Jistě. Dobře.

Ben zuřivě pokýval svou mohutnou nakrátko ostříhanou hlavou, jako by měl strach, e na toto pravidlo zapomene. Zatřásl botou a nakoukl do ní.

Zdá se, e je uvnitř těrk nebo něco podobného.

Sakra, zapomněl jsem Amélii poádat o sterilní vyetřovací desky, zaklel Rhyme a rozhlédl se po místnosti. Vidíte tamten časopis? People?

Ben časopis sebral a zavrtěl hlavou.

Je tři týdny starý.

Mně je fuk, jak čerstvé jsou historky o milostném ivotě Leonarda Di Capria, zabručel Rhyme. Vytrhněte zevnitř tu přílohu s nabídkou předplatného

Taky tyhle vásty nesnáíte? Jene nám se docela hodí – vypadávají z tiskařského stroje hezky sterilní, take nám můou poslouit jako malé vyetřovací desky.

Ben poslechl a vysypal z boty na papír hlínu a kamínky.

Vlote vzorek do mikroskopu a nechte mě se na něj mrknout.

Rhyme přijel ke stolu, ale okulár byl o několik centimetrů výe, ne potřeboval.

Sakra.

Ben problém pochopil. Moná bych vám ho mohl přidret.

Rhyme se chabě zasmál. Ten mikroskop váí dobrých patnáct kilo. Ne ne, musíme najít

Jene to u zoolog popadl přístroj a mohutnýma rukama ho Rhymovi přidrel. Rhyme pochopitelně nemohl otáčet zaostřovacími knoflíky, ale viděl toho dost, aby si udělal představu, jaký důkaz má před sebou.

Vápencové úlomky a prach. Projeďte vzorek v chromatografu. Chci vidět, co tam jetě máme.

Benovi chvíli trvalo, ne přístroj nachystal. Pak do něj upevnil vzorek a stiskl testovací tlačítko.

Chromatografie je vysněným nástrojem kriminalisty. Vyvinul ji krátce po přelomu století jistý ruský botanik, ale ve velkém měřítku se začala uplatňovat a ve třicátých letech. Přístroj analyzuje nejrůznějí látky například jídlo, léky, krev nebo stopové látky a izoluje z nich jednotlivé zastoupené prvky. Existuje asi est různých variant tohoto procesu, ale v soudních vědách je nejrozířenějí metodou plynová chromatografie, při ní dochází ke spálení vzorku důkazu. Vznikající páry se poté separují a ukazují na přítomnost látek, které daný vzorek vytvářejí. Plynové chromatografy jsou obvykle sloučeny s hmotnostním spektrometrem, který dokáe mnohé z těchto látek konkrétně identifikovat.

Plynový chromatograf funguje pouze u materiálů, které lze vypařit – tedy spálit za relativně nízké teploty. To není případ vápence, který se samozřejmě nevznítí.

Rhyma ovem nezajímala samotná hornina, nýbr stopové materiály, které k hlíně a těrku přilnuly. Tímto způsobem mohl lépe konkretizovat danou oblast.

Chvilku to potrvá, řekl Rhyme. Take se během čekání podíváme na hlínu v rýhách Garrettovy podráky. Řeknu vám, Bene, e zboňuju protektory. V botách i v pneumatikách. Jsou jako houba. Zapamatujte si to.

Ano, pane.

Vyouráme trochu hlíny a podíváme se, jestli pochází z nějakého jiného místa ne z Blackwater Landing.

Ben odolal Rhymovu nadení a vykrábal hlínu na nabídku předplatného. Přidrel ji před Rhymem a ten si ji pečlivě prohlédl.

Jako soudní znalec dobře znal důleitost obyčejné hlíny. Drí se na atech, vytváří stopu z pachatelova domu jako pohádkové drobečky a spojuje zločince s místem činu, jako by byli těsně spoutáni.

Existuje přiblině 1 100 různých odstínů půdy, a pokud má nějaký vzorek z místa činu stejnou barvu jako hlína za pachatelovým domem, pak existuje vysoká pravděpodobnost, e se daný pachatel pohyboval na místě činu. Rozbor sloení půdy pak můe takovou souvislost potvrdit. Slavný francouzský kriminalista Locard formuloval princip, který byl po něm pojmenován a který konstatuje, e při kadém zločinu dochází k nějakému přenosu látek mezi pachatelem a obětí nebo místem činu. Rhyme navíc zjistil, e v případě aktivně spáchané vrady nebo přepadení, je hlína po krvi druhou nejčastěji přenáenou látkou.

Problém hlíny jako soudního důkazu ovem spočívá v tom, e je příli rozířená. Aby tedy mohla mít z hlediska soudní kriminalistiky nějaký význam, musí se vzorek hlíny, jeho zdrojem můe být pachatel, liit od hlíny, která se přirozeně vyskytuje na místě činu.

Prvním krokem při rozboru hlíny je tedy porovnání hlíny odebrané z místa činu se vzorkem hlíny, který podle názoru kriminalisty pochází od pachatele.

Rhyme to ve Benovi vysvětlil a mohutný zoolog sebral jeden sáček s hlínou, který Sachsová označila títkem Vzorek hlíny Blackwater Landing a také datem a hodinou odběru. Kromě toho zde byla ručně psaná poznámka, která nepatřila Sachsové. Odebral pol. J. Corn. Rhyme si dokázal představit, e se mladý policista mohl přetrhnout, aby splnil Améliin rozkaz. Ben vysypal část hlíny na druhý arch nabídky předplatného a poloil ji vedle hlíny, kterou vykrábal z Garrettových podráek.

Jak je srovnáme? zeptal se a začal si prohlíet přístroje.

Očima.

Ale

Jen se na ně podívejte. A zjistěte, zda se barva neznámého vzorku lií od barvy vzorku známého.

A jak to mám udělat?

Rhyme se přinutil ke klidu. Prostě se na ně podívejte.

Ben civěl na jednu hromádku a pak na druhou.

A znovu na první. A znovu.

A pak jetě jednou.

No tak, no tak

tak oidné to zase není. Rhyme se musel nutit k trpělivosti. Co pro něj byla jedna z nejtěích věcí na světě.

Jedna hromádka je tmaví, pane, řekl konečně Ben svou fistulí. Ten vzorek z Blackwater Landing. Podívejte.

Nadzvedl Rhymovi obě hromádky. Jene Rhyme se zaklebil.

Udělal jsem něco patně, pane?

Ne ne ne. Ale není ten známý vzorek vlhký?

Ehm, jak to mám poznat?

Strčte do něj prst.

Ben poslechl. Ano, pane. Je pořádně mokrý.

Tak to ho musíme nejdříve vysuit. Srovnání funguje pouze při stejném procentu vlhkostí.

Rhyme se rozhlédl po místnosti. Vysuení na přímém slunci můe změnit zbarvení vzorku, ale vysuení v místnosti by zase trvalo příli dlouhou dobu. Rhyme pohlédl na Thoma a vzpomněl si, e jeho oetřovatel je nadený kuchař.

Mikrovlnka! zvolal po chvíli. Zjistěte, jestli je tady v budově nějaký bufet nebo kantýna, třeba tam mají mikrovlnnou troubu. Můeme ten vzorek vysuit v ní.

Ben vyrazil mimochodnou chůzí do chodby a nesl vzorek v ruce jako čerstvě narozené kotě.

Pěkná mátoha, utrousil Thom a kývl za hromotluckým studentem.

Je pomalý jako tekoucí sirup

a bázlivý jako nevím co. Přitom se snaím být trpělivý.

Sna se víc.

O pár minut později se Ben vrátil. Nabídka předplatného leela na plastikové misce a hlína byla daleko světlejí.

Tak co vidíte? zeptal se Rhyme. Lií se ty vzorky nějak?

No kdy já nevím, pane.

Prohlédněte je ve srovnávacím mikroskopu.

Ben upevnil vzorky do srovnávacího mikroskopu a podíval se do okuláru.

Nejsem si jistý. Těko říct. Myslím

, moná tam je nějaký rozdíl.

Ukate.

Ben znovu přidrel Rhymovi mikroskop svalnatými paemi a Rhyme nakoukl do okulárů.

Vzorky se rozhodně lií, konstatoval. Neznámý vzorek má světlejí barvu. A je více krystalický. Obsahuje více uly, jílu a různých typů vegetace. To znamená, e nepochází z Blackwater Landing

A jestli budeme mít těstí, pochází z jeho skrýe.

Benovi přeběhl po tváři chabý úsměv první, který u něj Rhyme zaznamenal.

A získáte výsledky rozboru toho vápence v chromatografu, pokračoval Rhyme, projeďte v něm taky hlínu z Garrettovy boty.

Ano, pane.

O chvíli později zablikala obrazovka počítače připojeného k chromatografu-spektrometru a objevily se na ní křivky připomínající hory a údolí. Poté na obrazovce vyskočilo okno a Rhyme přijel na vozíku blíe. Přitom vrazil do stolu, take sebou vozík kubl na stranu a trochu Rhyma rozhodil.

Sakra.

Benovy oči se rozířily úzkostí. Jste v pořádku, pane?

Jo, do prčic, zamumlal Rhyme. Co tu dělá ten zatracený stůl? Vůbec ho tu nepotřebujeme.

Odklidím ho stranou, vyhrkl Ben, jednou rukou popadl těký stůl, jako by byl vyroben z balzy, a odoupl ho do rohu. Promiňte, měl jsem na to myslet.

Rhyme si nevímal Benovy nepatřičné kajícnosti a pečlivě si prohlíel obrazovku.

Značné mnoství dusičnanů, fosfátů a čpavku.

To bylo velice nepříjemné, ale Rhyme zatím neříkal nic. Chtěl vidět, jaké látky se nacházejí v hlíně, kterou Ben vykrábal z podráek. Rhyme Benovi poručil, aby otestoval hlínu v chromatografu, a zakrátko se na obrazovce objevily nové výsledky.

Rhyme si povzdechl.

Dalí dusičitany, dalí čpavek přímo spousta čpavku. A znovu ve vysokých koncentracích. A taky dalí fosfáty. Nějaký čisticí prostředek. A jetě něco

Co to k čertu

Kde? zeptal se Ben a sklonil se nad obrazovku.

Na dně. Databáze to identifikovala jako kamfen. Slyel jste někdy o něčem takovém?

Ne, pane.

Ale a je to, co chce, Garrett po tom lapal. Rhyme se podíval na sáček s důkazy. Tak copak tam jetě máme? Co ten bílý kapesník, který nala Sachsová?

Ben zvedl sáček a přidrel ho před Rhymem. Na kapesníku byla spousta krve. Rhyme se podíval na druhý kapesník na vzorek, který Sachsová objevila v Garrettově pokoji.

Jsou stejné?

Vypadají stejně, odpověděl Ben. Oba jsou bílé a mají stejnou velikost.

Odneste je Jimu Bellovi, poručil Rhyme. A řekněte mu, e chci provést rozbor DNA. Letmou verzi.

Ehm

, co to je, pane?

Hrubý test DNA zaloený na řetězové reakci polymerázy. Na RFLP teď nemáme čas – to je verze pracující s přesností jedna ku esti miliardám. já chci jen vědět, čí je to krev. A polete někoho pro vzorky z těla Billyho Staila, Mary Beth a Lydie.

Vzorky? Čeho?

Rhyme se znovu přinutil zůstat klidný. Genetického materiálu. Jakékoliv tkáně z Billyho těla. Pokud jde o ty eny, nejsnadnějí asi bude sehnat nějaké vlasy ale musí u nich být zachován kořínek. Polete nějakého policistu k Mary Beth a Lydii domů, nechte ho sebrat z koupelny jejich hřeben nebo kartáč a odvezte je do stejné laboratoře, která bude provádět test těch kapesníků.

Ben sebral sáček a odeel z místnosti. Za okamik se vrátil.

Budou to mít hotovo za hodinu nebo dvě, pane. Nebudou to posílat na státní policii, ale do léčebného střediska v Avery. Pan Bell, tedy erif Bell, si myslí, e to tak bude snazí.

Za hodinu? zabručel Rhyme a zaklebil se. To je moc dlouho.

Nedokázal se ubránit otázce, jestli jim náhodou právě toto zdrení nezabrání zachránit Lydii nebo Mary Beth dříve, ne Hmyzoun začne znovu vradit.

Ben postával s rukama v bok. Ehm, můu jim jetě jednou zavolat. Říkal jsem jim, e je to důleité, ale

Chcete?

To je v pořádku, Bene. Zatím budeme pokračovat. Thome, je čas na nae tabulky.

Oetřovatel přiel k tabuli a začal psát, co mu Rhyme diktoval:

Nálezy na prvotním místě činu Blackwater Landing

Kapesník s krví

Vápencový prach

Dusičnany

Fosfát

Čpavek

Čisticí prostředek Kamfen

Rhyme se na tabulku zadíval. Víc otázek ne odpovědí

Ryba na suchu

Oči mu sklouzly na hromádku hlíny, kterou Ben vykrábal z Garrettovy podráky. Náhle ho něco napadlo.

Jime! zvolal burácivým hlasem, který vylekal Thoma i Bena. Jime! Kde ten chlap vězí?! Jime!!

Co je? Do místnosti vběhl znepokojený erif. Stalo se něco?

Kolik lidí pracuje ve zdejí budově?

Já nevím. Asi dvacet.

A bydlí po celém okrese?

Nejen to. Někteří sem dojídějí z Paquotanku, Albemarle a Chowanu.

Chci, aby sem vichni přili.

Coe?

Vichni lidi v budově. Chci vzorky hlíny z jejich bot

Moment. A taky z rohoek v jejich autech.

Hlíny?

Hlíny! Bláta! píny! Vak víte. A chci to vechno hned!

Bell se vzdálil a Rhyme řekl Benovi: Támhleten stojan.

Zoolog se odplahočil ke stolu, na kterém stál dlouhý stojan s řadou zkumavek.

To je analyzátor hustotního gradientu. Vytváří profily měrné hmotnosti materiálů, jako je hlína.

Ben přikývl. Slyel jsem o něm. Ale nikdy jsem ho nepouíval.

Je to hračka. Támhle jsou dvě láhve. Rhyme se díval na dvě tmavé skleněné láhve s nápisem tetra na jedné a etanol na druhé. Namícháte je, jak vám řeknu, a pak naplníte zkumavky téměř po okraj.

Dobře. K čemu nám to bude?

Teď začněte s mícháním. Řeknu vám to, a budeme hotovi.

Ben namíchal chemikálie podle Rhymových instrukcí a pak střídavě naplnil dvacet zkumavek různě zbarvenými tekutinami etanolem a tetrabrommetanem.

Nasypte trochu vzorku hlíny z Garrettovy boty do zkumavky nalevo. Hlína se odseparuje a my získáme profil. Za chvíli dostaneme vzorky od lidí, kteří bydlí v různých částech okresu. Pokud bude některý vzorek odpovídat vzorku z Garrettovy boty, znamená to, e Garrett tu hlínu nabral na botu někde poblí.

Bell se dostavil s prvním zaměstnancem a Rhyme oběma vysvětlil, jak hodlá postupovat.

erif se obdivně zaklebil.

To je nápad za vechny peníze, Lincolne. Bratranec Roland věděl, o čem mluví, kdy na vás pěl chvalozpěvy.

Hodina strávená touto procedurou vak přila zcela vniveč.

ádný ze vzorků od lidí v budově neodpovídal hlíně v podráce Garrettovy boty. Kdy se poslední vzorek hlíny od posledního zaměstnance usadil ve zkumavce, Rhyme se nevrle zamračil.

K čertu.

Ale za pokus to stálo, poznamenal Bell.

Ztráta drahocenného času.

Mám u ty vzorky vyhodit? zeptal se Ben.

Ne. Nikdy nevyhazujte ádné odběry, řekl Rhyme rozhodně.

Ale pak si vzpomněl, e nemá své instrukce pronáet tak stroze.

Hromotlucký zoolog tady vypomáhal pouze díky rodinné známosti a soucitu s obětmi.

Thome, pomoz nám trochu, pokračoval Rhyme. Sachsová ádala od státní policie polaroid. Někde tu musí být. Najdi ho a pořiď detailní snímky vech zkumavek. A na kadou fotku pak dozadu napi jméno přísluného zaměstnance.

Oetřovatel nael fotoaparát a pustil se do práce.

A teď provedeme analýzu důkazů, které Sachsová objevila v domě Garrettových pěstounů. Nejdřív ty kalhoty v tom sáčku podívejte se, jestli něco nezůstalo v zálokách.

Ben opatrně otevřel plastikový sáček a prozkoumal kalhoty.

Ano, pane, nějaké borové jehličí. Je ho docela dost.

Prima. Opadalo z větví, nebo je polámané?

Vypadá jako polámané.

Výborně. To znamená, e s ním Garrett něco dělal. Polámal ho nebo rozstříhal z nějakého důvodu. A ten důvod můe souviset s jeho zločinem. Zatím nevíme, jakým způsobem, ale tipl bych si, e mu lo o maskování.

Rhyme si opřel hlavu o poltář, který byl připevněn k motorizovanému vozíku Storm Arrow. Podíval se na hodiny. Garrett byl na útěku u téměř čtyři hodiny. Za tu dobu měl spoustu času schovat se do skrýe, která se prakticky nedala odhalit, a pak svou obě znásilnit nebo zavradit. A taky měl spoustu času zahladit stopy nebo nastrait pasti na místech, která mu byla důvěrně známá, zatímco pro Rhyma představovala naprosto cizí území.

Cítím tchoře, řekl Bell a očichal aty.

Viml jsem si, prohodil Rhyme. To nám ovem moc nepomůe. Alespoň prozatím.

Proč ne? zeptal se zoolog.

Protoe neexistuje způsob, jak přiřadit divoce ijícího ivočicha k určitému konkrétnímu místu. Nehybný tchoř by nám moná pomohl, ale pohyblivý nikoliv. Zkusme se teď zaměřit na stopové důkazy na atech. Odtrhněte pár kousků kalhot a strčte je do chromatografu.

Zatímco čekali na výsledky, prohlédl si Rhyme zbytek důkazů.

Uka mi ten zápisník, Thome.

Oetřovatel začal pomalu obracet stránky, aby si je Rhyme mohl prohlédnout. Obsahovaly pouze neumělé kresby hmyzu. Rhyme zavrtěl hlavou. Nic uitečného v zápisníku nebylo.

A co ty ostatní knihy? Rhyme kývl směrem ke čtyřem vázaným publikacím, které Sachsová objevila v Garrettově pokoji.

Jednu z nich Miniaturní svět někdo četl tak často, e se rozpadala.

Rhyme si viml, e některé pasáe jsou zakroukované, jiné podtrené a dalí označené hvězdičkou. ádná z pasáí vak neobsahovala ani náznak stopy, kde mohl Garrett trávit volný čas. Zdálo se, e se jedná o pouhé detailní informace o hmyzu. Rhyme poručil Thomovi, aby knihu odloil.

Nato si prohlédl předměty, které Garrett uschoval do sklenice se srni: peníze, fotografie Mary Beth a vlastní rodiny, starý klíč a rybářský vlasec.

Peníze představovala pouze zmuchlaná hromádka desetidolarovek, pětidolarovek a stříbrných dolarových mincí. Rhyme si viml, e na okrajích bankovek nejsou ádné uitečné poznámky (mnozí zločinci si právě na toto místo zapisují svá sdělení nebo plány, nebo jedním z elegantních způsobů, jak se rychle zbavit usvědčujícího důkazu, je bankovku utratit, a vyslat ji tak do černé díry peněního oběhu). Rhyme nechal Bena prosvítit peníze pod multisvětlem – alternativním světelným zdrojem – a zjistil, e papírové i stříbrné dolary obsahují dobrou stovku různých částečných otisků, co byl příli velký počet, ne aby mohl slouit jako uitečné vodítko. Na rámečku fotografie ani na vlasci nebyly ádné cenovky, podle nich by se daly vystopovat obchody, které Garrett mohl navtěvovat.

Vlasec s odolností na dvoukilové zatíení, poznamenal Rhyme, kdy se podíval na cívku s rybářským vlascem. To je dost málo, e jo, Bene?

Sotva by na to chytil kladivouna, pane.

Na obrazovce počítače se objevily výsledky analýzy stopových látek z chlapcových kalhot.

Rhyme je nahlas přečetl: Kerosin, znovu čpavek, znovu dusičnany a znovu ten kamfen. Udělej dalí tabulku, Thome, buď tak hodný.

Thom poslechl a Rhyme začal diktovat:

Nálezy na druhotném místě činu Garrettův pokoj

Tchoří pimo

Nastříhané borové jehličí

Kresby hmyzu

Fotografie Mary Beth a vlastní rodiny

Knihy o hmyzu

Rybářský vlasec

Peníze

Neznámý klíč

Kerosin

Čpavek

Dusičnany

Kamfen

Rhyme se zadíval na obě tabulky a řekl: Thome, potřebuju zavolat Melu Cooperovi.

Oetřovatel vytáhl telefon a vyhledal číslo v paměti.

Mel Cooper z oddělení soudní kriminalistiky newyorské policie, který s Rhymem často spolupracoval, váil zhruba dvakrát méně ne Ben. Vypadal jako bázlivý pojiovák, ale přitom byl jedním z předních soudních kriminalistů v zemi.

Můe mi to pustit přes reproduktor, Thome?

Thom stiskl tlačítko a za okamik se ji v místnosti rozlehl Cooperův měkký tenor.

Ahoj, Lincolne. Něco mi říká, e nejsi v nemocnici.

Jak jsi to zjistil, Mele?

Na to jsem ádné velké dedukce nepotřeboval. Jako volajícího mám uvedenou státní budovu okresu Paquenoke. Odloili ti operaci?

Ne. Jen tady vypomáhám na jednom případu. Posly, Mele, nemám moc času a potřeboval bych nějaké informace o látce zvané kamfen. Slyels někdy o ní?

Ne. Ale vydr. Podívám se do databáze.

Rhyme zaslechl horečné ukání kláves. Cooper byl mimo jiné nejrychlejí stenograf, jakého kdy Rhyme poznal.

Tak u to tady mám

Zajímavé

To je mi fuk, e je to zajímavé, Mele. Potřebuju fakta.

Je to terpen uhlík a vodík. Vyrábí se z rostlin. Pouíval se jako přísada do pesticidů, ale počátkem osmdesátých let byl zakázán. Nejvíce se pouíval koncem devatenáctého století jako palivo do lamp. V té době byl velice moderní, nebo nahradil velrybí olej. Vlastně byl tehdy stejně rozířený jako zemní plyn. Snaí se vystopovat neznámého pachatele?

On není neznámý pachatel, Mele. Je známý a příli. Akorát ho nemůeme najít.

To má teda prima dovolenou, Lincolne.

Tak předevím to neměla být dovolená, odsekl Rhyme.

Je snad jediným člověkem na světě, který nesnáí bezduché vtipkování?

Take kdy jsme nali stopy kamfenu, pokračoval, nejspí to znamená, e se pachatel ukrývá v nějaké staré budově.

Dost moná. Ale je tu jetě jedna monost. Píou tady, e kamfen se dnes pouívá pouze ve voňavkách.

V jakých voňavkách?

V parfémech, vodách po holení a kosmetických přípravcích.

Rhyme chvíli přemýlel. A jaké procento výsledného produktu tvoří samotný kamfen? zeptal se.

Pouze stopové mnoství. Desetiny procenta.

To je příli málo.

Rhyme vdy vybízel členy laboratorních týmů, aby se nikdy nebáli činit při analýze důkazů smělé závěry. Zároveň si bolestně uvědomoval, jak krátký čas moná oběma uneseným enám zbývá, a podvědomě cítil, e vzhledem k omezenému času a prostředkům se budou moci zaměřit pouze na jednu z obou verzí.

Budeme se muset pro jednu monost rozhodnout, prohlásil.

Take budeme předpokládat, e ten kamfen nepochází z voňavek, nýbr z luceren, a zařídíme se podle toho. Posly, Mele, jetě ti polu fotokopii klíče. Potřebuju, abys ho vystopoval.

To je hračka. Je od auta?

Nevím.

Od domu?

Nevím.

Je nový?

Nemám ponětí.

Cooper pochybovačně řekl: No, take to moná nebude taková hračka, jak jsem si myslel. Ale poli mi tu fotku a já udělám, co bude v mých silách.

Kdy ukončili rozhovor, přikázal Rhyme Benovi, aby pořídil fotokopíe obou stran klíče a zaslal je faxem Cooperovi. Pak zkusil zavolat Sachsové na vysílačku. Spojení nefungovalo, take musel pouít mobilní telefon.

Haló?

Sachsová, to jsem já.

Co je s tou vysílačkou? zeptala se Sachsová.

Nemáme signál.

Tak kudy máme jít, Rhyme? Přepluli jsme přes řeku, ale ztratili jsme stopu. A upřímně řečeno -, hlas Sachsové se změnil v tichý epot -, domorodci jsou nějak neklidní. Lucy by si mě nejradi upekla k večeři.

Provedl jsem základní analýzu, ale nevím, co mám s těmi daty dělat, momentálně čekám na toho inenýra z továrny v Blackwater Landing. Na Henryho Davetta. Měl by tu být kadou chvíli. Ale poslouchej mě, Sachsová, musím ti říct jetě něco jiného. V Garrettově oblečení a ztracené botě jsem nael významné stopy čpavku a dusičitanů.

Bomba? zeptala se Sachsová a dutost v jejím hlase prozrazovala znepokojení.

Vypadá to tak. A ten rybářský vlasec, který jsi nala, je příli lehký, ne aby se na něj dalo něco kloudného chytit. Myslím, e ho pouívá jako nástraný drát. Take běte pomalu a hledejte případné pasti. Pokud uvidíte něco, co vypadá jako stopa, nezapomeň, e to na vás můe být nastraeno. Zatím zůstaňte sedět na zadku, Sachsová. Doufám, e pro vás budu mít brzo nějaké instrukce.

Garrett s Lydií urazili dalích pět nebo est kilometrů.

Slunce teď stálo vysoko. Mohlo být poledne nebo krátce před polednem a den byl horký jako výfuk závodního auta. Voda v láhvi, kterou Lydia vypila v lomu, jí z těla rychle vyprchala a Lydia teď byla velice slabá.

Garrett jako by to vycítil a řekl: Za chvilku tam budeme. Je tam chladněji. A mám tam více vody.

Krajina zde byla otevřená. Pásy lesa, močály. A nikde ádné domy ani silnice. Vedlo zde mnoho starých stezek, které se větvily do různých směrů. Pro člověka, který by po Lydii případně pátral, by bylo téměř nemoné zjistit, kterou stezkou se s ní Garrett vydal stezky byly jako bluditě.

Garrett ukázal na jednu z úzkých pěin s kameny po levé straně a estimetrovým srázem napravo. Uli po této stezce asi osm set metrů a pak se Garrett zastavil a ohlédl se.

Vyčerpaná a sklíčená Lydia se opřela o strom a podívala se na vytáhlého chlapce na jeho pinavé nohy a ruce, na jeho výrazné obočí, na ílené oči. Vak oni tě dostanou, hajzle, pomyslela si.

Vytrhnou ti z těla to tvoje zasrané srdce.

Kdy se Garrett uklidnil zjitěním, e nikde poblí se nikdo nenachází, veel do křoví a vrátil se s nylonovou strunou podobnou tenkému rybářskému vlasci. Sklonil se a natáhl strunu přes stezku těsně nad zemí, take byla z výky stojícího člověka téměř neviditelná. Na konci strunu napojil na tyčku, která podepírala asi patnáctilitrovou skleněnou láhev naplněnou mléčnou tekutinou. Po boku stezky zůstalo trochu tekutiny na zemi a Lydia ucítila zápach čpavku. Zhrozila se: jako zdravotní sestra dobře věděla, jaké spáleniny dokáí způsobit alkalické látky. A tohle mnoství čpavku mohlo váně poranit dobrých deset lidí.

To nesmí, zaeptala.

Nechci slyet ádné řeči, odsekl Garrett a zaukal nehty. Dodělám to tady a pak půjdeme domů.

Domů? Lydia zírala na velkou láhev, kterou právě Garrett zakrýval větvemi, a představovala si, jak celou pátrací skupinu postříká sprka čpavku. Vichni budou oslepení, popálení a někteří moná i zemřou.

Lydia kdysi chodila do oddílu dívčích skautek, ale vdycky nenáviděla pitomé domácí práce, za které dívky získávaly dovednostní odznaky. Záviděla chlapcům, kteří se při získávání svých odznaků mohli naučit spoustu uitečných věcí: učili se orientovat podle kompasu, klást pasti, získávat vodu z rostlin nebo rozeznávat, které lesní plody se dají jíst. Lydia nevěděla, jakým způsobem má v divoké přírodě zjistit, kde se nachází, ale měla dobrý orientační smysl, take odhadla, e se nacházejí asi osm kilometrů severovýchodně od Blackwater Landing přestoe se Outer Banks, kam podle veho směřovali, mělo rozkládat východně od Tanner’s Corner.

Zdálo se, e Garrett nemá v úmyslu jít přímo na místo, kde zadruje Mary Beth, ale e má větí zájem zatáhnout pátrací skupinu hlouběji do nebezpečných zákoutí na sever od Paquo.

Můu nějak varovat Jima Bella a ostatní pronásledovatele? přemýlela Lydia, ale nedokázala na nic přijít, protoe měla svázané ruce a Garrett ji celou dobu sledoval. A tak se uchýlila k modlitbě – prosila, aby její anděl stráný dal pozor i na lidi, kteří ji půjdou zachránit.

I přes stále sílící horko se nyní pohybovala rychleji a snaila se udret krok s Garrettem, který jako by byl kadou minutou umazanějí – byl celý od prachu a kousků spadlého listí. Jako by se sám s kadým dalím krokem dále od civilizace pomalu proměňoval v nějaký obrovský hmyz. Lydii to připomnělo jednu povídku, kterou si měla jako kolačka přečíst, ale nikdy ji nedočetla.

U jsme tady. Garrett kývl směrem ke kopci. Zůstaneme tu a ráno budeme pokračovat k oceánu.

Lydiina uniforma byla zmáčená potem. Horní dva knoflíky bílého úboru se jí rozepnuly a odhalily bělostnou podprsenku. Garrett neustále pokukoval po jejích kyprých ňadrech, ale Lydii to teď bylo úplně jedno. V tuto chvíli si pouze přála uniknout z otevřené krajiny a dostat se někam do chladivého stínu, a u ji Garrett odvede kamkoliv.

O čtvrt hodiny později vyli z lesa na mýtinu. Přímo před nimi se rozkládal starý mlýn obrostlý rákosím a vysokou travou. Mlýn stál vedle potoka, který vak ji z velké části pohltila baina. Jedno křídlo mlýna bylo celé ohořelé a uprostřed trosek stál seehnutý komín Lydia si vzpomněla, e se tomuto místu říká Shermanův pomník podle jednoho unionistického generála, který během taení k moři vypaloval domy a stavení a nechával za sebou krajinu plnou zčernalých komínů.

Garrett Lydii odvedl k přední části mlýna, které se poár nedotkl.

Postrčil ji dovnitř, zavřel za sebou těké dubové dveře a zajistil je závorou. Pak dlouhou chvíli naslouchal u předního okna, v něm chybělo sklo. Teprve kdy měl pocit, e je nikdo nepronásleduje, podal Lydii dalí láhev vody. Lydia potlačila nutkání vypít celou nádobu do dna. Naplnila si vodou ústa, poválela si ji po vyprahlém patře, a teprve kdy ucítila jemné bodání, pomalu vodu spolkla.

Jakmile skončila, sebral jí Garrett láhev, rozvázal jí ruce a znovu jí je svázal za zády.

Musí to být? zeptala se Lydia.

Garrett obrátil oči v sloup nad stupidností otázky a ponechal ji bez odpovědi. Postrčil ji na podlahu.

Seď tady a dr tu svou zatracenou klapačku, poručil, sám se posadil k protějí zdi a zavřel oči.

Seděli takto v naprostém tichu asi půl hodiny, během ní dospěla Lydia k přesvědčení, e ji neopustili pouze strání andělé, nýbr vichni obyvatelé okresu Paquenoke.

10

Ve dveřích se objevila postava v doprovodu Jima Bella.

Byl to asi padesátiletý mu s řídnoucími vlasy a oválným pěstěným obličejem. Přes rameno si přehodil modré sportovní sako a bílou koili měl dokonale naehlenou a bohatě nakrobenou, přestoe mu pod paemi prosakovaly tmavé skvrny potu. Proukovanou kravatu přidrovala spona.

Rhyme si nejdříve myslel, e by se mohlo jednat o Henryho Davetta, ale protoe jeho oči byly jednou z mála součástí jeho fyzického těla, které nehoda nijak nepostihla – Rhyme měl dokonalý zrak -, dokázal i ze vzdálenosti dobrých tří metrů přečíst monogram na muově sponě: WWJD.

William? Walter? Wayne? Rhyme neměl tuení, kdo by to mohl být.

Mu se na Rhyma podíval, přimhouřil oči, jako by oceňoval nemovitost, a pokýval hlavou. Jako první promluvil Jim Bell:

Henry, rád bych ti představil Lincolna Rhyma.

Take to není monogram. A tenhle člověk je skutečně Davett.

Rhyme na mue zdvořile kývl. Nejspí ta spona kdysi patřila jeho otci. Který se jmenoval třeba William Ward Jonathan Davett. Sebejisté chování tohoto mue rozhodně naznačovalo, e by mu docela vyhovovalo ohánět se hned čtyřmi jmény – moná tuto vlastnost pochytil právě od otce.

Davett postoupil do místnosti a jeho rychlé oči ihned zaregistrovaly přístroje.

Á, vy se vyznáte v chromatografech? zeptal se Rhyme a zpozoroval u sebe záchvěv uznání.

Mám jich pár na oddělení pro výzkum a vývoj. Ale tenhle model

Davett kriticky zavrtěl hlavou. vdy u se ani nevyrábí. Proč ho jetě pouíváte?

Státní rozpočet, Henry, řekl Bell.

Polu vám sem jeden.

To není nutné.

Tohle je zmetek, prohlásil Davett neomaleně. Do dvaceti minut vám sem polu nový model.

Získat důkazy není problém, řekl Rhyme. Problém je je interpretovat. Proto mi vae pomoc přijde vhod. Toto je Ben Kerr, můj laboratorní asistent.

Ben s Davettem si potřásli rukama. Zdálo se, e Ben je hrozně rád, e je s ním v místnosti dalí normální osoba.

Posaď se, Henry, řekl Bell a přistrčil Davettovi kancelářskou idli na kolečkách.

Davett se posadil, lehce se předklonil a pečlivě si uhladil kravatu. Toto gesto, celkové Davettovo vystupování i drobné tečky v jeho sebejistých očích splynuly v Rhymově hlavě v jediný obrázek a Rhyme si pomyslel: tenhle člověk je okouzlující, sluný

a zatraceně tvrdý obchodník.

Znovu ho napadlo, co asi znamenají iniciály WWJD. Vůbec si nebyl jistý, zda tuto hádanku vyřeil.

Jde o ty unesené eny, e? začal Davett.

Bell přikývl. Nikdo se nepostaví a neřekne to na plnou pusu, ale někde v koutku due se vichni bojíme

, Bell se odmlčel a pohlédl na Rhyma s Benem,

se bojíme, e u moná Mary Beth znásilnil a zavradil a její tělo někam odhodil.

Dvacet čtyři hodin

Přesto máme stále naději zachránit Lydii nebo v to alespoň doufáme, pokračoval erif. A musíme Garretta zastavit dříve, ne přepadne někoho dalího.

Davett vztekle řekl: S tím Billym to byla hrozná smůla. Slyel jsem, e si hrál na Samaritána, snail se Mary Beth zachránit, a přitom sám přiel o ivot.

Garrett mu rozdrtil hlavu lopatou. Bylo to pěkně oklivý.

Take jestli tomu dobře rozumím, jde tady hlavně o čas. V čem vám mohu pomoci? Davett se otočil k Rhymovi. Říkal jste něco o interpretaci.

Máme určité stopy, které nám prozrazují, kde se Garrett nacházel a kam můe mít s Lydií namířeno. Doufal jsem, e byste mohl o zdejí oblasti něco vědět a pomoci nám.

Davett přikývl. Znám velmi dobře sloení zdejí půdy. Mám diplom z geologie a chemického inenýrství. A taky bydlím celý ivot v Tarmer’s Corner, take okres Paquenoke velice dobře znám.

Rhyme kývl k tabulkám se seznamem důkazů.

Můete se na ně podívat a sdělit nám své postřehy? Snaíme se přiřadit tyto stopy k určitému konkrétnímu místu.

Pravděpodobně půjde o místo, kam se dá dojít pěky, dodal Bell. Garrett nemá rád auta. Nikdy by auto neřídil.

Davett si nasadil brýle, zaklonil hlavu a podíval se na stěnu.

Nálezy na prvotním místě činu Blackwater Landing

Kapesník s krví

Vápencový prach

Dusičnany

Fosfát

Čpavek

Čisticí prostředek Kamfen

Nálezy na druhotném místě činu Garrettův pokoj

Tchoří pimo

Nastříhané borové jehličí

Kresby hmyzu

Fotografie Mary Beth a vlastní rodiny

Knihy o hmyzu

Rybářský vlasec

Peníze

Neznámý klíč

Kerosin

Čpavek

Dusičnany

Kamfen

Davett si oba seznamy pečlivě prohlédl. Dal si načas a několikrát přimhouřil oči. Po chvíli se lehce zamračil.

Dusičnany a čpavek? Víte, co by to mohlo být?

Rhyme přikývl.

Myslím, e za sebou zanechal nějaká výbuná zařízení, která mají zastavit pátrací skupinu. U jsem ji varoval.

Davett se zaklebil a vrátil se k tabulkám.

Ten kamfen

Myslim, e se pouíval ve starých lampách. Podobně jako kerosin.

To je pravda. Proto si myslíme, e Garrett zavedl Mary Beth do nějakého starého objektu. Z devatenáctého století.

Tady kolem musí být tisíce starých domů, chlévů a chatrčí

Tak co tu máme dál? Vápencový prach

To nám okruh lokalit nijak zvlá nezuuje. Přes celý okres Paquenoke se táhne jedna obrovská vápencová vrstva. Spousta lidí tu díky ní nala ivobytí.

Davett vstal a přejel prstem ikmo přes mapu od jiního cípu Great Dismal Swamp směrem na jihozápad od čtverce L4 po čtverec C14.

Vude podél této linie se nachází spousta vápence. Take nám to moc nepomůe. Ale

Davett se zarazil, ustoupil od mapy a zkříil ruce na prsou. Ten fosfát by mohl být uitečný. Severní Karolína je významným producentem fosfátu, jene ten se netěí nikde v okolí, ale více na jih. Take vzhledem ke kombinaci s tím čisticím prostředkem bych řekl, e se Garrett nacházel někde poblí znečitěné vody.

Sakra, zaklel Jim Bell, take to znamená, e byl někde u Paquenoke.

Ne, řekl Davett, Paquo je čistá jako studniční voda. Je tmavá, ale napájí ji Great Dismal Swamp a jezero Drummond.

Ó, take kouzelná voda, prohlásil erif.

Co to je? zeptal se Rhyme.

Davett mu to vysvětlil: Někteří z nás starousedlíků říkají vodě z Great Dismal Swamp kouzelná voda. Je plná kyseliny tříslové od rozkládajících se cypřiů a jalovců. Kyselina zabíjí baktérie, take voda zůstává dlouho čerstvá – před vynálezem ledničky se pouívala jako pitná voda na plachetních lodích. A lidé si začali myslet, e má kouzelné účinky.

Take kam byste ho podle toho fosfátu umístil? zeptal se Rhyme, který se nikdy příli nezajímal o místní bajky, pokud mu nemohly pomoci z hlediska soudní kriminalistiky.

Davett se podíval na Bella.

Kde unesl tu poslední dívku?

Na stejném místě jako Mary Beth. V Blackwater Landing. Bell se dotkl mapy a pak přejel prstem na sever do čtverce H9. Přeplaval řeku, pobýval v jedné lovecké chatě zhruba v těchto místech a pak se přesunul asi osm set metrů na sever. Tam pátrací skupina ztratila stopu. teď čekají, a jim dáme instrukce.

No, v tom případě je vechno jasné, řekl Davett s povzbudivou jistotou a ukázal prstem na východ. Take přeel Stone Creek. Tady. Vidíte? Část vody, která se do potoka vlévá, vypadá jako pěna na pivu. Začíná to tady na severu u Hobeth Falls a ve vodě jsou pak tuny odpadů. V tom městě nevědí o územním plánování vůbec nic.

Dobře, řekl Rhyme. Take kdy přeel přes ten potok, napadá vás, kam se mohl vydat?

Davett se znovu podíval na tabulky.

Pokud jste u něj nali borové jehličí, řekl bych, e tudy. Poklepal na mapu ve čtvercích I5 a J8. V celé Severní Karolíně je spousta borovic, ale zrovna tady v okolí je větina lesů dubových, cedrových, cypřiových a gumovníkových. Jediný velký borový les, který tu znám, se nachází na severovýchodě. Tady. Cestou ke Great Dismal Swamp. Davett se jetě chvíli díval na tabulky a pak zavrtěl hlavou. Obávám se, e víc vám toho neřeknu. Kolik pátracích skupin venku máte?

Jednu, odpověděl Rhyme.

Coe? Davett se k němu otočil. Jen jednu? Vy jste nerozvinuli rojnici?

Ne, řekl Bell a před Davettovým rázným zkoumavým pohledem zněl jeho hlas omluvně.

A jak je ta skupina velká?

Čtyřčlenná, odpověděl Bell.

Davett se uchechtl. To je ílenost. Mávl směrem k mapě. vdy jsou to stovky čtverečních kilometrů. A proti vám stojí Garrett Hanlon

Hmyzoun. Ten na sever od Paquo doslova bydlí. Dokáe vás setřást během jedné minuty.

erif si odkalal. Tady detektiv Rhyme si myslí, e je lepí nenasazovat příli mnoho lidí.

V takové situaci ani nemúete nasadit příli mnoho lidí, řekl Davett Rhymovi. Měl byste sebrat padesát chlapů, dát jim puky a nechat je obrátit celou oblast naruby, dokud ho nenajdou. Děláte to úplně patně.

Rhyme si viml, e Ben pozoruje Davettovu přednáku s mrtvolným výrazem ve tváři. Mladý zoolog samozřejmě předpokládal, e pokud se člověk hádá s mrzákem, musí se k němu chovat jako k malému dítěti.

Rozsáhlé pronásledování by Garretta pouze rychleji zahnalo do úkrytu a ohrozilo oběti, řekl klidně Rhyme.

Ne, prohlásil Davett rázně, vystrailo by ho to a přinutilo je pustit. Zrovna teď mám ve fabrice na směně zhruba pětačtyřicet lidí. Tedy asi deset z nich jsou eny. Ty do toho zatahovat nemůeme. Ale pokud jde o chlapy

Odvolám je z práce. Seeneme nějaké zbraně a rozestavíme nae lidi kolem Stone Creek.

Rhyme si dokázal představit, co by padesát amatérských hledačů při podobném pátrání napáchalo. Zavrtěl hlavou.

Ne, stačí nám pouze malý pátrací tým. My ho najdeme a oni provedou chirurgický řez.

Davett se otočil od mapy a zapáleně řekl: Myslím, e se mýlíte.

Henry, vloil se do řeči Bell, souhlasil jsem, aby operaci vedl pan Rhyme. Jsme mu za to velice vděční.

Část erifovy poznámky byla pochopitelně adresována Rhymovi jako jakási nevyslovená omluva za Davetta. Ovem pokud lo o Rhyma, byl velice potěen, e je tu Henry Davett s ním.

A jakkoliv to pro Rhyma bylo okující, musel si přiznat, e přestoe nikdy nevěřil na osudové předtuchy, dnes měl pocit, e Davettova nynějí přítomnost je pro něj jakýmsi znamením – znamením, e Rhymova operace dopadne dobře a bude mít blahodárný účinek na jeho zdravotní stav. Cítil to u z krátké výměny názorů, ke které mezi ním a Davettem právě dolo a při ní se mu tento tvrdý obchodník podíval do očí a sdělil mu, e je úplně vedle. Davett jako by si vůbec neviml Rhymova stavu: viděl jen jeho činy, rozhodnutí, postoje.

Rhymovo pokozené tělo bylo pro Davetta naprosto bezvýznamné.

A Rhyme věřil, e kouzelné ruce doktorky Weaverové ho posunou o krok blíe k místu, kde se k němu budou takto chovat vichni.

Rhyme byl samozřejmě vděčný, e jim Davett pomohl zúit okruh moných Garrettových tras. Ale kromě toho byl vděčný i za drobnou Davettovu neomalenost. Uvědomil si, e přesně tohle potřeboval, aby se ujistil ve svém rozhodnutí podstoupit operaci, protoe ve skutečnosti – i kdy by to Sachsové nikdy nepřiznal – nebyl on sám o moudrostí takového kroku zcela přesvědčen. Ovem stačila jediná krátká výměna názorů s Davettem a Rhyme byl k operaci odhodlanějí ne kdykoliv předtím.

Váím si vaich podnětů, řekl mírně, ale myslím, e budeme muset pokračovat, jak jsme začali.

Zdálo se, e si Davett nebere Rhymův postoj osobně.

No jo, je to vae rozhodnutí, řekl Bellovi. Já bych to dělal jinak, ale kdybychom se ve vem shodli, nikdy by nebyly dostihy

Budu se za ty dívky modlit. Otočil se k Rhymovi. A budu se modlit taky za vás, pane.

Davettův pohled byl o malou chvíli delí, ne by odpovídalo normálnímu rozloučení, a Rhyme pochopil, e Davettův poslední slib byl mylen upřímně a doslova.

V tu chvíli mu něco dolo, a kdy Davett odeel z místnosti a zmizel na chodbě, zeptal se Rhyme Bella:

To písmeno J na Davettově sponě od kravaty

má znamenat Jeíe?

Bell se zasmál. Přesně tak. Henry by bez mrknutí oka vypráskal konkurenta z trhu, ale přitom dělá v kostele jáhena. Chodí tam zhruba třikrát týdně. A pokud by na Garretta nejradi poslal armádu, je to i proto, e si o tom klukovi myslí, e nejspí není pokřtěný.

Rhyme stále nedokázal rozlutit ostatní iniciály. Vzdávám se. Co znamenají ostatní písmena?

Znamená to: ,What Would Jesus Do? Co by udělal Jeí?’ Vichni dobří křesané si podobnou otázku kladou, kdy stojí před nějakým závaným rozhodnutím. Jene já osobně nemám vůbec tuení, co by Jeí udělal, kdyby tu teď seděl s náma. Akorát vím, e bychom měli radi zavolat Lucy a té vaí přítelkyni a poslat je Garrettovi na stopu.

Stone Creek? opakoval Jesse Corn, kdy Sachsová tlumočila Rhymovy závěry ostatním členům pátrací skupiny. Ukázal prstem. Je to tímhle směrem asi osm set metrů odtud.

Vyrazil do lesního porostu, následován Lucy a Amélií. Ned Spoto se drel vzadu a nevýraznýma očima neklidně pozoroval okolí.

Za pět minut se prodrali houtinou a vyli na zřetelně vylapanou stezku. Jesse jim pokynul, aby se po ní vydali směrem napravo na východ.

To je ta stezka? zeptala se Sachsová Lucy. Ta, po které podle vás el?

Přesně tak, odvětila Lucy.

Take jste měla pravdu, řekla Sachsová tie, aby to slyela jen Lucy. Ale přesto jsme museli počkat.

Ne, to vy jste nám musela ukázat, kdo je tady pánem, odpověděla Lucy klidně.

Tak to má absolutně pravdu, pomyslela si Sachsová a dodala:

Ale teď víme, e někde na cestě je nastraená bomba. To jsme předtím nevěděli.

Já bych na ni stejně dávala pozor.

Lucy zmlkla a pokračovala v pomalé chůzi po stezce. Ostraitě kráčela s očima přilepenýma k zemi a snaila se dokázat, e by skutečně hledala nástrané bomby.

O deset minut později dorazili ke Stone Creek. Voda v potoce byla mléčně zbarvená a pěnila se znečiujícími mydlinami. Na břehu potoka objevili dvě skupiny otisků – malé, ale hluboké otisky plátěných bot, které zde zanechala nějaká podsaditá ena. Bezpochyby Lydia. A pak otisky bosých muských chodidel. Garrett podle veho zahodil i druhou botu.

Přejdeme přes potok tady, řekl Jesse. Znám ten borový les, o kterém se pan Rhyme zmiňoval. Tohle je nejkratí cesta, jak se k němu dostat.

Sachsová vyrazila k vodě.

Počkejte! zavolal na ni Jesse rázně.

Sachsová se zastavila a s rukou na revolveru se přikrčila k zemi.

Co se děje? vyptávala se. Lucy s Nedem seděli na kamenech, svlékali si boty a ponoky a hihňali se její reakci.

Jestli si promočíte boty a ponoky a půjdete dál, vysvětlovala Lucy, po sto metrech budete potřebovat dobrý tucet obvazů. Naskáče vám spousta puchýřů.

Vy toho o trampování moc nevíte, co? zeptal se Sachsové Ned.

Jesse Corn se k němu otočil a podráděně se zasmál. Protoe bydlí ve městě, Nede. Ty zase nejsi expert na metro a mrakodrapy.

Sachsová ignorovala Nedovu naráku i Jesseho galantní obhajobu, sundala si boty i krátké černé ponoky a vyhrnula si dínsy.

Vyrazili přes potok. Voda byla chladná jako led a báječně osvěovala.

Sachsová trochu zalitovala, kdy krátká chůze přes potok Jesse to slovo vyslovoval spíe jako patok skončila.

Na druhém břehu několik minut čekali, a jim oschnou nohy, a pak si znovu natáhli ponoky a obuli boty. Nato prohledávali břeh, dokud znovu nenali otisky. Sledovali Garrettovu stopu do lesa, ale jeliko teď byla půda suí a zarostlejí, po chvíli stopu ztratili.

Borovice jsou tímhle směrem, řekl Jesse a ukázal na severovýchod. Nejlogičtějí by bylo, aby li právě tudy.

Vichni členové pátrací skupiny tedy li podle Jesseho instrukcí jetě asi dvacet minut. Kráčeli v řadě vedle sebe a hledali na zemi nástrané dráty. Po chvíli ustoupily duby, cesmíny a ostříce jalovcům a bolehlavu. Asi čtyři sta metrů před nimi se pak táhl obrovský pás borovic. Nikde vak nebylo ani stopy po lépějích únosce nebo jeho oběti nic, co by naznačovalo, na kterém místě vstoupil Garrett do lesa.

Ten les je zatraceně velký, zabručela Lucy. Jak v něm najdeme stopu?

Pojďme se rozdělit, navrhl Ned. Podíval se na změ flóry před sebou a zatvářil se zděeně. Jestli v tomhle nechal bombu, bude setsakramentský kumt si jí vimnout.

U u se chystali, e se rozdělí, kdy Sachsová zvedla hlavu.

Moment. Počkejte tady.

Pomalu se začala prodírat houtinou a s očima přilepenýma k zemi hledala nějakou past. Pouhých patnáct metrů od policistů, u skupinky kdysi kvetoucích stromů, které byly nyní holé a obsypané usychajícími okvětními lístky, nala v prané zemi dvě řady otisků. Obě vedly na dobře patrnou stezku, která mířila do lesa.

Přili tudy! zvolala Sachsová. Drte se v mých stopách. Nebudete se muset bát, e lápnete na bombu.

O chvíli později se k ní vichni tři policisté připojili.

Jak jste to nala? zeptal se láskou zaslepený Jesse Corn.

Co cítíte? opáčila Sachsová.

Tchoře, prohlásil Ned.

Garrett měl tchoří pimo na kalhotách, které jsem nala v jeho domě, vysvětlovala Sachsová. Předpokládala jsem, e u tudy někdy el. A tak jsem jen sledovala zápach.

Jesse se zasmál a řekl Nedovi: To je teda výkon na městskou holku.

Ned obrátil oči v sloup a vichni čtyři vyrazili po stezce, přičem se pomalu přesouvali k pásu borovic.

Během této trasy několikrát procházeli rozlehlými a otevřenými oblastmi – vechny stromy i keře zde odumřely. Sachsová cítila neklid, kdy museli tyto úseky překonávat: pátrací skupina zde byla naprosto nekrytá před případným útokem. V polovině druhé mýtiny, kdy se ji potřetí za sebou eredně vyděsila při zaelestění zvířete nebo ptáka v porostu pnoucím se po obnaené půdě, to u nevydrela a vytáhla mobilní telefon.

Rhyme, se tam?

Co je? Nali jste něco?

Zachytili jsme stopu. Ale něco mi pověz: nasvědčují některé z těch důkazů, e Garrett někdy z něčeho střílel?

Ne, odpověděl Rhyme. Proč se ptá?

Tady v lese jsou obrovské holé úseky, kde kyselé detě nebo zamořený vzduch zabily vechno rostlinstvo. Máme tu nulové krytí. Je to dokonalé místo na přepadení ze zálohy.

Nenali jsme ádné stopy, které by odpovídaly střelným zbraním. Objevili jsme dusičnany, ale kdyby pocházely z munice, museli bychom najít taky zrnka vyhořelého prachu, čisticí rozpoutědlo, nějaké mazadlo, kordu a rtunatý fulminát. Ale nic z toho tady není.

Co ovem pouze znamená, e nějakou dobu nestřílel, konstatovala Sachsová.

To je fakt.

Sachsová zavěsila.

Opatrně a bojácně se teď rozhlíeli kolem sebe a tímto způsobem urazili několik dalích kilometrů. Celou dobu je obklopoval terpentýnový zápach v ovzduí. Postupně je ukolébalo horko a bzučení hmyzu a stále se nacházeli na stezce, po které musel kráčet Garrett s Lydií, přestoe jejich stopy ji nebyly na stezce patrné.

Sachsová přemýlela, zda nemohli minout

Stát! vykřikla náhle Lucy Kerrová a padla na kolena.

Ned a Jesse ztuhli, zatímco Sachsová během zlomku vteřiny vytasila revolver. Teprve pak si vimla, na co Lucy ukazuje na stříbřitě lesklý vlasec nataený přes stezku.

No teda, řekl Ned, jak jsi ho mohla vidět? vdy je úplně neviditelný.

Lucy neodpověděla. Postupovala podél vlasce za okraj stezky a pak jemně odhrnula křoví. Rozpálené křehké listy ustily, kdy je zvedala z uměle vytvořené hromádky.

Mám přivolat z Elizabeth City pyrotechniky? zeptal se Jesse.

Psst, okřikla ho Lucy.

A dalí listy. Opatrně, opatrně.

Sachsová zadrovala dech. V jednom nedávném případu se stala obětí výbuchu protipěchotní bomby. Nic hrozného se jí nestalo, ale vzpomněla si, e ji tehdy během jediného zlomku vteřiny naprosto pohltil ohluující hluk, horko, tlaková vlna i sprka úlomků.

Rozhodně si nepřála znovu zaít něco podobného. Kromě toho věděla, e se mnoho podomácku vyrobených bomb skládá z kuličkových loisek nebo drobných mincí uzavřených v trubce, ze kterých se při výbuchu stávají vraedné rapnely. Nemohl Garrett vyrobit něco podobného? Sachsová si vybavila jeho obrázek, jeho mdlé a zapadlé oči.

Vzpomněla si na sklenice s hmyzem.

Vzpomněla si na smrt té eny v Blackwater Landing, která dostala sto třicet sedm ihadel. Vzpomněla si na Eda Schaeffera, který teď leí v kómatu způsobeném srním jedem. Vzpomněla si na ve a dospěla k závěru, e Garrett by jim rozhodně byl schopen nastrait nejúděsnějí past, jakou by dokázal vymyslet.

Přikrčila se, kdy Lucy odstranila z hromádky poslední list.

Lucy Kerrová si povzdechla a posadila se na zadek.

Vdy je to jen zasraný pavouk, zamumlala.

Sachsová to viděla taky. Nástraný drát vůbec nebyl nástraným drátem, nýbr dlouhým vláknem pavoučí sítě.

Vichni policisté vstali.

Pavouk, řekl Ned a rozesmál se.

Jesse se rozchechtal taky.

V jejich hlase vak nebyla ani petka humoru a Sachsová si vimla, e kdy znovu vyrazili po stezce, vichni opatrně zvedli nohy vysoko nad lesklou pavoučí nit.

Lincoln Rhyme si opřel hlavu a obrátil pohled na tabuli.

Nálezy na druhotném místě činu Garrettův pokoj

Tchoří pimo

Nastříhané borové jehličí

Kresby hmyzu

Fotografie Mary Beth a vlastní rodiny

Knihy o hmyzu

Rybářský vlasec

Peníze

Neznámý klíč

Kerosin

Čpavek

Dusičnany

Kamfen

Vztekle si povzdechl a pocítil naprostou bezmocnost. Tyhle důkazy pro něj byly nevysvětlitelné.

Ryba na suchu

Jeho pohled se zaměřil na poloku s názvem Knihy o hmyzu.

Podíval se na Bena. Poslyte. Vy jste student, e?

Ano, to jsem.

Vsadím se, e hodně čtete.

Trávím čtením větinu času pokud zrovna nejsem v terénu.

Rhyme zíral na hřbety knih, které mu Amélie přinesla z Garrettova pokoje.

Co vypovídá oblíbená kniha o svém majiteli? uvaoval nahlas. Myslím kromě toho nejočividnějího – toti e se daný člověk zajímá právě o toto téma.

Jak to myslíte?

No, pokud čte určitý člověk větinou jen knihy typu ,Udělej si sám’, něco to o něm vypovídá. Pokud čte větinou romány, vypovídá to něco jiného. A tyhle Garrettovy knihy jsou vechny do jedné jen faktografické příručky. Jaký z toho máte dojem?

To já nevím, pane. Ben se znovu podíval na Rhymovy nohy -zdálo se, e bezděčně a pak obrátil pozornost k tabulkám s důkazy.

Já na lidi nějak nemám čich, zamumlal. Ve zvířatech se vyznám daleko lépe. Jsou mnohem společentějí, mnohem předvídatelnějí a mnohem důslednějí ne lidé. A taky daleko chytřejí.

V tom okamiku si Ben uvědomil, e plácá nesmysly, a s ruměncem ve tváři se zarazil.

Rhyme se znovu podíval na knihy.

Thome, můe mi sem zapojit obraceč stránek? Obraceč stránek bylo zařízení napojené na ovládací jednotku, se kterou mohl Rhyme manipulovat jediným funkčním prstem. Pomocí gumového ramena dokázala tahle věcička obracet stránky v knize. Je v dodávce, ne?

Myslím, e jo.

Doufám, e jsi ho vzal s sebou. Říkal jsem ti, e ho má vzít s sebou.

A já jsem ti říkal, e myslím, e jsem ho vzal, opáčil mladý oetřovatel klidně. Půjdu se podívat, jestli tam je, dodal a odeel z místnosti.

A taky daleko chytřejí

O chvíli později se Thom vrátil i s obracečem.

Bene, zavolal Rhyme. Chci tu kníku nahoře.

Tuhle? zeptal se zoolog a chvíli na knihu civěl.

Byl to Kapesní průvodce hmyzem Severní Karolíny.

Strčte mi ji do obraceče, řekl Rhyme a neubránil se netrpělivosti. Buďte tak hodní.

Thom ukázal Benovi, jak se kniha strká do zařízení, a sám mezitím zastrčil několik různých kabelů do ovladače pod Rhymovou levou rukou.

Rhyme si přečetl první stránku, ale neobjevil na ní nic uitečného.

Pak jeho hlava rozkázala levému prsteníčku, aby se pohnul.

Nervový impuls vystřelil z Rhymova mozku, svezl se po drobném axonu, který dosud v Rhymově míe fungoval v sousedství několika milionů odumřelých bratříčků, sklouzl do Rhymovy pae a odtud zamířil do dlaně.

Levý prsteníček se posunul o zlomek centimetru stranou.

Rameno obraceče se překlopilo na druhý bok. Stránka se otočila.

11

Kráčeli po lesní pěině obklopené olejnatou vůní borovic a nasládlým zápachem z jedné rostliny, kterou právě míjeli. Lucy Kerrová ji identifikovala jako slepičí víno.

Kdy se Lucy dívala na stezku před sebou a hledala nástrané dráty, náhle si uvědomila, e ji dlouho nezahlédli ádný Garrettův ani Lydiin otisk. Ohnala se po broukovi na krku, ale zjistila, e je to jen potůček potu, který jí stékal po kůi a silně ji přitom lechtal.

Lucy se dnes cítila mizerně. Jindy k smrti ráda trávila volné večery a dny venku v zahradě. Hned kdy se vrátila domů ze sluby na úřadu erifa, oblékla si seprané kostkované ortky, tričko a modré tenisky, ze kterých čouhaly nitě, a dala se do práce na jednom ze tří pásů půdy obklopujících její světle zelený koloniální dům, který na ni Bud bez okolků nechal při rozvodu přepsat, jeliko ho trápilo svědomí. Na zahrádce Lucy pečovala o své fialky, střevíčníky, orchideje s roztřepenými okraji a karolínské a oranové lilie. Hrabala se v hlíně, strkala rostliny do lakových mříí, zalévala je a eptala jim povzbudivá slova, jako by rozmlouvala s dětmi, které jak si byla jistá měla s Buddym jednoho dne mít.

Kdy ji někdy práce zavedla do odlehlých oblastí Severní Karolíny, kde měla někomu předat zatykač nebo zjistit, proč ta honda nebo toyota v něčí garái náhodou patří někomu jinému, mnohdy si cestou vimla mladé rostlinky, vydloubla ji ze země a práce nepráce odvezla si ji domů jako nalezené dítě. Přesně takhle přila ke kokoříku. A taky k zahradnímu mechu. A k nádhernému indigovému keři, který pod její péčí vyrostl do dvoumetrové výky.

Oči jí nyní sklouzávaly k rostlinám, které při svém dychtivém pronásledování míjeli: k bezinkám, horským cesmínám, ostřící. Proli kolem krásné prvosenky, znovu minuli chomáč trávy, po chvíli narazili na bojínek a pak na divokou rýi vyí ne kterýkoliv člen pátrací skupiny a s listy ostrými jako nů. A pak zde rostla i cizopasná bylina s názvem indiánský kořen, který Lucy Kerrová znala také pod jménem rakovinný kořen. Krátce na rostlinu pohlédla a pak se očima vrátila na stezku.

Stezka teď vedla do strmého kopce k řadě přiblině estimetrových skal. Lucy Kerrová snadno do svahu vyplhala, ale na vrcholku se zarazila. Ne, tady něco nehraje, pomyslela si.

Vedle ní se na návrí vykrábala Amélie Sachsová a zastavila se.

Za okamik se objevil Jesse s Nedem. Jesse ztěka dýchal, ale Ned jako plavec a člověk srostlý s přírodou překonal stoupání lehkými a dlouhými kroky.

Co je? zeptala se Amélie Lucy, kdy si vimla, jak je zachmuřená.

Tohle nějak nedává smysl.

Co nedává smysl?

Aby el Garrett tímhle směrem.

Sledovali jsme stezku, přesně jak nám řekl pan Rhyme, prohlásil Jesse. Tohle je jediný borový les, na který jsme narazili. A Garrettovy otisky vedly tímhle směrem.

Vedly. Ale u jsme je hezkých pár kilometrů neviděli.

Proč si myslíte, e neel tudy? zeptala se Amélie.

Podívejte, co tady roste. Lucy ukázala kolem sebe. Stále více bahenních rostlin. A kdy jsme teď na tomhle návrí, vidíme okolí jetě lépe – jen se podívejte, jak to tu začíná být bainaté. No tak, přemýlej trochu, Jesse. Kde bychom asi tak Garretta dopadli? Vdy míříme přímo ke Great Dismal Swamp.

Co to je? zeptala se Amélie. Great Dismal Swamp?

To je obrovský močál, jeden z největích na východním pobřeí, vysvětlil Ned.

Není tam vůbec nic, k čemu by mohl mířit, pokračovala Lucy, ádné domy, ádné silnice. Nejlepí, co by mohl Garrett udělat, by bylo pokračovat odtamtud v chůzi do Virgínie, ale to by mu trvalo celé dny.

A v tuhle roční dobu, dodal Ned Spoto, se ani nevyrábí dostatek repelentů, aby vás zaiva neserali komáři. A to nemluvím o hadech.

A nemohli se schovat někde tady kolem? V nějaké jeskyni nebo domě? Sachsová se rozhlédla kolem sebe.

ádné jeskyně tu nejsou, odpověděl Ned. Snad pár starých baráků. Jene se mezitím změnila hladina podzemní vody. Močál se íří tímhle směrem a spousta starých domů a chatrčí je dneska pod vodou. Lucy má pravdu. Jestli el Garrett tudy, tak míří do slepé uličky.

Myslím, e bychom se měli otočit, řekla Lucy.

Myslela si, e ji Amélie začne okřikovat, ale ta místo toho vytáhla mobilní telefon a vytočila číslo.

Jsme v tom borovém lese, Rhyme, řekla do mluvítka. Je tady stezka, ale nemůeme najít ádnou stopu, e tudy Garrett skutečně procházel. Lucy tvrdí, e nemá logiku, aby chodil tímhle směrem. Říká, e severovýchodně odtud jsou větinou u jen bainy. Prý tam nemá kam jít.

Myslím, e zamířil na západ, dodala Lucy. Nebo na jih, zpátky přes řeku.

Mohl jít do Millertonu, nadhodil Jesse.

Lucy přikývla. V poslední době se tam zavřelo pár velkých továren, které přesunuly výrobu do Mexika. Spoustu pozemků a nemovitostí zabavily banky. Jsou tam desítky oputěných budov, ve kterých by se mohl schovat.

Amélie to zopakovala Rhymovi. To je teda divný chlap, pomyslela si Lucy Kerrová.

Sachsová chvíli poslouchala a pak zavěsila. Lincoln říká, abychom li dál. Důkazy nenaznačují, e by se Garrett vydával na jih.

Jene na západě a jihu jsou taky borovice, vytěkla Lucy.

Ale rudovláska zavrtěla hlavou. Moná je to logické, ale důkazy tomu nenasvědčují. Půjdeme dál.

Ned a Jesse se dívali z jedné eny na druhou. Lucy pohlédla na Jesseho obličej, a kdy viděla jeho směně oblouzněný výraz, pochopila, e od něj se jí ádné podpory nedostane.

Přesto se vzepřela. Ne. Myslím, e bychom se měli vrátit a začít hledat místo, kde mohli sejít ze stezky.

Amélie sklonila hlavu a podívala se Lucy přímo do očí.

Tak víte co? Jestli chcete, můeme zavolat Jimu Bellovi.

Byla to drobná připomínka, e sám erif prohlásil, e operaci řídí ten zatracený Lincoln Rhyme a ten e pověřil vedením pátracího týmu Amélii. Bylo to ílené mu a ena, kteří jetě nikdy nebyli v Severní Karolíně a kteří nevěděli naprosto nic o lidech ani místopisu oblasti, teď měli vykládat dlouholetým starousedlíkům, jak mají dělat svou práci.

Lucy Kerrová ovem dobře věděla, e si dobrovolně zvolila povolání, při kterém stejně jako v armádě musí člověk respektovat rozhodnutí nadřízeného.

No jo, zamumlala. Ale berte na vědomí, e to nemá logiku.

Otočila se a znovu vyrazila po stezce, take ostatní zůstali za ní. Její kroky náhle utichly, kdy vstoupila na hustou vrstvu jehličí, které pokrývalo stezku.

Amélii zazvonil telefon, take zpomalila, aby mohla přijmout hovor.

Lucy rychle kráčela po poltáři z jehličí a snaila se ovládnout vztek. Nebylo vůbec myslitelné, aby el Garrett Hanlon tudy. Byla to ztráta času. Měli mít psy. Měli zavolat do Elizabeth City a sehnat vrtulníky státní policie. Měli

Náhle se celý svět rozmazal, Lucy krátce vykřikla a přepadla dopředu s rukama nataenýma před tělem, aby zachytily její pád.

Jeíi!

Těce dopadla na stezku a vyrazila si dech. Jehličí se jí zarylo do dlaní.

Nehýbejte se, řekla Amélie Sachsová, která právě strhla Lucy na zem a teď se krábala na nohy.

Proč jste to, sakra, udělala? zalapala po dechu Lucy a ruce ji pálily od nárazu na zem.

Nehýbejte se! Vy taky ne, Nede a Jessi.

Ned s Jessem ztuhli a s rukama na pistolích se rozhlíeli kolem sebe. Vůbec netuili, co se děje.

Amélie přikrčeně vstala, opatrně ustoupila z borového jehličí, nala v lese dlouhý klacek a sebrala ho. Pomalu vyrazila kupředu a začala píchat klackem do země.

Asi půl metru před Lucy přesně v místě, kam se policistka chystala nalápnout, náhle klacek zmizel v hromádce borových větví.

Je to past, řekla Amélie.

Ale nikde tu není nástraný drát, namítala Lucy. Dívala jsem se.

Amélie opatrně zvedla větvičky a jehličí. Leely na síti utkané z rybářského vlasce a zakrývaly asi půlmetrovou jámu.

Ten rybářský vlasec neslouil jako nástraný drát, konstatoval Ned. Je to padací past. Málem jsi do ní lápla, Lucy.

A co je uvnitř? zeptal se Jesse. Bomba?

Půjčte mi baterku, řekla Amélie.

Jesse jí ji podal.

Sachsová posvítila baterkou do jámy a rychle se odvrátila.

Co je tam? zeptala se Lucy.

ádná bomba, odvětila Sachsová. Ale srní hnízdo.

Ned se podíval dovnitř.

Kristepane, to je hajzl

Amélie opatrně nadzvedla zbytek větviček a odkryla jámu i hnízdo o velikostí fotbalového míče.

Člověče, zamumlal Ned, zavřel oči a začal si představovat, jaké to asi je, kdy vám kolem stehen a pasu bzučí stovka rozzuřených smrtonosných srňů.

Lucy si promnula ruce, které ji po pádu típaly, a vykrábala se na nohy.

Jak jste to věděla?

Já to nevěděla. Řekl mi to v telefonu Lincoln. Právě pročítal Garrettovy knihy. Byla tam podtrená pasá o nějakém hmyzu jménem mravkolev. Vykopává nepřátelům jámy, a kdy do ní spadnou, ubodá je k smrti. Garrett si tuhle pasá zakroukoval a inkoust tam byl jen několik dní starý. Rhyme si pak vzpomněl na polámané jehličí a vlasec a dolo mu, e by Garrett mohl vykopat jámu, zakrýt ji borovými větvičkami a strčit dovnitř bombu.

Pojďme to hnízdo spálit, navrhl Jesse.

Ne, odporovala Amélie.

Ale vdy je nebezpečné.

Lucy tentokrát souhlasila se Sachsovou. Oheň by prozradil nai polohu. Nechme prostě hnízdo nezakryté, aby ho kadý viděl. Později se sem vrátíme a postaráme se o něj. Stejně tudy málokdo chodí.

Amélie přikývla a vrátila se k telefonu.

Nali jsme to, Rhyme. Nikdo se nezranil. Ale nebyla tam bomba – Garrett tam poloil srní hnízdo

Dobře. Dáme si pozor

Čti tu kníku dál a dej nám vědět, jestli jetě něco zjistí.

Znovu vyrazili po stezce a uli dobrých čtyři sta metrů, ne se Lucy zmohla říct: Díky. Měla jste pravdu, e půjde tudy. A já se spletla. Na dalí dlouhý okamik zaváhala a pak dodala: Jim si vybral dobře kdy si vás na tohle objednal z New Yorku. Nejdřív jsem z toho nebyla nadená, ale výsledky mluví samy za sebe.

Amélie se zamračila.

Objednal?

Abyste nám pomohli.

Ale Jim nic takového neudělal.

Coe? zeptala se Lucy.

Ne, ne, byli jsme zrovna v léčebném středisku v Avery. Lincoln tam má jít na operaci, Jim se doslechl, e budeme tady, a tak se nás dnes ráno přijel zeptat, jestli bychom se mu nepodívali na nějaké důkazy.

Nastala dlouhá pauza. A pak se Lucy zasmála, nebo jí celým tělem projela úleva.

Myslela jsem, e Jim vytřískal z okresu peníze, aby vás sem po tom včerejím únosu letecky přepravil.

Amélie zavrtěla hlavou.

Ta operace má proběhnout a pozítří. Měli jsme chvíli volného času. To je vechno.

To je teda případ myslím Jim. Neřekl nám o tom ani slovo. Někdy se dokáe chovat jako pořádný tajnůstkář.

A vy jste se bála, e si myslí, e ten problém sami nezvládnete?

Přiznávám, e přesně to jsem si myslela.

Jimův bratranec s námi pracuje v New Yorku. Řekl Jimovi, e sem na pár týdnů přijedeme.

Počkejte, snad nemyslíte Rolanda? zeptala se Lucy. Jasně, toho znám. A taky jsem znala jeho enu, ne umřela. Ti jeho kluci jsou senzační.

Nedávno je vzal s sebou na zahradní party, řekla Amélie.

Lucy se znovu zasmála. Myslím, e jsem se chovala trochu paranoidně

Take vy jste teď v Avery? V léčebném středisku?

Přesně tak.

A víte, e tam pracuje i Lydia Johanssonová?

To nevím.

Lucy Kerrové probleskla hlavou celá řada vzpomínek. Některé v ní vyvolaly příjemné pocity, jiným se chtěla vyhnout jako srnímu roji, který málem rozzuřila. Nevěděla, zda se chce s některými z těchto vzpomínek svěřit Amélii Sachsové, anebo si je raději nechat pro sebe. Nakonec se spokojila s konstatováním:

Proto bych Lydii tak straně moc chtěla zachránit. Před pár lety jsem měla nějaké zdravotní problémy a Lydia byla jednou z mých oetřujících sester. Je to opravdu hodná enská. Nejlepí ze vech.

Najdeme ji, řekla Amélie a pronesla to tónem, který Lucy někdy, ne často, ale někdy zaslechla i ve svém vlastním hlase. Tónem, který nepřipoutěl ádné pochybnosti.

Nastraená past vechny vystraila, a tak postupovali pomaleji.

Horko teď bylo skutečně mučivé. Jesse nechal kolovat láhev s vodou. Nikdo při jejím přejímání neotřel rukou hrdlo.

Ta operace, na kterou má vá přítel jít

, zeptala se Lucy Amélie, nějak souvisí s tím jeho

stavem?

Jo.

A jaké má vyhlídky? zeptala se Lucy a vimla si, e po Améliině obličeji přeběhl stín.

Nejspí mu vůbec nepomůe.

Tak proč na ni jde?

Existuje určitá naděje, e by mu mohla pomoci, vysvětlila Amélie. Malá naděje. Vlastně jde o takový experiment. U nikoho s takovým zraněním, jaké má on – s tak váným zraněním -, se zatím stav nezlepil.

A vy nechcete, aby tu operaci podstupoval?

Ne, nechci.

Proč ne?

Amélie zaváhala. Protoe by ho mohla zabít. Nebo zhorit jeho stav.

Copak to jetě můe být horí?

Mohl by upadnout do kómatu následkem podání anestetik. Anebo ztratit schopnost dýchání. Nebo komunikace.

Mluvila jste s ním o tom?

Ano.

Ale moc to asi nepomohlo, odtuila Lucy.

Ani trochu.

Lucy přikývla. Říkala jsem si, e ten chlap je asi dost velký paličák.

To jste se jetě vyjádřila mírně.

Nedaleko od nich se v křoví ozvalo zapraskání, a ne Lucy nala revolver, měla Amélie na muce trup divokého krocana. Vichni čtyři členové pátrací skupiny se usmáli, ale jejich pobavení trvalo jen kraoučký okamik a poté ho nahradila nervozita, jak se jim do srdcí nahrnul adrenalin.

Zastrčili pistole do pouzder, propátrali očima stezku a pokračovali v chůzi. Jejich konverzace prozatím ustala.

Pokud jde o Rhymovo zranění, dělili se lidé do několika kategorií.

Někteří zaujali oviální a chlapácký postoj. Vtipy na mrzáky a zásadně ádné servítky.

Jiní, jako třeba Henry Davett, si jeho stavu absolutně nevímali.

A jetě jiní dělali to, co teď dělal Ben snaili se předstírat, e Rhyme vůbec neexistuje, a modlili se za monost útěku v nejkratím moném okamiku.

Právě tuto reakci nenáviděl Rhyme nejvíce – právě ona mu nejneomaleněji připomínala, jak se lií od normálních lidí. Jene teď neměl čas zabývat se postojem svého náhradního asistenta. Garrett vlekl Lydii hlouběji a hlouběji do divoké přírody a Mary Beth McConmellová mohla právě teď umírat následkem uduení, dehydratace nebo nějakého poranění.

Do místnosti veel Jim Bell.

Moná mám pro vás pár dobrých zpráv z nemocnice. Ed Schaeffer řekl něco jedné ze sester. Krátce poté sice znovu upadl do bezvědomí, ale já to pokládám za dobré znamení.

A co říkal? zeptal se Rhyme. Neříkal, co viděl na té mapě v chatrči?

Podle té sestry pronesl slovo ,důleité’. A pak řekl něco jako ,mill sweet’. Bell přeel k mapě a dotkl se místa na východ od Tanner’s Corner. Tady je taková zástavba. Kdysi tam stával velký mlýn a jedna z těch ulic se dodnes jmenuje Mill Street. Jene se nachází daleko na jih od Stone Creek. Mám říct Lucy a Amélii, aby to ověřili?

Á, zase ten věčný konflikt, pomyslel si Rhyme: víra v důkazy versus víra ve svědky. Pro Rhyma vak byl tento spor předem rozhodnut.

A zůstanou, kde jsou – na sever od řeky.

Jste si jistý?

Ano.

No dobře, řekl Bell neochotně.

Zazvonil telefon a Rhyme přijal hovor obratným pohybem levého prsteníčku.

Ve sluchátcích se ozval hlas Amélie Sachsové.

Jsme v koncích, Rhyme. Je tu čtyři nebo pět stezek vedoucích různým směrem a my nemáme ponětí, kudy se Garrett vydal.

Ale já pro vás nic nového nemám, Sachsová. Snaíme se identifikovat dalí důkazy.

V kníkách nic dalího není?

Nic konkrétního. Ale je to fascinující na estnáctiletého kluka je to pěkně obtíná četba. Garrett je chytřejí, ne jsem si myslel. Kde přesně se nacházíte, Sachsová? Rhyme vzhlédl. Bene! Běte k mapě, prosím vás.

Ben přesunul své obrovité tělo ke stěně a zaujal příslunou polohu.

Sachsová se chvíli o něčem radila s některým dalím členem pátrací skupiny a pak řekla: Asi est kilometrů severovýchodně od místa, kde jsme přebrodili Stone Creek. li jsme skoro pořád rovně.

Rhyme to zopakoval Benovi, který poloil ruku na část mapy.

Čtverec J7.

Vedle Benova mohutného ukazováčku, který právě označoval polohu pátrací skupiny, se nacházel obdélníkový objekt.

Bene, máte tuení, co ten čtverec znamená?

Myslím, e je to starý lom.

Paneboe, zamumlal Rhyme a zavrtěl zoufale hlavou.

Co je? zeptal se Ben v opětovném zděení.

Proč mi sakra nikdo neřekl, e je tam poblí lom?

Benova zaoblená tvář vypadala jetě nafouknutějí ne předtím.

Podle veho si vzal obvinění osobně. Já jsem opravdu

Jene Rhyme ho u neposlouchal. Nemohl vinit nikoho ne sám sebe. Někdo mu toti o tom lomu říkal – byl to Henry Davett, kdy prohlásil, e vápenec byl jednu dobu zdrojem obivy mnoha lidí.

A jak jinak ne v lomu získávají těební společnosti uitkový vápenec? Rhyme se měl ptát po lomu ji ve chvíli, kdy o vápenci uslyel.

A dusičitany vůbec nepocházely z trubkových bomb, nýbr z trhacích prací v lomu tento typ zbytkových sloučenin dokázal přetrvat celé roky.

Asi čtyři sta metrů západně od vás se nachází oputěný lom, Sachsová, řekl Rhyme do telefonu.

Chvíli bylo ticho a pak se začal ozývat tlumený rozhovor.

Jesse o něm ví, řekla Amélie nakonec.

Garrett tam byl. A nevím, jestli tam náhodou pořád jetě není. Take buďte opatrní. A nezapomeňte, e moná za sebou nezanechává bomby, ale klade pasti. Zavolej mi, a něco zjistíte.

Kdy teď Lydia konečně unikla venkovnímu světu a přestalo ji suovat horko a vyčerpání, uvědomila si, e se bude muset poprat se světem uvnitř. A jak se ukázalo, tento svět nebyl o nic méně děsivý.

Její věznitel chvíli přecházel sem a tam a vyhlíel z okna, pak si podřepl, zaukal nehty, něco si pro sebe zabručel, prohlédl si její tělo a pak začal znovu přecházet tam a zpátky. V jednom okamiku se podíval na podlahu mlýna a něco z ní sebral. Strčil si to do úst a začal hladově výkat. Lydia uvaovala, jestli to byl nějaký hmyz, a z té představy se málem pozvracela.

S rukama přelepenýma páskou seděla opřená o zeď. Nacházeli se v místnosti, která vypadala jako někdejí kancelář mlýna. Bylo odtud vidět na částečně ohořelou chodbu vedoucí do dalí budovy pravděpodobně do sýpky a mlýnice. Seehnutými stěnami a stropem chodby pronikalo do mlýna oslnivé odpolední světlo. Lydia si představovala, jak se těmito otvory snáí její anděl stráný.

Opodál upoutalo její pohled cosi oranového. Lydia přimhouřila oči a uviděla balíčky s Doritos. A taky bramborové lupínky Cape Cod, araídové máslo Reece’s, araídové máslo Planter’s a dalí balíčky se sýrovými suenkami, které měl Garrett v lomu. K pití zde měl Garrett sodovku a balenou vodu Deer Park. Kdy veli do mlýna, Lydia si jí nevimla.

K čemu tolik jídla? Jak dlouho tady zůstanou? Garrett říkal, e jen jednu noc, ale zásob je tady na měsíc pobytu. Nenechá ji tu déle, ne jí původně říkal?

Je Mary Beth v pořádku? zeptala se. Neublíil jsi jí?

No jo, jako bych jí chtěl ublíit, řekl Garrett rozhořčeně. To snad ne.

Řekl to vak nějak moc rychle a Lydii se zdálo, e má svou odpověď nacvičenou, jako by čekal, a mu Lydia poloí právě tuto otázku. Lydia se otočila a začala zkoumat paprsky světla, které pronikaly skrz zbytky chodby. Zezadu se ozval kvílivý zvuk – asi otáčející se mlýnský kámen, pomyslela si Lydia.

Garrett pokračoval: Odvlekl jsem jí jen proto, abych měl jistotu, e se jí nic nestane. Stejně chtěla z Tanner’s Corner vypadnout. Líbí se jí na plái. Komu by se tam taky nelíbilo, sakra? Rozhodně je to tam lepí ne v zasraném Tanner’s Corner.

Garrett teď začal ukat nehty rychleji a hlasitěji. Zjevně byl rozruený a nervózní.

Obrovskýma rukama roztrhl jeden pytlík s brambůrkami. Nabral si do úst několik hrstí a ivelně začal výkat, přičem mu od pusy odpadávaly kusy lupínků. Podal pytlík Lydii.

Jestli chce, rozváu ti ruce. Ale budu ti je muset svázat před tělem.

Lydia zavrtěla hlavou a snaila se přemoci aludeční nevolnost.

Garrett vypil celou plechovku koly a strčil ji zpátky do kartonu.

Znovu snědl několik lupínků.

Tohle místo před dvěma lety vyhořelo, řekl, kdy si viml jejího pohledu. Nevím, kdo to udělal. Líbí se ti ten zvuk? To vodní kolo? Je to váně paráda. To kolo se pořád otáčí a otáčí. Připomíná mi to písničku, kterou si táta neustále zpíval. ,A velký kolo se točí dál

Strčil si do úst několik dalích hrstí a znovu začal mluvit.

Lydia mu chvíli nerozuměla ani slovo. Garrett polkl.

dost hodně. V noci tu tak sedí a poslouchá cikády a skokany. Vdycky kdy jdu k oceánu jako třeba teď -, přespávám tady.

Garrett přestal mluvit a zničehonic se naklonil k dívce. Lydia měla sklopené oči, protoe měla strach dívat se přímo na něj, ale přesto vycítila, e si ji Garrett pozorně prohlíí. Během okamiku se pak Garrett vymrtil a přikrčil se těsně vedle ní.

Lydia sebou trhla, kdy ucítila jeho tělesný zápach. Čekala, e jí začne mátrat rukama na prsou a pak jí zajede mezi nohy.

Zdálo se vak, e o ni Garrett nemá zájem. Místo toho odsunul kámen a zvedl cosi z otvoru pod ním.

Stonoka, prohlásil a usmál se.

Pohled na dlouhého lutozeleného tvora zvedl Lydii aludek jetě více. Náhle ji přepadl příerný pocit, e chce Garrett stonoku sníst nebo k tomu násilím přinutit ji.

Jsou moc krásné. Mám je rád, řekl Garrett a nechal si stonoku vyplhat na ruku a zápěstí. Není to ádný hmyz, poučoval Lydii. Spí něco jako hmyzí bratranci. Jsou nebezpečné, pokud jim chce ublíit. Zdejí Indiáni je rozemílali a potírali jejich jedem hroty ípů. Kdy se stonoka vyleká, vykadí takový jed a pak uteče. Dravec se plazí tím plynem a zemře. To je teda vzrůo, co?

Garrett chvíli sledoval stonoku, pak se náhle zamyslel a začal blábolit:

A přesně tak to bylo v těch filmech Vetřelec, ne? Vidělas je? Ty mě teda váně natvaly. Vecko to bylo hrozně nefér. Jen se nad tím zamysli, vdy my jsme je přece unesli, ne? Oni nic neprovedli!

Garrett začal propadat ílenství.

Sakra! Oni byli jen vyhladovělí a chtěli se najíst. Jak je můe obviňovat, e zabili ty lidi na kosmické lodi? Jak můe někoho obviňovat, e se chová podle své přirozenosti?

Garrett se pomalu uklidnil. Zkoumavě si prohlíel stonoku, nechal si ji vyplhat na loket a pozoroval ji stejně, jako se Lydia někdy dívala na svou neteř a synovce se směsicí zalíbení, pobavení a téměř i lásky.

Lydia cítila, jak se jí zmocňuje hrůza. Věděla, e by měla zůstat klidná, e by neměla Garrettovi odporovat a e by měla přistoupit na jeho hru. Kdy ovem viděla, jak se ten nechutný tvor plazí po jeho rameni, kdy slyela, jak Garrett uká nehty, kdy sledovala jeho kůi plnou oparů, zavlhlé červené oči a skvrny od jídla na bradě, musela se otřást hrůzou.

Náhle v ní začalo kypět znechucení a strach, a tak se překulila na záda. Garrett vzhlédl, usmál se lechtavým pohybům stonoky na kůi a se zájmem sledoval, co Lydia dělá. V tu chvíli Lydia co nejsilněji vykopla oběma nohama. Měla silné nohy, navyklé nosit její mohutnou tělesnou schránku během osmihodinových slueb v nemocnici. Zasáhla Garretta přímo do hrudníku.

Garrett zavrávoral. S dutým uchnutím se udeřil hlavou do zdi a uasle se začal kutálet po podlaze. Nato zvířecky vykřikl a chytil se za rameno; stonoka ho zřejmě pokousala.

Ano! pomyslela si Lydia vítězně, kdy se opět napřímila. Její stráný anděl se vrátil. Vykrábala se na nohy a slepě vyrazila k mlýnici na konci chodby.

12

Podle imaginární mapy v Jesseho hlavě u byli téměř u lomu.

Jetě asi pět minut, sdělil Amélii Sachsové. Dvakrát se na ni podíval a nakonec se vymáčkl: Víte, chtěl jsem se vás zeptat

To, jak jste vytasila pistoli, kdy z křoví vyletěl ten krocan

A taky v Blackwater Landing, kdy nás vylekal Rich Culbeau

To

to bylo váně něco.

Sachsová neřekla nic a jen pokrčila rameny.

Zdá se, e víte, jak zatloukat hřebíček, dodal Jesse.

Sachsová věděla od Rolanda Bella, e tento jianský výraz znamená střílet.

Je to můj koníček, odpověděla.

Nepovídejte!

Je to snazí ne běhání, řekla Sachsová. A levnějí ne fitcentra.

Závodíte?

Sachsová přikývla. Jsem členkou střeleckého klubu North Shore na Long Islandu.

To je teda něco, řekl Jesse s neskrývaným nadením. Závodíte v soutěích NRA?

Ano.

Já taky! Tedy ve skeetu a na asfaltové terče. Ale boční zbraně jsou moje specialita.

Amélie měla stejnou specializaci, ale pokládala za vhodnějí neodhalovat příli mnoho společných zájmů s poblouzněným Jesse Cornem.

Pouíváte vlastní munici? zeptal se Jesse.

Ehe. Osmatřicítky a pětačtyřicítky. Samozřejmě ne s okrajem. Největí problém je dostat z kulek bubliny.

Hej, snad mi nechcete říct, e si odléváte vlastní kulky?

Odlévám, přiznala se Amélie a vzpomněla si, e zatímco v bytech vech sousedů v domě voněly v neděli ráno lívance a slanina, z jejího bytu se často linulo nezaměnitelné aroma roztaveného olova.

Tohle já nedělám, řekl Jesse téměř omluvně. Kupuju si hotové soutění náboje.

Několik dalích minut tie pokračovali v chůzi. Oči měli sklopené k zemi a hledali lesklý rybářský vlasec.

Tak se pochlubte, ozval se znovu Jesse Corn, plae se zaklebil a odhrnul si světlé vlasy ze zpoceného čela.

Sachsová se na něj zvědavě podívala a Jesse pokračoval:

Jaké máte nejlepí skóre? Na okruhu NRA?

Kdy Sachsová zaváhala, pobídl ji:

No tak, mně to říct můete. je to jen sport

A navíc soutěím u deset let. Jasně e na vás mám trochu náskok.

Dva tisíce sedm set, prohlásila Sachsová.

Jesse přikývl. Jasně, přesně na to se ptám – střelba ze tří pistolí, maximálně devět set bodů za pistoli. Jaký máte nejlepí výsledek?

Vdy vám to povídám, řekla Sachsová a kubla sebou, kdy jí ztuhlýma nohama projela vlna artritické bolesti. Dva tisíce sedm set.

Jesse se k ní otočil a hledal náznak toho, e Sachsová ertuje.

Kdy se Sachsová nezaklebila ani nerozchechtala, vydal ze sebe rychlé zasmání.

Ale to je dokonalý výsledek.

Samozřejmě to nenastřílím pokadé. Ale vy jste se ptal na nejlepí výsledek.

Ale

Jessemu se rozířily oči. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by nastřílel dva tisíce sedm set.

Tak teď ses s ním setkal, řekl Ned a hurónsky se rozesmál. Ale nic si z toho nedělej, Jesse je to jen sport.

Dva sedm set

Mladý policista nevěřícně vrtěl hlavou.

Sachsová si pomyslela, e měla raději zalhat. Zdálo se, e informací o jejích střeleckých schopnostech je láska Jesseho Corna k ní navdy zpečetěna.

Poslyte, a tady skončíme, řekl Jesse bázlivě, tak jestli budete mít trochu času, mohli bychom jít na střelnici a vystřílet spolu pár nábojů.

Představa vystřílení krabice osmatřicítek Winchester byla pro Sachsovou rozhodně přijatelnějí ne pozvání na kávu do Starbucks doprovázené naříkáním, jak je těké se s někým v Tanner’s Corner seznámit.

Uvidíme, jak se situace vyvine.

Zvu vás na schůzku, dodal Jesse a vyslovil přitom slovo, o něm Sachsová doufala, e z jeho úst nikdy nezazní.

Támhle, ozvala se Lucy. Podívejte.

Zastavili se na okraji lesa a spatřili před sebou lom.

Sachsová pokynula ostatním, aby se přikrčili. Zatraceně, to je bolest. Denně polykala kondroitin a glukosamin, ale tohle karolínské teplo a vlhkost bylo pro její zuboené klouby prokletím.

Rhyme říkal, e tam Garrett moná jetě bude, oznámila. A to, e nemáme důkazy, e je ozbrojen, prý jetě neznamená, e není.

Před nimi se rozprostírala obrovská průrva o asi dvousetmetrovém průměru a hloubce dobrých třiceti metrů. Skalnaté stěny byly luté jako stará kost a klesaly přímo do zelené poloslané vody, ze které se linul nakyslý zápach. Vegetace v okruhu dvaceti metrů od lomu odumřela nehezkou smrtí.

Drte se dál od vody, varovala eptem Lucy. Je patná. Kdysi se tu koupaly děti. Krátce poté, co to tady zavřeli. Můj synovec to taky jednou zkusil – Benův mladí bratr. Jeho táta na něj chtěl vytáhnout pásek. Ale vůbec to nebylo potřeba, stačilo, kdy jsem mu ukázala snímek Kevina Dobbse z patologie, kdy se tu utopil a týden plaval ve vodě. Synovec u sem nikdy potom neel.

Myslím, e pedagogové tenhle přístup doporučují, poznamenala Sachsová.

Lucy se zasmála.

Sachsová musela znovu přemýlet o dětech.

Teď ne, teď ne

Její telefon začal vibrovat. Jakmile se přiblíili ke kořisti, rozhodla se vypnout vyzvánění. Přiloila si sluchátko k uchu a uslyela praskavý Rhymův hlas:

Sachsová. Kde jste?

Na okraji lomu, zaeptala Amélie.

Máte nějaké stopy?

Právě jsme sem dorazili. Zatím nic. Chystáme se tu začít pátrat. Vechny zdejí budovy byly streny a já nevidím ádné místo, kde by se mohl ukrývat. Zato jsou tady desítky míst, kde by mohl nastrait past.

Sachsová

Co je, Rhyme? jeho váný tón ji zamrazil.

Musím ti něco říct. Právě jsem dostal ze střediska výsledky rozboru DNA a sérologických testů. Z toho kapesníku, který jsi ráno nala na místě činu.

A

Skutečně je to Garrettovo sperma. A ta krev patří Mary Beth.

Znásilnil ji, zaeptala Sachsová.

Buďte opatrní, Sachsová, ale postupujte rychle. Myslím, e Lydii u moc času nezbývá.

Ukrývala se v tmavé a pinavé sýpce, která se kdysi dávno pouívala ke skladování obilí.

S rukama spoutanýma za zády a s nepolevujícími závratěmi z horka a dehydratace se Lydia Johanssonová proklopýtala přes prosvětlenou chodbu z místa, kde se na podlaze svíjel Garrett, a nala si úkryt na podlaze pod mlýnicí. Jakmile vklouzla dovnitř a zavřela dveře, přeběhlo jí přes nohy dobrých dvanáct myí, take musela sebrat vekerou vůli, aby se přinutila nekřičet.

Na pozadí hlubokého zvuku mlýnského kola kdesi v mlýnici teď poslouchala Garrettovy kroky.

Postupně se jí zmocnila panika a Lydia začínala svého vzdorovitého útěku litovat. Dospěla ovem k názoru, e není cesty zpět.

Nemůe se teď Garrettovi jednodue vzdát. Ublíila mu, a kdyby ji teď nael, určitě by jí to vrátil. A moná i něco horího. Nezbývala jiná monost ne se pokusit o útěk.

Ne, takhle se nemá přemýlet. V jedné z jejích kníek o andělech se psalo, e neexistuje ádné pokusit se. Buďto něco uděláte, anebo ne. A Lydia se nepokusí o útěk. Lydia prostě uteče. Stačí mít dost víry.

Podívala se kvírou ve dveřích do sýpky a pozorně se zaposlouchala.

Slyela Garretta v jedné z místností opodál, jak si něco sám pro sebe mumlá a otevírá dveře do sýpek a nejrůznějích komor.

Lydia doufala, e si Garrett bude myslet, e utekla ven otvorem v ohořelé chodbě, ale teď bylo jasné, e Garrett o její přítomnosti ví. Dospěla k závěru, e v sýpce u nemůe zůstat. Nael by ji tu. Znovu vykoukla těrbinou ve dveřích, a kdy nikde Garretta neviděla, vyklouzla ze sýpky a přeběhla do vedlejí místnosti, přičem se v bílých plátěnkách pohybovala absolutně nehlučně.

Jediný východ z místnosti představovalo schoditě vedoucí do prvního patra. Lydia se po něm vypotácela nahoru. Lapala po dechu, a jeliko nemohla udrovat rovnováhu rukama, musela se odráet od stěn a zábradlí z tepaného eleza.

V chodbě se rozlehl Garrettův hlas.

Kvůli tobě mě kousla! křičel. Au, to bolí, to bolí!

Kdyby tě tak bodla do oka nebo do rozkroku, pomyslela si Lydia a pokračovala nahoru po schodech. Hajzle hajzle hajzle! Slyela, jak se blíí, jak běí po chodbě v přízemí a hledá ji.

Slyela jeho hrdelní sténání. Zdálo se jí, e slyí dokonce i to jeho ukání, i to ukání nehtů.

Znovu jí otřásla panika. A zmocnila se jí aludeční nevolnost.

Místnost na konci schoditě byla rozlehlá a měla řadu oken směrem k vyhořelé části mlýna. Byly zde jedny dveře natěstí nezamčené. Lydia je otevřela a vela přímo do mlýnice – uprostřed stály dva velké mlýnské kameny. Dřevěný mechanismus byl celý shnilý; zvuk, který po celou dobu slyela, tedy nepocházel od kamenů, nýbr od vodního kola poháněného přivedenou strouhou.

Kolo se pomalu otáčelo a po jeho lopatkách stékala rezavá voda do hluboké úzké achty, která vypadala jako studna. Lydia vůbec nedohlédla na dno. Někde pod povrchem se musela voda znovu napojovat na strouhu.

Stůj! vykřikl náhle Garrett.

Lydia sebou trhla překvapením ze zuřivosti v jeho hlase. Garrett stál ve dveřích. Oči měl zarudlé a vytřetěné a drel se za pai, na které se mu rýsovala obrovská černolutá modřina.

Kvůli tobě mě bodla, bručel a zíral na Lydii s planoucí nenávistí. Je mrtvá. Kvůli tobě jsem ji zabil. Nechtěl jsem, ale tys mě k tomu přinutila! Take teď jdeme zas zpátky. Budu ti muset svázat i nohy.

Vyrazil kupředu.

Lydia se dívala na jeho kostnatý obličej, srostlé obočí, obrovské ruce a rozzuřené oči. Do jejích mylenek se náhle vloudila kaskáda ivých obrazů: jeden její pacient stiený rakovinou, který se pomalu blíí smrti. Mary Beth, která se teď někde souí zamčená. Ten odporný kluk, který teď výká ty svoje doritos. Peláící stonoka.

ukání nehty. Svět venku. Její nekonečné noci probdělé o samotě čekáním obvykle marným aspoň na kratičký telefonát od přítele.

Květiny poloené v Blackwater Landing, přestoe to Lydia vlastně udělat nechtěla

Náhle toho na ni začalo být příli.

Lydia se s ledovým klidem vyhnula Garrettovi, protáhla se kolem mlýnských kamenů a s rukama stále svázanýma za tělem se vrhla po hlavě do úzké achty plné tmavé vody.

Nitkový kří teleskopu Hightech spočíval na ramenou rudovlasé policistky.

To jsou teda vlasy, pomyslel si Mason Germain.

Spolu s Nathanem Groomerem se teď nacházeli na pahorku s výhledem na starý lom firmy Anderson Rock Products. Pátrací skupina se pohybovala zhruba sto metrů od nich.

Nathan konečně vyslovil závěr, ke kterému musel dospět u před půlhodinou.

Tohle nemá s Richem Culbeauem vůbec nic společného.

Ne, nemá. Ne tak docela.

Co to znamená ,ne tak docela’?

Culbeau někde tady v okolí je. Se Seanem O’Sarianem

Ten chlap je děsivějí ne dva Culbeauové dohromady.

V tom s tebou souhlasím, řekl Mason. A je s nimi i Harris Tomel. Ale proto tady nejsme.

Nathan se podíval zpátky na policisty a newyorskou rusovlásku.

To mi dolo. Jinak bys nemířil mou pukou na Lucy Kerrovou.

Po chvíli vrátil Mason Nathanovi ruger M77 a řekl:

Protoe jsem si nevzal ten zatracený dalekohled. A kromě toho jsem se nedíval na Lucy.

Vyrazili podél úbočí. Mason myslel na tu rudovlásku. A taky na krásnou Mary Beth McConnellovou. A na Lydii. Přemýlel, e někdy ivot nejde tak, jak by si člověk představoval. Sám například věděl, e touhle dobou u to měl dávno dotáhnout vý ne na starího důstojníka. Věděl, e měl se svou ádostí o povýení postupovat úplně jinak. Stejně jako měl postupovat jinak, kdy mu Kelley před pěti lety utekla s tím řidičem náklaďáku, a stejně jako měl postupovat jinak i v celém manelství, ne ho Kelley vůbec stačila opustit.

A stejně tak měl postupovat naprosto jinak v prvním případu Garretta Hanlona.

Nyní tedy musel za svá patná rozhodnutí platit. Jeho ivot se skládal z pouhé řady osamělých dní, z obav, z posedávání na verandě, z nadměrného pití a dokonce i z marného hledání energie na sputění člunu na Paquo a na lov okounů. A taky ze zoufalé snahy zjistit, jak by mohl napravit něco, co se moná ani napravit nedalo.

Chtěl

Řekne mi teda, co tu děláme? zeptal se Nathan.

Hledáme Culbeaua.

Jene před chvílí jsi říkal

Nathanův hlas utichl. Kdy Mason nic dalího nedodal, Nathan si hlasitě povzdechl: Culbeauův dům, kde teďka máme být, je dobrých deset kilometrů odtud, a my místo toho trčíme na sever od Paquo – já se svou pukou na jeleny a ty s tou svou hubou na zámek.

Chtěl jsem říct, e kdyby se nás Jim ptal, tak jsme tu hledali Culbeaua, vysvětlil Mason.

A co tu teda děláme doopravdy?

Nathan Groomer dokázal na pět set metrů klestit se svým rugerem stromy. Dokázal během tří minut vytáhnout z auta ozbrojeného opilého řidiče. Dokázal vyřezat vábničky, které by mohl prodávat sběratelům po pěti stovkách, kdyby se někdy namáhal to zkusit. Jene tím výčet jeho talentů a schopností prakticky končil.

Přili jsme dostat toho kluka, řekl Mason.

Garretta?

Jo, Garretta. Koho jiného? Oni nám ho vylákají z hnízda. Mason kývl k rudovlásce a policistům. A my ho pak sundáme.

Jak to myslí ,sundáme?

Zastřelí ho, Nathane. Zabije ho jako těně.

Ty ho chce zastřelit?

Přesně tak, přitakal Mason.

Tak moment. Nenechám si zničit kariéru jen proto, e ty jsi tím klukem posedlej..

Ty ádnou kariéru nemá, odsekl Mason. Ty má jen práci. A jestli si ji chce udret, udělá, co ti říkám. Poslouchej, vdy já s Garrettem mluvil. V rámci předelých vyetřování, kdy zavradil ty ostatní lidi.

Jo. Váně? No jasně, nejspí jo.

A ví, co mi řekl?

Ne. Co ti řekl?

Mason se snail odhadnout, zda to bude znít věrohodně. Vzpomněl si na Nathanovo úporné soustředění, kdy dlouhé hodiny v blaené nevědomosti smirkoval zadek kachní návnady z borového dřeva, a rozhodl se pokračovat.

Garrett prohlásil, e kdy bude třeba, zabije kadého policistu, který se ho pokusí zastavit.

To e řekl? Ten kluk?

Jo. Podíval se mi rovnou do očí a řekl to. A pak dodal, e u se na to těí. Doufá prý, e té skupině budu éfovat já, ale kdy na to přijde, sejme kadého, kdo bude po ruce.

Ten hajzl. Řekls to Jimovi?

Jasněe jo. Myslí, e bych mu to neřekl? Jene jemu to bylo úplně fuk. Já mám Jima Bella rád. Sám dobře ví, e jo. Jene on se víc stará, aby si udrel ten svůj pohodlnej flek, ne aby se věnoval pořádné práci.

Nathan přikývl a Mason byl v koutku due ohromen, e mu to kolega tak snadno zbatil a vůbec ho nenapadlo, e zde moná existuje nějaký jiný důvod, proč je Mason tím klukem posedlej.

Nathan se na chvíli zamyslel.

Má ten kluk bouchačku?

Já nevím, Nathane. Ale řekni mi: jak těké je opatřit si v Severní Karolíně střelnou zbraň? Nenapadá tě náhodou rčení ,s prstem v nose?

Přesně tak.

Vidí, a Lucy s Jessem a dokonce ani Jim nedoceňují toho kluka tak jako já.

Nedoceňují?

Nedoceňují jeho nebezpečnost, vysvětlil Mason.

Jo tak.

Zatím zavradil čtyři lidi a pravděpodobně má na svědomí taky Todda Wilkese. Ukrtil ho nebo ho přinejmením vyděsil tak, e se Todd zabil sám. Co je úplně stejné jako vrada. A ta holka, co ji pobodali srni – viděl jsi sám fotky jejího obličeje, kdy jí ty potvory konečně daly pokoj. A Ed? Jetě minulý týden jsme s ním oba dva popíjeli. A teď leí v nemocnici a moná se u nikdy neprobere.

Jene já nejsem ádný ostřelovač, Masone.

Ty dobře ví, jak se pak na něj bude dívat soud, pokračoval Mason. Je mu estnáct. Soud řekne: ,Chudáček malý. Rodiče mu umřeli

,’ pojďme vymyslet nějaký kompromis. A on bude za půl roku nebo rok venku a tohle vechno začne zase znovu. Zabije nějakého dalího fotbalistu na cestě do Chapel Hill nebo nějakou dalí holku z Tanner’s Corner, která nikdy nikomu nezkřivila ani vlásek na hlavě.

Ale

ádný strach, Nathane. Tím vím městu moc prospěje.

Já jsem chtěl říct něco jiného. Jde o to, e jestli ho zabijeme, ztratíme naději, e najdeme Mary Beth.

Mason se trpce zasmál. Mary Beth? Ty myslí, e je jetě naivu? Ani náhodou. Garrett ji zabil, znásilnil a zahrabal někde v mělkém hrobě. Můeme se o ni klidně přestat strachovat. Ale naí povinností teď je zajistit, aby se nic podobného nestalo nikomu dalímu. Rozumí?

Nathan neřekl nic, ale dostatečnou odpovědí byl ji cvakavý zvuk dlouhých měděných nábojnic, které nyní zastrčil do komory puky.

DÍL II

BÍLÁ SRNA

13

Za oknem viselo velké srní hnízdo.

Vyčerpaná Mary Beth McConnellová se opírala hlavou o mastné sklo svého provizorního vězení a zírala na něj.

Tohle edé, navlhlé a odpudivé hnízdo v ní vzbuzovalo větí pocit bezmoci ne ve ostatní na tomto příerném místě.

Větí ne mříe, které Garrett tak pečlivě přirouboval na okno.

Větí ne tlusté dubové dveře zajitěné třemi obrovskými zámky.

Větí ne vzpomínka na příernou túru z Blackwater Landing v doprovodu Hmyzouna.

Srní hnízdo mělo tvar obráceného kuele. Viselo na rozeklané větvi, ji Garrett opřel u okna, a muselo hostit stovky lesklých černolutých srňů, kteří s a zvrácenou nenuceností prolétávali otvorem v zapičatělém konci sem a tam.

Kdy se Mary Beth dnes ráno probudila, byl ji Garrett pryč.

Leela na posteli jetě asi hodinu vyčerpaná a zesláblá po té hrozné ráně do hlavy včera večer a pak se nejistě postavila na nohy a vykoukla z okna. Ze veho nejdříve si vimla právě srního hnízda; umístěného za zadním oknem hned u lonice.

Garrett sem musel hnízdo přinést sám a Mary Beth nejdříve nedokázala pochopit proč. Pak si to ovem s pocitem zoufalství uvědomila: její únosce Garrett Hanlon ho zde zanechal jako vlajku vítězství.

Mary Beth McConnellová ovládala dějepis. Vyznala se ve válečnictví, věděla, jak si jedna vojska podmaňují druhá. Vlajky a zástavy neslouily pouze k označení vlastní strany – měly rovně připomínat porobeným, kdo je nyní jejich vládcem.

A Garrett vyhrál.

Tedy alespoň bitvu – výsledek války zatím nebyl rozhodnut.

Mary Beth si prohmatala ránu na hlavě. Garrettův úder do spánku byl nesmírně silný a strhl jí z rány kůi. Mary Beth přemýlela, jestli se jizva nemůe zanítit.

Nala v batohu gumičku a sepnula si dlouhé hnědé vlasy do copu. Po krku jí stékal pot a Mary Beth pocítila palčivou a téměř bolestivou ízeň. V dusivém horku uzavřené místnosti nemohla popadnout dech a přemýlela, e si svlékne hrubou dínsovou koili kdykoliv la na výpravu do lesního porostu nebo vysoké trávy, kvůli pavoukům a hadům vdy nosila dlouhé rukávy a nohavice.

I přes úděsné vedro se nyní rozhodla nechat si koili na sobě.

Nevěděla, kdy se její únosce vrátí, a pod koilí u měla pouze růovou krajkovou podprsenku – Garrett Hanlon by se přitom v tomto směru dozajista nenechal dvakrát pobízet.

Mary Beth se naposledy podívala na hnízdo a odstoupila od okna. Znovu se prola po celé chatrči se třemi místnostmi a marně pátrala po nějaké těrbině. Byla to velmi stará a důkladně postavená budova. Silné stěny byly vytvořeny z kombinace ručně tesaných kmenů a těkých prken přibitých k sobě. Za čelním oknem se rozkládalo velké pole porostlé vysokou travou, které končilo v řadě stromů asi sto metrů od chaty. Chata samotná se pak nacházela uprostřed dalí skupiny hustě rostoucích stromů. Při pohledu ze zadního okna z okna se srním hnízdem dohlédla Mary Beth skrz houtí pouze k třpytivé hladině rybníka, kolem něho včera cestou sem procházeli.

Místnosti v chatě byly malé, ale překvapivě čisté. V obývacím pokoji stála dlouhá zlatohnědá pohovka a několik starých křesel rozmístěných kolem laciného konferenčního stolku. Na dalím stolku pak stálo asi dvanáct litrových sklenic od dusu zakrytých síkou a naplněných nejrůznějími druhy hmyzu. Ve druhé místnosti se nacházela matrace a prázdný prádelník. Třetí místnost byla prázdná. V rohu stálo několik poloprázdných plechovek s hnědou barvou; zdálo se, e Garrett nebo někdo jiný nedávno chatu zvnějku natřel. Barva byla tmavá a skličující a Mary Beth nedokázala pochopit, proč si Garrett zvolil právě tento odstín pak ovem pochopila, e stejnou barvu má i kůra stromů kolem chaty.

Maskování. A znovu ji napadlo, co u jí blesklo hlavou včera, e tenhle kluk je daleko mazanějí a daleko nebezpečnějí, ne si původně myslela.

V obývacím pokoji leely hromady baleného jídla vesměs lo o polotovary, ale byly zde také nekonečné řady plechovek nakládaného ovoce a zeleniny značky Farmer John, o které Mary Beth nikdy neslyela. Z nálepek na konzervách se na ni usmíval farmář s přihlouplým výrazem a působil stejně zastarale jako Pepek námořník.

Mary Beth hledala po celé chatě vodu nebo sodovku cokoliv, co se dá pít -, ale nenala vůbec nic. Ovocné kompoty byly určitě nakládané ve vlastní ávě, ale nikde tu nebyl otvírák na konzervy ani ádný jiný nástroj nebo předmět, kterým by je mohla otevřít.

Měla u sebe batoh, ale vechno archeologické náčiní nechala v Blackwater Landing. Zkouela plechovkou tlouci o hranu stolu, aby praskla, ale kov nepovolil.

Pod přízemím se nacházel sklep, do kterého se scházelo přes dveře v podlaze hlavní místnosti. Mary Beth se na dveře jednou podívala a otřásla se odporem. Cítila, jak jí naskakuje husí kůe.

Včera v noci, kdy byl Garrett na chvíli pryč, sebrala odvahu a sela po rozpadajícím se schoditi do sklepa s nízkým stropem, protoe hledala jakoukoliv cestu ven z téhle úděsné chaty. ádný východ se vak ve sklepě nenacházel – jen tucty starých krabic, sklenic a pytlů.

Neslyela Garretta přijít a on za ní náhle prudce seběhl po schodech. Začala křičet a snaila se mu uniknout a pak si u jen pamatuje, jak leela na hliněné podlaze, krev jí stříkala na prsa a vlasy a Garrett, který páchl nemytým dospíváním, k ní pomalu přistoupil, ovinul kolem ní pae a oči měl neustále zabodnuté do jejích prsou. Zvedl ji a Mary Beth ucítila na těle jeho tvrdý penis.

Pomalu ji vynáel po schodech ze sklepa, byl hluchý k jejím protestům

Ne! přikázala si Mary Beth. Nemysli na to.

Ani na tu bolest. Ani na ten strach.

Kde je Garrett teď? Včera byla zděená, kdy obcházel kolem chaty, a dnes cítila téměř stejné zděení, e na ni zapomněl. e se stal obětí autonehody nebo e ho zastřelili policisté, kteří ji teď hledají. A ona zde zemře ízní. Mary Beth McConnellová si vzpomněla na projekt, kterého se účastnila spolu se svým vysokokolským kolitelem: Historická společnost státu Severní Karolína tehdy financovala odkrytí jednoho hrobu z devatenáctého století a následné provedení testů DNA na pohřbeném těle za účelem zjitění, zda je mrtvola skutečně potomkem sira Francise Drakea, jak tvrdila místní legenda.

Kdy vak zvedli víko rakve, k Mary Bethině hrůze byly kosti zemřelého vzpříčené a na vnitřní straně víka se nacházely krábance.

Ten člověk byl pohřben zaiva.

Tato chata bude její rakev. A nikdo

Vtom vyhlédla z čelního okna a náhle se jí zdálo, e na okraji lesa v dálce zachytila jakýsi pohyb. Skrz clonu z křoví a listí to vypadalo, e by to mohl být mu v klobouku s irokým okrajem. Jeho aty i klobouk byly tmavé a na jeho drení těla a chůzi bylo cosi velmi bezstarostného, take si Mary Beth okamitě pomyslela, e ten člověk vypadá jako misionář.

Ale moment

Je tam skutečně někdo? Nebo je to jen světlo ve větvích? Mary Beth to nedokázala posoudit.

Tady! začala křičet, ale okno bylo zatlučené hřebíky, a i kdyby bylo otevřené.

Mary Beth pochybovala, e by mu mohl na takovou dálku slyet její křik deroucí se z jejího zesláblého a vyprahlého hrdla.

Popadla batoh a zběsile ho prohledala v naději, e v něm má píalku, kterou ji pro větí bezpečí koupila její paranoidní matka.

Mary Beth se tehdy jejímu nápadu zasmála – píalka proti znásilnění v Tanner’s Corner? a hodila ji na prádelník vedle porcelánové soky baletky. Jene kdy se naposledy probírala nepořádkem na prádelníku, byla píalka pryč a Mary Beth napadlo, jestli jí ji matka nestrčila do batůku.

Nestrčila. Moná ji nael a sebral Garrett, kdy Mary Beth leela v bezvědomí na zkrvavené matraci. Mary Beth tedy začala křičet o pomoc – křičela tak hlasitě, jak to jen přes vyprahlé hrdlo lo.

Popadla jednu sklenici s hmyzem a chtěla ji prohodit oknem. Zaklonila se s ní jako fotbalista, který má poslední příleitost vhodit míč z autu do estnáctky. A pak sklopila hlavu. Ne! Misionář byl pryč. Na jeho místě se teď nacházel pouze tmavý kmen vrby, tráva a vavřínový keř, který se ohýbal v horkém větru.

Moná celou dobu viděla jen tohle.

Moná zde misionář vůbec nebyl.

U Mary Beth McConnellové rozpálené, vyděené a vyčerpané se nyní pravda smísila se smylenkami a vechny legendy, o jejich přítomnosti v této přízračné severokarolínské krajině si kdysi četla, jako by se náhle staly skutečnými. Třeba byl ten misionář jen dalí v zástupu postav stejně jako Panna od jezera Drummond.

Stejně jako ostatní duchové z Great Dismal Swamp.

A stejně jako legenda o Bílé srně – historka, která se čím dál více stávala její vlastní.

S buením v hlavě a závratí z horka si Mary Beth lehla na zatuchlou pohovku, zavřela oči a sledovala, jak srni bez ustání poletují kolem hnízda vlajky vítězství jejího nenáviděného únosce.

Lydia ucítila pod nohama dno a kopnutím se odrazila k hladině.

Dusila se, plivala z úst vodu a kubala rukama, které měla stále svázané za zády. Ocitla se v bainaté nádri asi patnáct metrů po proudu od mlýna. Prudce kopla nohou, aby vyrovnala polohu, a zkroutila se bolestí. Kdy skákala do zdymadla, pravděpodobně si vymkla nebo zlomila kotník o dřevěnou lopatku vodního kola.

Jene voda zde měla téměř dvoumetrovou hloubku, a kdyby se Lydia neodráela od dna, utopila by se.

Bolest v kotníku byla omračující, ale Lydia se přinutila vyplavat k hladině. Zjistila, e kdy nabere do plic vzduch a překulí se na záda, dokáe splývat a udret obličej nad hladinou a přitom můe zdravou nohou lapat vodu směrem ke břehu.

Urazila asi dva metry, kdy ucítila na zátylku chladivé tření.

Cosi se jí omotávalo kolem hlavy a ucha a mířilo jí k obličeji. Had! uvědomila si Lydia v návalu paniky. Vzpomněla si na jeden případ z pohotovosti minulý měsíc, kdy k nim přivezli mue, kterého utkl vodní mokasín – pae mui otekla téměř na dvojnásobek původní velikostí a způsobila mu příerné záchvaty bolesti. Lydia se teď otočila a svalnatý edý had se jí provlnil kolem úst. Lydia bezděčně vykřikla. S vyprázdněnými plícemi a bez sebemeního splývání se ponořila pod hladinu a začala se dusit. Had jí zmizel z dohledu. Kde je, kde? přemýlela horečně. Utknutí do obličeje by ji oslepilo. A kdyby ji had kousl do krční íly nebo krkavice, zemřela by.

Kde je? Je nad ní? Chystá se zaútočit? Prosím, prosím, pomoz mi, vzývala v duchu svého stráného anděla.

A anděl ji moná vyslyel. Protoe kdy se znovu vynořila nad hladinu, nebylo po hadovi ani stopy a její nohy v punčocháčích – boty ztratila při skoku – se konečně dotkly bahnitého dna. Lydia se zastavila, popadla dech a pokusila se uklidnit. Pomalu doplavala ke břehu a pak vylezla po strmém dně tvořeném blátem, kluzkými klacíky a tlejícím listím, které ji po kadých dvou potácivých krocích uvrhlo opět o krok zpátky. Pozor na karolínské jíly, připomněla si, drí jako tekutý písek.

Kdy konečně vyvrávorala z vody, rozlehl se vzduchem výstřel, který přicházel velice zblízka.

Prokrista, Garrett má zbraň! Střílí po mně! Vrhla se zpátky do vody a ponořila se pod hladinu. Zůstala tam tak dlouho, jak jen mohla, ale nakonec musela vyplavat. Zalapala po dechu, a kdy se opět vykrábala z vody, bobr stojící opodál znovu pleskl ocasem a vyloudil druhé hlasité prásknutí. Nato zmizel ve své hrázi, která mohla být dobrých edesát metrů dlouhá.

Lydia cítila, jak se jí z tohoto planého poplachu zmocňuje hysterický smích.

Doklopýtala do trávy a bláta, lehla si na bok a začala zhluboka dýchat a plivat vodu. Po pěti minutách konečně popadla dech a uklidnila se. Usedla a rozhlédla se kolem sebe.

Po Garrettovi nebylo ani stopy. Lydia se vykrábala na nohy a pokusila se odtrhnout ruce od sebe, ale izolační páska drela i přes promáčení pevně. Ze svého místa viděla Lydia ohořelý komín mlýna.

Nebylo pochyb, kterým směrem jít: Lydia přesně věděla, kde se nachází stezka. Nejprve vak musela sebrat vechnu energii a odvahu -, aby vůbec mohla vyrazit. Napadlo ji, e se do soumraku ukryje někde v křoví, ale dobře věděla, e bez volných rukou, kterými by se mohla ohánět, ji mohou obyčejní komáři přivodit váná zranění a dokonce i smrt.

Tak pohyb, přikázala si. Pojď, pojď, pojď! Ale Lydia nemohla. Zjistila, e je úplně ochromená strachem a zoufalstvím.

A pak si vzpomněla na svůj oblíbený televizní pořad Dotek anděla a dostavila se k ní druhá vzpomínka: na den, kdy se na pořad dívala naposledy. Právě kdy skončil a začali dávat reklamu, rozletěly se dveře domu a objevil se její přítel s kartonem piva. Jen málokdy ji takto překvapil náhlou návtěvou, a tak společně strávili dvě nádherné hodiny. Lydia věděla, e její anděl jí nyní seslal tuto vzpomínku jako znamení, e naděje existuje i ve chvíli, kdy to nejméně čekáte.

Lydia tu vzpomínku v duchu pevně sevřela, nemotorně se postavila a vyrazila do vysoké trávy. Opodál zaslechla hrdelní zvuk.

Jakési slabé vrčení. Věděla, e v téhle části okresu ijí rysi. A taky medvědi a kanci. Přestoe vak kvůli ostré bolesti v noze kulhala, vydala se ke stezce se stejnou sebejistotou, jako by právě zahajovala slubu na onkologickém oddělení, obcházela pokoje a povzbuzovala pacienty, které měla na starost.

Jesse Corn nael pytel.

Tady! Podívejte. Něco tu mám. Krokusový vak.

Sachsová seběhla ze skalnatého svahu k okraji lomu, kde právě Jesse ukazoval na cosi na odstřeleném vápencovém převisu. Viděla lábky, kterými do tvrdého kamene zajíděly vrtáky a pak se do nich pěchoval dynamit. Není divu, e zde Rhyme objevil tolik dusičitanů, tohle místo bylo jednou velkou demoliční zónou.

Sachsová přistoupila k Jessemu, který postával u starého plátěného pytle.

Rhyme, slyí mě? zavolala do telefonu.

Můe mluvit. Straně to praská, ale docela tě slyím.

Máme tu nějaký pytel, oznámila Sachsová a zeptala se Jesseho:

Jak jste tomu říkal?

Krokusový vak. Tak se tady říká reným pytlům.

Je to starý rený pytel, vysvětlila Sachsová Rhymovi. Zdá se, e v něm něco je.

Nechal ho tam Garrett? zeptal se Rhyme.

Sachsová se podívala na zem na místo, kde se kamenné podloí setkávalo se stěnami srázu.

Bezpochyby jsou tu Garrettovy a Lydiiny otisky. Vedou po srázu k okraji lomu.

Pojďme za nimi, řekl Jesse.

Jetě ne, odpověděla Sachsová. Nejdřív musíme prozkoumat ten pytel.

Popi mi ho, poručil Rhyme.

René plátno. Staré. Rozměry asi edesát krát devadesát centimetrů. Uvnitř toho moc není. Pytel je nahoře zavřený. Není zavázaný, jen zakroucený.

Opatrně ho otevři. Nezapomeň na ta srní hnízda.

Sachsová překlopila roh pytle dolů a nakoukla dovnitř.

V pořádku, Rhyme. ádná past tam není.

Lucy a Ned seli dolů ze stezky a vichni čtyři teď postávali kolem pytle, jako by to bylo tělo utopence vytaeného z lomu.

Co je uvnitř?

Sachsová si navlékla gumové rukavice, které byly na slunci velice měkké. Ruce se jí v horku začaly okamitě potit a brněly jí.

Prázdné láhve od vody. Značka Deer Park. Není na nich ádná cenovka ani nálepka s označením kódu. Pak tady jsou dva obaly od araídového másla Planter’s a sýrových suenek. Taky ádné cenovky. Mám ti nahlásit směrovací čísla výrobců, abys mohl ty zásilky vysledovat?

Kdybychom měli týden, tak moná, zabručel Rhyme. Ne, neobtěuj se s tím. Radi mi pověz dalí detaily o tom pytli.

Staré rené plátno. Flekaté a zatuchlé. je na něm nějaký drobný potisk, ale je příli vybledlý, ne aby se dal přečíst. Přečtete to někdo? zeptala se Sachsová ostatních.

Nikdo nedokázal nápis rozlutit.

Napadá tě, co mohlo být původně uvnitř? zeptal se Rhyme.

Sachsová sebrala pytel a přičichla k němu. Páchne zatuchlinou. Dlouho leel někde v uzavřené místnosti. Ale nedokáu říct, co v něm mohlo být.

Sachsová obrátila pytel naruby a pořádně ho proplácala dlaní. Na zem dopadlo několik starých a scvrklých kukuřičných zrn.

Byla v něm kukuřice, Rhyme.

Jsou v okolí nějaké farmy? zeptal se Rhyme.

Sachsová tlumočila otázku ostatním členům skupiny.

Jsou, ale na mléko, a ne na kukuřici, řekla Lucy a podívala se na Neda s Jessem, kteří přikývli.

Jene krávy se krmí kukuřicí, nadhodil Jesse.

Jasně, souhlasil Ned. Řekl bych, e ten pytel pochází z nějakého obchodu s krmivy. Nebo odněkud ze skladu.

Slyels to, Rhyme?

Obchod s krmivy. Jo. Podívám se na to s Benem a Jimem Bellem. Má jetě něco, Sachsová?

Sachsová se podívala na ruce. Byly upiněné. Znovu obrátila pytel.

Zdá se, e jsou na tom pytli saze, Rhyme. On sám nehořel, ale leel vedle něčeho, co hořelo.

Napadá tě něco?

Připomíná to kousky dřevěného uhlí. Take bych to odhadla na dřevo. Podívala se na stopy Garretta a Lydie. Budeme pokračovat v pátrání, oznámila Rhymovi.

Zavolám ti, a budu něco vědět.

Vracíme se nahoru, oznámila Sachsová pátrací skupině. Z kolenou jí začala vystřelovat bolest. Zvedla hlavu, podívala se na okraj lomu a zabručela: Kdy jsme sem přili, tak vysoko se mi to nezdálo.

No jo, tak je to vdycky, kdy jdete nahoru, jsou kopce vdycky dvakrát vyí, prohlásil Jesse Corn, který neustále srel aforismy, a galantně nechal jít Sachsovou po úzké stezce jako první.

14

Rhyme si nevímal lesknoucí se černozelené mouchy, která obtěovala opodál, a díval se na nejnovějí tabulku s důkazy.

Nálezy na druhotném místě činu – lom

Starý rený pytel – nečitelný nápis

Kukuřice obchod s krmivy?

Na pytli stopy po ohni voda Deer Park

Sýrové suenky Planter’s

Nejneobvyklejí důkazy jsou nejlepí důkazy. Rhyme nikdy nebyl na místech činu astnějí, ne kdy tam nalezl něco naprosto neidentifikovatelného. Znamenalo to toti, e pokud to dokáe identifikovat, bude existovat jen velmi omezený počet zdrojů, ke kterým bude moné daný důkaz přiřadit.

Důkazy, je Sachsová objevila v lomu, vak byly velice obyčejné.

Kdyby se dal nápis na pytli přečíst, moná by mohli pytel přiřadit k jedinému zdroji, jene nápis byl nečitelný. Rovně kdyby byly na vodě a suenkách cenovky, daly by se přiřadit k obchodům, ve kterých se takové cenovky pouívají, a následně k prodavači, který by si moná na Garretta vzpomněl a mohl by poskytnout nějaké informace, kde se Garrett nachází. Jene na potravinách ádné cenovky nebyly.

A ty kousky seehnutého dřeva? Tenhle důkaz by je dovedl pouze ke kadému opékání párků v okrese Paquenoke.

Naprosto bezcenné.

Moná by jim mohla pomoci ta kukuřice. Jim Bell i Steve Farr u teď havili telefony a obvolávali vechny prodejny krmiv v okolí jene Rhyme pochyboval, e jim prodavači řeknou něco jiného ne jen: Jo. Prodáváme kukuřici. Ve starých rených pytlích. Jako vichni ostatní.

Zatraceně! Rhyme neměl absolutně ádný cit pro toto místo.

Potřeboval týdny ba celé měsíce -, aby do sebe zdejí kraj nasál.

Jene on ádné týdny ani měsíce samozřejmě neměl.

Oči mu těkaly z tabulky na tabulku jako dvě mouchy.

Nálezy na prvotním místě činu Blackwater Landing

Kapesník s krví

Vápencový prach

Dusičitany

Fosfát

Čpavek

Čisticí prostředek Kamfen

Nic dalího se z toho nedá odvodit.

Zkusíme se vrátit k těm knihám o hmyzu, rozhodl se Rhyme.

Bene, ukate mi tu knihu Miniaturní svět. Chci se na ni podívat.

Ano, pane, řekl mladý mu nepřítomně a oči měl upřené na tabulku s důkazy. Sebral knihu a podal ji Rhymovi.

Kniha se na okamik vznáela ve vzduchu nad Rhymovým hrudníkem. Rhyme se na Bena kysele podíval. Ben na něj civěl a teprve po chvíli sebou náhle trhl a uskočil, nebo si uvědomil, e podává knihu mui, který by potřeboval zásah shůry, aby si knihu od něj mohl vzít.

To je, toti, pane Rhyme

, víte

, drmolil Ben s obličejem červeným jako malina. Moc se omlouvám. Nepřemýlel jsem, pane. Zatraceně, to byla blbost. Já jsem váně

Bene, řekl Rhyme mírně, zavři u sakra klapačku.

Obrovitý mladý mu okovaně zamoural a pak ztěka polkl.

Kniha, která v jeho mohutné ruce vypadala malinká, mu poklesla podél těla.

Byla to neastná náhoda, pane. Říkám vám, e jsem

Dr

klapačku.

Ben poslechl a jeho ústa se semkla. Rozhlédl se po místnosti o pomoc, ale na obzoru ádná pomoc nebyla. Thom tie postával u zdi s rukama na prsou a rozhodně se nehodlal stát mírovým vyslancem OSN.

Rhyme pokračoval hlubokým tónem: Chodí tu jako na trní a mně u se z toho dělá patně. Přestaň konečně s tou zatracenou servilitou.

Servilitou? Jen jsem se snail chovat sluně k člověku, který je

toti

Ne, o to ses nesnail. Ty ses jen snail zjistit, jak odtud co nejdřív vypadnout, ani by ses na mě musel dívat víc, ne je nutné, a ani bys příli rozruil tu svou křehkou malou duičku.

Mohutná ramena ztuhla. Myslím, pane, e to vůči mně není úplně fér.

Kecy. Je nejvyí čas, abych si sundal rukavičky

Rhyme se zlomyslně zasmál. Jakpak se ti líbí tenhle příměr? e si já sundám rukavičky? Něco takového se mi přece hned tak nepovede, e jo

? No, líbí se ti tenhle vtip o mrzácích?

Ben zoufale touil uprchnout vyrazit rovnou ze dveří -, ale jeho silné nohy jako by přirostly k dubovým prknům.

Moje postiení není nakalivé, Bene, pokračoval Rhyme. Nebo si myslí, e ho ode mě můe chytit? Takhle to nefunguje. Jene ty tu chodí, jako by sis myslel, e kdy bude dýchat stejný vzduch jako já, odvezou tě odsud na vozíku. Sakra, vdy ty se dokonce bojí podívat mým směrem, abys náhodou neskončil jako já!

To není pravda!

Není? Já myslím, e je

Proč má ze mě takovou hrůzu?

Nemám! soptil Ben. V ádném případě!

Rhyme začal běsnit: Ale ano, má! Se přímo zděenej, e musí být se mnou v jedné místnosti. Se posranej zbabělec.

Ben se naklonil nad Rhyma. Čelist se mu třásla a od rtů mu létaly kapičky slin, kdy se na Rhyma rozkřikl: Běte do prdele, Rhyme!

Chvíli se mu samým vztekem nedostávalo slov a pak pokračoval:

Přiel jsem sem, abych vyhověl svý tetě. Zkříilo mi to vecky plány a nedostanu za to ani cent! Místo toho poslouchám, jak komandujete lidi kolem sebe jako nějaká zasraná primadona. A váně mi není jasné, co vás k tomu opravňuje, pane

Ben ztiil hlas a vytřetil oči na Rhyma, který se divoce chechtal.

Co je? vytěkl Ben. Čemu se sakra smějete?

Vidí, jak je to snadné? zeptal se Rhyme a dusil se smíchy.

Také Thom se musel přemáhat, aby potlačil úsměv.

Zadýchaný Ben se napřímil a otřel si ústa. Byl vzteklý a zároveň ostraitý. Zavrtěl hlavou.

Jak to myslíte? Co je snadné?

Podívat se mi do očí a říct mi, e jsem hajzl, pokračoval Rhyme mírně. Bene, já jsem stejný jako kadý jiný. Nemám rád, kdy se ke mně lidi chovají jako k porcelánové panence. A vím, e oni se zase k smrti neradi obávají, e mě nějak urazí.

Podvedl jste mě. Řekl jste to vechno jen proto, abyste mě natval.

Řekněme

, abych se k tobě dostal blí.

Rhyme si nebyl jistý, zda se z Bena někdy stane Henry Davett tvrdý mu, který se instinktivně dívá na jádro člověka, na jeho podstatu, a zcela ignoruje vnějí skořápku. Přesto se Rhymovi alespoň podařilo postrčit mladého zoologa o pár kroků tímto směrem.

Měl bych vyjít ze dveří a u se sem nevrátit.

Spousta lidí by to udělala, Bene. Jene já tě potřebuji, jsi dobrý. Má smysl pro soudní vědu. Tak u toho nechej. Konečně jsme prolomili ledy. Pojďme se dát zase do práce.

Ben začal upevňovat Miniaturní svět do obraceče stránek. Přitom se podíval na Rhyma a zeptal se: Take váně existuje spousta lidí, kteří se vám podívají do očí a klidně vám řeknou, e jste parchant?

Rhyme si vak právě prohlíel obal knihy, a tak ho s odpovědí předběhl Thom: Samozřejmě. Ale to a kdy zjistí, co je zač.

Lydia byla stále pouhých třicet metrů od mlýna.

Co nejrychleji se blíila ke stezce, která ji měla dovést na svobodu, ale v kotníku jí pulsovala palčivá bolest a značně jí překáela v pohybu. Kromě toho Lydia musela postupovat pomalu – skutečně tichá chůze v porostu toti vyaduje pouívání obou rukou. Lydia vak měla podobně jako pacienti s pokozením mozku, s nimi pracovala v nemocnici, omezenou schopnost udret rovnováhu, take dokázala jen klopýtat z mýtiny na mýtinu, přičem byla mnohem hlučnějí, ne by si přála.

Opsala iroký kruh kolem přední strany mlýna a zastavila se.

Po Garrettovi ani stopy. Nikde se neozýval vůbec ádný zvuk s výjimkou plouchání vody, která proudila z náhonu do načervenalého močálu.

Dalí dva metry, dalí tři.

No tak, anděli, pomyslela si. Zůstaň u mě jetě chvíli. Pomoz mi překonat tuhle situaci. Prosím, prosím, prosím. Jen pár minut a budeme doma na svobodě.

Jémine, to bolí. Lydia přemýlela, jestli nemůe mít v kotníku něco zlomeného. Měla ho nateklý a dobře věděla, e pokud je to zlomenina, můe chůze bez opory desetinásobně zhorit její stav.

Rovně kůe na kotníku jí postupně ztmavla neklamný příznak poruených cév a krevního výronu. Dokonce hrozila otrava krve.

A Lydia si vzpomněla i na monou gangrénu. To by znamenalo amputaci. A kdyby k tomu dolo, co by asi říkal její přítel? Nakonec by ji opustil, usoudila. Ze zkueností na onkologickém oddělení dobře věděla, e lidé se z ivota pacientů vytrácejí se stejnou rychlostí, s jakou pacienti přicházejí o končetiny a orgány.

Lydia se zastavila, zaposlouchala se a rozhlédla se kolem sebe.

e by Garrett utekl? e by ji pustil z hlavy a odeel do Outer Banks za Mary Beth? Pokračovala v chůzi ke stezce, která vedla zpátky do lomu. Jakmile stezku najde, bude se muset pohybovat s jetě větí opatrností kvůli nastraenému čpavku. Nepamatovala si přesně, kde ho Garrett nastrail. Představila si, jak se sklenice rozbíjí o kámen vedle její hlavy a jak na ní dopadá sprka čpavku. Vzpomněla si, jak měla jednou v nemocnici slubu na pohotovosti, kdy k nim přivezli tři dělníky z továrny pana Davetta. Dolo tam k nehodě, při které se převrhl tank a vechny je postříkal chlorovým koncentrátem. Lydia dodnes nezapomněla, jak jeden z dělníků umíral v křečích. Zbylé dva se jim podařilo zachránit, ale jejich popáleniny na obličeji a hrudníku byly opravdu příerné.

Dalích deset metrů

a stezka byla tady! Lydia se znovu zastavila a zaposlouchala. Nic. Vimla si, jak se na kořeni starého cedru pokojně vyhřívá tmavý had.

Vyrazila kupředu.

V tu chvíli vystřelila zpoza bujného vavřínu Garrettova ruka a popadla ji za zdravý kotník. Ji tak nemotorná Lydia nemohla se svázanýma rukama udělat nic jiného ne se otočit na bok, aby ztlumila pád svým pevným zadkem. Had se při jejím křiku probudil a zmizel.

Garrett vyskočil na kolena, vyplhal se na Lydii a s obličejem rudým vztekem ji přimáčkl k zemi. Musel za stromem leet dobrých patnáct minut. Leel tam a nepohnul se ani o centimetr, dokud se Lydia nepřiblíila na vzdálenost, ze které na ni mohl zaútočit. Jako kudlanka čekající na dalí obě.

Prosím, zamumlala Lydia. okem lapala po dechu a cítila zklamání, e ji zradil stráný anděl. Neubli

Buď zticha, zasyčel eptem Garrett a rozhlédl se kolem sebe. U toho mám tak akorát.

Pohlédl na ni, jako by přemítal, zda ji nemá rovnou znásilnit a zabít. A pak ji hrubě postavil na nohy. Mohl ji uchopit za pai nebo ji převalit na záda a zvednout ji z této polohy, ale Garrett to neučinil. Místo toho ji zezadu objal, poloil jí ruce na prsa a zvedl ji na nohy. Lydia cítila, jak se jeho napjaté tělo nechutně otírá o její záda a hýdě. Po chvíli, která jí připadala jako celá věčnost, ji uvolnil, ale zároveň jí ovinul své kostnaté prsty kolem pae a začal ji táhnout k mlýnu, nedbaje na její vzlykání.

Obraceč stránek vydal zvuk, který si Rhyme vdy ztotoňoval se zvukem řezníka brousícího nů, a otočil dalí stránku knihy Miniaturní svět, která byla soudě podle otrhaného stavu Garrettovou oblíbenou publikací.

Hmyz má kromobyčejně vyvinutý instinkt přeití. Například můra březová je za normálních okolností bílá, ale v průmyslové oblasti okolo anglického Manchesteru je tento druh zbarven dočerna, aby splynul se sazemi na bílých kmenech stromů a byl méně nápadný pro potenciální nepřátele.

Rhyme pomocí pohyblivého levého prsteníčku pohnul ovladačem a obraceč syčivě otočil dalích pár stránek. Rhyme si přečetl pasáe, které si Garrett označil. Před pár okamiky zachránila informace o mravkolvovi pátrací skupinu před pádem do jedné z Garrettových pastí. Rybí psycholog Ben navíc Rhymovi sdělil, e chování ivočichů můe často slouit jako dobrý příklad pro člověka zejména v otázkách přeití.

Kudlanky náboné si třou břicha o křídla, čím vydávají nepřirozený zvuk, který dezorientuje vekeré moné pronásledovatele. Navíc jsou kudlanky schopny pozřít jakéhokoliv ivého tvora meního ne ony samy, a to včetně ptáků a savců

O hovniválech se tvrdí, e inspirovali pravěkého člověka k vynálezu kola

Přírodovědec jménem Réaumur v osmnáctém století zjistil, e vosy budují papírová hnízda z dřevního vlákna a slin. To ho podnítilo k mylence vyrábět papír z buničiny a nikoliv z plátna, jak to výrobci papíru činili do té doby

Co z těchto informací vak nějak souvisí s případem? Je tu vůbec něco, co můe Rhymovi pomoci objevit dva lidi, kteří se ukrývají na ploe dvou set padesáti čtverečních kilometrů lesa a močálů? Hmyz skvěle vyuívá čichu. U hmyzu má tento smysl vícerozměrný charakter. Hmyz toti skutečně cítí vůně a dokáe jich vyuívat k mnoha různým věcem. K rozpoznávání, ke pionái, ke komunikaci. Kdy mravenec najde potravu, vrátí se do mravenitě, přičem za sebou zanechává pachovou stopu vytvořenou občasným otřením břicha o zem.

Jakmile na stopu narazí dalí mravenci, vydají se po ní, a dojdou k nalezené potravě. Přitom dobře vědí, kterým směrem mají jít, nebo pachová stopa je tvarována: úzký konec pachové stopy vdy ukazuje k jídlu jako směrová ipka. Hmyz rovně vyuívá zápachu k varování před blíícím se nepřítelem. A jeliko některé druhy hmyzu dokáí vycítit i jedinou molekulu zápachu na vzdálenost několika kilometrů, jen zřídkakdy bývají nepřítelem překvapeny

Do místnosti rychle veel Bell a obličej měl rozjasněný.

Právě jsem dostal zprávu od jedné sestry v nemocnici. Má nové informace o Edovi. Zdá se, e se dostává z kómatu, a u prý něco řekl. Za pár minut bude volat doktor.

Rhyme dospěl k závěru, e v tomto případě bude za pomoc očitého svědka vděčný. Ztěka na něj toti doléhala bezmocnost a dezorientace v neznámém prostředí. Opravdu si připadal jako ryba na suchu.

Bell se začal pomalu procházet po laboratoři a pokadé, kdy se na chodbě ozvaly kroky, pln očekávání pohlédl ke dveřím.

Lincoln Rhyme se opět protáhl a zabořil hlavu zpět do opěrky vozíku. Prohlédl si tabulku s důkazy, prostudoval mapu a vrátil se ke knize. A po celou tu dobu zběsile bzučela po místnosti zelenočerná moucha, její zoufalství jako by se dalo srovnat s Rhymovým.

Opodál přeběhlo přes stezku nějaké zvíře a zmizelo v houtí.

Co to bylo? zeptala se Sachsová a ukázala do ustícího porostu.

Zvíře jí ze veho nejvíce připomínalo kříence psa a velké toulavé kočky.

edá lika, odpověděl Jesse. Moc často ji nepotkávám. Ale faktem je, e taky často nechodím na sever od Paquo.

Pomalu postupovali kupředu a snaili se vysledovat pomíjivé náznaky Garrettovy přítomnosti.

A po celou dobu dávali bedlivý pozor na dalí smrtelné pasti a moná přepadení zpoza okolních stromů a křoví.

Sachsová znovu ucítila předtuchu, která ji pronásledovala od chvíle, kdy projíděli kolem pohřbu toho malého chlapce. Rozhlédla se kolem sebe. Borový les ji nechali za sebou a nyní se nacházeli v jiném typu lesa. Zdejí stromy ze veho nejvíce připomínaly tropickou dungli. Kdy se na ně zeptala, Lucy jí sdělila, e jsou to gumovníky, staré bezlisté cypřie a cedry. Vechny byly protkány pavučinovým mechem a popínavými rostlinami, které pohlcovaly zvuk jako hustá mlha a umocňovaly Améliin pocit klaustrofobie.

Vude rostly houby a plísně a kolem se rozkládaly pinavé močály.

Ve vzduchu byla cítit hniloba.

Sachsová se podívala na vylapanou pěinu a otočila se k Jessemu.

Jsme hezkých pár kilometrů od města. Kdo ty stezky vylapal?

Jesse pokrčil rameny. Vesměs nevraceči.

Kdo to je? zeptala se Sachsová a vzpomněla si, e podobný výraz u slyela od Riche Culbeaua.

No to je člověk, který nesplácí dluhy. Ale v podstatě to označuje kadého vesnického burana nebo balíka. Paeráky alkoholu, lidi z mokřin, vařiče omamných látek.

Ned Spoto, který se opíral o jeden z těch mohutných stromů, se napil vody a řekl: Někdy nám někdo zavolá na stanici: střílelo se tu, někdo tu křičí, někdo volá o pomoc, na obloze jsou podivná světla, co vydávají signály, a podobná hláení. Jene kdy sem pak dorazíme, není tu vůbec nic

ádné tělo, ádný pachatel, ádní alující svědkové. Někdy tu dokonce najdeme krvavou stopu, ale obvykle nikam nevede. Provádíme sem sice výjezdy – musíme -, ale nikdo z oddělení se sem nikdy neodváí sám.

Tady se prostě cítíte jinak, dodal Jesse. Zní to sice divně, ale tady máte pocit, e je ivot jiný, e má tak nějak mení cenu. Radi bych zatýkal tlupu ozbrojených děcek naládovaných heroinem, ne abych sem absolvoval jediný výjezd na hláení. Tam existují alespoň nějaká pravidla. Svým způsobem víte, co můete čekat. Ale tady

Jesse pokrčil rameny.

Lucy přikývla. To je fakt. A normální pravidla přitom na sever od Paquo neplatí pro nikoho. Pro ně, ani pro nás. Najednou se přistihnete, e po někom střílíte, ani byste ho předtím varovala, a připadá vám to naprosto normální. To se dá jen těko vysvětlit.

Sachsová neměla ráda silácké řeči. Kdyby nebyli ostatní policisté sami tak zasmuilí a nervózní, myslela by si, e hrají na městské děvče divadýlko.

Nakonec se zastavili na místě, kde se stezka větvila do tří různých směrů. Uli asi patnáct metrů vemi směry, ale neobjevili ádnou stopu, je by jim prozradila, který směr si Garrett s Lydií vybral.

Vrátili se tedy na rozcestí.

Sachsová slyela, jak jí v uích znějí Rhymova slova: Buďte opatrní, Sachsová, ale postupujte rychle. Myslím, e Lydii u moc času nezbývá.

Postupujte rychle

Nikde vak neexistoval ádný náznak, kam by měli postupovat, a kdy se navíc Sachsová podívala na zarostlé stezky, připadalo jí nemoné, e by kdokoliv dokonce i Lincoln Rhyme dokázal zjistit, kudy se jejich kořist vydala.

Vtom jí zazvonil mobil. Lucy i Jesse Corn se astně usmáli – očividně stejně jako Sachsová doufali, e Rhyme přijde s nějakým novým náznakem, kam mají jít.

Sachsová chvíli poslouchala, pak přikývla a zavěsila. Zhluboka se nadechla a pohlédla na tři místní policisty.

Co je? zeptal se Jesse Corn.

Lincoln s Jimem právě dostali z nemocnice zprávu o Edu Schaefferovi. Prý se probral na tak dlouho; aby stačil říct: ,Miluju svý děti,’ a pak zemřel. Doktoři si předtím mysleli, e říkal něco jako ,mill sweet’ nebo ,Mill Street’, jene se nakonec ukázalo, e se jen marně pokouel vyslovit ,miluju svý děti’. Víc toho neřekl. Chudák.

Jeíikriste, zamumlal Ned.

Lucy sklopila hlavu a Jesse ji chytil za ramena.

Co budeme dělat? zeptal se.

Lucy vzhlédla a Sachsová si vimla, e má v očích slzy.

Dostaneme toho kluka, to budeme dělat, řekla Lucy se zlověstným odhodláním. Vybereme si nejlogičtějí trasu a budeme tím směrem pokračovat tak dlouho, dokud ho nenajdeme. A půjdeme rychle. Nemáte nic proti tomu? zeptala se Sachsové.

Vůbec nic.

15

Lydia Johanssonová viděla tenhle pohled v muských očích snad stokrát.

Potřeba. Touha.

Někdy má podobu pouhého nesmyslného zálusku. Jindy jde o projev lásky poetilého mue.

Lydia – mohutná dívka s vlasy jako provázky a obličejem, na něm někdejí bradavice vystřídaly dolíčky od netovic – byla vdy přesvědčena, e nemá muům mnoho co nabídnout. Stejně tak ovem věděla, e po ní budou přinejmením jetě několik let chtít jednu jedinou věc, a u dávno dospěla k závěru, e chce-li se nějak protlouci světem, bude muset vyuít i ten nevelký dar, který zatím má.

Opět se nacházeli v temné kanceláři mlýna. Garrett stál nad Lydií a vlasy na čele se mu leskly potem. Jeho erekce byla přes kalhoty dobře patrná.

Oči mu sklouzly po jejím hrudníku, kde se jí při pádu do zdymadla roztrhla uniforma, nyní celá zmáčená a průsvitná (nebo jí ji roztrhl, kdy se po ní vrhl na stezce?), a kde si utrhla gumičku podprsenky (nebo ji taky utrhl Garrett?). Lydii bylo vidět jedno ňadro a Garrett si teď fascinovaně prohlíel její velkou a plochou bradavku.

Lydia se od něj odtáhla a začala se svíjet bolestí v kotníku.

Garrett ji vak přitiskl ke zdi, posadil ji na zem a roztáhl jí nohy.

Lydia pocítila mrazivý a přízračný odpor.

A přesto si pomyslela: Nemám ho nechat? Garrett byl mladý a pravděpodobně nikdy neměl nic se enou.

Během okamiku dospěje k vyvrcholení a bude po vem. A potom moná usne, take Lydia bude moci najít jeho nů a přeřezat si pásku na rukou. A pak ho omráčí a sváe ona jeho.

Jene co ty jeho červené kostnaté ruce, strupovitý obličej u její tváře, nechutný dech a tělesný zápach

Jak by se asi vyrovnala s tímhle? A co by řekl její přítel, kdyby zjistil, co provedla? Lydia zavřela na chvíli oči a odříkala modlitbu, která byla stejně pomíjivá jako její oční stíny Blue Sunset.

Její stráný anděl vak zůstal v této otázce němý.

Ano, nebo ne? Stačilo by se na Garretta usmát a během minuty by byl v ní. Případně by ho mohla vzít do úst

Vlastně by o nic nelo.

Rychle mě vyoustej a pojďme se dívat na film

Byl to takový vtip mezi Lydií a jejím přítelem. Tehdy ho přivítala ve dveřích v laciném červeném úboru, který si objednala na dobírku ze Searsu. Ovinula mu ruce kolem ramen a zaeptala mu tahle slova.

Udělej to, pomyslela si v duchu, a moná se ti podaří utéct

Jene já nemůu!

Garrett z ní nespoutěl oči a neustále přejíděl pohledem po jejím těle. Ani jeho penis ji nemohl zneuctit více, ne jak to právě činily jeho krhavé oči. Propánaboha, vdy tenhle kluk nebyl jen obyčejným kusem hmyzu byl přímo stvořením z některého Lydiina hororu, které by dokázal vymyslet jen Dean Koontz nebo Stephen King.

Garrett zaukal nehty.

Zkoumavě si prohlíel její zaoblené a hladké nohy, které Lydia pokládala za svou největí přednost.

Proč brečí? zeptal se jí. Je to jen tvoje vina, e ses zranila. Neměla jsi utíkat. Uka mi to.

Kývl na její nateklý kotník.

To je v pořádku, řekla Lydia rychle, ale přesto před něj téměř bezděčně natáhla nohu.

Nějací blbečkové ze koly mě jednou postrčili ze svahu za tou pumpou Mobil, řekl Garrett. Podvrtl jsem si tehdy kotník. Vypadalo to podobně. A bolelo to jako čert.

Skoncuj s tím, řekla si Lydia. A bude mít daleko blíe domů.

Rychle mě vyoustej

Ne!

Přesto se neodtáhla, kdy se Garrett posadil vedle ní a chytil ji za nohu. Jeho dlouhé prsty – Boe, ty jsou obrovské – se jí sevřely kolem lýtka a pak kolem kotníku. Garrett se třásl. Díval se na díry v jejích punčocháčích, ze kterých se jí drala ven růová kůe, a pak se zaměřil na její nohu.

Není pořezaná. Ale má ji celou černou. Co to znamená?

Můe být zlomená.

Garrett neodpověděl a rovně se nezdálo, e by s Lydií soucítil.

Jako by pro něj její bolest vůbec nic neznamenala. Jako by nedokázal pochopit, e někdo jiný můe také trpět. Pořád se jen díval na Lydiino lýtko a pak i na stehno.

Lydia natáhla nohu o něco dále a svaly se jí rozechvěly úsilím ji zvednout. Chodidlem se dotkla Garrettova těla těsně u slabin.

Garrettovi klesla víčka a zrychlil se mu dech.

Lydia polkla.

Garrett jí pohnul chodidlem a přes vlhkou látku si jím přejel po penisu. Byl tvrdý jako dřevěná lopatka vodního kola, do kterého se Lydia vrhla ve snaze uprchnout.

Garrett jí přejel rukou po noze nahoru. Cítila, jak se nehty zadrhává o punčochy.

Ne

Ano

A pak Garrett ztuhl.

Zaklonil hlavu a nozdry se mu rozířily. Zhluboka nasál vzduch.

Dvakrát.

Lydia začala čichat také. jako by cítila kyselý zápach. Chvíli jí trvalo, ne ho dokázala identifikovat. Čpavek.

Sakra, zaeptal Garrett a oči se mu rozířily hrůzou. Jak se sem tak rychle dostali?

Coe? zeptala se Lydia.

Garrett vyskočil.

Ta past! Zakopli o ni! Za deset minut jsou tady! Jak se sem sakra dostali tak rychle?

Naklonil se jí před obličej a Lydia nikdy neviděla v očích ádného člověka tolik zloby a nenávisti.

Nenechávala jsi za sebou něco? Určitě jsi jim nechávala vzkazy!

Lydii zasáhla sprka slin.

Přikrčila se a byla si jistá, e ji Garrett zabije. Vypadal jako smyslů zbavený.

Ne! Přísahám! Přísahám.

Garrett vyrazil směrem k ní. Lydia se přikrčila, ale on proel rychle kolem. Zběsile ze sebe strhal koili, kalhoty, slipy a ponoky.

Lydia zírala na jeho tíhlé tělo s pouze nepatrně ochablou erekcí.

Garrett přeběhl nahý do rohu místnosti. Na podlaze tam leely naskládány dalí svrky. Garrett si je oblékl a nazul si boty.

Lydia zvedla hlavu a vykoukla z okna, skrz které u byl čpavek silně cítit. Take čpavek nebyl součástí Garrettovy bomby – Garrett ho pouil jako zbraň samu o sobě. Nejspí u postříkal vechny členy pátrací skupiny, popálil je a oslepil.

Garrett pokračoval a jeho hlas se změnil v slabé eptání: Musím se dostat k Mary Beth.

Já nemůu chodit, řekla Lydia a rozvzlykala se. Co chce udělat se mnou?

Garrett vytáhl z kapsy kalhot otevírací nů, s hlasitým cvaknutím vytáhl čepel a otočil se k Lydii.

Ne, ne, prosím

Jsi zraněná. Prostě se mnou nemůe dret krok.

Lydia zírala na ostří noe. Bylo zubaté a rezavé. Začala mělce a rychle oddechovat.

Garrett přistoupil blí. Lydia se rozplakala.

Jak se sem dostali tak rychle? uvaoval znovu Garrett Hanlon, přebíhal od čelních dveří mlýna k potoku a panika, kterou pocioval tak často, mu probodávala srdce stejně, jako jedovatý dub probodává člověku kůi.

Jeho nepřátelé překonali úsek od Blackwater Landing k mlýnu během pouhých několika hodin. Garrett byl ohromen; myslel si, e najít jeho stopu jim potrvá přinejmením den a daleko spíe dva.

Podíval se ke stezce, která vedla od lomu. Po pátrací skupině nebylo ani stopy. Garrett se otočil opačným směrem a pomalu se vydal po dalí stezce, která vedla od mlýna po proudu potoka.

Neustále ukal nehty a ptal se sám sebe: Jak, jak, jak? Uklidni se, řekl si po chvíli. Jetě je spousta času. Jakmile se láhev se čpavkem rozbije o kameny, budou se policisté pohybovat pomalu jako hovniválové za výtrusem, protoe se budou obávat dalích pastí. Zatímco on bude u za pár minut v mokřinách a pátrací skupina ho nikdy nebude moci sledovat. Dokonce ani se psy.

Do osmi hodin bude zpátky u Mary Beth. A tam

Vtom se Garrett zastavil.

Na okraji stezky leela prázdná láhev od vody. Vypadalo to, jako by ji někdo právě upustil. Jene tudy nikdo nikdy neproel.

Garrett do sebe natáhl vzduch, sebral láhev a přičichl k vnitřku.

Čpavek! Před očima se mu objevil obrázek mouchy chycené do pavoučího hnízda.

Ach, ne! pomyslel si.

Odněkud vytěkl enský hlas: Zůstaň, kde jsi, Garrette.

Z křoví vystoupila krásná rudovláska v dínsách a černém tričku.

V ruce drela revolver a mířila mu jím přímo na hrudník. Oči jí těkaly mezi noem v jeho ruce a jeho obličejem.

Tady je! křikla. Mám ho. Hlas jí klesl a podívala se Garrettovi do očí. Dělej, co ti řeknu, a nic se ti nestane. Chci, abys odhodil nů a lehl si na zem obličejem k zemi.

Jene Garrett si nelehl.

Stál tam jako solný sloup, nemotorně se krčil a nervózně o sebe ukal nehtem prostředníčku a palcem levé ruky. Vypadal naprosto zděeně a zoufale.

Amélie Sachsová znovu pohlédla na nů, který Garrett stále pevně svíral v ruce. Je ta skvrna na čepeli od Mary Bethiny krve? pomyslela si. Nespoutěla muku pistole z Garrettových prsou.

Oči ji pálily od čpavku a potu. Otřela si obličej do rukávu.

Garrette

, oslovila ho klidně. Lehni si. Nikdo ti neublíí, pokud udělá, co ti řekneme.

V dálce zaslechla slabý křik.

Mám Lydii! hlásil Ned Spoto. Je v pořádku. Mary Beth tu není.

Kde jsi, Amélie? ozval se Lucyin hlas.

Na stezce u potoka! zakřičela Amélie. Odhoď ten nů támhle na zem, Garrette. A pak si lehni.

Garrett ji obezřetně sledoval. Oči měl vlhké a na kůi mu vyráely rudé opary.

No tak, Garrette. Jsme tady čtyři. Odtud není úniku.

Jak? zeptal se Garrett. Jak jste mě nali?

Jeho hlas byl dětský, rozhodně mladí, ne by se sluelo na estnáctiletého chlapce.

Sachsová mu samozřejmě nehodlala vysvětlovat, e čpavkovou past i mlýn objevili jen díky Lincolnu Rhymovi. Právě kdy se z rozcestí v lese vydali prostřední stezkou, Rhyme jí zavolal a řekl:

Jeden z prodavačů krmiva, se kterým Jim Bell mluvil, prohlásil, e kukuřice u se tu dneska jako krmivo nepouívá. Říkal, e to zrnko bude nejspí pocházet z nějakého mlýna, a Jim ví o jednom oputěném mlýně, který loni vyhořel. To by vysvětlovalo ty saze.

Nato si vzal telefon Bell a vysvětlil pátrací skupině, jak se dostat k mlýnu.

Pak se opět ozval Rhyme a dodal: A měl bych taky jeden nápad s tím čpavkem.

Rhyme toti četl Garrettovy knihy a v jedné nael podtrenou pasá, v ní se popisovalo, jak si hmyz předává varovné signály pomocí vůní. Rhyme dospěl k závěru, e jeliko se v komerčních výbuninách, jaké se pouívají v lomech, ádný čpavek nenachází, je moné, e ho Garrett připevnil k nástranému drátu z rybího vlasce, take a pak pronásledovatelé čpavek rozlijí, pozná Garrett podle zápachu, e se za ním blíí, a bude moci uprchnout.

A kdy pak tuto past skutečně objevili, dostala Sachsová nápad naplnit čpavkem jednu z Nedových lahví od vody a postříkat jím zem u mlýna, aby Garretta vylákali z úkrytu.

A čpavek Garretta skutečně vylákal.

Jene chlapec se stále zdráhal uposlechnout její pokyny. Rozhlédl se kolem sebe a pak si zkoumavě prohlédl její tvář, jako by se pokouel odhadnout, zda na něj Sachsová skutečně vystřelí.

Pokrábal si vyráku na obličeji, otřel si pot, upravil si v ruce střenku noe, rozhlédl se doprava i doleva a oči se mu postupně zaplnily směsicí zoufalství a paniky.

Sachsová rozhodně nechtěla vylekat Garretta natolik, aby jí utekl nebo na ni zaútočil, a tak se pokusila mluvit jako matka, která se snaí ukolébat dítě.

Udělej, o co tě ádám, Garrette. Vechno bude v pořádku. Jen udělej, co ti říkám. Prosím.

Můe vystřelit? Tak vystřel, eptal Mason Germain.

Sto metrů od místa, kde ta zasraná rudovláska z New Yorku rozmlouvala s pachatelem, ji Mason s Nathanem Groomerem pozorovali z lysého vrcholku kopce.

Mason stál, ale Nathan leel na břie na rozpálené půdě. Puku si opřel o nízký pahorek z kamení a nyní se soustředil na ovládnutí dechu, jak to před střelbou dělají vichni správní lovci losů, divokých hus a lidských bytostí.

No tak, naléhal Mason. Je bezvětří. Má volnou palebnou dráhu. Tak střílej!

Masone, ten kluk nic nedělá.

Viděli, jak na mýtinu vcházejí Lucy Kerrová s Jesse Cornem, přidávají se k rudovlásce a rovně míří na Garretta. Nathan pokračoval:

Vichni ho kryjí a on má jenom nů. Jen obyčejný malý nů. A navíc to vypadá, e se hodlá vzdát.

Ne, on se vzdát nehodlá, odsekl Mason Germain, který netrpělivě přelapoval z nohy na nohu. Říkám ti: on to jen předstírá. Jen co se přestanou krýt, klidně jednoho z nich zabije. Copak pro tebe nic neznamená, e zabil Eda Schaeffera?

Nech toho, Masone. Jsem z toho stejně zdrcenej jako vichni ostatní. Jene s pravidly kapitulace to nemá co dělat. A kromě toho se laskavě podívej před sebe. Lucy s Jessem jsou sotva dva metry od něj.

Ty má strach, e zasáhne je? Do prdele, vdy ty bys na tuhle vzdálenost trefil i niklák, Nathane. Nikdo nestřílí líp ne ty. No tak. Vystřel.

Mason sledoval, jak na mýtině pokračuje ta podivná hra. Rudovláska sklopila revolver a vykročila kupředu. Garrett stále svíral v ruce nů a hlava se mu kymácela ze strany na stranu.

ena se přiblíila o dalí krok.

No jo, tohle ti tak pomůe, krávo.

Má ji v palebné dráze?

Ne. Jene ví, namítl Nathan, vdy my tu vlastně vůbec nemáme být.

To sem teď nepatří, zabručel Mason. Prostě tu jsme. Schválil jsem vyslání zálohy, která má chránit pátrací skupinu, a teď ti nařizuji, abys vystřelil. Odjistil jsi?

Jo, odjistil.

Tak střílej.

Nádech, nádech, nádech

Nathan se díval přes teleskop.

Mason sledoval, jak se hlaveň Nathanova rugera postupně znehybňuje a jak Nathan pomalu srůstá se svou zbraní. Mason u to vechno kdysi viděl, kdy lovil s přáteli, kteří byli daleko lepími střelci ne on.

Byl to takový záhadný úkaz, kterému Mason nikdy zcela neporozuměl.

Vae zbraň se těsně před výstřelem stává jakoby sama od sebe součástí vás samotných.

Mason netrpělivě čekal na dunivé vylehnutí z dlouhé hlavně.

Naprosté bezvětří. Volná palebná dráha. Volné pozadí.

Střílej, střílej, střílej! nařizoval Mason v duchu Nathanovi.

Místo výstřelu z puky vak uslyel jen povzdechnutí. Nathan sklonil hlavu.

Nemůu.

Dej sem tu zasranou puku.

Ne, Masone. Nech toho.

Výraz v očích starího policisty vak ostrostřelce Nathana umlčel, take mu Nathan okamitě předal puku a postavil se.

Kolik nábojů je v zásobníku? vytěkl Mason.

Kolik má kulek v zásobníku? opakoval Mason, lehl si na břicho a zaujal stejnou polohu, v jaké před chvílí leel jeho kolega.

Pět. Jene neber si to osobně, Masone, ale ty zrovna nejsi nejlepí střelec na světě a přitom má kolem cíle tři nevinné lidi, take jestli

Hlas se mu vak zlomil. Jeho poslední věta mohla vést pouze k jedinému závěru a Nathan ji tam nechtěl hnát.

Jasně, Mason dobře věděl, e není nejlepí střelec na světě. Ale skolil u dobrou stovku jelenů a na střelnici státní policie v Raleighu dosahoval výborných výsledků. A kromě toho: a u ho střelí dobře, nebo patně, Mason si uvědomoval, e Hmyzoun musí zemřít a musí zemřít hned.

Také on teď začal pravidelně oddechovat a ovinul prst kolem vroubkované spoutě. Přitom zjistil, e mu Nathan lhal a e po celou dobu puku neodjistil. Mason vztekle zamáčkl knoflík a znovu se pokusil ovládnout dýchání.

Nádech. Výdech.

Zaměřil nitkový kří na chlapcův obličej.

Rudovláska se k němu znovu přiblíila a její rameno se na okamik ocitlo v Masonově palebné dráze.

Paneboe, ty mi to teda komplikuje, dámo. Rudovláska znovu zmizela z výhledu. A pak se její krk objevil přímo uprostřed teleskopu.

Trochu se pohnula nalevo, ale stále setrvávala v nebezpečné blízkostí nitkového kříe.

Dýchat, dýchat.

Mason si nevímal skutečnosti, e se mu ruce třesou daleko silněji, ne by měly, a soustředil se na strupovitý obličej svého cíle.

Sklonil nitkový kří na Garrettův hrudník.

Rudovláska se znovu přesunula do palebné dráhy a pak se z ní znovu vytratila.

Mason věděl, e musí spou zmáčknout jemně. Ale stejně jako u tolikrát v ivotě ho opět ovládl vztek a učinil rozhodnutí za něj.

Mason silně kubl za kovový jazýček spoutě.

16

Za Garrettem vyletěl do vzduchu hliněný drn a Garrett se plácl rukou po uchu, kde stejně jako Sachsová cítil prosvitění kulky.

O zlomek vteřiny později se na mýtině rozlehl dunivý zvuk výstřelu.

Sachsová se otočila. Podle zpodění mezi dopadem kulky a zvukem výstřelu poznala, e ránu nevypálila Lucy ani Jesse, ale e přila zhruba ze vzdálenosti sta metrů za nimi. Také oba policisté se teď ohlíeli tím směrem a se zvednutými pistolemi se snaili vypátrat střelce.

Sachsová se přikrčila, podívala se Garrettovi do tváře a zahlédla hrůzu a zmatek v jeho očích. Na chvíli, na jediný okamik teď Garrett nebyl zabijákem, který rozdrtil jinému chlapci lebku, ani násilníkem, který zkrvavil Mary Beth McConnellovou a zmocnil se jejího těla. teď byl jen vystraeným malým klukem, který se nezmohl na víc ne na kňouravé: Ne, ne!

Kdo to byl? zavolala Lucy Kerrová. Culbeau? zeptala se a nala si s Jessem úkryt v křoví.

K zemi, Amélie! volal Jesse. Nevíme, na koho mířil. Třeba je to nějaký Garrettův přítel, který míří na nás.

Sachsová si to vak nemyslela. Ta kulka patřila Garrettovi. Rudovlasá policistka začala pečlivě pozorovat vrcholky okolních kopců a hledat stopy po ostřelovači.

Vzduchem se rozlehl dalí výstřel. Tentokrát jetě nepřesnějí.

Jeímarjá, ozval se Jesse Corn a spolkl své zaklení, které očividně nepouíval příli často. Počkejte, počkejte, koukněte tam nahoru to je Mason. S Nathanem Groomerem. Tam na tom pahorku.

To je Germain? zeptala se Lucy hořce a pohlédla tím směrem. Co tady k čertu dělá? Zuřivě zmáčkla tlačítko vysílačky a začala křičet: Masone, co to sakra dělá? Jsi tam? Jsi na příjmu

? Centrálo. Hlaste se, centrálo. Zatraceně, nemám ádný signál.

Sachsová vytáhla mobilní telefon a zavolala Rhymovi. Rhyme se po chvíli ozval. Sachsová slyela ve sluchátku jeho hlas, který se přes reproduktor dutě rozléhal v místnosti.

Sachsová, co jste

Máme ho, Rhyme. Ale ten policista, ten Mason Germain, leí opodál na kopci a střílí nám na něj. Navíc se mu nemůeme dovolat vysílačkou.

Ne, ne, ne, Sachsová! Nemůe ho zastřelit! Podle té krve na kapesníku, která patří Mary Beth, byla ta holka jetě včera v noci ivá! A jestli Garrett zemře, nikdy ji u nenajdeme.

Sachsová to tlumočila Lucy, ale ta se stále nemohla Masonovi vysílačkou dovolat.

Ozval se dalí výstřel. Kousek od nich se roztřítil kámen a pokryl je vrstvičkou prachu.

Přestaňte, vzlykal Garrett. Ne, ne

Kristepane

Zeptej se Bella, jestli má Mason mobilní telefon, řekla Sachsová Rhymovi, a pokud ano, a mu zavolá a nařídí, aby s tím střílením přestal.

Dobře, Sachsová

Rhyme zavěsil.

Jestli Garrett zemře, nikdy ji u nenajdeme

Sachsová učinila rychlé rozhodnutí. Odhodila revolver na zem za sebe, vyrazila kupředu čelem ke Garrettovi a postavila se necelého půl metru před něj přímo mezi chlapce a Masonovu puku.

Přitom ji napadlo, e během zlomku vteřiny, který k tomu potřebovala, mohl Mason znovu zmáčknout spou a kulka, která vdy předbíhá zvukovou vlnu výstřelu, teď moná svití přímo do jejích zad.

Přestala dýchat a představovala si, e cítí náraz kulky.

Uplynul okamik. ádné dalí výstřely se neozvaly.

Garrette, musí ten nů odhodit.

Pokusili jste se mě zabít! Zbaběle jste mě podvedli!

Sachsová přemýlela, jestli ji Garrett napadne noem ve vzteku nebo v panice.

Ne! My s tím nemáme nic společného. Podívej, vdy stojím přímo před tebou. Chráním tě tělem. Ten střelec u znovu nevystřelí.

Garrett obezřetně zkoumal její obličej těkavýma očima.

Sachsovou napadlo, zda náhodou Mason nečeká, a se ona pohne stranou natolik, aby mohl na Garretta namířit skrz volné místo mezi její hlavou a ramenem. Mason byl očividně prachbídný střelec a Sachsová se nemohla ubránit představě, jak jí kulka třítí páteř.

Ach, Rhyme, pomyslela si, přijel jsi sem na operaci, aby ses pokusil vypadat více jako já, a místo toho moná budu po dneku já vypadat více jako ty

Jesse Corn sprintoval; přes houtí na kopec, mával rukama a volal:

Přestaň střílet, Masone! Přestaň střílet!

Garrett si Sachsovou stále pečlivě prohlíel. Nato odhodil nů na stranu a bezděčně začal ukat nehty.

Kdy Lucy vyrazila kupředu a nasadila Garrettovi pouta, otočila se Sachsová čelem ke kopci, ze kterého střílel Mason. Viděla, jak stojí na vrcholku a mluví do telefonu. Zdálo se, e se podíval přímo na ni, zastrčil si telefon do kapsy a vyrazil z kopce dolů.

Co jste si sakra myslel? osopila se na něj Sachsová.

Chtěl jsem vám zachránit zadek, milostpaní, odvětil Mason příkře. Nevimla jste si náhodou, e je ten kluk ozbrojen?

Masone, snail se uvolnit napětí Jesse Corn, ona se ho jen snaila uklidnit. Přemluvila ho, aby se vzdal.

Ale Amélie Sachsová nepotřebovala, aby se jí někdo zastával.

Přistoupila přímo k Masonovi. Stáli sotva půl metru od sebe a ona byla o pár centimetrů vyí.

Já kapitulace provádím u celá léta, řekla. Vůbec neměl v úmyslu proti mně něco podniknout. Jedinou hrozbu jste představoval vy. Mohl jste někoho z nás zasáhnout.

Ále, to je blbost. Mason se k ní naklonil blí a Sachsová ucítila pimový závan vody po holení, které na sebe Mason zřejmě vychrstl celý kbelík.

Odtáhla se z Masonovy pachové bubliny a řekla: A kdybyste byl Garretta zabil, Mary Beth by pravděpodobně zemřela hladem, nebo se udusila.

Je mrtvá, opáčil Mason. Ta holka u teď někde leí v hrobě a její tělo u nikdy nenajdeme.

Lincoln dostal výsledky testů její krve, odpověděla Sachsová. jetě včera v noci byla ta dívka naivu.

To Masona na chvíli umlčelo.

Včera v noci neznamená teď, zabručel nakonec.

No tak, Masone, řekl Jesse. Hlavně e to nakonec dobře dopadlo.

Jene Mason se stále nemohl uklidnit. Zvedl ruce a plácl se do stehen. Pohlédl Sachsové do očí a řekl:

Stejně nevím, na co vás tu vůbec potřebujem.

Masone, vloila se do hovoru Lucy Kerrová, teď u je po vem. Nebýt pana Rhyma a tady Amélie, nikdy bychom Lydii nenali. Měli bychom jim poděkovat. A nechat to u být.

To ona to nechce nechat být.

Kdy se kvůli někomu ocitnu v palebné dráze, měl by k tomu mít ten člověk zatraceně dobrý důvod, řekla klidně Sachsová. A takovým důvodem rozhodně není, e máte na toho kluka zálusk, protoe jste mu sám nedokázal vůbec nic přiít.

Vy mi nemáte co povídat, jak mám dělat svou práci. To se

Dobrá, take to tady zabalíme a vrátíme se na úřad, řekla Lucy. Stále musíme předpokládat, e Mary Beth není mrtvá, a my ji teď musíme najít.

Hej, ozval se Jesse Corn. Támhle je vrtulník.

Na mýtině nedaleko mlýna přistála helikoptéra ze záchranky a zdravotníci poloili Lydii na nosítka. Lydia utrpěla lehký úpal a těké podvrtnutí kotníku. Zpočátku se skoro sloila. Garrett se k ní přiblíil s noem v ruce, a přestoe se nakonec ukázalo, e ho chtěl pouít pouze k odříznutí kousku pásky, aby jí mohl zalepit ústa, Lydií to přesto velmi otřáslo. Nakonec se dokázala uklidnit natolik, aby pátrací skupině sdělila, e Mary Beth se nenachází nikde v okolí mlýna. Garrett ji prý ukryl někde poblí oceánu v Outer Banks.

Lydia vak nevěděla, kde přesně. Lucy s Masonem se snaili rozvázat Garrettovi jazyk, ale Garrett neřekl ani slovo a jen seděl s rukama spoutanýma za zády a zíral do země.

Lucy řekla Masonovi: Ty, Nathan a Jesse doprovodíte Garretta na Easedale Road. Já řeknu Jimovi, aby tam poslal auto. K odbočce na Possum Creek. Amélie chce jetě prohledat mlýn. Pomůu jí. Zhruba za půl hodiny nám polete na Easedale dalí auto.

Sachsová měla radost, e se jí podařilo probodávat Masona pohledem tak dlouho, a ho přela chu na dalí slovní přestřelku.

Místo toho teď obrátil pozornost na Garretta a prohlíel si vystraeného chlapce od hlavy k patě s hrůzyplně klidným výrazem. Nato kývl na Nathana.

Jdeme. Má ty pouta dost napevno, Jesse?

Jasně, má je těsný, odpověděl Jesse Corn.

Sachsová byla ráda, e je bude doprovázet Jesse a dohlédne na Masonovo sluné chování. Slyela u bezpočet historek, jak policisté zmlátili během eskorty pachatele, který se pokouel o útěk.

Některé z těchto případů dokonce skončily smrtí.

Mason mrzutě odkráčel, hrubě uchopil Garretta pod paí a postavil ho na nohy. Chlapec vrhl na Sachsovou pohled plný beznaděje, otočil se a nechal se Masonem odvést po stezce.

Sachsová se obrátila k Jesse Cornovi.

Dohlédněte na Masona. Moná budete potřebovat, aby s vámi Garrett spolupracoval při hledání Mary Beth. Ale kdy bude vylekaný nebo natvaný, nic z něj nedostanete.

Postarám se o to, Amélie. Jesse se podíval jejím směrem. To, co jste provedla, bylo fakt odváné. Jak jste se před něj postavila. Já bych to neudělal.

No, řekla Sachsová, která teď neměla náladu na dalí projevy obdivu, někdy prostě člověk nepřemýlí a rovnou jedná.

Jesse přikývl. Poslyte, chtěl jsem se vás zeptat nemáte vy nějakou přezdívku?

Vlastně ne.

Fajn. Amélie se mi líbí a a.

Sachsová si chviličku pobaveně myslela, e ji Jesse políbí, aby oslavil Garrettovo dopadení. Ale Jesse nakonec vyrazil za Masonem, Nathanem a Garrettem.

Panenko skákavá, pomyslela si podráděně Amélie Sachsová, kdy sledovala, jak se Jesse otáčí a vesele jí mává; Jeden policista mě chce zastřelit a druhý u by nejradi zamluvil termín v kostele a chystal svatební hostinu.

Uvnitř mlýna Sachsová pečlivě prola rot a zaměřila se zejména na místnost, ve které Garrett ukrýval Lydii. Postupovala krůček po krůčku tam a zpátky.

Dobře věděla, e zde musí existovat nějaká vodítka, která by jí prozradila, kde je zadrována Mary Beth McConnellová. Souvislost mezi pachatelem a určitým konkrétním místem vak někdy můe být tak nepatrná, e existuje pouze na mikroskopické úrovni, a přestoe Sachsová svědomitě pročesala celou místnost, nenala vůbec nic uitečného – pouze hlínu, kusy harampádí a ohořelé dřevo ze zdí, které se sem zřítilo během poáru mlýna. A pak také potraviny, vodu, izolační pásku a prázdné obaly, které sem přinesl Garrett (vechny bez cenovek a títků). Kromě toho nala Sachsová i mapu, na kterou se před pár hodinami díval nebohý Ed Schaeffer.

Na mapě byla vyznačena Garrettova trasa do mlýna, ale ádné dalí místo zde nebylo označeno.

Přesto Sachsová ohledala celý mlýn dvakrát a pak jetě jednou.

Zčásti tak učinila na základě Rhymových instrukcí a zčásti z vlastního popudu. (A zčásti jako součást zdrovací taktiky? napadlo ji. Aby co nejdále odloila Rhymovu schůzku s doktorkou Weaverovou?)

Vtom se ozval Lucyin hlas: Něco tu mám.

Sachsová toti policistce navrhla, aby ohledala mlýnici. Přesně tam se Lydia údajně pokusila Garrettovi uprchnout a Sachsová se domnívala, e pokud zde mezi nimi dolo k vzájemnému střetu, mohlo zde Garrettovi něco vypadnout z kapes. Rychle proto policistku naučila pravidlům chůze v rotu a sdělila jí, na co se zaměřit a jak správně nakládat s důkazy.

Podívejte, řekla Lucy nadeně a přinesla k Sachsové lepenkovou krabici. Tohle bylo schované za mlýnským kamenem.

V krabici se nacházel pár starých bot, plovací vesta, kompas a mapa pobřeí Severní Karolíny. Sachsová si rovně vimla prachového bílého písku v botách a v záhybech mapy.

Lucy začala mapu otevírat.

Ne, zarazila ji Sachsová. Uvnitř by mohly být nějaké stopy. Počkejte, a se vrátíme k Lincolnovi.

Ale on by tam mohl mít označené místo, kam Mary Beth zavlekl.

To by mohl. Ale to místo tam bude označené, i kdy se vrátíme do laboratoře. Zatímco o stopy bychom navdy přili, pokud bychom je tady ztratili. Pokračujte v ohledávání mlýna a já zatím prozkoumám stezku, po které el, kdy jsme ho zadreli. Ta stezka vede k vodě. Třeba tam má někde ukrytou loďku. Třeba tam má nějakou dalí mapu nebo něco podobného.

Sachsová vyla z mlýna a vydala se dolů k potoku. Kdy prola kolem pahorku, ze kterého střílel Mason, a zahnula za něj, zjistila, e na ni civí dva mui s otlučenými pukami v rukou.

Ach ne. Zrovna tihle.

Vida, řekl Rich Culbeau a odehnal rukou mouchu, která mu sedla na opálené čelo. Potřásl hlavou a jeho hustý lesklý cop se rozhoupal jako koňská oháňka.

Mockrát díky, madam, řekl druhý mu s mírným sarkasmem.

Sachsová si vzpomněla na jeho jméno: Harris Tomel. Ten, který připomínal konzervativního jianského byznysmena stejně jako Culbeau motorkáře.

Take máme po odměně, pokračoval Tomel. Celý den se na tom slunku pečeme zbytečně.

Řekl vám ten kluk, kde je Mary Beth? zeptal se Culbeau.

O tom si budete muset promluvit se erifem Bellem, řekla Sachsová.

Mysleli jsme si, e to moná vyslepičil.

A pak to Sachsové dolo: Jak se jim podařilo najít mlýn? Mohli sledovat pátrací skupinu, ale stejně tak mohli mít tip například od Masona Germaina, který moná doufal, e tak bude mít posily při své ostřelovačské operaci na vlastní pěst.

Měl jsem pravdu, pokračoval Culbeau.

V čem? zeptala se Sachsová.

Sue McConnellová zvýila odměnu na dva tisíce. Culbeau pokrčil rameny. Mary Beth je tak blízko, a přitom tak daleko.

Kdybyste mě teď omluvili, mám tady nějakou práci, ukončila rozhovor Sachsová a vyrazila kolem muů.

Ale kde je třetí člen té jejich bandy? pomyslela si. Ten vyzáblý

Vtom se za Sachsovou mihl rychlý pohyb a Sachsová cítila, jak jí někdo vytahuje revolver z pouzdra. Otočila se a přikrčila, ale to u její revolver zmizel v ruce lachovitého a pihovatého Seana O’Sariana, který se od ní odtáhl a zaklebil se jako třídní prýmař.

Culbeau zavrtěl hlavou. Seane, nech toho.

Sachsová natáhla ruku. Byla bych ráda, kdybyste mi ho vrátil.

Jen se koukám. Prima kousek. Tady Harris sbírá zbraně. Docela hezkej přírůstek, nemyslí, Harrisi?

Tomel neřekl nic. Jen si povzdechl a otřel si z čela pot.

Zaděláváte si na problémy, utrousila Sachsová.

Vra jí to, Seane, vyzval ho Culbeau. Na ty tvý ertíky je moc horko.

O’Sarian předstíral, e jí chce zbraň vrátit pabou napřed -, ale pak se zaklebil a odtáhl ruku.

Hele, krásko, odkud přesně se? Slyel jsem, e z New Yorku.

Přestaň blbnout s tou zatracenou bouchačkou, zamumlal Culbeau. O ty prachy jsme holt přili. Tak se s tím smiřme a pojďme zpátky do města.

Okamitě mi vrate tu zbraň, procedila skrz zuby Sachsová.

Jene O’Sarian jen poskakoval kolem a mířil na stromy, jako by mu bylo deset a hrál si na četníky a na zloděje.

Pif paf, pif paf

Dobrá, tak na to zapomeneme, pokrčila Sachsová rameny. Stejně nebyla moje. A si s ní přestanete hrát, vrate ji rovnou na úřadu erifa.

Otočila se a prola kolem O’Sariana.

Hej, řekl O’Sarian a zklamaně se zamračil, e si s ním u Sachsová nehodlá hrát. Copak jste

Sachsová uskočila doprava, podřepla si a rychle přiskočila za něj. Během vteřinky vytáhla z kapsy vystřelovací nů, nechala vyskočit čepel a pičkou vyznačila O’Sarianovi zespodu na bradě několik červených teček.

Jeíikriste, co to děláte? vyhrkl O’Sarian, ne si uvědomil, e mluvením jetě více tlačí bradu na pičku noe.

Dobrá, dobrá, řekl Culbeau a zvedl ruce. Nechme to

Odhoďte zbraně na zem, poručila Sachsová. Vichni.

Já nic neprovedl, protestoval Culbeau.

Poslyte, paní, řekl Tomel a snail se, aby to znělo rozumně, nechtěli jsme vám způsobit ádné potíe. Tady ná přítel je

Pích, pích

Ááá, poslechněte, poslechněte! křičel zoufale O’Sarian se zaatými zuby. Odhoďte ty zasrané bouchačky!

Culbeau upustil puku na zem. Tomel ho následoval.

Se zvednutým aludkem od O’Sarianova nemytého zápachu mu Sachsová přejela po ruce a uchopila svůj revolver. O’Sarian ho okamitě uvolnil. Sachsová odstoupila, odstrčila O’Sariana a namířila na něj.

Já jen ertoval, duoval se O’Sarian. Já to prostě dělávám. Prostě takhle blbnu. Nic patného tím nemyslím. Řekněte jí, e jen tak blbnu

Co se tady děje? ozvala se Lucy Kerrová, která právě scházela po stezce s rukou na pabě pistole.

Culbeau zavrtěl hlavou. Sean se choval jako pitomec.

Na co jednoho krásného dne dojede, konstatovala Lucy.

Sachsová jednou rukou zavřela vystřelovací nů a strčila si ho do kapsy.

Koukněte, ona mě pořezala. Koukejte na tu krev! O’Sarian významně zvedl do vzduchu zkrvavený ukazováček.

Sakra, řekl Tomel váně, přestoe Sachsová neměla nejmení tuení, k čemu se vyjadřuje.

Lucy na Sachsovou pohlédla. Chcete to nějak dořeit?

Jo, chci se osprchovat, odvětila Sachsová.

Culbeau se zasmál.

Nemůeme s nima ztrácet čas, dodala Sachsová.

Lucy kývla směrem k muům.

Tohle je teď místo činu. Tu odměnu prostě nezískáte. Ukázala na puky. Jestli chcete lovit, dělejte to někde jinde.

Jo, jako by teď vecko nebylo hájený, poznamenal O’Sarian sarkasticky ve snaze zesměnit hloupost Lucyiny poznámky. Vzpamatujte se, prosím vás.

Tak běte zpátky do města, ne si zprasíte ivot jetě víc, ne u ho máte.

Mui si sebrali ze země zbraně. Culbeau sklonil hlavu k O’Sarianovu uchu a zaeptal mu několik tichých, ale vzteklých slov.

O’Sarian pokrčil rameny a uklíbl se. Sachsová si chvíli myslela, e mu Culbeau jednu vrazí. Ale vysoký Rich Culbeau se nakonec uklidnil a otočil se zpátky k Lucy.

Nali jste Mary Beth?

Jetě ne. Ale dopadli jsme Garretta a ten nám o ní poví.

Mrzí mě, e jsme přili o odměnu, ale na druhou stranu jsem rád, e jste ho chytli, řekl smířlivě Culbeau. Ten kluk dělal jen potíe.

Díky, Richi.

Kdy byli mui pryč, zeptala se Sachsová: Nala jste v mlýně jetě něco?

Ne. Myslela jsem, e se vrátím za vámi, abych vám pomohla hledat tu loďku.

Obě eny pokračovaly po stezce a Sachsová řekla: Na něco jsem zapomněla. Měli bychom poslat někoho zpátky k té pasti k tomu srnímu hnízdu. Aby pozabíjel srně a zasypal tu díru.

No, Jim tam u poslal Treye Williamse to je jeden z naich lidí se sprejem proti hmyzu a lopatou. Jene v tom hnízdě u ádní srni nebyli. Bylo to jen staré hnízdo.

Prázdné?

Ano.

Take to vůbec nebyla past – jen trik, který je měl zpomalit.

Sachsová si také uvědomila, e ani láhev se čpavkem neměla nikomu ublíit. Garrett ji přitom mohl nastrait tak, aby čpavek potřísnil pronásledovatele, popálil je a oslepil. On vak láhev pouze poloil na hranu malého útesu. Pokud by pátrací skupina nebyla nala rybářský vlasec a zakopla o něj, láhev by dopadla na kameny tři metry pod stezkou, zápach čpavku by Garretta varoval, ale nikomu by se nic nestalo.

Sachsové se před očima znovu objevil obrázek zděeného Garretta.

Uvědomila si, e s ní mluví Lucy.

Prosím?

Kde jste se naučila pouívat tu vai rybičku myslím ten nů? zopakovala Lucy.

Mám výcvik z dungle.

Z dungle? Kde?

Na místě zvaném Brooklyn, odpověděla Sachsová.

Čekání.

Mary Beth McConnellová stála za umazaným oknem. Byla nervózní a cítila závra z uzavřeného a horkého prostoru vězení a z nedostatku vody.

V celé chatě nenala ani kapku jakékoliv tekutiny, která by se dala pít. Kdy vykoukla ze zadního okna chaty za srní hnízdo, viděla na hromadě odpadků prázdné láhve od balené vody. Připadalo jí, e se jí vysmívají, a pohled na ně v ní jetě umocnil ukrutnou ízeň.

Dobře věděla, e v tomhle parnu nevydrí bez pití více ne den nebo dva.

Kde jsi? Kde? oslovovala v duchu misionáře.

Pokud to vůbec byl misionář, pokud tam venku nespatřila pouze výplod své zoufalé a íznivé obrazotvornosti.

Opřela se o rozpálenou zeď chaty a přemýlela, zda omdlí. Snaila se polknout, ale v ústech jí nezbyla ani trocha vlhkosti.

Obličej jí zahalil horký vzduch, dusivý jako vlněná deka.

Ach, Garrette, pomyslela si Mary Beth vztekle

Věděla jsem, e s tebou budou jen potíe. Vzpomněla si na staré úsloví: ádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán.

Nikdy jsem mu neměla pomáhat

Jene jak jsem mu mohla nepomoci? Jak jsem ho mohla neochránit před těmi kluky ze střední koly? Mary Beth si vzpomněla, jak si vimla čtveřice chlapců, kteří Garretta pozorovali, kdy loni omdlel na Maple Street. Jeden z nich, vysoký kodolibý výrostek a přítel Billyho Staila z fotbalového týmu, si pak rozepnul dínsy značky Guess, vytáhl penis a hodlal se na Garretta vymočit.

Já ho prostě musela zastavit.

Jene od chvíle, kdy jsem tě zachránila, jako bych patřila jen tobě

Zpočátku, krátce po tomto incidentu, kvitovala Mary Beth s pobavením, jak ji Garrett sleduje jako ostýchavý ctitel. Mával jí na pozdrav, volal jí domů, aby jí sděloval věci, které u slyela ve zprávách, posílal jí dárky (ale jaké dárky: lesknoucího se zeleného brouka v miniaturní kleci, neumělé a děsivé kresby pavouků a stonoek, váku na provázku, ivou váku!).

Jene pak ho kolem sebe začala vídat a příli často. Slyela za sebou kroky, kdy pozdě večer vystoupila z auta a la domů. Viděla jeho siluetu v lese u svého domu v Blackwater Landing.

Slyela, jak vysokým a zmateným hlasem mumlá slova, která nedokázala rozeznat. Kdy ji spatřil na Main Street, rozběhl se rovnou k ní, plácal nesmysly, ubíral jí drahocenný čas a vyvolával v ní stále větí neklid. A neustále se jí díval na prsa, nohy a vlasy.

Mary Beth, Mary Beth

! Věděla jsi, e kdyby se kolem celého světa natáhla pavučina, neváila by ani třicet gramů

? Hej, Mary Beth, ví, e pavučina je asi pětkrát pevnějí ne ocel? A prunějí ne nylon? Některé pavučiny jsou váně skvělé, jsou jako tyhlety houpací sítě. Mouchy si do nich lehnou a u se nikdy neprobudí.

(U tehdy si měla vimnout, napadlo ji, e se značná část těch jeho pouček týká pavouků a hmyzu, který líčí na kořist.) Radikálně změnila ivotní styl, aby se mu mohla co nejvíce vyhýbat: začala nakupovat v jiných obchodech, vracet se domů jinými trasami, vyjídět jinam na horském kole.

Jene pak se stalo něco, co ji s Garrettem spojilo daleko více, ne si kdy dokázala představit. Mary Beth McConnellová učinila na břehu řeky Paquenoke v Blackwater Landing objev, tak významný objev, e ji z tohoto kraje nemohl vypudit ani celý gang paeráků alkoholu, nato nějaký Garrett Hanlon.

Mary Beth nevěděla, proč ji historie tolik vzruuje. Ale bylo tomu tak odpradávna. Vzpomínala si, jak jako malé děvče jezdila do koloniální osady Williamsburg. Osada se nacházela pouhé dvě hodiny jízdy z Tanner’s Corner a celá rodina tam jezdívala dosti často.

Mary Beth si postupně zapamatovala cesty u osady tak dobře, e kdy se k ní blíili, zavřela oči. Kdy pak otec zaparkoval buicka, nechala se matkou odvést za ruku do parku, take kdy konečně otevřela oči, mohla si představovat, e se skutečně nachází někde v koloniální Americe.

A stejně bujaré nadení jen stokrát silnějí cítila i minulý týden, kdy kráčela podél břehu řeky Paquenoke v Blackwater Landing s očima přilepenýma na zem, ne si po chvíli vimla jakéhosi předmětu napůl pohřbeného v blátivé půdě. Klesla na kolena a s opatrností chirurga, který se pomalu propracovává k nemocnému srdci, začala odhrabávat vlhkou hlínu. A ony byly skutečně tam: staré pozůstatky, důkazy, které uaslá třiadvacetiletá Mary Beth McConnellová tak zoufale hledala.

Důkazy, které mohly potvrdit její teorii, je byla s to přepsat celé americké dějiny.

Stejně jako vichni obyvatelé Severní Karolíny a větina amerických koláků -, se také Mary Beth McConnellová učila o ztracené kolonii Roanoke.

Koncem estnáctého století se skupina anglických kolonizátorů usadila na ostrově Roanoke mezi pevninskou částí Severní Karolíny a vnějími břehy Outer Banks. Po jistém období vesměs harmonického souití mezi kolonizátory a místními domorodými Američany se vak vzájemné vztahy značně zhorily. Jeliko se blíila zima a kolonizátorům postupně docházely potraviny a dalí zásoby, odjel guvernér John White, který kolonii zaloil, do Anglie pro pomoc.

Kdy se vak na Roanoke vrátil, kolonizátoři více ne stovka muů, en i dětí do jednoho zmizeli. Jedinou připomínkou dávných událostí se stalo slovo Croatoan, vyryté do kmenů několika stromů nedaleko pevnosti.

Jednalo se o indiánský název pro osadu Hatteras, která se nacházela asi osmdesát kilometrů jině od Roanoke. Větina historiků se domnívala, e kolonizátoři zahynuli na moři cestou do Hatteras, případně zde byli po příjezdu vyvraděni, přestoe nikde neexistovaly ádné záznamy, e by tam někdy přistáli.

Mary Beth ostrov Roanoke několikrát navtívila a v tamějím malém divadle zhlédla dramatickou rekonstrukci celé tragédie.

Hra ji dojala a okovala. Přesto se touto historkou nikdy dále nezaobírala a do doby, kdy začala studovat na Severokarolínské univerzitě v Avery, kde se s fakty o ztracené kolonii mohla blíe seznámit. Jeden z aspektů příběhu, který vyvolával řadu nezodpovězených otázek o osudu kolonizátorů, přitom souvisel s dívkou jménem Virginia Dareová a legendou o Bílé srně.

Byl to příběh, kterému Mary Beth McConnellová – jedináček a svým způsobem odrodilec – velmi dobře rozuměla. Virginia Dareová byla prvním anglickým dítětem narozeným v Americe.

Byla vnučkou guvernéra Smitha a patřila ke ztraceným kolonizátorům.

Podle historických pramenů zemřela s ostatními kolonizátory v Hatteras nebo cestou do něj. Kdy vak Mary Beth pokračovala ve výzkumu, zjistila, e krátce po zmizení kolonizátorů, kdy se na východním pobřeí začalo usazovat stále více Britů, se místní legendy o ztracené kolonii začaly nebývale roziřovat.

Podle jedné historky toti kolonizátoři nezemřeli, ale přeili a začali ít mezi místními kmeny. Virginia Dareová prý dospěla v pohlednou mladou enu nezávislou plavovlasou dívku s jemnou pletí a silnou vůlí. Místní medicinman se do ní zamiloval, ale Virginia ho odmítla a krátce poté zmizela. Medicinman prý tvrdil, e jí neublíil, ale jeliko pohrdla jeho láskou, proměnil ji v bílou srnu.

Nikdo mu samozřejmě nevěřil, ale krátce poté začali lidé v kraji vídat nádhernou bílou srnu, která jako by byla vůdcem vech ostatních zvířat v okolních lesích. Přísluníci kmene, které zdánlivé schopnosti bílé srny očividně děsily, uspořádali soutě na její ulovení.

Jednomu udatnému indiánskému mladíkovi se podařilo srnu vystopovat a vystřelit po ní ípem se stříbrnou pičkou, který srnu zasáhl přímo do hrudi. Umírající srna klesla k zemi a podívala se na lovce hrůzyplně lidskýma očima.

Kdo jsi? koktal lovec.

Virginia Dareová, zaeptala srna a zemřela.

Mary Beth se rozhodla, e bude brát legendu o Bílé srně váně.

Dlouhé dny a noci trávila v akademických archivech Severokarolínské univerzity v Chapel Hill a na Dukeově univerzitě, pročítala staré deníky a noviny ze estnáctého a sedmnáctého století a nalezla celou řadu odkazů na výskyt bílé srny a záhadných bílých tvorů v severovýchodní části Severní Karolíny.

K ádnému z těchto pozorování vak nedolo v Roanoke ani v Hatteras.

Tvorové byli spatřováni podél břehů Blackwater, kde řeka Serpentine proudí směrem západním od Great Swamp.

Mary Beth dobře znala moc a sílu legend a věděla, jak často i ty nejfantasknějí historky obsahují alespoň zrnko pravdy. Usoudila, e ztracení kolonizátoři moná za sebou ze strachu před místními kmeny zanechali slovo Croatoan, aby zmátli pronásledovatele, a ve skutečnosti neuprchli na jih, nýbr na západ, kde se usadili podél břehů řeky Paquenoke (která je, jak napovídá její někdejí název Serpentine, skutečně klikatá), a to nedaleko Tanner’s Corner na území, které se dnes nazývá Blackwater Landing. Tam ztracení kolonizátoři postupně nabírali na síle a Indiáni, kteří se obávali jejich potenciální hrozby, je časem napadli a vyvradili. Mary Beth dokonce na základě legendy o Bílé srně spekulovala, e Virginia Dareová se moná stala jedním z posledních ijících osadníků, kteří bojovali a do posledního dechu.

To byla ovem teorie a Mary Beth nikdy nenalezla ádný důkaz, který by ji potvrzoval. Celé dny tedy trávila pročesáváním Blackwater Landing se starými mapami v ruce a snaila se zjistit, kde přesně mohli kolonizátoři přistát a kde se mohli usadit. A kdy pak minulý týden kráčela podél břehů Paquo, konečně učinila svůj vytouený objev, který jak se domnívala nezvratně dokazoval skutečnou existenci ztracené kolonie.

Vzpomněla si na matčinu hrůzu, kdy jí sdělila, e bude provádět archeologické výzkumy v oblasti Blackwater Landing.

Tam ne, řekla jí obézní matka hořce, jako by i jí samotné hrozilo nějaké nebezpečí. Tam Hmyzoun zabíjí lidi. Jestli tě tam najde, ublíí ti.

Ale mami, protestovala Mary Beth, mluví jako ti sráči ve kole, kteří se mu posmívají.

U jsi to zase řekla. ádala jsem tě, a to slovo neříká. Kdo je u tebe sráč?

Ale no tak, mami. teď zase mluví jako nějaký zarytý baptista na lavici jediných spravedlivých.

Měla na mysli první řadu v kostele, kde obvykle sedávali farníci, kteří si dělali starosti s vlastními nebo jetě pravděpodobněji cizími morálními postoji.

U ten název nahání hrůzu, trvala Sue McConnellová na svém. Blackwater Černá voda.

Mary Beth jí vysvětlila, e v celé Severní Karolíně se nacházejí desítky míst zvaných Blackwater. Říkalo se tak prakticky vem řekám, které vytékaly z mokřin, protoe jejich vody byly tmavé díky nánosům rozkládající se vegetace. Řeku Paquenoke napájela baina Great Dismal Swamp i okolní močály.

Tato informace vak Mary Bethinu matku ani trochu nepřesvědčila.

Prosím tě, nechoď tam, miláčku. Kdyby se ti něco stalo, neměla bych u nikoho

, byla bych úplně sama. Vůbec bych nevěděla, co si počít. A to přece nechce, nebo ano?

Jene Máry Beth poháněná adrenalinem, který bude navěky popohánět vechny badatele a vědce si včera ráno navzdory matčinu adonění sbalila tětečky, skleničky na nálezy, igelitové sáčky a zahradnickou lopatku a vyrazila do vlhkého lutého parna Blackwater Landing, aby zde pokračovala v započaté archeologické práci.

Ale co se nestalo? Její matka měla pravdu. Mary Beth McConnellovou unesl Garrett Hanlon, Hmyzoun, který byl daleko nebezpečnějí, ne ji vůbec kdy napadlo.

A tak teď seděla o samotě v rozpálené a odporné chatě, umírala ízní a myslela na matku. Sue McConnellová často prohlaovala, e právě Mary Beth je to jediné, na čem jí záleí, kdy její manel podlehl rakovině. Neměla ádné přátele ani ádné dalí blízké příbuzné.

Mary Beth zjistila, e od okamiku otcovy smrti podvědomě zaujala roli rodiče, zatímco její matka se uchýlila do světa dopolední televize a nezdravého jídla z polotovarů. Ztloustla, znecitlivěla a zchudla a proměnila se v jakési dojemně přerostlé děcko.

Jedna z věcí, kterou vak otec Mary Beth naučil celým svým ivotem a koneckonců i svou dlouhou a nelehkou smrtí -, bylo poznání, e člověk má dělat, k čemu je předurčen, a neměnit směr kvůli nikomu kromě sebe samotného. Mary Beth tedy neodela ze koly a nenala si práci blízko domova, jak naléhala její matka.

Matčinu potřebu podpory vyvaovala svou vlastní potřebou potřebou získat diplom a najít si práci, při které by mohla provádět seriózní výzkum v oboru americké antropologie. Pokud to bude blízko, tím lépe. Ale i kdyby to znamenalo vést archeologické skupiny Indiánů v Santa Fe, Eskymáků na Aljace nebo Afroameričanů na Manhattanu, Mary Beth by se této příleitosti chopila.

Vdycky bude ít pro matku, ale zároveň má svůj vlastní ivot a vlastní plány.

A na to, e zatímco by teď měla objevovat a shromaďovat dalí důkazy v Blackwater Landing, radit se s univerzitním kolitelem a formulovat hypotézy, sedí uvězněná v milostném doupěti psychotického adolescenta.

Projela jí vlna bezmocnosti.

Ucítila na tváři slzy.

Ale pak je nelítostně zarazila.

Nech toho

Buď silná. Buď dcerou svého otce, který se svou nemocí bojoval kadou minutu kadého dne a nikdy neustal. Nebuď jako máma.

Buď jako Virginia Dareová, která sjednotila ztracené kolonizátory.

Staň se Bílou srnou, královnou vech lesních zvířat

A pak, kdy si vzpomněla na ilustraci tohoto majestátního zvířete v jedné historické knize, kterou loni četla, zahlédla na okraji lesa dalí náznak pohybu. Misionář vystoupil z houtí a v ruce nesl malý kanystr.

Je skutečný! Mary Beth popadla jednu z Garrettových sklenic, která obsahovala brouka podobného dinosaurovi, a mrtila ji do okna. Sklenice prolétla oknem a roztřítila se o elezné mříe za ním.

Pomozte mi! rozkřičela se Mary Beth hlasem, který byl kvůli ízni sotva slyitelný. Pomoc!

O sto metrů dál se mu zarazil a rozhlédl se kolem sebe.

Prosím! Pomozte mi! Táhlé zaskučení.

Misionář se ohlédl. A pak se podíval do lesa.

Mary Beth se zhluboka nadechla a pokusila se zavolat znovu, ale její vyprahlé hrdlo schvátila prudká bolest. Mary Beth se začala dusit a vykalávat krev.

A na druhém konci pole zatím misionář pokračoval v chůzi do lesa a za pár okamiků se zcela ztratil z dohledu.

Mary Beth se posadila na zatuchlou pohovku a asi pět minut plakala zoufalstvím a palčivou bolestí ve vyschlém hrdle. A pak náhle vzhlédla, nebo koutkem oka opět zachytila nějaký pohyb.

Bylo to nedaleko přímo uvnitř chaty. Brouk ve sklenici miniaturní triceratops podle veho přeil trauma ze ztráty domova.

Mary Beth sledovala, jak zarputile poletuje nad ledovci rozbitého skla, jak prolétává mříemi a mizí na svobodě za obvodovou stěnou chaty.

17

Chytli jsme ho, oznámil Rhyme Jimu Bellovi a jeho vagrovi Stevu Farrovi. Amélie a já. Splnili jsme dohodu. A teď se musím vrátit do Avery.

Víte, Lincolne, začal Bell jemně, jene Garrett nemluví. Nechce nám povědět, kde je Mary Beth.

Ben Kerr nejistě postával vedle zářícího vlnitého grafu na počítačové obrazovce připojené ke spektrometru. Jeho počáteční váhavost se vytratila a nyní se zdálo, e Ben dokonce lituje blíícího se konce svého poslání. Amélie Sachsová byla v laboratoři také. Mason Germain se odtud vytratil, co bylo jen dobře – Rhyme byl bez sebe vztekem, e tento člověk ohrozil Améliin ivot střelbou. Bell dopáleně Masonovi přikázal, aby se prozatím drel co nejdál od případu.

Beru to na vědomi, reagoval Rhyme na Bellovu zprávu o hledání Mary Beth. Jene té dívce nehrozí ádné bezprostřední nebezpečí.

Lydia vypověděla, e Mary Beth je naivu, a sdělila jim rovně přibliné místo, kde ji Garrett ukrývá. Dobře zorganizované pátrání v Outer Banks ji s největí pravděpodobností do několika dnů objeví.

Skutečný důvod, proč u chtěl Rhyme tak zoufale odjet, vak byl jiný. Vekerá chu k dopadení únosce z něj vyprchala v okamiku, kdy svou kořist chytili, a nahradila ji daleko silnějí touha vrátit se do nemocnice a připravit se k operaci. Rhyme se přitom ze veho nejvíce upínal na vzpomínku na mrzutý spor s Henry Davettem, který ovem chápal jako určité zaklínadlo, je mu má přinést těstí.

Vzpomínal, jak se Davettovy oči soustředily pouze na Rhyma a jako by si ani nevimly pokozeného těla pod Rhymovým krkem.

Tato vzpomínka v něm vyvolávala zoufalou touhu vrátit se do nemocnice, absolvovat testy a jít rovnou pod nů. Pohlédl na Bena a chystal se mu poručit, aby začal balit laboratorní vybavení, kdy se Bellova problému chytila Sachsová.

V tom mlýně jsme nali nějaké důkazy, Rhyme. Vlastně je nala Lucy. Dobré důkazy.

Rhyme se kysele zaklebil. Jestli jsou to dobré důkazy, pak můe kdokoliv jiný zjistit, kam vedou.

Podívejte, Lincolne, začal Bell se svým rozumně znějícím karolínským přízvukem. Nebudu na vás naléhat, ale vy jste jediný člověk v okolí, který má zkuenosti s podobnými zločiny. Byli bychom úplně nahraní, kdybychom se snaili zjistit, co nám říká například tohle, řekl Bell a ukázal na chromatograf. Nebo jestli zrovna tenhle kousek hlíny něco znamená.

Rhyme si začal třít hlavu o vypoltářovanou opěrku invalidního vozíku Storm Arrow a pohlédl na úpěnlivý obličej Sachsové.

Povzdechl si a nakonec se zeptal: Take Garrett vůbec nemluví?

Ale mluví, odpověděl Farr a zatahal se za jedno ze svých lopuchovitých uí. Jene popírá, e by zavradil Billyho, a tvrdí, e Mary Beth odvedl z Blackwater Landing jen pro její dobro. Tečka. O tom, kde je, neřekne ani slovo.

V tomhle horku, Rhyme, by mohla zemřít ízní, poznamenala Sachsová.

Nebo hlady, dodal Farr.

Ach jo, proboha svatého

Thome, vytěkl Rhyme, zavolej doktorce Weaverové na léčebné středisko a řekni jí, e se tu jetě trochu zdrím. Zdůrazni přitom slovo ,trochu’.

O nic víc vás neádáme, Lincolne, řekl Bell a ostře řezaný obličej mu změkl úlevou. Jen o hodinu nebo dvě. Rozhodně si toho velice váíme, prohlásíme vás čestným občanem Tanner’s Corner, vtipkoval erif. Předáme vám klíč od městské brány.

Aspoň si budu moct rychleji odemknout a vypadnout odsud, pomyslel si Rhyme cynicky.

Kde je Lydia? zeptal se Bella.

V nemocnici.

Je v pořádku?

Nestalo se jí nic váného. Nechají si ji tam jeden den na pozorování.

A co přesně vypověděla? naléhal Rhyme.

e jí Garrett řekl, e zadruje Mary Beth východně odtud u oceánu, odpověděla Sachsová. Nebo na Outer Banks. Kromě toho jí řekl, e Mary Beth vlastně neunesl. Prý s ním la dobrovolně. On na ni jen dával pozor a ona byla astná, e můe jít, kam chce.

Jetě něco? vyptával se Rhyme.

Sachsová pokračovala: Jen to, e jsme Garretta dopadli zcela nepřipraveného. Nikdy by ho nenapadlo, e se k mlýnu dostaneme tak rychle. Kdy ucítil ve vzduchu čpavek, zpanikařil, převlékl si aty, nasadil Lydii roubík a vyběhl ze dveří.

Jo, dodal Bell, a Lydia taky říkala, e pátrací skupina dorazila právě včas. Zrovna se ji chystal znásilnit.

Dobře

Bene, musíme se podívat na pár věcí.

Zoolog přikývl a znovu si nasadil gumové rukavice ani bych ho k tomu musel vybízet, pomyslel si Rhyme.

Nejdříve Rhyme poádal o potraviny a vodu nalezenou v mlýně.

Ben mu důkazy přidrel.

ádné títky z nějakého konkrétního obchodu, konstatoval Rhyme. Stejně jako u ostatních nálezů. To nám moc nepomůe. Podívejte se, jestli se něco nezachytilo na lepicí straně té izolační pásky.

Sachsová s Benem se sklonili nad kotouč pásky a deset minut ho zkoumali pod lupou. Sachsová nala kousky dřeva, ale pod mikroskopem se ukázalo, e jde o dřevo ze mlýna.

Nic, prohlásila zklamaně.

Poté Ben sebral mapu zachycující okres Paquenoke. Mapa byla označená kříky a ipkami, které znázorňovaly Garrettovu cestu z Blackwater Landing k mlýnu. Ani na mapě nebyla ádná cenovka ani títek. A navíc mapa neprozrazovala, kam měl Garrett z mlýna namířeno.

Máte ESDA? zeptal se Rhyme Bella.

Co jestli mám?

Elektrostatický detekční přístroj.

Já ani nevím, co to je.

Tenhle přístroj odhaluje protlačené písmo na papíře. Pokud Garrett na mapě něco psal – třeba nějakou adresu nebo název místa -, uvidíme to v něm.

Ne, nic takového nemáme. Mám zavolat na státní policii?

Ne. Bene, posvi mi na tu mapu v ostrém úhlu baterkou. Uvidíme, jestli se na ni něco neprotlačilo.

Ben poslechl a oba deset minut zkoumali kadý centimetr čtvereční rozloité mapy. Nenali ovem ádné stopy po psaní ani jiných záznamech.

Co ta krabice, o které jsi mi říkala, Sachsová? Kde jste ji nali?

Ben zvedl krabici na stůl vedle Rhyma, aby mohl nahlédnout dovnitř.

Tu nala Lucy, řekla Sachsová. Stála v mlýnici.

Rhyme Benovi poručil, aby ohledal druhou mapu.

Podívej se, jestli nejsou v záhybech nějaké stopové důkazy. Na tu přílohu s nabídkou předplatného je mapa příli velká. Bude ji muset otevřít nad novinami.

Z mapy se vysypal dalí písek. Rhyme si okamitě viml, e jde o oceánský písek, jaký se pravděpodobně nachází i na Outer Banks – zrnka byla průzračná a nikoliv matná, jak by odpovídalo vnitrozemskému písku.

Projeď vzorek chromatografem, poručil Rhyme Benovi. Uvidíme, jestli neobjevíme nějakou dalí uitečnou stopu.

Ben spustil hlučný přístroj. Ovládal ho jako skutečný expert.

Zatímco čekali na výsledky, rozloil Ben mapu na stůl a spolu s Bellem a Rhymem ji pečlivě prozkoumal. Mapa zachycovala východní pobřeí Severní Karolíny od Norfolku ve státě Virginia a námořních tras z Hampton Roads a po Jiní Karolínu. Pečlivě mapu ohledali centimetr po centimetru, ale Garrett v mapě ádné místo nezakroukoval ani neoznačil.

Samozřejmě e ne, pomyslel si Rhyme, tak snadné to nikdy není.

Také tuto mapu pečlivě prosvítili baterkou, ale opět nenali ádné stopy protlačeného písma.

Na obrazovce se objevily výsledky testu na chromatografu.

Rhyme si je rychle prohlédl.

Tohle nám moc nepomůe. Chlorid sodný, sůl spolu s jódem a nějakými organickými materiály

Vechno odpovídá mořské vodě. A jiné stopy tady prakticky nejsou. Přiřadit ten písek k určité konkrétní lokalitě podle toho nepůjde.

Rhyme otočil hlavu k Benovi.

Nenaly se nějaké dalí stopy v těch botách?

Ben boty pečlivě ohledal a dokonce i rozvázal tkaničky přesně, jak ho chtěl Rhyme poádat. Ten kluk má značný kriminalistický potenciál, pomyslel si. Pravděpodobně by neměl plýtvat talentem na nějaké neurotické ryby.

Boty byly dosti staré a nesly značku Nike tak rozířenou, e přiřadit ji k nějakému konkrétnímu obchodu, kde Garrett boty koupil, bylo prakticky nemoné.

A tohle vypadá jako kousky uschlého listí. Řekl bych, e je to javor a dub.

Rhyme přikývl. Nic jiného v krabici není?

Ne.

Rhyme zvedl hlavu a podíval se na tabulky s důkazy. Zrak mu spočinul na zmínkách o kamfenu.

Sachsová, nevisely v tom mlýně na stěnách nějaké staré lampy? Nebo lucerny?

Ne, odpověděla Sachsová. Nevisely.

Ví to jistě? trval na svém Rhyme. Nebo jsi jen nedávala pozor?

Sachsová zkříila ruce na prsou a klidně řekla:

Podlahy byly z desetipalcového katanu, stěny z jednovrstvé omítky s pletivem. Na jedné stěně bylo modrým sprejem nastříkané graffiti s nápisem: ,Josh a Brittany navdy svojí.’ ,Svoji s dlouhým ,í’. V místnosti, kde jsme nali Lydii, se nacházel stůl ve stylu Shakerů, který byl natřený načerno a dole prasklý, dále tři láhve vody značky Deer Park, dva pytlíky Doritos, dva pytlíky Cheetos pečených, nikoliv smaených -, est plechovek Pepsi, čtyři plechovky Mountain Dew, osm balíčků sýrových suenek Planter’s s araídovým máslem. V místnosti byla dvě okna, jedno z nich zatlučené. V nezatlučeném okně se nacházela pouze jedna nevybitá tabulka – ostatní někdo rozbil a vechny kliky od dveří a oken byly rozkradené. Na stěnách se nacházely staromódní elektrické vypínače. A jsem si naprosto jistá, e v celém mlýně nevisely vůbec ádné staré lampy ani lucerny.

Teda ta vás dostala, Lincolne, řekl Ben a zasmál se.

Rhyme ho jakoto nového člena party odměnil spalujícím pohledem.

Znovu se podíval na důkazy, zavrtěl hlavou a řekl Bellovi:

Je mi líto, Jime, nedokáu vám sdělit více, ne e Garrett tu dívku pravděpodobně zadruje v nějakém domě u oceánu, ale nikoliv přímo na vodě, jinak by se v okolí nenacházely listy opadaných stromů. Dub ani javor toti nerostou v písku. A taky víme, e je ten dům starý – to kvůli těm kamfenovým lampám. Nejspí z devatenáctého století. Obávám se, e víc toho pro vás udělat nemohu.

Rhyme ke svému překvapení zjistil, e jeho radost z dokončení práce poněkud kalí zklamání, e se mu nepodařilo rozlutit poslední záhadu a zjistit, kde se nachází Mary Beth McConnellová. Jak mu vak bývalá manelka často opakovala, kdy v jednu nebo dvě hodiny ráno odcházel z domu ohledat místo činu, nemůe spasit celý svět. Znovu si vzpomněl na upraveného Henryho Davetta svého zvlátního maskota a tato povzbudivá vzpomínka ho utvrdila v názoru, e je čas odjet.

Přeji vám hodně těstí, Jime.

Bell se díval do mapy karolínského pobřeí a vrtěl hlavou.

No, zkusím znovu promluvit s Garrettem a uvidím, jestli nebude spolupracovat. Kdy ne, zavolám státnímu zástupci a zkusím s ním vyjednat mírnějí trest pro Garretta výměnou za informace. A kdy bude nejhůř, zorganizuju pátrání po celém Outer Banks. Řeknu vám, Lincolne, zachránil jste spoustu ivotů. Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Zdríte se dlouho?

Jen co ukáu Benovi, jak se balí přístroje.

Nevadilo by vám, kdybych la s vámi? zeptala se Sachsová Bella.

Ale beze veho, souhlasil erif.

Zdálo se, e chce jetě něco dodat snad cosi v tom smyslu, e by jim enský arm mohl pomoci dostat z Garretta nějaké informace. Ale pak si to očividně a moudře, – usoudil Rhyme – rozmyslel.

Tak jdeme na to, Bene, řekl Rhyme a přijel s vozíkem ke stolu, na kterém stály zkumavky pro měření hustotního gradientu. A teď mě pozorně poslouchej. Kriminalistovy přístroje jsou něco jako zbraně taktického agenta. Musí se balit a přechovávat předepsaným způsobem. Musí se k nim chovat tak, jako by na nich závisely lidské ivoty a věř mi, ony na nich skutečně závisejí. Poslouchá mě, Bene?

Poslouchám.

18

Vězení v Tanner’s Corner tvořila jediná budova dva bloky od úřadu erifa.

Sachsová s Bellem tam nyní kráčeli po rozpáleném chodníku.

Sachsovou znovu okovala přízračná atmosféra městečka. Neduiví opilci, kterých si vimli, kdy přijíděli do města, stále tie seděli na lavičce. ena v kiltovce zaparkovala mercedes na prázdném parkoviti, vystoupila a vela do nehtového studia. Nablýskaný automobil se do malého městečka absolutně nehodil. Nikdo dalí na ulici nebyl. Sachsová si vimla, e dobrých est obchodů ohlásilo bankrot. V jednom z nich kdysi bývalo hračkářství a ve výkladu se stále povalovala panenka v halence vybělené sluncem.

Kde jsou vechny děti? pomyslela si Sachsová znovu.

A pak se podívala přes ulici a viděla, jak ji z temného zákoutí baru Eddie’s pozoruje nějaká tvář. Horko jetě zhoustlo. Sachsová přimhouřila oči.

To jsou ti tři chlapi? řekla a kývla směrem k baru.

Bell vzhlédl. Myslíte Culbeaua a jeho kumpány?

Ehe. Dělali mi potíe.

Jo. Vdycky je dělali.

Sebrali mi revolver, pokračovala Sachsová. tedy, jeden z nich. Ten potrhlý. O’Sarian.

erif se zamračil. A co se stalo?

Vzala jsem si ho zpátky, řekla Sachsová stručně.

Mám ho nechat předvést?

Ne. Ale říkala jsem si, e byste to měl vědět. Jsou natvaní, e přili o tu odměnu. Ale kdy u jsme u toho, myslím, e je za tím jetě něco dalího. Mají na toho kluka pifku.

Nejen oni, ale celé město.

Jene celé město nechodí vude s nabitými zbraněmi, namítla Sachsová.

Bell se zakuckal smíchy. No, úplně vichni ne.

A taky by mě docela zajímalo, jak je moné, e se najednou objevili u mlýna.

erif chvíli přemýlel. Myslíte, e v tom měl prsty Mason? Myslíte, e je přivolal on?

Jo, odvětila Sachsová.

Byl bych nejradi, kdyby si vzal tento týden volno. Jene to se určitě nestane. Tak a jsme tady. Moc to jako vězení nevypadá. Ale slouí dobře.

Veli do jednopatrové budovy ze kvárobetonových tvárnic.

Sténající klimatizace udrovala místnosti v milosrdném chladu.

Bell ukázal Sachsové, kam si má odloit zbraň, odloil tu svou a společně veli do vyetřovací místnosti. Bell za sebou zavřel dveře.

Garrett Hanlon seděl u překlikového stolu naproti Jessemu Cornovi a na sobě měl modrý mundúr, který mu laskavě zapůjčil okres Paquenoke. Jesse se na Sachsovou usmál a Sachsová mu odpověděla nepatrným povytaením koutků. Pohlédla na chlapce a okovalo ji, jak smutně a zoufale vypadá. Bylo to téměř dojemné.

Na Garrettově obličeji a paích si vimla rámů, které tam předtím nebyly.

Co se ti stalo s kůí? zeptala se ho.

Garrett si prohlédl ruku a bezděky si ji začal třít.

Jedovatý dub, zamumlal.

Zná svá práva, e? zeptal se laskavým hlasem Bell. Přečetla ti je policistka Kerrová?

Jo.

A rozuměl jsi jim?

Snad jo.

Tvůj advokát je u na cestě. Je to pan Fredericks. Jede rovnou ze schůzky v Elizabeth City a kadou chvíli by tu měl být. Ne dorazí, nemusí vypovídat. Rozuměl jsi?

Garrett přikývl.

Sachsová si vimla poloprůhledného zrcadla. Přemýlela, kdo asi stojí na druhé straně a ovládá videokameru.

Přesto doufáme, e s námi bude mluvit, Garrette, pokračoval Bell. Chceme se tě zeptat na několik opravdu důleitých věcí. Tak za prvé: je to pravda? Je Mary Beth skutečně naivu?

Jasněe je.

Znásilnil jsi ji?

Tohle bych já nikdy neudělal, řekl Garrett a jeho patos načas ustoupil rozhořčení.

Ale unesl jsi ji, konstatoval Bell.

Vlastně ani ne.

Ani ne?

Ona prostě nechápala, jak je to v Blackwater Landing nebezpečné. Musel jsem ji odtamtud odvést, jinak by nebyla v bezpečí. Nic víc. Zachránil jsem ji. Někdy prostě musíte člověka přinutit, aby udělal něco, co sám nechce. Pro jeho vlastní dobro. A on to pak pochopí a ocení.

Mary Beth je někde u pobřeí, e? Někde v Outer Banks, je to tak?

Garrett při Bellově otázce zamrkal a zarudlé oči se mu zúily.

Uvědomil si, e policie nala mapu a hovořila s Lydií. Sklopil oči k překlikovému stolu a nic dalího neřekl.

Kde přesně je, Garrette?

To vám nemůu říct.

Dostal ses do pěkné bryndy, hochu. U teď se na tebe směje obvinění z vrady.

Já Billyho nezabil.

A jak ví, e jsem teď mluvil o Billym? zeptal se Bell rychle.

Jesse Corn zvedl na Sachsovou obočí a zjevně byl ohromen bystrostí svého éfa.

Garrett zaukal nehty. Vichni vědí, e byl Billy zavraděn, řekl.

Obkrouil rychlým pohledem místnost a zákonitě skončil na Amélii Sachsové. Sachsová vydrela jeho úpěnlivý pohled pouze na krátkou chvíli a pak se musela podívat jinam.

Nali jsme tvoje otisky na lopatě, kterou byl Billy zabit.

Na lopatě? Kterou byl zabit?

Jo.

Zdálo se, e se Garrett v mylenkách vrací k tomu, co se stalo.

Vzpomínám si, e jsem ji tam viděl leet na zemi. A myslím, e jsem ji taky vzal do ruky.

Proč?

Já nevím. Nepřemýlel jsem. Bylo mi nějak divně, kdy jsem tam viděl Billyho leet – byl celý od krve a tak.

Dobrá, take kdy jsi to nebyl ty, má tuení, kdo mohl Billyho Staila zabít?

Ten chlap. Mary Beth mi říkala, e tam u řeky prováděla nějaký výzkumný projekt a Billy se u ní zastavil, aby s ní prohodil pár slov. A pak se tam objevil ten chlap. Sledoval Billyho, pak se pohádali, začali se prát a ten chlap popadl lopatu a zabil ho. A potom jsem se tam objevil já a on utekl.

Tys ho viděl?

Ano, pane.

A kvůli čemu se hádali? zeptal se Bell skepticky.

Kvůli nějakým drogám nebo něčemu takovému, říkala Mary Beth. Prý to vyznělo, jako by Billy prodával drogy klukům z fotbalového týmu. Myslím takové ty steroidy.

Boínku, utrousil Jesse Corn a kysele se zasmál.

Garrette, namítl Bell. Billy neměl s drogama nic společného. Znal jsem ho. A nikdy jsme nedostali ádné zprávy, e by se nějaké drogy na střední kole objevily.

Je nám známo, e si z tebe Billy Stail často dělal legraci, řekl Jesse. Billy a několik dalích chlapců z fotbalového týmu.

Garrett svěsil hlavu.

Sachsová měla pocit, e není správné, kdy se dva velcí policisté spolčují proti jedinému chlapci.

e si z tebe utahovali, pokračoval Jesse. e ti říkali ,Chrobák’. A e sis jednou na Billyho počíhal a on tě pak se svými kamarády eredně zmlátil.

Na to si nevzpomínám.

Sdělil nám to ředitel Gilmore, řekl Bell. Museli tehdy zavolat ostrahu.

Moná. Ale já Billyho nezabil.

Ed Schaeffer taky zemřel, to moná ví. Ubodali ho k smrti ti srni v chatrči.

To mě moc mrzí. Ale nebyla to moje vina. Já tam to hnízdo nedal.

To nebyla past?

Ne, to hnízdo prostě viselo v chatrči. Bylo tam u dlouho. Já tam celou dobu chodil dokonce jsem tam i přespával a ti srni mi vůbec nic neudělali. Útočí, jen kdy mají strach, e nějak ublííte celému roji.

Tak nám tedy pověz o tom mui, který podle tebe zavradil Billyho, změnil téma erif. Vídával jsi ho tu někdy dříve?

Ano, pane. V posledních dvou letech dvakrát nebo třikrát. Procházel se po lesích v okolí Blackwater Landing. A pak jsem ho jednou viděl u koly.

Byl to běloch, nebo černoch?

Běloch. Byl vysoký a zhruba stejně starý jako pan Babbage

Kolem čtyřicítky?

Jo, zhruba tak. Měl světlé vlasy a míval na sobě dlouhý plá. lutohnědý. A bílou koili.

Jene na té lopatě se naly jen tvoje a Billyho otisky, namítl Bell. ádné jiné.

Mám dojem, e nosil rukavice, odvětil Garrett.

Proč by v tuhle roční dobu nosil rukavice? zeptal se Jesse.

Nejspí proto, aby nezanechal otisky, odsekl Garrett.

Sachsová si vzpomněla na otisky prstů na lopatě. Z lopaty je bohuel nesnímala ona s Rhymem. U koených rukavic lze někdy sejmout otisky lícové strany. Otisky bavlněných nebo vlněných rukavic lze odhalit daleko obtíněji, přestoe z takových rukavic by se zase mohla odtrhnout vlákna a zachytit se v drobounkých třískách dřevěného povrchu, jaký představuje právě rukoje lopaty.

To, co nám tu vykládá, se skutečně mohlo seběhnout, Garrette. Jene bohuel se tady nikomu z nás moc nezdá, e mluví pravdu.

Billy u byl mrtvý! Já jen sebral tu lopatu a prohlídl si ji. To jsem asi neměl. Ale prostě jsem to udělal. Tak to bylo. Věděl jsem, e Mary Beth hrozí nebezpečí, a tak jsem ji odvedl na bezpečné místo.

Garrett to říkal Sachsové a znovu na ní ulpíval prosebnýma očima.

Dobrá, tak se vrame k Mary Beth, řekl Bell. Proč jí hrozilo nebezpečí?

Protoe se pohybovala v Blackwater Landing. Garrett znovu zaukal nehty.

To je přesně opak mého zlozvyku, pomyslela si Sachsová. Zatímco já si zarývám prsty do masa, on uká nehtem o nehet směrem od sebe. Který zlozvyk je asi horí?, uvaovala. Asi můj, rozhodla nakonec, je daleko destruktivnějí.

Garrett znovu obrátil zarudlé oči na Sachsovou.

Přestaň! Tenhle pohled nesnesu! pomyslela si Sachsová a odhlédla od Garretta.

A co Todd Wilkes?

Todd? opakoval otázku Garrett.

Ten kluk, který se oběsil. Vyhroovals mu?

Ne!

Jeho bratr tě minulý týden viděl, jak po něm křičí.

Rozdělával oheň na mraveniti. To je pěkné svinstvo a já mu jen říkal, aby toho nechal.

A co Lydia? vyptával se Bell. Proč jsi ji unesl?

Měl jsem strach i o ni.

Protoe byla v Blackwater Landing?

Jo.

Chtěl jsi ji znásilnit, e?

Ne! Garrett natahoval moldánky. Nechtěl jsem jí ublíit. Ani nikomu jinému! A Billyho jsem nezabil! Kadý se mě jen snaí přinutit, abych řekl, e jsem udělal, co jsem vůbec neudělal!

Bell vytáhl kapesník a podal ho chlapci.

Dveře se prudce otevřely a do místnosti veel Mason Germain.

Pravděpodobně právě on sledoval výslech přes poloprůhledné zrcadlo a podle výrazu v jeho tváři bylo naprosto jasné, e mu právě dola trpělivost. Sachsová dospěla k závěru, e jeho kolínská je jí bytostně odporná.

Masone

, začal Bell.

Tak poslouchej, hochu, teď nám hezky rychle vyklopí, kde tu holku schovává. Jinak odsud pomae rovnou do Lancasteru a tam bude smrdět tak dlouho, ne tě vykopnou před porotu

Slyel jsi někdy o Lancasteru, nebo ne? Jestli ne, tak ti rovnou můu říct, e

Dobrá, tak to by stačilo, ozval se vysoký hlásek a do místnosti vplula nefalovaná bantamová váha nevelký muík s dokonale ostříhanými a dokonale načesanými vlasy. Měl na sobě vypasovaný edý oblek, bleděmodrou koili a proukovanou kravatu. Na nohou se mu leskly boty na sedmicentimetrovém podpatku.

U neříkej ani slovo, poručil Garrettovi. .

Ahoj, Cale, pozdravil mue Bell a zjevně nebyl potěen, e návtěvník ji dorazil na místo.

Představil Sachsové Garrettova advokáta Calvina Frederickse.

Jak je sakra moné, e mého klienta vyslýcháte beze mě? začal Fredericks a kývl na Masona. A co mají znamenat ty kecy o Lancasteru? Správně bych tam měl poslat já vás za to, e s ním takhle mluvíte.

On ví, kde je ta holka, Cale, zabručel Mason. A nechce nám to říct. Přečetli jsme mu práva. A on

estnáctiletému klukovi? No tak to mám sto chutí tenhle případ rovnou odmítnout a jít někam na večeři.

Otočil se ke Garrettovi.

Tak co, mladý mui, jak se vede?

Svědí mě pusa.

Bili tě obukem?

Ne, pane. Prostě se mi to stává.

Tak se o to postaráme. Seenem ti na to nějakou mastičku. Take já ti teď budu dělat advokáta. Jmenoval mě stát. Nemusí mi nic platit. Přečetli ti práva? Řekli ti, e nemusí vypovídat?

Ano, pane. Ale já řekl, e tady s erifem budu mluvit.

No to je váně fikaný, Jime, řekl Fredericks Bellovi. Co jste si mysleli? e tu na něj budete čtyři?

Mysleli jsme na Mary Beth McConnellovou, vloil se do hovoru Mason. Na tu holku, kterou unesl.

Údajně.

A znásilnil, dodal Mason.

Já nikoho neznásilnil! křičel Garrett.

Máme zkrvavený kapesník se spoustou jeho semene, opáčil Mason.

Ne, ne! bránil se Garrett a obličej mu znepokojivě zčervenal. Mary Beth se poranila, tak to bylo. Bouchla se do hlavy a já jí utřel krev do papírového kapesníku, který jsem měl v kapse. A pokud jde o to druhé

, někdy si to prostě tak

dělám

Já vím, e bych neměl. Vím, e je to patné. Ale nemůu si pomoct.

Pst, Garrette, řekl Fredericks, nemusí nikomu vůbec nic vysvětlovat. Otočil se k Bellovi a konstatoval: Tak, tenhle výslech skončil. Odveďte ho zpátky do cely.

Kdy Jesse Corn odváděl Garretta ze dveří, chlapec se náhle zastavil a otočil se k Sachsové.

Prosím vás, musíte pro mě něco udělat. Prosím! Doma v pokojíku mám pár sklenic.

No tak, Jesse, přikázal Bell. Odveď ho.

Ale Sachsová se přistihla říkat: Počkejte.

Obrátila se ke Garrettovi.

Sklenice? Ty s tím hmyzem?

Chlapec přikývl.

Nedala byste jim vodu? Nebo je alespoň puste na svobodu ven -, aby měli monost přeít. Pan Babbage s paní Babbageovou se na ně tak akorát vykalou. Prosím vás

Sachsová zaváhala a cítila, e se k ní upírají pohledy vech přítomných. Nakonec souhlasila.

Udělám to. Slibuji.

Garrett se na ni chabě usmál.

Bell na Sachsovou tajemně pohlédl, pak kývl ke dveřím a Jesse odvedl chlapce z místnosti. Fredericks za ním vyrazil, ale Bell mu zapíchl prst do hrudníku.

Ty nikam nepůjde, Cale. Budeme tu sedět, dokud se neobjeví McGuire.

Nesahej na mě, Belle, zabručel Fredericks, ale posluně si sedl. Panenko skákavá, co to tady provádíte? Tak vy mluvíte s estnáctiletým klukem, ani byste

Sakra, zavři klapačku, Cale. Já na něm nevymáhal přiznání, které mi stejně neposkytl, a i kdyby to udělal, nepouil bych ho u soudu. Máme tolik důkazů, e bychom ho mohli rovnou zavřít, a zčerná. Ale mě teď nezajímá nic jiného, ne jak najít Mary Beth. Víme jen, e je někde na Outer Banks, a to je zatraceně velká kupka sena, ne abychom v ní tu jehlu bez jeho pomoci nali.

V ádném případě. Garrett u neřekne ani slovo.

Mohla by umřít ízní, Cale, mohla by umřít hladem. Mohla by dostat úpal, onemocnět

Kdy advokát neodpovídal, erif si přisadil: Cale, ten kluk je hrozbou pro vechny. Svědčí proti němu spousta policejních zpráv

Sekretářka mi je cestou sem pročítala. Větina z nich se týká jeho zákoláctví. Jo a taky nějakého mírování, přičem se Garrett paradoxně ani nenacházel na pozemku pokozených osob, ale jen tak na ně civěl z chodníku.

A co to srní hnízdo před pár lety? procedil Mason skrz zaaté zuby. Meg Blanchardová?

Vdy jste ho sami pustili, namítl advokát rozjařeně. Dokonce ani nebyl obviněn.

Jene tentokrát je to něco jiného, Cale, nedal se Bell. Máme očité svědky, máme nezvratné důkazy a teď u máme i mrtvého policistu. Můeme s tím klukem udělat, co chceme.

Do vyetřovací místnosti vstoupil tíhlý mu ve zmačkaném modrém obleku. Úzký obličej s řídnoucími vlasy prozrazoval věk kolem pětapadesátky. Mu pozdravil Amélii neosobním přikývnutím a Frederickse přivítal poněkud ponuřejím výrazem.

Slyel jsem toho dost, abych se mohl domnívat, e tohle bude jeden z nejsnazích případů vrady, únosu a sexuálního napadení za posledních několik let.

Bell představil Sachsové Bryana McGuirea, státního zástupce okresu Paquenoke.

Je mu estnáct, poznamenal Fredericks.

Státní zástupce vak nevzrueně pokračoval: V tomto státě neexistuje soud, který by ho nesoudil jako dospělého a neodsoudil ho nejméně na dvě stě let.

Tak to vyklopte, McGuire, prohlásil Fredericks netrpělivě. Házíte mi udičku na dohodu. Tenhle tón já dobře znám.

McGuire kývl na Bella a Sachsová dospěla k závěru, e mezi erifem a státním zástupcem ji na toto téma jeden rozhovor proběhl.

Samozřejmě usilujeme o dohodu, pokračoval Bell. Existuje značná naděje, e je ta dívka naivu, a my ji chceme najít dříve, ne u naivu nebude.

Vá mandant se dopustil tolika trestných činů, Cale, dodal McGuire, e byste se divil, kam a můeme ustoupit.

No tak mě udivte, vybídl ho domýlivý advokát.

Spokojím se s dvojnásobným omezováním osobní svobody a dvojnásobným zabitím – jedním za Billyho Staila a jedním za toho zemřelého policistu. Ano, pane, opravdu jsem to ochoten udělat. To ve pod podmínkou, e tu dívku nalezneme ivou.

Ale Ed Schaeffer, odporoval advokát, to byla jen neastná náhoda.

Ten zasranej kluk mu nastrail past! vybuchl Mason.

Dobrá, slevím vám na zabití za Billyho, řekl McGuire, a nedbalost s následkem smrti – za toho policistu.

Fredericks to chvíli zvaoval.

Uvidím, co se dá dělat, řekl a s hlučným klapáním podpatků se odebral do cely, aby se poradil s klientem.

O pět minut později se vrátil a vůbec se netvářil astně.

Tak co? zeptal se Bell, zklamaný advokátovým výrazem.

Máte smůlu.

Zatlouká?

Totálně.

Bell se dopálil. Jestli něco ví a nechce nám to říct, Cale, tak kalu na nedotknutelnost obhájce a

Ne, ne, Jime, váně. Garrett tvrdí, e tu dívku chrání. Říká, e je astná tam, kde je, a e bychom spí měli hledat toho chlápka v lutohnědém pláti a bílé koili.

Jene on nám ho ani pořádně nepopsal, namítl Bell, a i kdyby nám nějaký popis poskytl, zítra by ho celý změnil, protoe si ho do posledního písmenka vymyslel.

McGuire si ulízl ji tak ulízané vlasy. Take obhajoba nám pouívá Aqua Net, pomyslela si Sachsová, kdy ucítila dobře známou vůni, a obaloba Brylcreme.

Poslyte, Cale, začal státní zástupce, to vechno je jenom vá problém. Já vám nabízím, co vám nabízím. Pokud nám poskytnete informace o úkrytu té dívky a ona přeije, spokojím se s redukovanou obalobou. Pokud ne, poenu to k soudu a půjdu do toho po hlavě. A ten kluk se u nikdy nepodívá na vězení zvenku, to oba moc dobře víme.

Chvíli bylo ticho.

Mám takový nápad, nadhodil konečně Fredericks.

No jó, utrousil McGuire skepticky.

Ne, váně

Před časem jsem měl v Albemarle takový případ. Jedna ena tvrdila, e její chlapec utekl z domu. Ale vechno se to zdálo být nějak podezřelé.

Myslíte případ Williamsová? zeptal se McGuire. Ten s tou černokou?

Přesně ten.

O tom jsem slyel. Tys ji zastupoval? zeptal se Bell.

Jo. Vykládala nám pěkně ujetý historky a navíc měla v minulosti nějaké duevní problémy. Najal jsem si v Avery psychologa, protoe jsem doufal, e ji prohlásí za nesvéprávnou. Provedl na ní několik testů a ona se během jednoho úplně uvolnila a řekla nám, jak to přesně bylo.

A nebylo to během té pitomé hypnotické regrese? vyzvídal McGuire.

Ne, bylo to něco jiného. Ten psychiatr tomu říkal ,metoda prázdného křesla’. Nevím přesně, jak to funguje, ale on jí doopravdy rozvázal jazyk. Jako by nepotřebovala nic jiného ne trochu popostrčit. Můu tomu chlápkovi zavolat a nechat ho sem přijet, aby si s Garrettem promluvil. Ten kluk by se mohl otevřít, pochopit vae důvody a

Advokát se zarazil a tentokrát to byl on, kdo zapíchl prst Bellovi do hrudníku. Ale vechno, o čem spolu budou mluvit, je přísně důvěrné a vy se z toho nedozvíte ani prd, dokud vám k tomu nedá svolení opatrovník nesvéprávných osob a já.

Bell se podíval na McGuirea a přikývl.

Tak mu zavolejte, souhlasil státní zástupce.

Dobrá.

Fredericks přistoupil k telefonu v rohu vyetřovací místnosti.

Promiňte, prosím vás, zarazila ho Sachsová.

Advokát se k ní otočil.

Jak jste mluvil o tom případu, se kterým vám pomohl ten psycholog

, o tom případu Williamsová

Ano?

Co se stalo s tím chlapcem? Skutečně utekl?

Né, matka ho zabila. Obalila ho pletivem, zatíila tvárnicí a utopila ho v rybníce za domem. Hej, Jime, jaké je předčíslí ven z budovy?

Mary Beth křičela tak silně, e ji vyprahlé hrdlo pálilo jako oheň a ona si byla jistá, e si natrvalo pokodila hlasivky.

Misionář, který kráčel po okraji lesa s kanystrem v ruce, se znovu zastavil a rozhlédl se kolem sebe.

Prosím, prosím, prosím, myslela si Mary Beth. Nevímala si prudké bolesti a znovu se pokusila zakřičet:

Tady! Pomozte mi!

Misionář se podíval na chatu. A pak se znovu vydal pryč.

Mary Beth se zhluboka nadechla, vzpomněla si na ukající nehty Garretta Hanlona, na jeho zavlhlé oči a tvrdou erekci, vzpomněla si na statečnou smrt svého otce, na Virgínii Dareovou

, a vydala ze sebe nejhlasitějí křik, na jaký se kdy zmohla.

Tentokrát se misionář zastavil a pohlédl směrem k chatě. Sundal si klobouk, poloil batoh i kanystr na zem a vyrazil směrem k Mary Beth.

Díky

Mary Beth začala vzlykat. Ach, díky! Mu byl tíhlý a ji takhle na začátku léta krásně opálený. Mohlo mu být něco kolem padesátky, ale vypadal, e je v kondici. Tento člověk zjevně pracuje venku.

Co se děje? volal přerývaně, kdy se přiblíil asi na patnáct metrů a zvolnil tempo. Jste v pořádku?

Prosím! sípěla Mary Beth.

Bolest v jejím hrdle byla přímo omračující. Vyplivla dalí dávku krve.

Mu obezřetně přistoupil k rozbitému oknu a podíval se na skleněné střepy na zemi.

Nepotřebujete pomoc?

Nemůu se dostat ven. On mě unesl a

Unesl?

Mary Beth si otřela obličej vlhký potem a slzami úlevy.

Jeden kluk z Tanner’s Corner.

Počkejte

O tom jsem něco slyel. Bylo to ve zprávách. Tak to vy jste ta unesená?

Přesně tak.

A kde je ten kluk teď?

Mary Beth se pokusila promluvit, ale hrdlo ji příli bolelo. Zhluboka se nadechla a konečně řekla:

Já nevím. Včera v noci odeel. Prosím vás

, nemáte trochu vody?

Jen polní láhev támhle v koíku. Přinesu ji.

A zavolejte na policii. Máte telefon?

U sebe ne. Mu zavrtěl hlavou a zaklebil se. Pracuju tady pro okres. Ukázal na batoh a kanystr. Ničíme tady marihuanu, kterou tu pěstují výrostci, víte? Okres nám dává mobilní telefony, ale já se s tím svým nikdy netahám. Nejste zraněná?

Podíval se na její hlavu se zaschlou krví.

To nic není. Ale

tu vodu. Potřebuji vodu.

Mu odeel zpátky k lesu a Mary Beth se na jeden děsivý okamik obávala, e půjde dál. Mu vak jen sebral olivovou polní láhev a přiběhl zpátky. Mary Beth láhev popadla třesoucíma se rukama a přinutila se pít pomalu. Voda byla teplá a zatuchlá, ale Mary Beth nikdy nepoznala lahodnějí pití.

Pokusím se vás odtud dostat, řekl mu a přeel k čelním dveřím.

O chvíli později zaslechla Mary Beth slabé bouchnutí, jak mu buďto kopl do dveří, nebo se je pokusil vyrazit ramenem. A dalí rána. A pak dalí dvě. Mu sebral kámen a začal jím bouchat do dřeva. Bezvýsledně. Vrátil se tedy k oknu.

Dveře nechtějí povolit.

Otřel si z čela pot a začal zkoumat mříe na oknech. Boínku, vdy on vám tu postavil hotové vězení. Pilkou by to trvalo celé hodiny. No dobrá, zajdu pro pomoc. Jak se jmenujete?

Mary Beth McConnellová. Jsem z Tanner’s Corner.

Půjdu zavolat na policii a pak se sem vrátím a pokusím se vás dostat ven.

Prosím vás, pospěte si.

Bydlím zhruba est, sedm kilometrů odtud, ale mám přítele, který bydlí blí. Zavolám od něj na policii a pak se sem s ním vrátím. Ten kluk

je ozbrojen?

Já nevím. ádnou zbraň jsem neviděla. Ale nevím.

Tak klidně seďte, Mary Beth. Vechno zas bude v pořádku. Já moc často neběhám, ale dnes si trochu zasprintuju.

Mu se otočil a vyrazil přes pole.

Pane

Děkuji vám.

Ale mu její projev vděčnosti neregistroval. Sprintoval vysokou travou tak dlouho, a zmizel v lese, přičem se ani nezastavil, aby si sebral náčiní. Mary Beth zůstala stát před oknem a svírala v náručí láhev jako novorozené dítě.

19

Na druhé straně ulice naproti vězení viděla Sachsová Lucy Kerrovou, jak sedí na lavičce v parku před lahůdkářstvím a popíjí ledový čaj.

Přela přes cestu a obě eny si pokynuly na pozdrav.

Sachsová si vimla cedule před lahůdkářstvím: Vychlazené pivo.

Otočila se k Lucy.

Máte v Tanner’s Corner zákon o pití na ulici?

Jo, řekla Lucy. A bereme ho velice váně. Nařizuje, e pokud máte na ulici nějaký alkohol, musíte ho okamitě vypít.

Sachsové chvíli trvalo, ne pochopila, e to byl vtip. Zasmála se a řekla: Nemáte chu na něco silnějího?

Lucy zavrtěla hlavou. Tohle mi stačí.

O chvíli později vyla Sachsová z lahůdkářství s mexickým pivem, které jí bohatě pěnilo v plastikovém kelímku. Posadila se vedle policistky a začala jí vyprávět o rozhovoru mezi McGuirem a Fredericksem a o nápadu přivolat psychologa.

Doufám, e to zabere, řekla Lucy. Jim toti odhaduje, e v Outer Banks můou být tisíce starých domů. Musíme nějak zúit okruh pátrání.

Několik minut obě mlčely a pak Sachsová učinila poznámku o naprosté nepřítomnosti dětí ve městě.

To je fakt, řekla Lucy. Samotnou mě to nikdy nenapadlo, ale moc dětí tady váně není. Myslím, e větina mladých párů se odtud odstěhovala moná někam blí k dálnici nebo do větího města. Tanner’s Corner není zrovna vhodné místo pro člověka, který chce něčeho dosáhnout.

A co vy? zeptala se Sachsová. Vy děti máte?

Ne. Nikdy jsme je s Buddym neměli. A pak jsme se rozeli a já u si nikoho dalího nenala. Musím říct, e toho lituju ze veho nejvíc. e nemám děti.

Jak dlouho jste rozvedená?

Tři roky.

Sachsová byla překvapena, e se Lucy znovu nevdala. Byla velice atraktivní a měla nádherné oči. Kdy Sachsová pracovala v New Yorku jako profesionální modelka – ne se rozhodla jít v otcových lépějích a vydat se na dráhu policistky -, trávila spoustu času ve společnosti mnoha pohledných lidí. Jejich oči vak byly a příli často prázdné. A Amélie Sachsová věděla, e pokud člověk nemá krásné oči, nemůe být krásný ani on sám.

Vak vy si někoho najdete, utěovala Sachsová Lucy, a budete mít rodinu.

Mám svou práci, řekla Lucy rychle. Nemůu holt mít v ivotě vechno.

Cosi zde vak zůstalo nevyřčeno – Sachsová měla pocit, e si chce Lucy něco nechat pro sebe. Přemýlela, zda na ni má naléhat, či nikoliv. Nakonec se rozhodla jít na to oklikou.

Jen v okrese Paquenoke musí být dobrá tisícovka muů, kteří by s vámi rádi chodili.

Lucy chvíli mlčela a pak řekla: To je fakt, e nikam moc nechodím.

Váně?

Dalí odmlka. Sachsová pozorovala zapráenou a liduprázdnou ulici. Lucy se nadechla, aby něco řekla, ale pak se raději rozhodla pro dlouhé usrknutí ledového čaje. Nakonec vak jakoby z náhlého popudu přece jen vyhrkla:

Vzpomínáte si, jak jsem vám říkala, e jsem měla zdravotní problémy?

Sachsová přikývla.

Měla jsem rakovinu prsu. Nebyla v příli pokročilém stadiu, ale doktor říkal, e moná bude potřeba radikální zásah. Na obou stranách. A nakonec to tak dopadlo.

To je smůla, řekla Sachsová a účastně svratila čelo. Prola jste terapií?

Jo. Chvíli jsem byla pleatá. Zajímavý pohled. Lucy znovu upila ledového čaje. teď u mám čtyři roky remisi. Zatím je to dobré. Odmlčela se a pokračovala: Docela mi to vyrazilo dech, kdy jsem se to dozvěděla. Nikdo v rodině nic podobného neměl. Babička je zdravá jako řípa. A máma dodnes pracuje na plný úvazek v přírodní rezervaci Mattamuskeet. Dvakrát, třikrát ročně jezdí s tátou trampovat do Apalačských hor.

Take teď nemůete mít děti kvůli ozáření? zeptala se Sachsová.

Ale ne, dávali mi tít. Jene

sama nemám moc chuti s někým někam chodit. Víte přece, kam chlapi nejdřív zajídějí rukou, jen co se poprvé váně políbíte

Na tohle nemohla Sachsová vůbec nic namítnout.

Někdy se seznámím s nějakým příjemným muem, jdeme spolu na kávu nebo někam, jene já si pak do deseti minut začnu dělat starosti, co si o tom bude myslet. A nakonec to dopadne tak, e mu radi ani nezvedám telefon.

Take jste se u rodiny vzdala?

A budu starí, moná se seznámím s nějakým vdovcem s odrostlými dětmi. To by bylo prima.

Lucy to řekla jakoby nenuceně, ale Sachsová na jejím hlase poznala, e Lucy tuto větu opakuje a příli často sama pro sebe.

Moná kadý den.

Vy jste vdycky chtěla mít děti? zeptala se Sachsová.

Lucy svěsila hlavu.

Okamitě bych odevzdala odznak, jen kdybych mohla mít nějaké děti. Jene ivot se vdycky neubírá tím směrem, kterým chceme.

A vá mu vás po operaci opustil? Jake se jmenuje?

Bud. Ne hned. Ale docela brzo po ní. Jene mu to nemůu mít za zlé.

Proč to říkáte?

Co?

e mu to nemůete mít za zlé?

Prostě nemůu. Změnila jsem se a nakonec jsem byla úplně jiná. Změnila jsem se v člověka, o kterého se nikdy neucházel.

Sachsová chvíli mlčela a pak nadhodila: Lincoln je taky jiný. Víc jiný u snad ani být nemůe.

Lucy chvíli přemýlela. Take vy dva jste něco více ne jen jak se říká kolegové?

Přesně tak, řekla Sachsová.

Tuila jsem, e by to tak mohlo být. Lucy se zasmála. Hele, vy jste protřelá policistka z velkoměsta

, jaký vy máte názor na děti?

Ráda bych je měla. Táta vdycky chtěl mít vnoučata. On byl taky policajt. A straně se mu líbila představa tří generací u sboru. Myslel si, e by pak o nás v People mohl vyjít článek. On People zboňoval.

Proč ten minulý čas?

Před pár lety zemřel.

Zabili ho ve slubě?

Sachsová chvíli zvaovala odpověď a nakonec řekla: Měl rakovinu.

Lucy se na okamik odmlčela. Prohlíela si Sachsovou z profilu a pak se podívala směrem k vězení.

Můe mít děti? Lincoln?

V kelímku s pivem u opadla pěna a Sachsová se zhluboka napila.

Teoreticky ano.

A rozhodla se Lucy nesdělit, e právě dnes ráno v Neurologickém výzkumném ústavu v Avery vyla z Rhymova pokoje na chodbu, aby se zeptala doktorky Weaverové, zda chystaná operace nějak ovlivní Rhymovy vyhlídky, aby mohl mít v budoucnu děti.

Doktorka odpověděla, e nikoliv, a začala Sachsové vysvětlovat podrobnosti vnějího zásahu, který bude k jejímu otěhotnění nezbytně nutný. Pak se vak na chodbě objevil Jim Bell se ádostí o pomoc.

Stejně tak Sachsová Lucy neřekla, e Rhyme zatím vdy změnil téma, kdy před ním začala hovořit o dětech, a Sachsové nezbylo ne spekulovat, proč se Lincoln staví k této otázce tak odmítavě.

Mohl pro to mít celou řadu důvodů. Obavy, e zaloení rodiny ohrozí jeho kriminalistickou práci, kterou nutně potřeboval, aby se nezbláznil. Vědomí, e kvadruplegici se podle statistik doívají niího věku ne zdraví lidé. Anebo si chtěl moná zachovat alternativu, e se jednoho dne probudí a řekne si, e u má toho veho dost a nechce se mu dále ít. Nejspí ho vak k jeho postoji vedly vechny tyto důvody dohromady umocněné navíc přesvědčením, e on a Sachsová by jen sotva mohli být normálními rodiči (i kdy na druhou stranu: co vlastně dneska znamená být normální?).

Vdycky jsem si kladla otázku, jestli bych pracovala, kdybych měla děti, řekla zadumaně Lucy. A vy?

Já sice nosím zbraň, ale specializuji se na ohledávání místa činu. Přestala bych se prostě účastnit riskantních operací. A taky bych musela jezdit pomaleji. V garái v Brooklynu mi stojí camero, které má pod kapotou tři sta edesát koní. Neumím si moc představit, e by v něm sedělo některé z mých dětí. Zasmála se. Asi bych se musela naučit, jak se jezdí v kombíku Volvo s automatickou převodovkou. Moná bych si musela zaplatit hodiny.

U vás vidím, jak vyráíte z parkovitě a necháváte za sebou mouhy od gum.

Mezi oběma enami se rozhostilo ticho, to podivné ticho cizích lidí, kteří se podělili o svá tajemství a nyní si uvědomují, e s nimi nemohou pohnout dál.

Lucy se podívala na hodinky. Měla bych se vrátit na stanici. Pomůu Jimovi vyřizovat telefony ohledně Outer Banks.

Odhodila do koe prázdnou láhev od ledového čaje a zavrtěla hlavou.

Pořád myslím na Mary Beth. Přemýlím, kde je, jestli je v pořádku, jestli má strach.

Kdy to vak říkala, Amélie Sachsová nemyslela na Mary Beth, nýbr na Garretta Hanlona. Právě proto, e se bavili o dětech, si teď Sachsová představovala, jak by se asi cítila, kdyby ona sama měla syna, který by byl obviněn z vrady a únosu. A který by měl před sebou vyhlídku noci strávené ve vězení. A moná stovky nocí a moná i celých tisíců.

Lucy se odmlčela. Jdete taky?

Za minutku dvě.

Doufám, e vás jetě před odjezdem uvidím.

Chvilku se tady jetě zdrím. Lincoln má tu operaci pozítří a pak ho čeká asi týdenní rekonvalescence.

Lucy zmizela na ulici.

O pár minut později se otevřely dveře vězení a na ulici vyel Mason Germain. Sachsová ho jetě neviděla se usmát a Mason se neusmíval ani teď. Rozhlédl se po ulici, ale Sachsové si neviml.

Chvíli kráčel po rozbitém chodníku a pak zmizel do jedné budovy obchodu nebo baru mezi věznicí a okresním úřadem.

Po chvíli zastavilo na ulici auto a vystoupili z něj dva mui.

Garrettův obhájce Cal Fredericks a jakýsi podsaditý čtyřicátník.

Druhý mu měl na sobě koili a kravatu horní knoflík koile měl rozepnutý a nedbale uvázaný uzel proukované kravaty sputěný o pár centimetrů. Měl vyhrnuté rukávy a modré sportovní sako přehozené přes rameno. jeho světle hnědé kalhoty byly neskutečně zmačkané a v jeho obličeji se zračila laskavost učitele základní koly.

Oba mui veli do budovy.

Sachsová odhodila kelímek do odpadkového koe před lahůdkářstvím.

Přela prázdnou ulici a následovala mue do věznice.

20

Ve věznici představil Cal Fredericks Sachsovou doktoru Elliottovi Pennymu.

Á, tak vy pracujete s Lincolnem Rhymem? zeptal se doktor a velmi tím Sachsovou překvapil.

Ano.

Cal mi říkal, e Garretta dopadli předevím díky vám dvěma. Je tady? Myslím Lincoln.

Je v budově okresního úřadu. Ale pravděpodobně se tu moc nezdrí.

Máme jednoho společného přítele. Rád bych Lincolna pozdravil. Jestli mi to vyjde, zkusím se za ním zastavit.

Měl by tu být jetě asi hodinu, řekla Sachsová a otočila se ke Calu Fredericksovi. Můu se vás na něco zeptat?

Jistě, paní, odpověděl obhájce obezřetně; Sachsová přinejmením teoreticky pracovala pro nepřátelskou stranu.

Kdy s Garrettem před chvílí mluvil Mason Germain, zmínil se o Lancasteru. Co to je?

Vazební věznice pro pachatele násilných trestných činů. Garrett tam bude po obalobě přemístěn a zadrován a do doby konání procesu.

To je věznice pro mladistvé?

Ne, ne. Pro dospělé.

Jene jemu je estnáct, namítla Sachsová.

To ano, ale pokud to nějak nezdůvodníme, bude ho McGuire soudit jako dospělého.

Je to tam zlé?

Myslíte v Lancasteru? Advokát pokrčil útlými rameny. Ublíí mu tam. Tomu neujde. Nedokáu říct, jak těce. Ale určitě mu tam ublíí. Kluk jako on se tam dostane a na úplný konec potravního řetězce.

A nedá se nějak izolovat?

Tam ne. Je to věznice pro celou populaci. V podstatě taková jedna velká zadrovací vazba. Můeme jen doufat, e nám tam na něj dozorci dají pozor.

A co kauce?

Fredericks se zasmál. ádný soudce na světě vám na podobný případ nestanoví kauci. Ten kluk by se při první příleitosti vypařil.

A nedá se něco udělat, aby se dostal do jiné věznice? Lincoln má pár přátel v New Yorku.

V New Yorku? Fredericks věnoval Sachsové uhlazený, ale jízlivý jianský úsměv. Myslím, e jině od Mason-Dixonovy linie u newyortí přátelé vůbec nic neznamenají. A moná u ani západně od řeky Hudson. Kývl směrem k doktoru Pennymu. Kdepak, nejlepí monost je přimět Garretta ke spolupráci a pak vypracovat rozumnou obhajobu.

A neměli by tu být jeho náhradní rodiče?

Ale jo, měli. Volal jsem jim, ale Hal mi vzkázal, aby si kluk poradil sám. Dokonce mi ani nedal k telefonu Maggie tedy jeho matku.

Jene Garrett se nemůe rozhodovat sám, namítla Sachsová. Je to jetě chlapec.

Ne dojde na obalobu nebo na dohodu, soud mu přidělí opatrovníka, vysvětloval Fredericks. Nebojte se, vak on se o něj někdo postará.

Sachsová se otočila k doktorovi. A co budete dělat vy? Ten test prázdného křesla?

Doktor Penny se podíval na obhájce, který kývl na souhlas.

V podstatě to ádný test není, vysvětlil Sachsové. Jde o jistý druh celostní terapie behaviorální metody, o ní je známo, e přináí velice rychlé výsledky při pochopení určitých vzorců chování. Řeknu Garrettovi, aby si představil, e Mary Beth před ním sedí v křesle, a nechám ho s ní rozmlouvat. Chci, aby jí vysvětlil, proč udělal, co udělal. Doufám, e ho tak přiměji k pochopení, e Mary Beth musí být velice rozruená a vyděená a e on se dopustil něčeho nesprávného. Garrett by pak měl pochopit, e bude lepí, kdy nám řekne, kde Mary Beth je.

A zabere to?

Metoda nebyla vyvinuta přímo pro tento druh situací, ale domnívám se, e by mohla přinést výsledky.

Fredericks se podíval na hodinky. Jste připraven, doktore?

Penny přikývl.

Tak pojďme. Doktor s Fredericksem zmizeli ve vyetřovací místnosti.

Sachsová chvíli přelapovala, pak si nalila z ledničky sklenici vody a pomalu ji začala usrkávat. Kdy policista u přepáky obrátil pozornost zpátky k novinám, Sachsová rychle proklouzla dveřmi do pozorovací místnosti, kde stála videokamera určená k nahrávání výpovědí podezřelých. Místnost byla prázdná. Sachsová za sebou zavřela dveře, posadila se a nakoukla do vyetřovací místnosti.

Viděla, jak Garrett sedí na idli uprostřed. Doktor seděl za stolem a Cal Fredericks si vybral místo v rohu. Ruce měl zkříené na prsou a nohu přehozenou přes nohu, take jetě více odhaloval výku svých masivních podpatků.

Třetí idle byla prázdná a stála naproti Garrettovi.

Na stole se nacházely orosené plechovky s kolou.

Přes laciný chraplavý reproduktor nad poloprůhledným zrcadlem slyela Sachsová hlasy přítomných.

Garrette, já jsem doktor Penny. Jak se máte?

ádná odpověď.

Je tu trochu horko, e?

Garrett stále neodpovídal. Hlavu měl sklopenou a ukal prostředníčkem o palec. Sachsová ten zvuk neslyela, ale přistihla se, e si sama zarývá palec do kůe ukazováčku. Ucítila na prstu vlhkost a spatřila krev. Přestaň sakra, přestaň, přikázala si a přinutila se svěsit ruce podél těla.

Garrette, jsem tady, abych vám pomohl. Spolupracuji s vaím obhájcem, tady s panem Fredericksem, a oba se vám snaíme zajistit co nejnií trest za to, co se stalo. Můeme vám pomoci, ale potřebujeme, abyste s námi spolupracoval.

Tady doktor si s vámi promluví, Garrette, řekl Fredericks. Budeme se snait zjistit pár věcí. Ale vechno, co nám řeknete, zůstane jen mezi námi. Bez vaeho svolení to nikomu dalímu nesdělíme. Rozumíte?

Garrett přikývl.

Pamatujte si, Garrette, začal doktor, e my jsme ti hodní. Jsme na vaí straně

Tak a teď bych rád něco vyzkouel.

Sachsová upírala oči na Garrettův obličej.

Garrett si pokrábal strup a řekl: Tak jo.

Vidíte támhletu idli?

Penny ukázal na idli a chlapec na ni pohlédl.

Vidím.

Zahrajeme si takovou hru. Budete předstírat, e na té idli sedí někdo moc důleitý.

Jako třeba prezident?

Ne, myslím někoho, kdo je důleitý pro vás. Budete si představovat, e sedí přímo před vámi. Chci, abyste s tím člověkem mluvil. A chci, abyste s ním mluvil naprosto upřímně. Budete mu říkat, co vás právě napadne. Budete se mu svěřovat se vemi tajemstvími. Pokud se na něj budete zlobit, klidně mu to řeknete. Pokud ho milujete, řeknete mu to taky. Pokud po něm touíte jako byste touil po dívce -, řeknete mu to. Pamatujte si, e můete říkat úplně vechno. Nikdo se na vás nebude zlobit.

To mám jen tak mluvit do idle? zeptal se Garrett psychologa. Proč?

Například proto, e pak budete mít lepí pocit z nepříjemných událostí, které se dnes seběhly.

Z toho, e mě chytli?

Sachsová se usmála.

Penny rovně potlačil úsměv a posunul prázdnou idli o něco blíe ke Garrettovi.

Představte si, e tady před vámi sedí někdo důleitý. Řekněme třeba Mary Beth McConnellová. e jí chcete něco říct a teď k tomu máte příleitost. Něco, co jste jí nikdy předtím neřekl, protoe to pro vás bylo příli těké nebo příli děsivé. Něco opravdu důleitého. Ne jen nějaké nesmysly.

Garrett se nervózně rozhlédl po místnosti a podíval se na advokáta, který povzbudivě přikývl. Chlapec se zhluboka nadechl a pomalu se uvolnil.

Dobře. Myslím, e jsem připravený.

Výborně. Take si představte, e je Mary Beth v

No jo, ale já nechci nic říkat jí, přeruil doktora Garrett.

Ne?

Garrett zavrtěl hlavou.

Jí u jsem řekl vechno, co jsem chtěl.

A nic dalího pro ni na srdci nemáte?

Garrett zaváhal.

Já nevím

Moná. Já jen

já jen, e bych si na té idli radi představoval někoho jiného.

Dobře, ale zůstaňme jetě chvíli u Mary Beth. Říkal jste, e byste jí moná přece jen chtěl něco říct. Promyslete si to. Třeba jí chcete říct, e vás zklamala nebo vám ublíila. Nebo e vás rozčílila a vy si s ní chcete vyřídit účty. Nebo cokoliv jiného, Garrette. Můete jí říct cokoliv. To je úplně v pořádku.

Garrett pokrčil rameny. Já nevím

Musí to být zrovna ona? Nemůe to být někdo jiný?

Řekněme, e v tuto chvíli to musí být právě Mary Beth.

Náhle se Garrett otočil k poloprůhlednému zrcadlu a zadíval se přímo do místa, kde seděla Sachsová. Sachsová si bezděčně poposedla, jako by Garrett o její přítomnosti věděl, přestoe ji nemohl vidět.

Podívala se na jeho úpěnlivé oči a znovu odvrátila zrak.

Chlapec se otočil zpátky k doktoru Pennymu.

No dobrá. Asi bych jí řekl, e jsem rád, e je v bezpečí.

Doktor se rozzářil.

Výborně, Garrette. Tak začněme. Řekněte jí, e jste ji zachránil. A řekněte jí proč.

Ukázal na idli.

Garrett neklidně zíral do prázdné idle.

Byla v Blackwater Landing a

Ne, nezapomeňte, e mluvíte přímo s ní. Chovejte se, jako by seděla tady na idli.

Garrett si odkalal. Bylas v Blackwater Landing. A tam je to moc, moc nebezpečné. V Blackwater Landing můe být člověk zraněn nebo dokonce zabit. Měl jsem o tebe strach. Nechtěl jsem, aby ten mu v pláti ublíil i tobě.

Mu v pláti? zeptal se psycholog.

Ten, který zabil Billyho.

Doktor pohlédl skrz Garretta na advokáta, který zavrtěl hlavou.

Víte, Garrette, začal doktor Penny, jene i kdy jste Mary Beth moná opravdu zachránil, ona by si mohla myslet, e udělala něco, čím vás rozzlobila.

Rozzlobila? Ale ona mě přece nerozzlobila.

No, odvedl jste ji přece od rodiny.

Odvedl jsem ji, aby byla v bezpečí. Garrett si vzpomněl na pravidla hry a podíval se na idli. Odvedl jsem tě, abys byla v bezpečí.

Nemohu se ubránit dojmu, pokračoval psycholog mírně, e chcete říct jetě něco dalího. Měl jsem u vás ten pocit u dříve e máte na srdci něco velice důleitého, ale nechcete to říct.

Také Sachsová zahlédla v Garrettově obličeji něco podobného.

Oči měl ztrápené, ale psychologova hra ho naprosto pohltila. Co se mu teď asi honí hlavou? Co vechno ví? Opravdu existuje něco, co by chtěl zoufale říct. Ale co? Garrett sklopil oči a zadíval se na své dlouhé a pinavé nehty.

No, moná tu přece jen něco je.

Poslouchám vás.

Kdy

to je straně těké.

Cal Fredericks se předklonil a s tukou nad papírem trpělivě vyčkával.

Představte si to, vybízel Garretta doktor Penny. Mary Beth sedí přímo před vámi a čeká. Přeje si, abyste to řekl.

Váně? zeptal se Garrett. Myslíte, e si to přeje?

Ano, ujistil ho Penny. Chcete jí říct něco o místě, kde se právě nachází? Na které jste ji odvedl? Chcete jí říct, jak to tam vypadá? Třeba jí chcete povědět, proč jste ji odvedl právě tam.

Ne, řekl Garrett. O tom jsem mluvit nechtěl.

Tak o čem jste chtěl mluvit?

Hlas se mu zlomil.

Vím, e je to obtíné.

Také Sachsová se na idli předklonila. No tak, říkala si v duchu. No tak, Garrette. My ti chceme pomoct. Proč nám nejde naproti?

Doktor Penny pokračoval hypnotickým hlasem: Tak prosím, Garrette. Mary Beth sedí na idli přímo před vámi. Čeká. Přemýlí, co jí asi chcete říct. Mluvte s ní.

Přistrčil ke Garrettovi plechovku s kolou, Garrett ji sebral oběma rukama uvězněnýma v poutech a několikrát si dlouze lokl. Po krátké pauze psycholog pokračoval:

Tak copak jí tak zoufale touíte říct? Co je pro vás tak důleité? Vidím na vás, e jí to chcete prozradit. Vidím, e jí to potřebujete sdělit. A myslím si, e i ona to potřebuje slyet.

Penny opět přistrčil prázdnou idli blí.

Ona tady sedí, Garrette, sedí tu přímo před vámi a dívá se na vás. Určitě jste jí chtěl něco říct, ale nedokázal jste to. Tak teď máte příleitost. Povězte to.

Garrett si znovu lokl koly. Sachsová si vimla, e se mu třesou ruce. Co teď asi přijde? přemýlela. Co má Garrett na jazyku? V tu chvíli Garrett vylekal oba mue v místnosti, kdy se náhle předklonil a vyhrkl:

Moc, moc se mi líbí, Mary Beth

, a

a myslím, e tě miluju.

Několikrát se zhluboka nadechl, několikrát horečně zaukal nehty, nervózně sevřel po stranách opěradlo idle a sklopil hlavu, rudou jako západ slunce.

Tohle jste jí chtěl říct? zeptal se psycholog.

Garrett přikývl.

A jetě něco?

Ehm, ne.

Tentokráte to byl doktor Penny, kdo pohlédl na advokáta a zavrtěl hlavou.

Pane

doktore, ozval se Garrett. Můu se vás na něco zeptat?

Prosím, Garrette.

Teda

, moc rád bych tady měl jednu kníku, kterou mám doma. Jmenuje se Miniaturní svět. lo by to nějak zařídit?

Uvidíme, co se dá dělat, řekl Penny a podíval se skrz Garretta na Frederickse, který zklamaně obrátil oči v sloup.

Oba mui vstali a oblékli si sako.

Prozatím je to vechno, Garrette.

Chlapec přikývl.

Sachsová rychle vstala a vyla do vězeňské kanceláře. Policista za přepákou si jejího pehování neviml.

Fredericks s Pennym vyli z vyetřovací místnosti a Garrett byl odveden zpátky do cely.

Ve dveřích se objevil Jim Bell. Fredericks ho představil Pennymu a erif se zeptal:

Tak co?

Fredericks zavrtěl hlavou. Vůbec nic.

Právě jsme byli u policejního soudce, řekl Bell ponuře. V est hodin ho obviní a jetě dneska večer ho převezou do Lancasteru.

Dnes večer? zeptala se Sachsová.

Bude pro něj lepí, kdy zmizí z města. Je tu a příli mnoho lidí, kteří by nejradi vzali zákon do vlastních rukou.

Zkusím to s ním později, nabídl se Penny. Momentálně je silně rozruený.

Jasně e je rozruený, zabručel Bell. Právě jsme ho zatkli za vradu a únos. To by rozruilo i mě. V Lancasteru si s ním dělejte, co chcete, ale McGuire u mu háe na krk paragrafy a do dvou hodin ho odtud odváíme. A mimochodem, Cale, jestli má zájem o nějakou dohodu, tak sebou mrskni, protoe McGuire to chce přehodnotit na vradu prvního stupně.

V budově městského úřadu nala Sachsová Rhyma v přesně tak mizerné náladě, jakou u něho čekala.

Hele, Sachsová, pomoz tady chudákovi Benovi s těmi přístroji a odjídíme. Říkal jsem doktorce Weaverové, e se vrátím jetě letos.

Sachsová vak jen stála u okna a dívala se ven.

Rhyme, začala nakonec.

Rhyme zvedl hlavu a podíval se úkosem na Sachsovou, jako by zkoumal nějaký stopový důkaz, který nedokáe identifikovat.

Tohle se mi nelíbí, Sachsová.

Co?

Ani trochu se mi to nelíbí. Ne, Bene, nejdřív z toho musí sundat armaturu, ne to začne balit.

Armaturu? Ben právě zápasil s krabicovitým ALS alternativním světelným zdrojem, který se pouívá k zachycení látek neviditelných pouhým okem.

Tu hůlku, vysvětlila mu Sachsová a ujala se balení přístroje sama.

Díky. Ben začal smotávat kabel od počítače.

Ten tvůj pohled, Sachsová, pokračoval Rhyme. Ten se mi nelíbí. Tvůj pohled a tón tvého hlasu.

Bene, řekla Sachsová, mohl bys nás nechat pár minut o samotě?

Ne, nemohl, odsekl Rhyme. Nemáme čas. Musíme se sbalit a vypadnout.

Pět minutek, řekla Sachsová Benovi.

Ben se díval střídavě na Rhyma a na Sachsovou, a jeliko na něj Sachsová shlíela prosebným pohledem a nikoliv vztekle jako Rhyme, zvítězila a Ben odkráčel z místnosti.

Rhyme se ji pokusil předběhnout.

Sachsová, udělali jsme, co jsme mohli. Zachránili jsme Lydii. Dopadli jsme pachatele. Určitě přistoupí na dohodu a prozradí jim, kde ukrývá Mary Beth.

Neřekne jim vůbec nic.

Ale to u není ná problém. My u nic dalího

Myslím, e to neudělal.

e Mary Beth nezavradil? To moná ne, ale

Ne. e nezabil Billyho.

Rhyme kubl hlavou, aby si odhodil z čela dotěrný pramínek vlasů.

Take ty váně věří té jeho historce o chlápkovi v lutohnědém pláti, o které se mi zmiňoval Jim?

Ano, věřím.

Sachsová, ten kluk to neměl lehké a tobě je ho líto. Mně je ho taky líto. Ale

To s tím nemá nic společného.

Má pravdu, nemá, souhlasil Rhyme. Jediné, na čem záleí, jsou důkazy. A ty důkazy nám naznačují, e ádný chlap v pláti neexistuje a Garrett je vinen.

Ty důkazy jen naznačují, e je vinen, Rhyme. Ale neprokazují to. Důkazy lze vykládat spoustou různých způsobů. A kromě toho mám i já svůj vlastní důkaz.

A to?

Poádal mě, abych se za něj starala o ten jeho hmyz.

No a?

Tobě nepřipadá docela zvlátní, e se chladnokrevný zabiják zajímá, co se stane s tím jeho zatraceným hmyzem?

To není ádný důkaz, Sachsová. Je to jeho strategie. Psychologická válka s cílem prolomit nai obranu. Nezapomeň, e ten kluk je velice chytrý. Má vysoké IQ a ve kole měl dobré známky. A jen se podívej, co čte. Samé knihy na palici. Kromě toho se hodně přiučil od hmyzu. A hmyz je mimo jiné typický tím, e nemá morálku. Stará se pouze o vlastní přeití. Tohle je poučení, které si od něj vzal. Takhle se vyvíjel u jako dítě.

Vzpomíná, jak nám nastrail tu past? Tu díru zakrytou větvemi?

Rhyme přikývl.

Byla jen půl metru hluboká. A srní hnízdo uvnitř bylo úplně prázdné. Bez srňů. A ta láhev s čpavkem byla nastraená tak, aby nikomu neublíila. Měla ho jen varovat, e jsme se přiblíili k mlýnu.

To není empirický důkaz, Sachsová. Podívej se třeba na ten zkrvavený kapesník.

Tvrdí, e jen masturboval. A e se pak Mary Beth bouchla do hlavy a on jí tím kapesníkem otřel ránu. Kdyby ji navíc znásilnil, proč by pouíval papírový kapesník?

Aby po sobě uklidil.

To nezapadá do ádného profilu znásilnění, který znám.

Rhyme začal citovat ze své vlastní kriminalistické příručky:

Profil je rádce. Důkaz je

Bůh, doplnila ho Sachsová. No dobrá. Ale na místě činu byla spousta otisků bot. Vzpomeň si, jak to tam bylo polapané. A některé z těch otisků mohly patřit tomu mui v pláti.

Jene na vraedném nástroji se ádné dalí otisky nenaly.

Garrett tvrdí, e ten mu měl rukavice.

Nenaly se ani otisky textury kůe.

Ty rukavice mohly být látkové. Nech mě to vyzkouet a

Mohly by, mohly by

Nech toho, Sachsová, to vechno jsou jen čiré spekulace.

Ale měl jsi ho slyet, kdy mluvil o Mary Beth. Dělal si o ni starosti.

Hrál to na vás. Jak zní moje pravidlo číslo jedna?

Ty má spoustu pravidel číslo jedna.

Rhyme se nenechal vyvést z míry. ,Svědkům nelze věřit.

Ne, on ji miluje, záleí mu na ní. On opravdu věří, e ji chrání.

Do rozhovoru se vloil muský hlas: A on ji skutečně chrání.

Sachsová s Rhymem pohlédli ke dveřím. Stál tam doktor Elliott Penny.

Chrání ji před sebou samotným, dodal.

Sachsová ho představila Rhymovi.

Chtěl jsem vás poznat, Lincolne, řekl doktor Penny. Specializuji se na soudní psychologii. Loni jsem byl na jedné konferenci s Bertem Markhamem a on se tam o vás velmi pochvalně vyjadřoval.

Bert je můj dobrý přítel, řekl Rhyme. Nedávno ho jmenovali éfem soudního oddělení chicagské policie.

Já se vám chtěl jen představit, odpověděl Penny a kývl směrem k chodbě. Garrettův obhájce se právě domlouvá se státním zástupcem, ale mám takový dojem, e výsledek jejich rozhovoru nebude pro chlapce právě příznivý.

Jak jste to myslel, e ji chrání před sebou samotným? zeptala se Sachsová. Myslíte, e trpí rozdvojením osobnosti?

Ne, odvětil doktor, jako by ho neskrývaný skepticismus Sachsové vůbec netrápil. O nějakou duevní nebo emoční poruchu se zde v kadém případě jedná, ale rozhodně nejde o nic tak exotického jako roztěpení osobnosti. Garrett si velice přesně uvědomuje, co Mary Beth a Billymu Stailovi provedl. Jsem si naprosto jist, e tu dívku skutečně někde ukryl, aby ji uchránil před Blackwater Landing, kde pravděpodobně v posledních letech zavradil i ostatní oběti. A taky vystrail toho chlapce jake se to jmenoval? toho Wilkese natolik, e spáchal sebevradu. A domnívám se, e ve stejné době, kdy zavradil Billyho, měl rovně v plánu znásilnit a zavradit i Mary Beth, ale ta část jeho osobnosti, která tu dívku cituji miluje, mu to nedovolila. Odvlekl ji tedy co nejrychleji z Blackwater Landing, aby jí neublíil. Myslím, e ji skutečně znásilnil, i kdy se podle něj nejednalo o znásilnění, nýbr o pouhé dovrení ně
čeho, co on sám pokládá za jejich vzájemný vztah. Za stejný vztah, jaký existuje mezi novomaneli na svatební cestě. I přesto vak cítil potřebu ji zavradit, a tak se druhého dne vrátil do Blackwater Landing a nael si náhradní obě, toti Lydii Johanssonovou. Bezpochyby měl v úmyslu ji zavradit namísto Mary Beth.

Jestli tohle má být vae svědectví v jeho prospěch, utrousila kysele Sachsová, doufám, e za ně nevystavíte účet obhajobě.

Penny zavrtěl hlavou. Podle důkazů, o kterých jsem se zatím dozvěděl, půjde ten kluk do vězení bez ohledu na odborné posudky.

Tak to se mýlíte, řekla Sachsová. Já si toti nemyslím, e Garrett toho kluka zabil. A jsem přesvědčena, e ten únos taky není tak černobílý, jak se nám ho snaíte vykreslit.

Penny pokrčil rameny.

Mé odborné stanovisko zní, e to udělal. Samozřejmě jsem jetě neprovedl vekeré testy, ale ten chlapec vykazuje jasné známky asociálního a sociopatického chování a to podle vech tří hlavních diagnostických systémů: Mezinárodní klasifikace chorob, DSM-IV i Revidovaneho katalogu psychopatie. Pochopitelně na něm provedu kompletní sadu testů. Ale u teď se u něj zřetelně projevuje bezcitná asociální a kriminální osobnost. Má vysoké IQ, projevují se u něj vzorce strategického uvaování a vysoce organizovaného nezákonného chování, nedává najevo ádné výčitky

Jedná se o velice nebezpečnou osobu.

Sachsová, zeptal se Rhyme, o co ti jde? Tohle u není ná problém.

Sachsová si nevímala ani Rhyma, ani jeho pichlavých očí.

Ale doktore, to

Penny zvedl ruku. Mohu se na něco zeptat já vás?

Prosím.

Máte děti?

Sachsová zaváhala.

Ne, odpověděla. Proč?

Pak je zcela pochopitelné, e s ním soucítíte myslím, e s ním tak trochu soucítíme vichni -, ale dost moná tento cit zaměňujete s latentním mateřským pudem.

Co to znamená?

Chci říci, pokračoval psycholog, e pokud v sobě sama chováte touhu mít děti, nemusíte mít na otázku viny či neviny estnáctiletého chlapce vdy zcela objektivní náhled. To se týká zejména sirotků; kteří mají za sebou těká ivotní období.

Ujiuji vás, e já mám dokonale objektivní náhled, odsekla Sachsová. Jene v tomhle případě spolu nehraje celá řada věcí. Garrettovy motivy vůbec nedávají smysl a navíc

Motivy jsou nejslabím článkem důkazního řetězce, Sachsová, to přece ví, ozval se Rhyme.

Přestaň u konečně s těmi svými poučkami, Rhyme, zabručela Sachsová.

Doktor Penny pokračoval: Slyel jsem, jak se Cala Frederickse vyptáváte na Lancaster, jak zjiujete, co s tím chlapcem bude, a jak se ptáte, jestli byste mu nemohla pomoci.

Sachsová zvedla obočí.

A já si myslím, e mu pomoci můete, řekl psycholog. Nejlepí, co pro něj můete udělat, je strávit s ním nějaký čas. Okres Paquenoke má vyčlenit jednoho pracovníka, který bude spolupracovat se soudně přiděleným opatrovníkem. Budete potřebovat povolení, ale jsem si jist, e byste tu funkci mohla zastávat. Garrett by se vám dokonce v otázce Mary Beth mohl začít svěřovat.

Zatímco to Sachsová zvaovala, objevil se ve dveřích Thom a tázavě zvedl nad rozhovorem s Pennym obočí.

Venku čeká dodávka, Lincolne.

Rhyme se naposledy podíval na mapu a pak se otočil ke dveřím.

Take a zase někdy budete chtít vytáhnout trn z paty, přátelé

Do místnosti veel Jim Bell a poloil ruku na Rhymovo necitlivé rameno.

U organizujeme pátrání v Outer Banks. Při troe těstí ji za pár dní máme. Ani nevím, jak vám mám poděkovat, Lincolne.

Rhyme odbyl projevy díků kývnutím a popřál erifovi hodně těstí.

Přijedu vás navtívit do nemocnice, Lincolne, ozval se Ben. A vezmu s sebou láhev skotské. Kdy vám dovolí začít zase pít?

Včera bylo pozdě.

Pomůu to tu Benovi dokončit, oznámila Rhymovi Sachsová.

Jestli chcete, odvezeme vás pak do Avery, nabídl se Bell.

Sachsová přikývla. Díky. Co nevidět za tebou přijedu, Rhyme.

Rhyme vak u byl, jak se zdálo, dávno z Tanner’s Corner pryč přinejmením v mylenkách a vůbec jí neodpověděl. Sachsová slyela pouze slábnoucí vrnění vozíku Storm Arrow, který zmizel na chodbě.

O patnáct minut později ji sloili větinu laboratorních přístrojů, Sachsová poděkovala Benu Kerrovi za dobrovolnou výpomoc a poslala ho domů.

Sotva Ben odeel, objevil se vedle Sachsové Jesse Corn. Sachsová přemýlela, zda náhodou nelelkoval na chodbě a nečekal na první příleitost mluvit s ní o samotě.

To je teda sekáč, co? začal. Myslím pan Rhyme, upřesnil a začal skládat na hromadu krabice, které vůbec nebylo potřeba skládat.

To tedy je, řekla Sachsová nezúčastněně.

Ta operace, na kterou půjde, mu nějak pomůe?

Zabije ho. Přihorí mu, udělá z něj ivou mrtvolu.

Ne.

Sachsová čekala, e se Jesse zeptá: Tak proč na ni jde?

Policista vak pouze poznamenal: Někdy člověk prostě cítí potřebu udělat alespoň něco. Bez ohledu na to, jak je to beznadějné.

Sachsová pokrčila rameny.

Ano, někdy ano, pomyslela si v duchu.

Zacvakla zámky kufříku na mikroskop a svinula poslední elektrický kabel. Vimla si, e na stole leí hromádka knih, které nala v Garrettově pokoji v domě jeho pěstounů. Vzala do ruky knihu s názvem Miniaturní svět, o kterou Garrett ádal doktora Pennyho.

Otevřela ji, prolistovala několik stránek a začetla se do jedné pasáe.

Na světě ije 4500 známých druhů savců, ale plných 980 000 známých druhů hmyzu a dalí dva a tři miliony druhů na své objevení teprve čekají. Rozmanitost a ohromující přizpůsobivost těchto tvorů vak nevzbuzuje pouze prostý obdiv. Člověku se v této souvislosti nutně dere na mysl výraz biofilie, který zavedl harvardský biolog a entomolog E. D. Wilson, aby jím označil citovou náklonnost lidi k ostatním ivým organismům. Člověk má bezpochyby dostatek důvodů vybudovat si k hmyzu stejně vřelý vztah, jaký dnes chová k domácím psům, dostihovým koňům a pochopitelně také k ostatním lidem.

Sachsová vykoukla do chodby, kde byli Cal Fredericks s Bryanem McGuirem stále plně zabráni do komplikovaných právních tanečků.

Prudce zavřela knihu a v uích se jí rozezněla slova doktora Pennyho.

Strávit s ním nějaký čas

Jít dneska na střelnici by asi bylo trochu přehnané, ozval se Jesse. Ale co byste řekla na álek kávy?

Sachsová se musela v duchu smát. Take přece jen pozvání do Starbucks.

Asi bych neměla. Chci odnést tu kníku do věznice.

A pak se musím vrátit do nemocníce v Avery. Třeba někdy jindy.

Jasně.

21

V baru Eddie’s jeden blok od věznice prohlásil Rich Culbeau přísně: Todle není hra.

Vak já si nemyslím, e je to hra, bránil se Sean O’Sarian.

Akorát jsem se zasmál. Prostě jsem se jen zasmál, sakra. Koukal jsem se támhle na tu reklamu. Kývl k zamatěnému televizoru nad výčepem. Jak se ten chlápek snaí dostat na letitě a jeho fáro je

Jene ty to dělá a příli často. Dělá si ze veho psinu a nedává pozor.

No jo. U poslouchám. Vniknem tam zezadu. Dveře budou otevřený.

Na to jsem se chtěl zrovna zeptat, řekl Harris Tomel. Zadní dveře od věznice nejsou nikdy otevřené. Pořád jsou zamčené a zevnitř mají závoru.

Závora bude zvednutá a dveře odemčené. Jasný?

Kdy myslí, řekl Tomel skepticky.

Take dveře budou otevřené, pokračoval Culbeau, my tam vniknem a na stole bude leet klíč od jeho cely. Na tom malém kovovém stolku. Víte, který myslím?

Ten stůl znali samozřejmě vichni. Kadý, kdo někdy strávil noc ve vazební věznici v Tanner’s Corner, si musel odřít holeně o ten zatracený stůl přiroubovaný k podlaze u dveří – zvlá kdy byl opilý.

Jasně, pokračuj, řekl O’Sarian, který teď dával dobrý pozor.

Odemkneme si celu a vlezeme dovnitř. Já toho kluka postříkám slzákem a přehodím mu přes hlavu pytel. Budu mít s sebou krokusovej vak, co v nich topím koata, přetáhnu mu ho přes hlavu a vyvedu ho zadem. Můe si křičet, jak chce, a stejně ho nikdo neuslyí. Harrisi, ty bude čekat venku s náklaďákem. Zacouvá s ním rovnou ke dveřím a bude mít pořád zařazenou rychlost.

A kam ho povezem? zeptal se O’Sarian.

K sobě rozhodně ne, řekl Culbeau a přemýlel, jestli si O’Sarian opravdu myslel, e povezou uneseného Garretta k někomu z nich domů. Protoe jestli si to myslel, tak je jetě hloupějí, ne se Culbeau domníval.

Do staré garáe u kolejí.

Prima, souhlasil O’Sarian.

Mám tam propanbutanovou pájecí lampu. Vytáhnem ji na něj a vsadím se, e nám do pěti minut vyklopí, kde je Mary Beth schovaná.

A pak, ho

O’Sarianův hlas se zlomil.

Co? vytěkl Culbeau a zaeptal: Nechce snad říct něco, co se ti ani nechce vyslovit nahlas?

O’Sarian ztiil hlas.

To ty jsi říkal, e na něj vytáhnem pájecí lampu. To mi připadá stejně hrozný, jako kdy se tě ptám, co s ním provedem potom.

S tím musel Culbeau souhlasit, i kdy pochopitelně O’Sarianovi neřekl, e má výjimečně pravdu. Místo toho spiklenecky utrousil:

Nehody se občas stávají.

To teda jo, přitakal Tomel.

O’Sarian si chvíli pohrával s víčkem od pivní láhve a vydloubával si s ním pínu za nehty. Nato nasadil mrzutý výraz.

Co je? zeptal se Culbeau.

To je docela riskantní. Snazí by bejvalo chytit ho v tom lese. U toho mlýna.

Jene on u v tom lese není, poznamenal Tomel.

O’Sarian pokrčil rameny. Jen tak přemýlím, jestli to za ty prachy stojí.

Chce z toho vycouvat? Na tuhle práci stačí dva. Culbeau se pokrábal ve vousech a pomyslel si, e v tomhle vedru by se asi měl oholit, ale pak by mu zase byla více vidět dvojitá brada. Milerád ty prachy rozdělím na dva díly místo na tři.

Né, ty ví, e mi o to nejde. Vecko je v pohodě.

O’Sarianovy oči opět zabloudily k televizoru. Jeho pozornost tentokráte upoutala nějaká telenovela; zálibně vrtěl hlavou a s rozířenýma očima si prohlíel jednu z hereček.

Počkejte, řekl Tomel a díval se z okna. Koukněte se, dodal a ukázal ven. Docela slunej pohled. Zvedá mě ze idle a mýho ptáka taky.

Po ulici kráčela rudovlasá policistka z New Yorku, která to tak zatraceně dobře uměla s noem, a v ruce nesla knihu.

S tou bych si teda uměl poradit, utrousil O’Sarian.

Culbeau si vak dobře pamatoval na její chladné oči a pičku noe pevně pod O’Sarianovou bradou.

Tenhle pomeranč za vymačkání nestojí, řekl.

Rudovláska vela do věznice.

O’Sarian si toho viml.

To je teda pořádný krt přes rozpočet.

Ne, není, řekl Culbeau pomalu. Harrisi, přistav tam ten náklaďák. A nech putěnej motor.

Ale co ona? zeptal se Tomel.

Mám spoustu slzáku.

Uvnitř věznice se Nathan Groomer opřel o opěradlo vratké idle a kývl na Sachsovou.

Poblázněnost Jesseho Corna u byla poněkud únavná, a tak byl Nathanův formální úsměv pro Sachsovou úlevou.

Dobrý den, slečno.

Vy jste Nathan, e?

Jo.

To je krásná vábnička. Sachsová se dívala na Nathanův stůl.

Myslíte tuhle starou? zeptal se Nathan skromně.

Co je to?

Kachna divoká. Je asi rok stará.

Vy si je děláte sám?

Je to můj koníček. V hlavní budově mám na stole pár dalích. Jestli chcete, klidně si je prohlídněte. Myslel jsem, e u odjídíte.

Za chvíli. Jak se mu vede?

Komu? erifu Bellovi?

Ne, myslím Garrettovi.

Jó, to já nevím. Mason se tu za ním stavil a mluvil s ním. Snail se ho přesvědčit, aby vyklopil, kde je ta holka. Ale Garrett mu nic neřekl.

Take Mason je teď tady?

Ne, u odeel.

A co erif Bell a Lucy?

Ne, ne, vichni u jsou pryč. Vrátili se na úřad. Chtěla jste něco?

Garrett si přál tuhle kníku. Sachsová zvedla knihu. Nevadilo by vám, kdybych mu ji předala?

Co je to, bible?

Ne, kniha o hmyzu.

Nathan knihu sebral a pečlivě ji prohlédl zřejmě v ní hledá zbraně, pomyslela si Sachsová. Po chvíli jí knihu vrátil.

Ten kluk je divnej. Jako postava z hororu. Moná byste mu nakonec měla předat i tu bibli.

Myslím, e ho zajímá jen tohle.

Nejspí máte pravdu. Odlote si revolver támhle do skříně a pustím vás dovnitř.

Sachsová odloila Smith & Wesson a přistoupila ke dveřím, ale Nathan se na ni stále díval, jako by jetě na něco čekal. Sachsová zvedla obočí.

Myslím, slečno, e máte jetě nů.

Ach ano. Úplně jsem na něj zapomněla.

Předpis je předpis. Vak to znáte.

Sachsová odevzdala Nathanovi vystřelovací nů. Nathan ho poloil vedle revolveru.

Chcete taky pouta? Dotkla se pouzdra na opasku.

Ne. S těma vám ádný malér nehrozí. Jasně, mívali jsme tu reverenda, který se kvůli poutům dostal do pěknýho průvihu. Ale to jen proto, e se jeho ena vrátila domů dřív a nala ho připoutaného k posteli a Sally Anne Carlsonovou na něm. Tak běte, pustím vás dovnitř.

Rich Culbeau s nervózním Seanem O’Sarianem po boku postával vedle usychajícího eříkového keře za vězením.

Před zadními dveřmi se rozkládalo velké pole porostlé travou a poseté odpadky a součástkami starých aut. A také značným mnostvím pouitých kondomů.

Harris Tomel zastavil nablýskanou fordku F250 u obrubníku a zacouval ke dveřím. Culbeaua napadlo, e měl Harris raději přijet z druhé strany, protoe takhle vypadá příli nápadně, ale na ulici teď stejně nikdo nebyl, a jeliko u měli zavřeno i ve stánku s koláči, neexistoval jediný důvod, proč by sem teď kdokoliv chodil.

Náklaďák byl natěstí nový a měl kvalitní tlumič, take se pohyboval tie.

Kdo je v přední kanceláři? zeptal se O’Sarian.

Nathan Groomer.

A ta holka je tam s ním?

Já nevím. Jak to mám, sakra, vědět? Ale jestli je uvnitř, bude mít pistoli i ten nů, co tě s ním tetovala, odloené ve skříňce.

A neuslyí Nathan, kdy bude ta holka křičet?

Culbeau si znovu vybavil rudovlásčiny oči a záblesk čepele v její ruce a řekl: To spí bude křičet ten kluk ne ona.

No dobře, a co kdy teda bude?

Musíme mu rychle přetáhnout přes hlavu ten pytel. Na. Culbeau podal O’Sarianovi červenobílý sprej se slzným plynem. Miř trochu ní, protoe lidi jdou často k zemi.

A nemůe

Nepostříká ten sprej taky nás?

Jestli si ho nebude prskat do ksichtu, tak ne. Má bodový účinek. Ne ploný.

A na koho mám mířit?

Na toho kluka.

A co kdy bude ta holka blí?

Ta holka je moje, zamumlal Culbeau.

Ale…

Je moje.

No dobře, souhlasil O’Sarian.

Sklonili hlavy, aby mohli projít kolem pinavého okna v zadní části věznice, a zastavili se u kovových dveří. Culbeau si viml, e dveře jsou asi dva centimetry pootevřené.

Vidí, je odemčeno, zaeptal a měl pocit, e proti O’Sarianovi opět zabodoval.

A pak si poloil otázku, proč mu na tom vlastně tolik záleí.

Take a kývnu, rychle tam vpadneme a oba je postříkáme vůbec s tím svinstvem neetři. Podal O’Sarianovi hrubý pytel. A pak mu to přehodí přes hlavu.

O’Sarian pevně sevřel sprej a kývl na druhý pytel v Culbeauově ruce.

Take tu holku sejmeme taky.

Culbeau si povzdechl a podráděně odpověděl: Jo, Seane. Taky.

Jo. Dobře. Jen jsem se ptal.

A a budou mít hlavu v pytli, rychle je odvlečeme ven. Za ádnou cenu se nezastavuj.

Dobře

Jetě jsem ti chtěl říct

Mám u sebe kolák.

Coe?

Mám u sebe osmatřicítku. Vzal jsem si ji s sebou, řekl O’Sarian a ukázal si na opasek.

Culbeau se na okamik odmlčel.

Fajn, řekl nakonec a stiskl kliku zadních dveří.

22

Bude toto můj poslední pohled na svět? přemýlel Lincoln Rhyme.

Z nemocničního lůka viděl park v areálu Univerzitního léčebného střediska v Avery. Koaté stromy, chodník vinoucí se uprostřed bujného zeleného trávníku, kamenná fontána, která je podle jedné sestry přesnou replikou slavné studny v areálu Severokarolínské univerzity v Chapel Hill.

Z lonice ve svém domě v západním Central Parku na Manhattanu viděl Rhyme pouze oblohu a část siluety domů na Páté Avenue.

Okna vak byla vysoko nad podlahou, take neviděl na samotný Central park, pokud mu někdo nepřisunul postel přímo k parapetu, aby se mohl podívat dolů na trávu a stromy.

Zde vak byla okna posazená níe celá budova byla zřejmě postavená s ohledem na budoucí pacienty s poraněním míchy. Dokonce i výhled je tu bezbariérový, pomyslel si kysele Rhyme.

A pak začal znovu uvaovat, zda mu operace přinese nějaké zlepení. A zda ji vůbec přeije.

Samozřejmě zde existují rizika

Lincoln Rhyme věděl, e nejvíce skličující je neschopnost provádět jednoduché úkony.

Například cesta z New Yorku do Severní Karolíny byla dlouho očekávána předem pečlivě naplánovaná, take problémy spojené s přepravou nečinily Rhymovi sebemení potíe. Nesnesitelná tíivost jeho zranění na něj nejvíce doléhala ve chvílích, kdy zjistil, e není schopen provádět prosté úkony, které zdravý člověk vykonává bez přemýlení. Pokrábat se na spánku, vyčistit si zuby, otřít si rty, otevřít si sodovku, posadit se v křesle, vyhlédnout z okna a pozorovat vrabce, jak se cákají v loui na zahradě

Znovu ho napadlo, e se dopoutí čirého bláznovství.

Léčili ho nejlepí neurochirurgové v zemi a on sám byl vlastně také vědcem. Četl a pochopil vekerou literaturu, která se shodovala na faktické nemonosti zlepení stavu u pacientů s poraněním čtvrtého krčního obratle. A přesto byl odhodlán pokračovat a podstoupit operaci u Cheryl Weaverové.

I přes monost, e výhled na bujarou zeleň za oknem v téhle podivné nemocnici v podivném městě můe být posledním pohledem na přírodu v jeho ivotě.

Proč tedy to vechno podstupuje? Ach ano, protoe pro to má velice pádný důvod.

Byl to vak důvod, který si chladný kriminalista Rhyme jen velmi obtíně připoutěl a který by nikdy nevyslovil nahlas. Protoe ten důvod neměl pranic společného s touhou být opět schopen procházet místo činu a hledat důkazy. A neměl pranic společného ani s čitěním zubů, ani se sezením v křesle. Ne, ne, tím důvodem byla jen a pouze Amélie Sachsová.

Rhyme si konečně přiznal pravdu: dostal panický strach, aby ji neztratil. Napadlo ho, e se Amélie dříve či později určitě seznámí s nějakým dalím Nickem – pohledným tajným agentem, se kterým před lety chodila. Rhyme byl přesvědčen, e je to naprosto nevyhnutelné, alespoň pokud zůstane stejně nepohyblivý, jako je teď.

Amélie chtěla děti. Chtěla vést normální ivot. A tak byl Rhyme ochoten riskovat smrt nebo zhorení stavu v naději, e by se jeho stav mohl naopak zlepit.

Lincoln Rhyme pochopitelně věděl, e se ani po operaci nebude moci procházet se Sachsovou po Páté Avenue a dret ji kolem ramen.

Doufal v jakékoliv drobné zlepení, které by ho nepatrně přiblíilo normálnímu ivotu. Které by ho nepatrně přiblíilo k ní.

I kdy zapojil vekerou svou ohromující fantazii, nedokázal si představit více, ne e Sachsovou chytá za ruku, mačká ji a cítí slabý tlak její kůe.

Pro vechny lidi na světě pouhá drobnost, avak pro Rhyma zázrak.

Mám takovou poznámku, ozval se Thom.

O ádnou nestojím. Kde je Amélie?

Stejně ti to řeknu. U pět dní ses nenapil.

Já vím. Vak mě to taky pěkně tve.

Snaí se dostat před operací do formy.

Nařídil mi to doktor, odsekl Rhyme nedůtklivě.

Odkdy ty dá na doktory?

Rhyme pokrčil rameny.

Budou do mě cpát bůhvíjaké sračky. Říkal jsem si, e by nebylo moc chytré přidávat do toho koktejlu v mé krvi jetě alkohol.

To by tedy nebylo. Má pravdu. Ale přesto jsi uposlechl rady lékaře. Jsem na tebe pyný.

Pyný

, to mi teď teda pomůe.

Ale od Thoma se Rhymovy jízlivosti odráely jako od pancíře.

Chtěl jsem ti říct jetě něco jiného.

Stejně mi to řekne, a budu chtít, nebo ne.

Hodně jsem o tom četl, Lincolne. O té proceduře.

Ne, váně? Doufám, e ne ve slubě.

Chtěl jsem ti jen říct, e jestli to nevyjde teď, vrátíme se sem. Přítí rok. Za dva roky. Za pět let. A pak u to vyjde.

Sentimenty v Lincolnu Rhymovi dávno odumřely spolu s páteřní míchou, ale přesto se zmohl na svérázné poděkování.

Dík, Thome. Tak kde je sakra ta doktorka? Já jim tady jako blbec chytám potrhlé únosce a oni takhle. Myslel jsem, e se mnou budou jednat líp.

Má teprve deset minut zpodění, Lincolne, namítl Thom.

A my u jsme jí dneska dvakrát změnili termín schůzky.

U je to skoro dvacet minut. Á tady je.

Dveře nemocničního pokoje se otevřely. Rhyme vzhlédl a čekal, e opět uvidí doktorku Weaverovou. Ve dveřích vak stál někdo jiný.

erif jim Bell si otřel tvář zbrocenou potem a veel do pokoje.

Na chodbě za ním stál jeho vagr Steve Farr. Oba mui byli zjevně rozrueni.

Rhyma okamitě napadlo, e nali tělo Mary Beth. e ji Garrett skutečně zavradil. A vzápětí poté Rhyma napadlo, jak asi bude na tuto zprávu reagovat Sachsová, kdy se teď její víra v tohoto chlapce otřásla a rozpadla na kusy.

Zdálo se vak, e Bell nese Rhymovi jinou zprávu.

Je mi líto, e vám to musím říct, Lincolne, začal a Rhyme věděl, e Bell má na srdci něco daleko osobnějího ne osud Garretta Hanlona a Mary Beth McConnellové. Chtěl jsem vám zavolat, pokračoval erif, ale pak jsem si řekl, e by vám to někdo měl říct osobně. A tak jsem za váma přijel.

Co se děje, Jime? zeptal se Rhyme.

Jde o Amélii.

Coe? vyhrkl Thom.

Co je s ní? Rhyme samozřejmě nemohl cítit, jak mu v hrudi buí srdce, ale cítil, jak se mu do spánků najednou hrne krev. Co? Tak mluvte!

Kolem věznice se poflakoval Rich Culbeau a ti jeho kumpáni. Nevím, co přesně tam dělali – nejspí jim lo o nějakou levárnu -, ale kadopádně pak nali v přijímací kanceláři spoutaného jednoho z mých lidí Nathana Groomera. A cela byla prázdná.

Cela?

Garrettova cela, pokračoval Bell, jako by tím bylo ve vysvětleno.

Rhyme to stále nechápal.

A co

erif rozmrzelým hlasem řekl: Nathan vypověděl, e na něj ta vae Amélie namířila revolver a odvedla Garretta z cely. Take tu máme zločince na útěku. Jsou volní, jsou ozbrojení a nikdo nemá potuchy, kde se mohou skrývat.

DÍL III

KOST NA KOST

23

Běela jako o závod.

Co nejrychleji to lo. Nohy se jí podlamovaly pod návaly artritické bolesti, která jí projíděla celým tělem. Byla zmáčená potem a u teď cítila závratě z horka a dehydratace.

A přesto nemohla uvěřit tomu, co právě provedla.

Garrett běel vedle ní; tichounce se s ní prodíral lesem za Tanner’s Corner.

Tohle je víc ne hloupý, dámo

Kdy Sachsová vela ke Garrettovi do cely a předala mu Miniaturní svět, dlouho pozorovala chlapcovu astnou tvář, e se znovu shledal se svou oblíbenou knihou.

Uplynulo několik okamiků, po nich se Sachsová natáhla přes mříe, a jako by její pohyby vedl někdo jiný, vzala chlapce za ramena. Garrett od ní zmateně odvrátil pohled.

Ne, podívej se na mě, poručila mu Sachsová. Podívej se na mě.

Nakonec Garrett poslechl. Sachsová zkoumala jeho vyrákovitou tvář, zkřivená ústa, temné oční důlky, husté obočí.

Garrette, potřebuji znát pravdu. Zůstane to jen mezi námi dvěma. Pověz mi: zabil jsi Billyho Staila?

Přísahám, e nezabil. Přísahám! Viděl jsem tam mue v lutohnědém pláti. To on Billyho zabil. Viděl jsem ho v křoví, a tak jsem seběhl ze svahu. Mary Beth plakala a byla celá vyděená. Sebral jsem lopatu, co jsem asi neměl. Ale v tu chvílí jsem nepřemýlel. A pak jsem odtamtud odvedl Mary Beth, aby se jí něco nestalo! Takhle to bylo!

Jene fakta ukazují něco jiného, Garrette.

To proto, e lidé vidí stejnou věc různě, odpověděl Garrett klidným hlasem. Díváme se třeba na stejnou věc jako moucha, ale vidíme ji úplně jinak.

Jak to myslí?

My vidíme, e se něco pohybuje třeba rozmazanou mouhu, kdy se něčí ruka snaí chytit mouchu. Jene muí oči fungují tak, e vidí tu ruku stokrát viset ve vzduchu při pohybu dolů. Jako kdy máte stovku statických snímků. Je to stejná ruka, stejný pohyb, ale moucha to vidí úplně jinak ne my. A co teprve barvy

Díváme se na něco, co nám připadá normálně červené, ale hmyz vidí stejnou věc v desítkách různých odstínů.

Ty důkazy jen naznačují, e je vinen, Rhyme. Ale neprokazují to. Důkazy lze vykládat spoustou různých způsobů.

A co Lydia? trvala na svém Sachsová a sevřela chlapce jetě pevněji. Proč jsi ji unesl?

Vdy u jsem to vem říkal

Protoe jí taky hrozilo nebezpečí

Blackwater Landing je nebezpečné místo. Lidé tam umírají. Lidé se tam ztrácejí. Já ji jenom chránil.

Samozřejmě je to nebezpečné místo, pomyslela si Sachsová. Ale není nebezpečné jen kvůli tobě?

Ale ona říkala, es ji chtěl znásilnit.

Ne, to ne

Skočila do vody a zmáčela a roztrhla si uniformu. A já ji viděl

nahoře, víte? Na prsou. A trochu jsem se

vzruil. Ale nic víc.

A co Mary Beth? Ublíil jsi jí, znásilnils ji?

Ne, to ne! U jsem vám to říkal! Bouchla se do hlavy a já jí otřel ránu do toho kapesníku. Něco takového bych Mary Beth nikdy neudělal!

Sachsová si ho dlouze prohlíela.

Blackwater Landing je nebezpečné místo.

Jestli tě odtud dostanu, zavede mě za Mary Beth? zeptala se nakonec.

Garrett se zamračil.

Kdybych to udělal, odvedla byste ji zpátky do Tanner’s Corner. A mohlo by se jí něco stát.

Jinak ti nepomůu, Garrette. Vysvobodím tě odtud, jen kdy mě za ní odvede. My u se postaráme, aby byla v bezpečí. Lincoln Rhyme a já.

Vy to dokáete?

Ano. Kdy na to nepřistoupí, stráví dlouhou dobu ve vězení. A jestli kvůli tobě Mary Beth zemře, bude to vrada – bude to stejné, jako bys ji zastřelil. A pak u se z vězení nedostane nikdy.

Garrett vykoukl z okna. Zdálo se, e jeho oči sledují let nějakého hmyzu. Sachsová vak ádný neviděla.

Tak dobře, řekl Garrett nakonec.

Jak daleko je Mary Beth?

Pěky nám to potrvá osm a deset hodin. Podle toho.

Podle čeho?

Podle toho, kolik jich za námi půjde a jak nenápadně se odtud dostaneme.

Garrett to řekl velmi rychle a jeho sebejistý tón Sachsovou poněkud znepokojil, jako by chlapec očekával, e se sem za ním někdo vloupá nebo e odtud uteče, a u předem si dobře promyslel, jak se vyhnout pronásledovatelům.

Mám, nebo nemám?, přemítala Sachsová horečně a opírala se o mříe.

Vy jste moc fajn. Vás mám rád, řekl Garrett náhle tak odzbrojujícím a nevinným tónem, e se Sachsová i přes naprostou poetilost svého plánu musela hlasitě rozesmát.

Počkej tady, řekla mu a odela zpátky do kanceláře.

Natáhla se ke skříňce, sebrala revolver i nů a navzdory vekerému výcviku i zdravému rozumu obrátila Smith & Wesson na Nathana Groomera.

Mrzí mě, e to musím udělat, zaeptala, ale potřebuji klíč od jeho cely a pak bych jetě potřebovala, abyste se otočil a dal si ruce za záda.

Nathan vytřetil oči a zaváhal moná přemýlel, zda má, či nemá vytasit sluební zbraň. Anebo co si Sachsová uvědomila a nyní moná nepřemýlel vůbec. Instinkt, reflex nebo i čirá zlost, to ve ho mohlo dohnat a k tomu, aby vytasil z pouzdra pistoli.

Tohle je víc ne hloupý, dámo, poznamenal.

Ten klíč.

Nathan otevřel uplík, hodil klíč na stůl a posluně si strčil ruce za záda. Sachsová ho spoutala jeho vlastními pouty a vytrhla ze zdi telefon.

Nato pustila z cely Garretta a spoutala ho také. Zadní dveře věznice vypadaly otevřené, ale Sachsové se zdálo, e venku zaslechla kroky a zvuk běícího motoru, a tak se rozhodla pro čelní vchod.

Uprchli naprosto hladce, nikdo si jich neviml.

Kdy se teď nacházeli asi dva kilometry od města a obklopovalo je křoví a stromy, kývl Garrett na sotva patrnou stezku. Pouta na rukou mu cinkala, kdy Sachsové ukazoval, kudy by měli jít.

Oba kráčeli lesem a sotva popadali dech. Sachsová přemýlela, za jak dlouho se asi někdo objeví ve vězení. Odhadovala to na pouhé minuty. Státní zástupce, Garrettův advokát, Bell, Mason Germain

, ti vichni se mohli z nějakého důvodu kdykoliv do věznice vrátit a najít tam nebohého Nathana připoutaného ke stolu zbaveného zbraní, pout i vekeré důstojnosti.

Jene já nemohla nic jiného dělat, Rhyme!, hájila se Sachsová v duchu.

Copak to nechápe? Neměla jsem na vybranou. Ví, co by vězení s takovým klukem udělalo? Jestli byla vazební věznice v Lancasteru taková, jak Sachsová předpokládala, hned první den by ho tam zmlátili a znásilnili, a ne by uběhl týden, dost moná by ho i ubili k smrti. (Ne, doktore Penny, nepletu si mateřské city se starostlivostí. Ale dobře vím, e kdybych já s Lincolnem měla někdy syna, který by byl stejně cílevědomý a tvrdohlavý jako my, a kdyby se nám náhodou něco stalo, modlila bych se k Bohu, aby se o něj někdo staral tak, jako se teď já starám o Garretta

) Kromě toho Sachsová věděla, e toto je jediný způsob, jak najít Mary Beth. Rhyme ji vyčerpal vechny monosti interpretace důkazů a vzdor v Garrettových očích Sachsové prozradil, e by s policií nikdy nespolupracoval.

Postupovali velmi rychle. Sachsová neskrývala překvapení, jak elegantně se chlapec pohybuje v lese, přestoe má spoutané ruce.

Zdálo se, e přesně ví, kam nalápnout, kterými rostlinami se lze snadno prodírat a které kladou odpor, kde je půda příli měkká, ne aby se po ní dalo projít.

Sem nelapejte, varoval Sachsovou stroze. To je jíl z Karolínského zálivu. Bude vás dret jako pavučina.

Kráčeli asi půl hodiny, kdy začala být půda rozbředlá a vzduch prostoupený metanem a hnilobou. Nakonec se stezka stala zcela neprostupnou končila v hustém močálu a Garrett Sachsovou vyvedl na dvouproudovou asfaltovou silnici. Na druhé straně silnice se opět začali prodírat křovím.

Kolem bezstarostně projelo několik aut a jejich řidiči jako by si vůbec neuvědomovali, jakého zločinu jsou právě svědky.

Sachsová je závistivě sledovala. Jsem na útěku sotva dvacet minut, pomyslela si, a u teď mě to neodolatelně táhne k normálnímu ivotu ostatních a zároveň stahuje do temných zákoutí, kam se začal ubírat ivot můj.

Tohle je víc ne hloupý, dámo

Hej, vy tam!

Mary Beth McConnellová se s trhnutím probudila.

I přes horko a dusný vzduch v chatě usnula na zapáchající pohovce.

Hlas opodál se ozval znovu: Jste v pořádku, slečno? Haló? Mary Beth?

Mary Beth vyskočila z pohovky a rychle přela k rozbitému oknu. Zmocnila se jí závra, a tak musela na chvíli sklonit hlavu a opřít se o zeď. Na spánku se jí rozlévala prudká bolest. K čertu s tebou, Garrette, pomyslela si.

Po chvíli bolest ustoupila a opět se jí zostřil zrak, take přistoupila k oknu.

Byl to misionář. Měl s sebou přítele, vysokého pleatějícího mue v edých kalhotách a pracovní koili. Misionář měl v ruce sekeru.

Díky, díky! eptala Mary Beth.

Jste v pořádku, slečno?

Ano, jsem. On se zatím nevrátil.

Její hlas zněl stále nepříjemně chraplavě. Misionář jí podal dalí polní láhev s vodou a Mary Beth ji vypila a do dna.

Volal jsem na policii, oznámil jí misionář. U jsou na cestě. Budou tady za patnáct dvacet minut. Ale my na ně nebudeme čekat. Dostaneme vás odtud sami dva.

Ani nevím, jak vám mám poděkovat.

Ustupte, prosím, troku. Celý ivot kácím stromy a z těchhle dveří bude za minutku jen hromádka dříví. To je Tom. Taky pracuje pro okres.

Těí mě, Tome.

Mě taky. Tu hlavu máte v pořádku? zeptal se Tom a zamračil se.

Vypadá to hůř, ne jaké to ve skutečnosti je, řekla Mary Beth a dotkla se rány.

uch, uch.

Sekera zajela do dveří. Mary Beth z okna viděla, jak se nástroj opět zvedá vysoko do vzduchu a odráí sluneční paprsky. Ostří sekery se lesklo, co znamenalo, e je velice ostré. Mary Beth kdysi pomáhala otci sekat dřevo do krbu. Vzpomněla si, e tehdy k smrti ráda sledovala, jak otec na konci práce brousí sekeru na brusce a do vzduchu přitom létají oranové jiskry jako ohňostroje na Den nezávislosti.

Co je to za kluka, kterej vás unesl? Nějakej úchylák?

uch

, uch.

Je to jeden kluk ze střední koly v Tanner’s Corner. Jde z něj strach. Jen se koukněte na tohle. Mary Beth ukázala na hmyz ve sklenicích.

Hrome, utrousil Tom, naklonil se k oknu a nakoukl dovnitř.

uch.

Ozvalo se prasknutí, jak misionář vysekl ze dveří obrovský kus dřeva.

uch.

Mary Beth se podívala ke dveřím. Garrett je musel zesílit a moná dokonce přitloukl dvoje dveře na sebe. Otočila se k Tomovi.

Sama si připadám jako nějaký jeho hmyz. On je

V tu chvíli zahlédla rozmazaný pohyb. Tomova levá ruka prudce vyrazila skrz okno a sevřela Mary Beth za límec koile. Pravou rukou se Tom zároveň natáhl po jejích prsou. Přitáhl si Mary Beth dopředu ke mříím a přitiskl jí na rty svá ústa páchnoucí pivem a tabákem. Jazyk mu vystřelil dopředu a zajel Mary Beth mezi zuby.

Tom jí začal ohmatávat ňadra, típal ji a snail se jí najít pod koilí bradavku. Mary Beth se pokouela vykroutit hlavu, plivala a křičela.

Co to sakra dělá? křikl misionář, odloil sekeru a přeběhl k oknu.

Ne vak stačil Toma odtáhnout, sevřela Mary Beth ruku, která jí mátrala jako pavouk na prsou, a silně s ní kubla směrem dolů.

Přitom zajela Tomovým zápěstím do skleněného střepu, který vystupoval z okenního rámu. Tom vykřikl bolestí a překvapením, pustil Mary Beth a odklopýtal dozadu.

Mary Beth si otřela ústa a utekla od okna doprostřed místnosti.

Misionář křikl na Toma: Proč jsi to sakra udělal?

Zmlate ho!, myslela si Mary Beth. Ubijte ho sekerou! Je to blázen.

Udejte na policii i jeho.

Ale Tom misionáře neposlouchal. Drel se za zkrvavenou ruku a zkoumavě si prohlíel ránu.

Jezusmankote

Říkal jsem ti, e má být trpělivý. Za pět minut by byla venku a do půl hodiny by u roztahovala nohy u tebe doma. A místo toho teď máme houby.

Roztahovala nohy

Misionářova poznámka se v Mary Bethiných mylenkách uhnízdila o chvíli dříve, ne si Mary Beth uvědomila její důsledky: e misionář vůbec nevolal na policii a e jí nikdo nepřichází na pomoc.

Člověče, koukni se na tohle. Hele!

Tom zvedl rozseknuté zápěstí, ze kterého mu na ruku stékala krev.

Do prdele, zabručel misionář. Musíme to jet seít. Ty vole jeden pitomej. Tos nemohl počkat? Tak pojď, jedem se na to podívat.

Mary Beth sledovala, jak Tom vrávorá do pole a zastavuje se tři metry od okna.

Ty děvko jedna pitomá! Pořádně se nachystej. My se vrátíme.

Na chvíli se sehnul a zmizel z výhledu. Kdy se znovu postavil, drel ve zdravé ruce kámen o velikostí velkého pomeranče.

Mrtil kamenem skrz mříe. Mary Beth uskočila dozadu. Kámen vletěl do místnosti a minul ji sotva o třicet centimetrů. Mary Beth se svalila na pohovku a začala vzlykat.

Mui se vydali zpátky k lesu a Mary Beth slyela, jak Tom znovu volá:

Nachystej se!

Stáli v domě Harrise Tomela, hezké estipokojové koloniální budovy obklopené vysokou travou, na které Tomel nikdy ani nehnul prstem.

Tomelova představa výzdoby trávníku se omezovala na zaparkování F-dvěstěpadesátky před domem a suburbanu na dvorku.

Tomel se tak choval i proto, e se jako nejvzdělanějí člen trojice, který navíc nevlastnil příli mnoho kostkovaných flanelových koil, musel snait o něco více, aby vypadal jako nefalovaný otrapa.

Jistě, i on si odseděl svoje ve federálním vězení, ale to bylo jen za jeden pitomý vindl v Raleighu, kde prodával akcie a dluhopisy společností, jejich jediným problémem bylo, e nikdy neexistovaly.

Dokázal střílet jako ostřelovač, ale Culbeau nikdy nezail, e by dal Tomel někomu poctivou nakládačku přinejmením nikomu, kdo by neměl spoutané ruce. Tomel rovně o věcech příli přemýlel, příli mnoho času věnoval oblékání a dokonce i v Eddie’s si objednával jen značkové pití.

Na rozdíl od Culbeaua, který tvrdě pracoval na svém domě, i od O’Sariana, který tvrdě pracoval na servírkách a vodil si je do svého útulného obytného přívěsu, nechával Harris Tomel svůj dům i okolí klidně pustnout. Culbeau předpokládal, e tím chce Tomel vyvolat dojem průměrného vesnického burana.

To vak byla jen Tomelova osobní věc a trojice muů teď nestála v jeho domě se zaneřáděným dvorkem a dekoracemi trávníku přímo z detroitských automobilek proto, aby hovořila o krajinné architektuře.

Vichni tři zde byli z jediného důvodu protoe Tomel zdědil jedinečnou sbírku zbraní poté, co jeho otec odjel před pár lety na tědrý den rybařit na Spivy Pond a teprve po svátcích vyplaval na hladinu.

Postávali teď v Tomelově dřevem obloené pracovně a prohlíeli si vitríny se zbraněmi úplně stejně, jako si Culbeau s O’Sarianem prohlíeli před dvaceti lety výlohu s lacinými cukrovinkami v Peterson’s Drugs na Maple Street a přemýleli, co by měli ukrást.

O’Sarian si vzal černý kolt AR-15, civilní verzi M-estnáctky, poněvad pořád dokola blábolil o Vietnamu a sledoval vechny filmy, které o této válce objevil.

Tomel si zase vybral nádhernou brokovnici Browning vykládanou dřevem, po které Culbeau bail stejně jako po vech enách v okrese, přestoe jinak dával přednost spíe pukám a raději vyvrtával na tři sta metrů díry do srdcí jelenů, ne proměňoval kachny v nevzhledný chuchvalec peří. Sám si pro dneek zvolil Tomelovu feáckou winchesterovku .30-06 s dalekohledem o velikostí státu Texas.

Přibalili spoustu munice, vodu, Culbeauův mobilní telefon, jídlo a samozřejmě alkohol.

A taky spací pytle. Přestoe nikdo z nich neočekával, e tenhle lov potrvá příli dlouho.

24

Zachmuřený Lincoln Rhyme vjel do vyklizené soudní laboratoře v úřadu okresu Paquenoke.

Lucy Kerrová s Masonem Germainem postávali vedle překlikového stolu, na kterém stály mikroskopy. Ruce měli zkříené na prsou, a kdy se v místnosti objevil Thom s Rhymem, oba se na ně dívali se směsicí pohrdání a podezíravosti.

Jak mohla sakra udělat něco takového? zeptal se Mason. Co ji to jenom napadlo?

To vak byly jen dvě z mnoha otázek o Amélii Sachsové a jejím činu, na které se zatím nedalo odpovědět, a tak se Rhyme pouze zeptal: Byl někdo zraněn?

Ne, řekla Lucy. Ale s Nathanem to pěkně zamávalo, kdy se díval do hlavně toho Smith & Wessona. A my jsme byli blázni, e jsme jí ho vůbec svěřili.

Rhyme se usilovně snail zůstat navenek klidný, ale u srdce ho píchalo strachem o Sachsovou. Lincoln Rhyme nadeve věřil důkazům a důkazy jasně ukazovaly, e Garrett Hanlon je únosce a vrah.

Sachsové, je se nechala zmást jeho dobře vypočítanou fasádou, tak hrozilo stejné nebezpečí jako Mary Beth nebo Lydii.

Do místnosti vstoupil Jim Bell.

Vzala si auto? pokračoval Rhyme.

Myslím, e ne, odpověděl Bell. Ptal jsem se lidí kolem. ádné auto zatím nikomu nechybí.

Bell se podíval na mapu, která byla stále připíchnutá ke zdi.

Z této oblasti není snadné se dostat a nebýt přitom spatřen. Je tu spousta močálů a jen málo cest. U jsem

Seeneme nějaké psy, Jime, ozvala se Lucy. Irv Wanner chová pár ohařů pro státní policii. Seenu kapitána Dextera v Elizabeth City a zjistím Irvovo číslo. On je určitě vystopuje.

Dobrý nápad, souhlasil Bell. Take

Chci vám něco navrhnout, přeruil ho Rhyme.

Mason se chladně zasmál.

Co? zeptal se Bell.

Uzavřu s vámi dohodu.

ádné dohody, odmítl Bell. Ona je zločinec na útěku. A navíc ozbrojený.

Sachsová nikoho nezastřelí, namítl Thom.

Amélie je přesvědčená, e neexistuje jiný způsob, jak najít Mary Beth, pokračoval Rhyme. Proto to udělala. Půjdou spolu na místo, kde Garrett Mary Beth zadruje.

Na tom nezáleí, řekl Bell. Nemůete přece unáet vrahy z vězení.

Dejte mi čtyřiadvacet hodin, ne zavoláte státní policii. Najdu vám je. A pak budeme moci vymyslet něco s obviněními. Protoe jestli se do toho vloí policisté se psy, vichni víme, e budou postupovat přesně podle příruček, co znamená, e přitom bude s velkou pravděpodobností někdo zraněn.

To je mi tedy dohoda, Lincolne, řekl Bell. Vae přítelkyně nám pláchne s vězněm

Nebýt mě, vůbec by vaím vězněm nebyl. Sami byste ho nikdy nenali.

Tak dost, vloil se do hovoru Mason. Ztrácíme čas a oni se nám vzdalují s kadou minutou, kterou tu provaníme. Navrhuju svolat vechny lidi ve městě a vydat se je hledat. Rozdělit lidi a určit jim velitele. Udělat přesně to, co navrhoval Henry Davett. Rozdat puky a

Bell ho přeruil a zeptal se Rhyma: Pokud vám poskytneme těch čtyřiadvacet hodin, co za to budeme mít my?

Zůstanu tady a pomůu vám najít Mary Beth. a to potrvá sebedéle.

Ale ta operace, Lincolne

, ozval se Thom.

Zapomeň na operaci, zabručel Rhyme a pocítil přitom zoufalství.

Dobře věděl, e doktorka Weaverová má tak nabitý program, e pokud Rhyme promeká tuto sjednanou schůzku na operačním stole, bude se muset zařadit zpátky na konec pořadníku. Blesklo mu hlavou, e Sachsová to moná provedla i proto, aby Rhymovi zabránila v operaci. Aby získala několik dalích dní a poskytla mu příleitost jetě si ve rozmyslet. Rhyme vak tuto mylenku potlačil a zuřivě si rozkázal: Najdi ji, zachraň ji. Ne ji Garrett přidá na svůj seznam obětí.

Sto třicet sedm ihadel.

Tomuhle se, myslím, říká střet zájmů, nebo ne? prohodila Lucy.

Jasně, souhlasil Mason, jak můeme vědět, e nás nepolete někam do Tramtárie a nenecháte ji utéct?

Protoe se Amélie mýlí, řekl Rhyme trpělivě. Garrett je vrah a zneuil ji jen k tomu, aby uprchl z vězení. A ji nebude potřebovat, zabije ji.

Bell chvíli přecházel sem a tam a zíral na mapu.

Dobrá, souhlasím, Lincolne. Máte dvacet čtyři hodin.

Mason si povzdechl. A jak ji sakra najdete v takové dungli? Ukázal na mapu. To jí prostě jen tak zavoláte a zeptáte se, kde je?

Přesně to se chystám udělat. Thome, rozestav mi sem zase přístroje. A skočte mi někdo pro Bena Kerra!

Lucy Kerrová stála v kanceláři vedle operační místnosti a v ruce drela sluchátko.

Severokarolínská státní policie, Elizabeth City, ozval se rázný enský hlas. Přejete si?

Detektiva Gregga.

Okamik, prosím.

Haló? ohlásil se po chvíli muský hlas.

Pete, tady je Lucy Kerrová z Tanner’s Corner.

Nazdar, Lucy, jak se vede? A jak to vypadá s těma pohřeovanýma holkama?

To u máme pod kontrolou, řekla Lucy klidným hlasem, přestoe byla bez sebe vzteky, e ji Bell přinutil, aby odříkala slova, která jí nadiktoval Lincoln Rhyme. Ale máme tady jiný drobný problém.

Drobný problém

Co potřebuje? Pár policistů?

Ne, jen stopu mobilního telefonu.

Má plnou moc?

Sekretářka ti ji zrovna faxuje.

Tak mi řekni číslo.

Sachsová mu předala ádanou informaci.

Jaké je předčíslí, dva jedna dva?

Ne, je to newyorské číslo. Jsou tady na výletě.

To není problém, odpověděl Gregg. Chce nahrávku rozhovorů?

Ne, stačí mi lokace.

A volná záměrná přímka na obět

A

počkej. U je tu ten fax

Telefon na chvíli ohluchl, kdy Gregg pročítal plnou moc. Coe, to je jen pohřeovaná osoba?

Jo, nic váného, řekla Lucy neochotně.

Ví, e je to ale dost drahé. Budete to muset zaplatit.

To je mi jasné.

Dobře, tak vydr, zavolám technikům.

Ozvalo se slabé cvaknutí.

Lucy si sedla na stůl, ohnula levou ruku a podívala se na své prsty. Byly zarudlé několikaletou prací na zahrádce; na ukazováčku se jí táhla stará jizva od kovového okraje ohrady na kompost a na prsteníčku měla vytlačený otisk po pětiletém noení snubního prstenu.

Ohnout, narovnat.

Sledovala, jak jí pod kůí nabíhají íly a svaly, a vtom si něco uvědomila: e zločin Amélie Sachsové v ní kdesi hluboko uvnitř vyvolal nejintenzivnějí vztek, jaký kdy v ivotě cítila.

Kdy jí odebrali kus těla, připadala si zahanbeně a oputěně.

Kdy od ní odeel manel, připadala si provinile a odevzdaně.

A kdy někdy přece jen pocítila nad těmito událostmi zlost, zlobila se způsobem, který připomínal řeřavé uhlíky byl to vztek, který kolem sebe vyzařuje nesmírný ár, ale nikdy nepropukne v plameny.

Z důvodu, který Lucy Kerrová nedokázala pochopit, vak ta policistka z New Yorku rozehla v jejím srdci doběla rozpálený výtrysk čiré zuřivosti jako kdy se ti srni vyrojili z hnízda a tak úděsným způsobem zabili Eda Schaeffera.

Byl to doběla rozpálený vztek nad zradou na Lucy Kerrové, která nikdy nikomu vědomě neublíila, která milovala květiny, bývala dobrou manelkou svému mui, dobrou dcerou svým rodičům, dobrou sestrou, dobrou policistkou a enou, která touila pouze po nekodných radostech, je ivot jako by volně rozdával vem ostatním lidem, ale k ní byl v tomto ohledu skoupý.

U necítila hanbu, vinu, odevzdanost ani al.

Pouze čistý vztek nad zradami na jejím ivotě. Nad zradou jejího těla, jejího mue i samotného Boha.

A teď i nad zradou Amélie Sachsové.

Haló, Lucy? ozval se Pete z Elizabeth City. Jsi tam?

Ano, jsem tady.

Jsi

v pořádku? Mluví nějak divně.

Lucy si odkalala.

Jo, jsem. Jste připraveni?

e se ptá. Kdy bude subjekt telefonovat?

Lucy se podívala do vedlejí místnosti.

Připraveni? zavolala.

Rhyme přikývl.

Lucy do telefonu odpověděla:

Kadou chvíli.

Zůstaň na lince, řekl Gregg. Budu s vámi ve spojení.

Prosím, a to zabere, pomyslela si Lucy. Prosím

A pak ke své modlitbě přidala douku: a taky mi, drahý Pane, poskytni jednu ránu na mého Jidáe.

Thom nasadil Rhymovi na hlavu sluchátka s mikrofonem a vyukal číslo.

Kdyby měla Sachsová telefon vypnutý, zazvonil by pouze třikrát a pak by se ozval příjemně zpěvný enský hlas z hlasové schránky.

První zazvonění

, druhé

Haló?

Rhyme snad nikdy nepocítil větí úlevu, ne kdy uslyel její hlas.

Sachsová, jsi v pořádku?

Pauza.

V naprostém.

Mrzutá Lucy Kerrová ve vedlejí místnosti přikývla.

Poslouchej mě, Sachsová. Poslouchej mě. Vím, proč jsi to udělala, ale musí se vzdát. To je

, jsi tam?

Jsem, Rhyme.

Vím, o co ti jde. Garrett souhlasil, e tě zavede k Mary Beth.

Přesně tak.

Ale ty mu nemůe věřit, řekl Rhyme. (A mně taky ne, pomyslel si zoufale. Koutkem oka viděl, jak Lucy pohybuje ukazováčkem v kruhu, co znamenalo: drte ji na lince.) Uzavřel jsem dohodu s Jimem. Pokud Garretta přivede zpátky, udělají něco s obviněními proti tvé osobě. Státní policie se do toho zatím nezamíchala. A já tu zůstanu tak dlouho, dokud nenajdu Mary Beth. Odloil jsem operaci.

Na chvíli zavřel oči a hrdlo mu svíral pocit viny. Neměl vak na vybranou. Představil si, jaká asi musela být smrt té eny v Blackwater Landing nebo smrt Eda Schaeffera

Představil si, jak se nad Améliiným tělem rojí rozzuření srni. Musel ji zradit, aby ji zachránil.

Garrett je nevinný, Rhyme. Já vím, e je. Nemohla jsem ho pustit do vazební věznice. Zabili by ho tam.

Tak zařídíme, aby ho převezli někam jinam. A znovu projdeme vechny důkazy. A seeneme dalí důkazy. Uděláme to spolu. Ty a já. Takhle to přece říkáme, Sachsová, ne? Ty a já

Vdy jen ty a já. Není nic, co bychom nenali.

Na chvíli bylo ticho. Na Garrettově straně nestojí nikdo. On je úplně sám, Rhyme.

Můeme ho ochránit.

Nemůe někoho ochránit před celým městem, Lincolne.

Neříkej mi křestním jménem, ohradil se Rhyme. Nosí to smůlu, copak si nevzpomíná?

Celá tahle akce je jedna velká smůla.

Sachsová, prosím tě

Někdy se prostě musí řídit svou vírou, řekla Sachsová.

A pak kdo pronáí poučky?

Rhyme se přinutil ke smíchu.

Zčásti, aby ji uklidnil. A zčásti, aby uklidnil sám sebe.

Ozvalo se slabé zapraskání.

Vra se domů, Sachsová, pomyslel si Rhyme. Prosím! Jetě pořád se dá něco zachránit. Tvůj ivot visí na stejném vlásku jako nervy na mém krku na jediném drobném vlákně, které dosud funguje.

A tvůj ivot je pro mě neméně cenný.

Garrett mi říká, e k Mary Beth dorazíme dnes večer nebo zítra ráno, řekla Sachsová. Zavolám ti, a budeme u ní.

Sachsová, nezavěuj jetě. Jetě něco. Chci ti říct jetě něco.

Co?

A u si o Garrettovi myslí cokoliv, nevěř mu. Ty se domnívá, e je nevinný. Ale připus alespoň, e moná není. Ví, jak přistupujeme k místům činu, Sachsová.

S otevřenou myslí, odříkala Sachsová přísluné pravidlo. Bez předsudků. S přesvědčením, e moné je naprosto ve.

Správně. Slib mi, e si to bude pamatovat.

Garrett má pouta, Rhyme.

Tak mu je nesundávej. A nedovol mu, aby se přiblíil k tvé zbrani.

Nedovolím. Zavolám ti, a budeme u Mary Beth.

Sachsová

Telefon ohluchl.

Zatraceně, ulevil si Rhyme.

Zavřel oči a vztekle se snail setřást sluchátka a mikrofon. Thom se k němu natáhl, sundal mu sestavu z hlavy a přičísl mu hřebenem tmavé vlasy.

Lucy ve vedlejí místnosti zavěsila a vela dovnitř. Rhyme podle jejího výrazu poznal, e se stopu nepodařilo zachytit.

Pete říká, e jsou v okruhu pěti kilometrů od centra Tanner’s Corner.

A nic lepího nezjistili? zabručel Mason.

Kdyby byla na lince o pár minut déle, dokázali by ji lokalizovat na pět metrů.

Bell začal zkoumat mapu. Take pět kilometrů od města.

Mohl se Garrett vrátit do Blackwater Landing? zeptal se Rhyme.

Ne, řekl Bell. Víme, e mají namířeno k Outer Banks, a přes Blackwater Landing by se dostali na opačnou stranu.

Jak se dá nejlépe dostat k Outer Banks? vyzvídal Rhyme.

Pěky to nedokáou, odpověděl Bell a přistoupil k mapě. Budou muset jet buď autem, nebo autem a na loďce. Existují dvě cesty, jak se tam dostat. Buďto se mohli vydat po silnici 112 na jih k sedmnáctce. Po ní by dojeli do Elizabeth City, kde by mohli nasednout na loďku, případně pokračovat po sedmnáctce a na sto padesát osmičku a jet směrem k pláím. Anebo jet po Harper Road

Masone, vezmi si Franka Sturgise a Treye, jedte na sto dvanáctku a v Belmontu postavte zátaras.

Rhyme si viml, e Belmont je ve čtverci M10.

Lucy, pokračoval erif, vy s Jessem pojedete po Harper Road dolů na Millerton Road. Rozestavte se tady. Ukázal na čtverec H14 a zavolal do místnosti svého vagra. Steve, ty bude koordinovat komunikaci a rozdá vysílačky vem, kdo je jetě nemají.

Jasně, Jime.

Bell se otočil k Lucy a Masonovi.

Oznamte vem, e Garrett je v naem vazebním mundúru. Je celý v modrém. A co má na sobě ta vae holka? zeptal se erif Rhyma. Nějak si u nevzpomínám.

To není moje holka, řekl Rhyme.

Pardon.

Dínsy a černé tričko.

Má něco na hlavě?

Ne.

Lucy s Masonem zamířili ke dveřím.

O chvíli později zůstal v místnosti pouze Bell, Rhyme a Thom.

erif zavolal na státní policii a poádal detektiva, který jim pomáhal s mobilním lokátorem, aby někoho pověřil sledováním frekvence pro případ, e by pohřeovaná osoba volala později znovu.

Rhyme si viml, jak se Bell zarazil. Pohlédl na Rhyma a řekl do telefonu: Díky za nabídku, Pete. Ale zatím je to jen pohřeovaná osoba. Nic váného.

Zavěsil a zabručel: Nic váného. Pane na nebi

O patnáct minut později veel do místnosti Ben Kerr. Zdálo se, e je vlastně rád, e se můe vrátit, přestoe byl zjevně rozruen zprávou, která si vyádala jeho návrat.

Spolu s Thomem dokončil vybalování laboratorního vybavení státní policie, zatímco Rhyme civěl na mapu a důkazní tabulky na stěně.

Nálezy na prvotním místě činu Blackwater Landing

Kapesník s krví

Vápencový prach

Dusičitany

Fosfát

Čpavek

Čisticí prostředek Kamfen

Nálezy na druhotném místě činu Garrettův pokoj

Tchoří pimo

Nastříhané borové jehličí

Kresby hmyzu

Fotografie Mary Beth a vlastní rodiny

Knihy o hmyzu

Rybářský vlasec

Peníze

Neznámý klíč

Kerosin

Čpavek

Dusičnany

Kamfen

Nálezy na druhotném místě činu – lom

Starý rený pytel – nečitelný nápis

Kukuřice obchod s krmivy?

Na pytli stopy po ohni

Voda Deer Park

Sýrové suenky Planter’s

Nálezy na druhotném místě činu – mlýn

Mapa Outer Banks

Oceánský pobření písek

Zbytky dubového a javorového listí

Kdy se Rhyme díval na poslední tabulku, uvědomil si, jak málo důkazů nala Sachsová v mlýně. Tohle je vdycky problém, kdy člověk objeví na místě činu naprosto zjevná vodítka například mapu nebo písek. Jeho pozornost pak podvědomě ochabne a on hledá méně pečlivě. Rhyme si nyní touebně přál, aby měl z mlýna více důkazů.

A pak si něco uvědomil. Lydia vypověděla, e se Garrett v mlýně převlékl, kdy se pátrací skupina začala přibliovat. Ale proč? jediným vysvětlením bylo, e Garrett dobře věděl, e aty, které někam schoval, by mohly prozradit, kam ukryl Mary Beth. Rhyme pohlédl na Bella.

Říkal jste, e Garrett má na sobě vězeňský mundúr?

Přesně tak.

A máte aty, které měl na sobě v době zatčení?

Nejspí budou ve věznici.

Můete je sem nechat poslat?

Jeho aty? Hned to bude.

A je strčí do papírového pytle, nařídil Rhyme. A a je nerozkládají.

erif zavolal do věznice a poručil slubu konajícímu policistovi, aby aty přinesl. Z jednostranné konverzace Rhyme vyrozuměl, e Nathan Groomer je více ne astný, e se můe účastnit pátrání po eně, která ho svázala a zostudila.

Rhyme začal zkoumat mapu východního pobřeí. Rozsah pátrání se dal zúit na staré domy kvůli kamfenovým lampám a na domy stojící mimo pobřeí to kvůli stopám po javorovém a dubovém listí.

Samotná rozloha celé oblasti vak byla zdrcující. Stovky čtverečních kilometrů.

Bellovi zazvonil telefon. erif ho zvedl, minutku hovořil, zavěsil a přistoupil k mapě.

Rozestavili zátarasy. Garrett s Amélií by mohli zamířit sem do vnitrozemí, aby je obeli

, Bell poklepal na čtverec M10, ale z místa, kde je teď Mason s Frankem, je dobrý výhled na pole a Garrett s Amélií by tam byli spatřeni.

A co ta elezniční tra na jih od města? zeptal se Rhyme.

Pro osobní vlaky se nepouívá. Je tam jen nákladní doprava a vlaky tam jezdí jen nárazově. Garrett by se vak mohl podél trati vydat, take jsem postavil zátaras i u Belmontu. Myslím, e půjdou právě tudy. A taky si myslím, e by se Garrett mohl chvíli schovávat v přírodní rezervaci Manitou Falls při tom svém zájmu o hmyz a přírodu. Pravděpodobně tam tráví spoustu času. Bell poklepal na čtverec T10.

A co letitě? zeptal se Farr.

Bell pohlédl na Rhyma. Nemohla by si ukrást letadlo?

Ne, Sachsová nelítá.

Rhyme si viml značky na mapě. Co je to za vojenskou základnu?

V edesátých a sedmdesátých letech se pouívala jako sklad zbraní. Ale teď u je dlouhá léta zavřená. Vude kolem se ale nacházejí tunely a bunkry. Potřebovali bychom nejmíň dvacet muů, abychom to tam prohledali, a Garrett by si tam i tak dost moná nael plácek, na kterém bychom ho nenali.

Je ta základna střeená?

U ne.

A co ta čtvercová oblast? Ve čtvercích E5 a E6?

Tahle? To bude asi ten starý zábavní park, řekl Bell a podíval se na Farra s Benem.

Jasně, přitakal Ben. Jako kluk jsem tam chodíval s bratrem. Jmenuje se to Indian Ridge nebo tak nějak.

Bell přikývl. Vlastně je to rekonstruovaná indiánská vesnice. Před několika lety zkrachovala, nikdo tam nechodil. Williamsburg a Six Flags byly daleko populárnějí. Je to dobré místo k úkrytu, ale leí opačným směrem ne Outer Banks. Garrett by tam neel.

Bell se dotkl čtverce H14.

Lucy je tady. A Garrett s Amélií se budou muset v tomto úseku dret Harper Road. Jestli sejdou ze silnice, dostanou se do jílovitého močálu. Trvalo by celé dny, ne by ho přeli pokud by vůbec přeili, co není příli pravděpodobné. Take

myslím, e si teď prostě sednem a počkáme, co se bude dít.

Rhyme nepřítomně přikývl a oči mu těkaly z jednoho orientačního bodu v okrese Paquenoke na druhý jako jeho přítelkyně dovádívá moucha, která před chvílí odletěla.

25

Garrett Hanlon vedl Amélii po iroké asfaltové silnici. Kráčeli pomaleji ne předtím, nebo byli vyčerpaní námahou a horkem.

Na okolí bylo cosi povědomého a Amélie si uvědomila, e jsou na Canal Road na silnici, po které ráno přijeli z Tanner’s Corner, aby ohledali místo činu v Blackwater Landing. Před nimi se táhla tmavá a zčeřená řeka Paquenoke. Na druhé straně kanálu stály velké a krásné domy, o kterých se Amélie před pár hodinami zmiňovala Lucy.

Sachsová se rozhlédla.

Já to nechápu. Tohle je hlavní cesta do města. Proč tu nejsou ádné zátarasy?

Myslí si, e jdeme jinudy. Rozestavili zátarasy jině a východně odtud.

Jak to ví?

Myslí si, e jsem poahaný. Mají mě za hlupáka. Kdy jste něčím jiná, lidi si to obvykle myslí. Ale já hlupák nejsem.

Ale jdeme za Mary Beth, e ano?

Jasně. Jenom ne cestou, kterou předpokládají.

Garrettova sebedůvěra a mazanost Sachsovou znovu znepokojila, ale zakrátko Amélie opět upřela pozornost na silnici a oba mlčky pokračovali v chůzi. Za dvacet minut se ji nacházeli necelý kilometr od křiovatky, kde se Canal Road stýkala se silnicí 112 od místa, kde byl zavraděn Billy Stail.

Poslouchejte! zaeptal náhle Garrett a spoutanýma rukama popadl Sachsovou za pai.

Sachsová naklonila hlavu, ale neslyela nic.

Do křoví! poručil Garrett a oba sklouzli ze silnice mezi zakrslé cesmíny.

Co je? zeptala se Sachsová.

Psst.

O chvíli později se za nimi objevilo velké nákladní auto.

To je z továrny, zaeptal Garrett. Támhle nahoře.

Na nákladním autě se skvěl nápis Davett Industries. Sachsová poznala jméno mue, který jim pomáhal s důkazy. Kdy auto projelo kolem, vrátili se na silnici.

Jak jsi ho slyel?

Ó, musíte být neustále ve střehu. Jako můry.

Můry? Jak to myslí?

Můry jsou váně skvělé. Dokáou cítit ultrazvukové vlny. Mají takové radarové detektory. Kdy netopýr vystřelí zvukovou vlnu, aby je nael, můry sloí křídla, padnou k zemi a schovají se. A toté je i u magnetických a elektrických polí – hmyz je dokáe cítit. Cítí věci, které si my vůbec neuvědomujeme. Víte, e některé druhy hmyzu můete navádět rádiovými vlnami? Anebo je odhánět to záleí na frekvenci. Garrett utichl, odvrátil obličej a zkameněl. Po chvíli se podíval zpátky na Sachsovou a řekl: Musíte celou dobu naslouchat. Jinak vás vyslídí.

Kdo? zeptala se Sachsová nejistě.

No, vichni. Garrett kývl na silnici směrem k Blackwater Landing a řece Paquenoke. Za deset minut budeme v bezpečí. Nikdy nás nenajdou.

Sachsová uvaovala, co s Garrettem asi bude, a najdou Mary Beth a vrátí se do Tanner’s Corner. Některá obvinění mu určitě na krku zůstanou. Ale pokud Mary Beth potvrdí jeho historku o skutečném vrahovi – mui ve lutohnědém pláti -, pak by státní zástupce mohl přijmout tvrzení, e Garrett Mary Beth skutečně unesl v jejím vlastním zájmu. Ochranu jiných osob vechny soudy uznávají jako polehčující okolnost. A státní zástupce by pravděpodobně svá obvinění stáhl.

Jene kým byl onen mu v pláti? Slídil snad v lesích Blackwater Landing? Byl to snad on, kdo v posledních několika letech zavradil i ostatní obyvatele tohoto kraje a pokusil se svést vinu na Garretta? Vystrail snad on malého Todda Wilkese tak silně, e chlapec spáchal sebevradu? Skutečně existoval drogový gang, do něho byl Billy Stail zapleten? Sachsová věděla, e problémy s drogami jsou na venkově stejně váné jako ve velkých městech.

A pak ji napadlo něco jiného: e by Garrett mohl identifikovat skutečného vraha Billyho Staila – mue v pláti, který se u moná doslechl o Garrettově útěku a právě teď hledá Garretta i ji, aby je umlčel. Moná by měli

Náhle Garrett ztuhl a na tváři se mu objevil poplaený výraz.

Otočil se.

Co je? zaeptala Sachsová.

Auto, a jede dost rychle.

Kde?

Psst.

Za nimi se objevil záblesk světla.

Musíte celou dobu naslouchat. Jinak vás vyslídí.

Ne! vykřikl Garrett zděeně a odtáhl Sachsovou do trávy.

Po Canal Road se prohnala dvě policejní auta okresu Paquenoke.

Sachsová neviděla, kdo sedí za volantem prvního auta, ale policista na sedadle spolujezdce černoch, který Rhymovi připravoval tabuli, bedlivě pozoroval les s brokovnicí v ruce. Druhé auto řídila Lucy Kerrová a vedle ní seděl Jesse Corn.

Garrett se Sachsovou si lehli na zem a schovali se v trávě.

Můry sloí křídla a padnou k zemi

Auta projela kolem a se smykem zastavila na křiovatce Canal Road a silnice 112. Zůstala stát kolmo na silnici, take blokovala oba jízdní pruhy. Policisté vystoupili a v rukou měli připravené zbraně.

Zátaras, zamumlala Sachsová. Sakra.

Ne, to ne, bručel ohromený Garrett. Oni si mají myslet, e půjdeme opačným směrem na východ. Musí si to myslet!

Kolem projelo civilní vozidlo a na konci cesty zpomalilo. Lucy ho mávnutím zastavila a chvíli se na něco vyptávala řidiče. Nato ho nechala vystoupit z auta a otevřít kufr, který pečlivě prohledala.

Garrett se přikrčil v trsu trávy.

Jak sakra zjistili, e jdeme právě tudy? zaeptal. Jak?

Protoe mají Lincolna Rhyma, odpověděla v duchu Sachsová.

Zatím nikoho nevidí, Lincolne, oznámil Jim Bell.

Amélie s Garrettem taky nepůjdou prostředkem Canal Road, odvětil Rhyme nedůtklivě. Budou někde v křoví. Budou se dret při zemi.

Máme tam zátaras a prohledáváme vechna auta, řekl Jim Bell. I kdy řidiče dobře známe.

Rhyme se znovu podíval na mapu na stěně.

A nemohli jít z Tarmer’s Corner jinudy ne na západ?

Od vězení je jedinou cestou přes mokřiny Canal Road a pak silnice 112, řekl Bell, ale v jeho hlase byla patrná nejistota. Musím ale říct, Lincolne, e je to obrovský risk poslat vechny do Blackwater Landing. Jestli mají skutečně namířeno na východ od Outer Banks, projdou kolem nás a my je nikdy nenajdeme. Ten vá nápad je trochu přitaený za vlasy.

Rhyme ale věřil, e má pravdu. Kdy se před dvaceti minutami díval na mapu a prohlíel si trasu, po ní el Garrett s Lydií a která vedla směrem ke Great Dismal Swamp a nikam jinam, začal mít o Lydiině únosu pochybnosti. Vzpomněl si, co mu říkala Sachsová, kdy ráno pronásledovali v terénu Garretta.

Lucy tvrdí, e nemá logiku, aby chodil tímhle směrem.

To Rhyma přivedlo k otázce, na kterou zatím nikdo nenael uspokojivou odpověď. Proč vlastně Garrett Lydii Johanssonovou unáel? Doktor Penny tvrdil, e ji chtěl zavradit jako náhrakovou obě. Jene jak se nakonec ukázalo, Garrett Lydii nezavradil, přestoe k tomu měl spoustu času. Ani ji neznásilnil. Dokonce neměl k jejímu únosu ádný dalí motiv. Byla pro něj úplně cizí, nikdy se mu neposmívala, Garrett jí nikdy nebyl posedlý, nebyla svědkem Billyho vrady

Jaký mohl mít Garrett ke svému činu důvod? A pak si Rhyme vzpomněl, jak Garrett ochotně sdělil Lydii, e Mary Beth ukrývá v Outer Banks e je tam Mary Beth astná a nepotřebuje, aby ji někdo zachraňoval. Proč by dobrovolně vyzrazoval takovou informaci? A pak ty důkazy v mlýně – oceánský písek, mapa Outer Banks

Lucy je podle Sachsové nala velmi snadno.

A příli snadno. Rhyme dospěl k názoru, e místo činu bylo zinscenované, jak soudní vědci říkají nastraeným důkazům, které mají svést vyetřovatele ze stopy.

Narafičil to na nás! vykřikl tedy hořce.

Jak to myslíte, Lincolne? zeptal se Ben.

Garrett nás oklamal, řekl Rhyme.

Tenhle estnáctiletý kluk je vechny vodil za nos. Od prvopočátku. Rhyme Benovi vysvětlil, e si Garrett úmyslně zul na místě Lydiina únosu botu a naplnil ji vápencovým prachem, který měl kadému, kdo se vyznal v okolí například Davettovi -, jasně ukazovat na lom. Tam nastrail dalí důkazy: ohořelý pytel a kukuřičná zrna, je měla zase ukazovat na mlýn.

Pátrací skupina měla najít Lydii a spolu s ní i zbytek nastrčených důkazů, které ji měly přesvědčit, e Mary Beth se skrývá v některém domě v Outer Banks.

Co pochopitelně znamenalo, e ji Garrett drí přesně na opačné straně západně od Tanner’s Corner.

Garrettův plán byl geniální, ale chlapec učinil jednu chybu předpokládal, e pátrací skupině potrvá několik dní, ne Lydii najde (proto jí taky nechal tolik jídla). On by byl do té doby dávno s Mary Beth na skutečném místě úkrytu a pronásledovatelé by marně pročesávali Outer Banks.

A tak se Rhyme zeptal Bella, jaká nejkratí trasa vede z Tanner’s Corner směrem na západ.

Blackwater Landing, odpověděl mu erif. Silnice 112.

Nače tam Rhyme co nejrychleji poslal Lucy i ostatní policisty.

Existovala jistá pravděpodobnost, e Garrett se Sachsovou ji proli za křiovatku a míří na západ. Rhyme ovem propočítal vzdálenosti a usoudil, e pěky a za neustálého ukrývání se za tak krátkou dobu nemohli tak daleko dostat.

Lucy se nyní ozvala od zátarasu a Thom přepojil hovor do reproduktoru.

Policistka, která se očividně stále chovala podezíravě a přemýlela, na čí straně vlastně Rhyme stojí, řekla skepticky:

Nevidím po nich ani stopy a zkontrolovali jsme vechna auta, co projela kolem. Jste si tím váně jistý?

Ano, oznámil Rhyme. Jsem si tím jistý.

A a u si Lucy myslela o této arogantní odpovědi cokoliv, řekla pouze: Doufejme, e máte pravdu. Jinak to můe skončit obrovskou tragédií. Zavěsila.

O chvíli později zazvonil Bellův telefon. Bell chvíli poslouchal a pak se podíval na Rhyma.

Tři dalí policisté právě přijeli na Canal Road asi kilometr a půl jině od silnice 112. Začnou prohledávat oblast směrem na sever k Lucy a ostatním a pokusí se Garretta připendlit.

Znovu chvíli poslouchal hlas v telefonu. Pohlédl na Rhyma, podíval se stranou a řekl:

Ano, je ozbrojená

A ano, podle veho dobře střílí.

Sachsová s Garrettem se přikrčili v křoví a sledovali osobní auta, je čekala na průjezd zátarasem.

A pak se za nimi ozval dalí zvuk, který Sachsová dokázala rozpoznat i bez citlivého sluchu můr: sirény. Zahlédli druhou řadu blikajících světel, která se blíila z druhého jiního konce Canal Road. Zastavilo tam dalí policejní auto, z něho vyskočili dalí tři policisté, rovně ozbrojení brokovnicemi. Pomalu se začali prodírat křovím a postupovali směrem ke Garrettovi a Sachsové. Zdálo se, e při tomto tempu narazí do deseti minut přímo na trs ostřice, ve kterém se ukrývali oba uprchlíci.

Garrett se na Sachsovou podíval v napjatém očekávání.

Co je? zeptala se Sachsová.

Garrett pohlédl na její zbraň. Pouijete to?

Sachsová na něj okovaně vytřetila oči.

Ne. Samozřejmě, e ne.

Garrett kývl k zátarasu. Ale oni ano.

Nikdo z nich nebude střílet! zaeptala Sachsová rázně a byla zděená, e to Garretta vůbec napadlo.

Ohlédla se do lesa. Byl bainatý a nedalo se jím projít, ani by je policisté zahlédli nebo zaslechli. A před nimi se nacházel pouze plot obklopující továrnu Davett Industries. Přes pletivo viděla Sachsová auta na parkoviti.

Amélie Sachsová se celý rok zabývala pouličními zločiny. Díky této zkuenosti a také díky svým znalostem o autech se dokázala vloupat do vozidla a nastartovat ho za necelých třicet vteřin.

Jene i kdyby si vypůjčila auto, jak by se dostali z areálu továrny? K továrně sice vedl zásobovací a nákladový vjezd, ale i ten ústil pouze na Canal Road, take by museli projet přes zátaras.

A nedal by se ukrást nějaký terénní vůz nebo pick-up, projet skrz plot tak, aby je nikdo neviděl, sjet ze silnice a napojit se a na silnici 112? Vude zde byly strmé kopce a ostré srázy do bain kolem Blackwater Landing. Mohli by uprchnout, ani by automobil převrátili a zabili se v něm? Policisté pročesávající houtí u byli pouhých edesát metrů od nich.

A u se Sachsová chystala udělat cokoliv, měla nejvyí čas.

Rozhodla se, e nemá na vybranou.

Pojď, Garrette. Musíme se dostat přes ten plot.

Přikrčili se jetě více a vyrazili k parkoviti.

Vy myslíte do auta? zeptal se Garrett, kdy si viml, kam mají namířeno.

Sachsová se ohlédla. Policisté teď byli snad padesát metrů od nich.

Já nemám auta rád, bránil se Garrett. Děsí mě.

Ale Sachsová mu nevěnovala pozornost. V uích jí stále zněla jeho slova a neustále se jí vkrádala do mylenek.

Můry sloí křídla a padnou k zemi

Kde jsou teď? naléhal Rhyme. Ti policisté, co pročesávají okolí?

Bell tlumočil otázku do telefonu, zaposlouchal se a pak se dotkl místa na mapě asi v polovině čtverce G10.

Blíí se někam sem. Je tam vjezd do Davettovy továrny. Jsou osmdesát a sto metrů od něj a postupují na sever.

Můe Amélie s Garrettem projít kolem továrny na východ?

Ne, Davettův pozemek je celý oplocený. Kromě toho je tam zrádný močál. A kdyby se vydali na západ, museli by přeplavat kanál a pravděpodobně by se nedokázali vyplhat po břehu. Navíc tam nemají ádné krytí. Lucy s Treyem by si jich kadopádně vimli.

Čekání bylo tak hrozné. Rhyme věděl, e se Sachsová rozkrábe do masa a téměř si vytrhá nehty, aby ze sebe uvolnila neklid, který byl temným průvodcem jejího elánu a talentu. Byly to oklivé zlozvyky, ale Rhyme jí je přesto nebetyčně záviděl. Před nehodou ze sebe uvolňoval napětí chůzí a přecházením po místnosti. Teď mu nezbývalo ne zírat do mapy a zabývat se jako posedlý otázkou, jaké nebezpečí asi Sachsové hrozí.

Do dveří strčila hlavu sekretářka.

erife Belle, na dvojce máte státní policii.

Jim Bell veel do kanceláře na druhé straně chodby a zamířil k telefonu. Několik minut hovořil a pak přiklusal zpátky do laboratoře.

Máme je! řekl vzrueně. Lokalizovali signál z jejího mobilu. Pohybuje se západním směrem po silnici 112. Dostali se za zátaras.

Jak? zeptal se Rhyme.

Zdá se, e se vloupali na Davettovo parkovitě, ukradli tam náklaďák nebo teréňák, chvíli jeli mimo silnici a pak se napojili na sto dvanáctku. Člověče, ta enská teda umí řídit.

To je moje Amélie, pomyslel si Rhyme. ena, která dokáe jezdit po zdech

Určitě se toho auta zbaví a seene si jiné, pokračoval Bell.

Jak to víte?

Právě telefonuje s půjčovnou aut v Hobeth Falls. Lucy i ostatní jedou za ní a tie ji sledují. Zatím zjiujeme u Davettových lidí, komu chybí na parkoviti auto. Ale jestli Sachsová zůstane na lince jetě chvíli, ádný popis potřebovat nebudeme. Za pár minut u budou znát technici její přesnou polohu.

Lincoln Rhyme zíral na mapu, přestoe si ji u dávno vryl celou do paměti. Po chvíli si povzdechl a zamumlal:

Tak hodně těstí.

Ani on sám vak nedokázal říci, zda jeho přání směřuje k dravci, anebo spíe ke kořisti.

26

Lucy Kerrová hnala policejní vůz téměř sto třicítkou.

Tak ty jezdí rychle, Amélie? No jo, jene já taky.

Řítili se po silnici 112 a majáček na střee auta zběsile vrhal do prostoru červené, modré a bílé světlo. Houkačku nechala Lucy vypnutou.

Jesse Corn seděl na vedlejím sedadle a právě telefonoval s Petem Greggem ze státní policie v Elizabeth City. V policejním autě před nimi jel Trey Williams s Nedem Spotem. Mason Germain a Frank Sturgis, tichý mu a čerstvý dědeček, seděli ve třetím voze.

Kde jsou teď? zeptala se Lucy.

Jesse tlumočil otázku státnímu policistovi a přikývl, kdy obdrel odpověď.

Jen pět kilometrů od nás. Sjeli ze silnice a míří na jih.

Prosím, vykouzlila Lucy dalí modlitbu, prosím, zůstaň jetě aspoň minutku na telefonu.

Selápla plynový pedál hlouběji k podlaze.

Tak ty řídí rychle, Amélie. Jene já taky.

Ty dobře střílí.

Jene já taky. Nechlubím se tím na celé kolo jako ty, nepředvádím kadou chvíli, jak rychle umím tasit, ale se zbraněmi iji celý svůj ivot.

Lucy si vzpomněla, e kdy ji Buddy opustil, sebrala vechny ostré náboje v domě a hodila je do kalných vod Blackwater Canal.

Bála se, e by se mohla někdy uprostřed noci probudit, podívat se vedle sebe na prázdné místo v posteli, sevřít rty naolejovanou hlaveň sluebního revolveru a odeslat se na místo, kde si ji její manel a příroda u dávno přáli mít.

A tak chodila Lucy tři a půl měsíce s nenabitou sluební zbraní a zatýkala paliče alkoholu, pravicové extremisty a usmrkané výrostky, kteří se nalokali butanu. Přičem na vechny vystačila jen s obyčejnou habaďůrou.

Pak se jednou ráno probudila, a jako by jí náhle opadla horečka, vydala se do Shakey’s Hardware na Maple Street a koupila tam krabici nábojů Winchester 357. (Propána, Lucy, tendle okres musí bejt v horím stavu, ne jsem si myslel, kdy si musí kupovat u i vlastní munici.) Odela domů, nabila revolver a od té doby ho měla stále nabitý.

Byla to pro ni významná událost. Znovunabitá zbraň jako by se stala symbolem přeití.

Amélie, svěřila jsem se ti se svými nejtemnějími okamiky.

Řekla jsem ti o operaci, která se stala černou dírou mého ivota.

Řekla jsem ti o své plachosti k muům. O své lásce k dětem. Kryla jsem ti záda, kdy ti Sean O’Sarian sebral zbraň. Omluvila jsem se ti, kdy jsi měla pravdu a já se mýlila.

Věřila jsem ti. Já

Jesse Corn se jí dotkl ramena a ona se na něj podívala. Jesse jí právě věnoval jeden ze svých jemných úsměvů.

Silnice vpředu zatáčí. Docela bych přivítal, kdybychom zatočili i my.

Lucy pomalu vydechla, zabořila se do sedadla a uvolnila ramena.

Pomalu ubrala rychlost.

Kdy vak projíděli zatáčku, o které se Jesse zmiňoval a kde byla povolená edesátka, měla na tachometru rovnou stovku.

Třicet metrů po silnici, zaeptal Jesse Corn.

Policisté vysedli z aut a shromádili se kolem Masona Germaina a Lucy Kerrové.

Státní policie nakonec ztratila signál Améliina mobilního telefonu, ale stalo se tak a ve chvíli, kdy signál asi na pět minut znehybněl v místě, na které se teď dívali: ve stodole asi patnáct metrů od domu u lesa a kilometr a půl od silnice 112. Lucy si vimla, e se nacházejí západně od Tanner’s Corner. Přesně jak Lincoln Rhyme předpovídal.

Nemyslíte si, e tam je i Mary Beth, nebo jo? zeptal se Frank Sturgis a pokrábal se na zaloutlém kníru. vdy je to sotva deset kilometrů od města. Připadal bych si jako blbec, kdyby Garrett ukrýval tu holku tak blízko.

Né, oni tam jen čekají, a projedem kolem, řekl Mason. A pak pojedou do Hobeth Falls a půjčí si tam auto.

Ale tady někdo bydlí, ozval se Jesse, který si ji nechal zjistit adresu domu. Nějaký Pete Hallburton. Znáte ho někdo?

Myslím, e jo, odpověděl Trey Williams. Je enatý. Pokud vím, nemá s Garrettem vůbec nic společného.

Má děti?

Trey pokrčil rameny. Myslím, e by mohl. Vzpomínám si, e loni na fotbale

Je léto. Ta děcka by mohla být doma, zamumlal Frank. Garrett je moná drí uvnitř jako rukojmí.

Moná, řekla Lucy. Jene triangulace Améliina telefonního signálu odhalila, e jsou ve stodole a ne v domě. Mohli sice jít dovnitř, ale já nevím

Nějak se mi nezdá, e by si někoho vzali za rukojmí. Myslím, e Mason má pravdu: jenom se tam schovávají, ne pomine nebezpečí a oni budou moct odjet do půjčovny aut v Hobeth Falls.

Take co uděláme? zeptal se Frank. Zablokujeme vjezd auty?

Jestli tam pojedeme, uslyí nás, namítl Jesse.

Lucy přikývla.

Myslím, e bychom měli zaútočit na tu stodolu pěky ze dvou stran. A hlavně rychle.

Mám slzák, řekl Mason.

Silný vojenský slzný plyn CS-38 byl vdy uzamčen na úřadu erifa. Jene Bell nikomu ádný plyn nerozdával a Lucy přemýlela, jak k němu Mason vlastně přiel.

Ne, ne, protestoval Jesse. Mohli by zpanikařit.

Lucy napadlo, e Jessemu jde ve skutečnosti o něco jiného.

Vsadila by se o cokoliv, e pouze nechtěl vystavovat svou novou milenku účinkům kodlivého plynu. Musela vak s Jessem souhlasit, nebo policisté neměli plynové masky, a tak by slzný plyn mohl působit i proti ním.

ádný plyn, řekla. Já půjdu předem. Treyi, ty si vezme

Ne, řekl Mason klidně. Já půjdu předem.

Lucy zaváhala a pak kývla: Dobře. Já půjdu bočními dveřmi. Trey s Frankem se budou dret u protějí strany.

Podívala se na Jesseho. Ty a Ned budete střeit přední a zadní dveře domu. Támhlety.

Jasně, řekl Jesse.

A okna, dodal Mason stroze k Nedovi. Nerad bych, aby nám někdo mířil zevnitř na záda.

Jestli vyjedou v autě, pokračovala Lucy, prostřelte jim pneumatiky a nebo jestli máte magnum jako tady Frank, můete mířit na motorový blok. Nestřílejte po Garrettovi ani Amélii, pokud to nebude nezbytně nutné. Zatýkací pravidla vichni znáte.

Při poslední větě se Lucy dívala na Masona a myslela na jeho střelecký útok u mlýna.

Mason Germain jako by ji vak neslyel. Lucy popadla vysílačku a oznámila Jimu Bellovi, e se chystají k útoku na stodolu.

U mám v pohotovosti sanitku, řekl erif.

Tohle není taktická operace, namítl Jesse, který rozhovor slyel. S jakoukoliv střelbou musíme být zatraceně opatrní.

Lucy vypnula vysílačku a kývla směrem ke stavení.

Jdem na to.

Vichni se v podřepu rozběhli, přičem se kryli za okolními duby a borovicemi. Lucy nespoutěla oči z tmavých oken stodoly.

Dvakrát si byla jistá, e uvnitř zahlédla pohyb. Mohlo jít pouze o odraz stromů a mraků, ale spoléhat se na to nedalo. Kdy se trochu přiblíili, Lucy se zastavila, přehodila si revolver do levé ruky, otřela si dlaň a znovu sevřela revolver pravicí.

Policisté se shromádili u zadní části stodoly, kde nebyla ádná okna. Lucy napadlo, e nic podobného nikdy předtím nedělala.

Tohle není taktická operace

Ale to se plete, Jesse protoe je to přesně tohle.

Pane Boe, poskytni mi jednu ránu na mého Jidáe.

Začala ji obtěovat vypasená váka. Lucy ji odehnala levou rukou.

Váka se vak vrátila a zlověstně se vznáela opodál, jako by ji vyslal sám Garrett, aby Lucy rozptýlila.

Blbý nápad, řekla si Lucy a znovu se prudce ohnala.

Hmyzoun…

Spadla klec, pomyslela si Lucy a její slova platila pro oba uprchlíky.

Nebudu nic říkat, ozval se Mason. Půjdu prostě dovnitř. A uslyí, e jsem rozkopl dveře, Lucy, projde tam z boku.

Lucy přikývla. A přestoe si dělala starosti s Masonovou přehnanou horlivostí a přestoe planula touhou dopadnout Amélii Sachsovou, byla astná, e se můe s někým podělit o břímě této obtíné práce.

Jetě zjistím, jestli jsou boční dveře otevřené, zaeptala.

Policisté se rozdělili a zaujali smluvené pozice. Lucy se přískoky přesunula pod jedno z oken a spěchala k bočním dveřím. Nebyly zamčené a dokonce je někdo pootevřel. Lucy kývla na Masona, který stál na rohu a sledoval ji. Mason opětoval kývnutí a ukázal jí deset prstů, co zřejmě znamenalo, e má Lucy odpočítávat vteřiny do chvíle, ne Mason projde dveřmi. Nato Mason zmizel.

Deset, devět, osm

Lucy se otočila ke dveřím a ucítila zápach ztrouchnivělého dřeva smíchaný se sladkou vůní benzinu a oleje, který vytékal zevnitř stodoly. Pozorně se zaposlouchala a uslyela klepání zřejmě motoru auta, které Amélie ukradla.

Pět, čtyři, tři

Lucy se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. A znovu.

Připrav se, řekla si v duchu.

Z přední části budovy se ozvalo hlasité bouchnutí, jak Mason rozkopl dveře a vřítil se dovnitř.

Policie! vykřikl. Nikdo ani hnout!

Bě! pomyslela si Lucy.

Kopla do bočních dveří, jene ty se pohnuly pouze o pár centimetrů a pak se rychle zastavily narazily do velké traktorové sekačky na trávu zaparkované těsně za dveřmi. Lucy vrazila do dveří jetě dvakrát ramenem, ale dveře nepovolily.

Sakra, zaeptala a rozběhla se k přední části stodoly.

Byla vak sotva v půli cesty, kdy zaslechla Masonovo volání:

Jeíikriste!

Pak uslyela výstřel.

A o chvíli později druhý.

Co se děje? naléhal Rhyme.

To je v pořádku, řekl Bell nejistě a svíral v ruce telefon.

Na jeho vzezření vak bylo něco, co Rhyma děsilo: erif stál s telefonem pevně přitisknutým na ucho a druhou ruku měl zaatou v pěst daleko od těla. Chvíli poslouchal a pokyvoval hlavou. Pak se podíval na Rhyma.

Dolo k přestřelce.

K přestřelce?

Mason a Lucy vnikli do stodoly. Jesse říká, e se ozvaly dva výstřely. erif vzhlédl a křikl do vedlejí místnosti: Polete sanitku k Hallburtonům. Je to v Badger Hollow Road, u silnice 112.

U tam jede, hlásil Steve Farr.

Rhyme si opřel hlavu o opěrku vozíku. Podíval se na Thoma, který zarytě mlčel.

Kdo to střílel? A kdo byl zasaen? Ach, Sachsová

Bell nabroueným hlasem pokračoval v konverzaci.

No tak to zjisti, Jesse! Trefilo to někoho? Co se tam, sakra, semlelo?

Je Amélie v pořádku? rozkřikl se Rhyme

Za minutku to budeme vědět.

Minutka se vak táhla jako celá věčnost. Konečně Bell znovu ztuhl, kdy se na druhém konci linky ozval Jesse Corn nebo někdo jiný.

Přikývl.

Jeíi, co e udělal? Znovu chvíli poslouchal a pak se podíval na vyplaeného Rhyma. Je to dobré. Nikdo nebyl zraněn. Mason rozkopl dveře do stodoly a viděl, jak na stěně visí nějaké kabáty. Před nima stály hrábě nebo lopata nebo něco takového. Byla tam tma, take si myslel, e je to Garrett s pistolí. A tak dvakrát vystřelil. Nic víc.

Take je Amélie v pořádku?

Oni tam ani nebyli. Stálo tam jen to auto, které ukradli. Garrett s Amélií museli být v domě, ale zřejmě zaslechli výstřely a zmizeli do lesa. Nemůou dojít moc daleko. Já to tam znám je to samý močál.

Chci, abyste odvolal Masona z případu, řekl Rhyme vztekle. Nebylo to ádné nedopatření střílel zcela úmyslně. Říkal jsem vám, e má moc horkou hlavu.

Bell s ním očividně souhlasil. Přitiskl si telefon k uchu a řekl:

Jesse, dej mi Masona

Nastala krátká pauza. Masone, co to má ksakru znamenat

? Proč jsi střílel

? A co kdyby tam stál Pete Hallburton? Nebo jeho ena nebo některé z jeho dětí

? To je mi fuk. Okamitě se vrátí sem. To je rozkaz

Tak a dům prohledají oni. Nasedni do auta a vra se

Nebudu ti to říkat dvakrát. Já

Sakra.

Bell zavěsil. O chvíli později zazvonil telefon znovu.

Lucy, co se děje

?

erif chvíli poslouchal a s očima přilepenýma k podlaze se zlověstně mračil. Po chvíli začal přecházet sem a tam.

Ach, Jeíi

A ví to jistě? Přikývl a řekl: No dobře, zůstaň tam. Jetě se ti ozvu.

Zavěsil.

Co se stalo?

Bell zavrtěl hlavou.

To je k nevíře. Podfoukli nás. Zahrála to na nás pěkně, ta vae kámoka.

Coe?

Pete Hallburton je tam, vysvětlil Bell. Je doma ve svém domě. Lucy s Jessem s ním právě mluvili. Jeho ena dělá od tří do jedenácti dole u Davetta. Zapomněla si vzít svačinu, a tak jí ji Hallburton před půlhodinou odvezl a vrátil se domů.

Take to bylo jeho auto? A Amélie s Garrettem se schovali v kufru?

Bell si znechuceně povzdechl.

Má pick-upa. Není tam místo. Tedy, alespoň ne pro dva lidi. Zato je tam spousta místa pro mobil. Hallburton ho měl vzadu za chladičem.

Rhyme se musel cynicky zasmát.

Take Amélie zavolala do půjčovny aut, nechala je čekat a ukryla telefon do Hallburtonova auta.

Přesně tak, zabručel Bell.

Nezapomeň, Lincolne, ozval se Thom, e do stejné půjčovny volala u dneska ráno. A byla natvaná, protoe ji nechali straně dlouho čekat.

Take ona věděla, e jí na ten telefon nasadíme lokátor, poznamenal Bell. Čekala s Garrettem, a Lucy a ostatní policejní auta odjedou z Canal Road, a pak se vydala jinudy.

Podíval se do mapy.

Mají na nás dobrých čtyřicet minut. Můou být kdekoliv.

27

Kdy policejní vozy opustily zátaras a zmizely západním směrem po silnici 112, vyběhli Garrett se Sachsovou na konec Canal Road a přeli přes cestu.

Proli kolem míst činu v Blackwater Landing, odbočili doleva a rychle se prodrali houtím a dubovým lesem podél řeky Paquenoke.

Necelý kilometr od okraje lesa narazili na přítok řeky. Nedal se obejít a Sachsové se vůbec nechtělo plavat v kalné vodě poseté hmyzem, slizem a klestím.

Garrett vak byl dobře připraven. Ukázal spoutanýma rukama na místo u břehu.

Máme tu člun.

Člun? Kde?

Tam, tam.

Ukázal znovu.

Sachsová zamourala a sotva rozeznala siluetu malého člunu přikrytého listím a lesním porostem. Garrett ke člunu přistoupil, a pokud mu pouta dovolila, začal z něj odstraňovat houtí. Sachsová mu pomohla.

Maskování, řekl Garrett hrdě. To jsem se naučil od hmyzu. Ve Francii ije takový malý cvrček truxalis. Ten je naprosto skvělý. Třikrát za léto změní zbarvení, aby splynul s různými odstíny zeleně v okolní trávě. Dravci ho sotva kdy uvidí.

Ale i Sachsová u vyuila fantastických znalostí tohoto chlapce o hmyzu. Kdy Garrett učinil poznámku o můrách o jejich schopnosti cítit elektronické a rádiové signály -, uvědomila si, e jí Rhyme bezpochyby nasadil na mobilní telefon lokátor. Vzpomněla si, e ráno musela dlouho čekat na lince, kdy volala do půjčovny automobilů Piedmont-Carolina. A tak se vkradla na parkovitě Davett Industries, zavolala do půjčovny a vsunula telefon, který u opět přehrával nekonečnou hudební vycpávku, za chladič neobsazeného pick-upa, jen stál se sputěným motorem před vchodem pro zaměstnance.

Trik podle veho vyel. Policisté odjeli krátce poté, co pick-up opustil areál továrny.

Kdy teď odkrývali člun, zeptala se Sachsová Garretta:

A co ten čpavek? A ta jáma se srním hnízdem? To ses taky naučil od hmyzu?

Jo, přitakal Garrett.

Tys nechtěl nikomu ublíit, e ne?

Ne, ne, ta mravkolvi jáma vás měla jenom postrait a zpomalit. Schválně jsem do ní poloil prázdné hnízdo. A čpavek mě měl varovat, kdybyste se dostali příli blízko. Tak to dělá i hmyz. Vůně jsou pro hmyz takovým systémem včasného varování. Garrettovy zarudlé vlhké oči se rozzářily zvědavým obdivem. To bylo od vás teda skvělý, kdy jste mě nali u mlýna. Nikdy jsem si nemyslel, e se tam dostanete tak rychle.

A v mlýně jsi pak nechal nastrčené důkazy – mapu a písek -, abys nás svedl ze stopy.

Jo, vdy vám to říkám hmyz je straně mazaný. Musí být.

Konečně otlučený člun odkryli. Byl natřený tmavě edou barvou, měřil asi tři metry a vzadu měl malý motor. Uvnitř se nacházelo asi dvanáct plastikových čtyřlitrových lahví s pramenitou vodou a chladicí nádoba.

Sachsová otevřela jednu z lahví a několikrát si zhluboka lokla. Podala láhev Garrettovi, ten se rovně napil a otevřel chladicí nádobu.

Uvnitř se nacházely krabice se suenkami a čipsy.

Garrett si je pečlivě prohlédl, aby měl jistotu, e je vechno, jak má být, a nic není pokozené. Přikývl a nastoupil do člunu.

Sachsová ho následovala a posadila se zády k přídi a čelem ke Garrettovi. Garrett se na ni světácky uklíbl, jako by pochopil, e mu Sachsová nedůvěřuje natolik, aby se k němu otočila zády, a vytáhl startovací lano. Motor se rozbafal. Garrett odstrčil člun od břehu a jako novodobý Huck Finn vyrazil po řece.

Tohle je kost na kost, pomyslela si Sachsová.

Stejný obrat pouíval její otec. tíhlý pleatějící mu, který větinu ivota strávil jako policejní pochůzkář v Brooklynu a na Manhattanu, vedl se svou dcerou závaný rozhovor, kdy mu oznámila, e se chce vzdát kariéry modelky a nastoupit u policie. Její rozhodnutí sice vemi deseti vítal, ale zároveň o své profesi prohlásil:

Musí to pochopit, Amie: Někdy je to honička, někdy se ti podaří něco změnit a někdy je to nuda. A někdy díkybohu ne příli často je to kost na kost. Na ostří noe. Se v tom úplně sama a není nikdo, kdo by ti pomohl. A teď nemyslím jenom pachatele. Někdy stojí i proti svému éfovi. Někdy dokonce proti jeho éfům. A někdy taky proti svým přátelům. Jestli chce být policistka, musí být připravena jít do toho sama. Nedá se tomu vyhnout.

Já to zvládnu, tati.

Ty jsi moje holčička. A teď se půjdem projet, zlato.

Kdy nyní Sachsová seděla ve vratkém člunu pilotovaném nevyzpytatelným mladým chlapcem, napadlo ji, e se nikdy v ivotě necítila tak oputěná.

Kost na kost

na ostří noe.

Podívejte támhle, řekl Garrett rychle a ukázal na nějaký hmyz. To je můj nejoblíbenějí druh. Znakoplavka. Plave pod vodou. Tvář se mu rozsvítila nelíčeným nadením. Váně! Hej, to by teda bylo, co? Plavat takhle pod vodou. Já mám vodu rád. Dělá mi dobře na kůi.

Úsměv mu opadl a Garrett si začal třít rameno.

Zatracený jedovatý dub

Pořád jsem popálený. A někdy to straně svědí.

Začali se proplétat přes malé zátoky, kolem ostrůvků, velkých kořenů a napůl ponořených edivých stromů, přičem se nakonec vdy vrátili do západního směru čelem k zapadajícímu slunci.

Sachsovou přepadla podivná mylenka, jakási ozvěna čehosi, co ji napadlo u v Garrettově cele, ne ho z ní dostala ven: jestlie si tu Garrett ukryl člun plný potravin a s plnou nádrí, musel předpokládat, e nějakým způsobem uprchne z vězení. A e její role v tomto výletu je pouhou součástí důmyslného a předem připraveného plánu.

A u si o Garrettovi myslí cokoliv, nevěř mu. Ty se domnívá, e je nevinný. Ale připus alespoň, e moná není. Ví, jak přistupujeme k místům činu, Sachsová.

S otevřenou myslí. Bez předsudků. S přesvědčením, e moné je naprosto ve.

Ale pak se znovu podívala na chlapce. Rozzářené oči mu astně těkaly z jednoho zajímavého výjevu na druhý a v ničem nepřipomínaly uprchlého zločince, nýbr spíe nadeného dospívajícího chlapce na trempířském čundru spokojeného a vzrueného představou, co ve se můe ukrývat za dalím ohybem řeky.

Ona je dobrá, Lincolne, řekl Ben v naráce na trik s mobilním telefonem.

To tedy je, pomyslel si Rhyme a v duchu ho napadlo, e je stejně dobrá jako on. I kdy v koutku due si musel vzápětí rozmrzele přiznat, e tentokrát byla Sachsová lepí ne on.

Rhyme na sebe srel vztekem, e něco podobného nepředpokládal.

Tohle není hra nebo cvičení, pomyslel si. Někdy Sachsovou jen tak zkouel, kdy procházela rot nebo analyzovala důkazy v jeho newyorské laboratoři. Jene teď lo o její ivot. Dost moná jí zbývaly pouhé hodiny, ne na ni Garrett zaútočí nebo ji rovnou zabije. Rhyme si nemohl dovolit znovu klopýtnout.

Ve dveřích se objevil policista s papírovým pytlíkem z Food Lion v ruce. V pytlíku bylo Garrettovo oblečení z vazební věznice.

Výborně! zaradoval se Rhyme. Nakreslete někdo tabulku. Thome, Bene

, nakreslete mi tabulku. ,Nálezy na druhotném místě činu – mlýn. Bene, no tak pi, pi!

Ale jednu takovou tabulku u máme, řekl Ben a ukázal na tabuli.

Ne, ne, ne, odporoval Rhyme. Sma ji. Tahle vodítka byla falená. Garrett nám je podstrčil, aby nás svedl ze stopy. Stejně jako ten vápenec v botě, kterou odhodil, kdy se zmocnil Lydie. Pokud najdeme nějaké důkazy v těch jeho atech, Rhyme kývl k pytlíku, dozvíme se, kde je Mary Beth ve skutečnosti.

Kdy budeme mít těstí, dodal Bell.

Ne, pomyslel si Rhyme, kdy budeme ikovní. Otočil hlavu k Benovi.

Vyře z kalhot kus látky někde u záloky a projeď ho v chromatografu.

Bell vyel z kanceláře, aby se Stevem Farrem dojednal přidělení prioritních frekvencí pro vysílačky, ani by musel uvědomit státní policii o vem, co se děje, protoe na tom Rhyme neoblomně trval.

Rhyme s Benem teď museli počkat na výsledky z chromatografu.

Co tam máme dál? zeptal se Rhyme a kývl k atům.

Na Garrettových kalhotách jsou hnědé skvrny od barvy, oznámil Ben, kdy atstvo prohlédl. Tmavě hnědé skvrny. Vypadají nově.

Hnědé skvrny, opakoval Rhyme a pečlivě skvrny zkoumal.

Jakou barvu má dům Garrettových rodičů?

Já nevím, odpověděl Ben.

Já taky nečekám, e jsi chodící kronika místních poměrů, zabručel Rhyme. Myslel jsem, abys tam zavolal.

Ach tak.

Ben nael ve spise číslo a vytočil ho. Chvíli s někým mluvil a pak zavěsil.

To je teda neochotnej buran

Myslím Garrettův nevlastní táta. Take jejich dům je bílý a na celém pozemku nemají nic natřeno tmavě hnědou barvou.

To znamená, e ta barva pravděpodobně pochází z místa, kde Garrett zadruje Mary Beth.

A neexistuje někde nějaká databáze barev, se kterou bychom ty skvrny mohli porovnat? zeptal se mladý zoolog.

Dobrý nápad, odpověděl Rhyme. Ale odpověď zní ne. Mám takovou databázi v New Yorku, jene ta nám tady k ničemu není. A do databáze FBI nemáme přístup. Ale pokračuj. Je něco v kapsách? Nasaď si

Ale to u měl Ben téměř na rukou gumové rukavice.

Tohle jste mi chtěl říct?

Jo, zabručel Rhyme.

Nesnáí, kdy ho někdo předběhne, konstatoval Thom.

V tom případě to zkusím dělat častěji, řekl Ben. Á, tady něco je.

Rhyme se podíval úkosem na několik malých bílých předmětů, které Ben vytáhl z Garrettovy kapsy.

Co to je?

Ben k předmětům přičichl. Chleba a sýr.

Zase jídlo. Jako ty suenky a

Ben se rozesmál.

Co je tady k smíchu? zamračil se Rhyme.

Jídlo to sice je

, ale ne pro Garretta.

Jak to myslí?

Rybařil jste někdy? zeptal se Ben.

Ne, nikdy jsem nerybařil, zabručel Rhyme. Kdy mám chu na rybu, koupím si ji, uvařím a sním. Co má sakra rybaření společného se sýrovými sendviči?

Tohle není ze sendvičů, vysvětlil Ben. Jsou to návnady. Návnady pro ryby. Smícháte chleba a sýr a necháte to pěkně zkysnout. Nejvíc to zboňují ryby, co plavou u dna. Třeba sumci. A čím víc to smrdí, tím líp.

Rhyme zvedl obočí. No, to nám tedy pomůe.

Ben prozkoumal záloky Garrettových kalhot, vykartáčoval jejich obsah na přílohu s nabídkou předplatného časopisu People a prohlédl si stopy pod mikroskopem.

Nic mimořádného, řekl. Snad jen ta drobná zrníčka. Ta bílá.

Uka.

Zoolog přenesl k Rhymovi velký mikroskop Bausch & Lomb a Rhyme nakoukl do okuláru.

Fajn, prima. Jsou to papírová vlákna.

Váně? zeptal se Ben.

Očividně je to papír. Co jiného by to bylo? Dokonce absorpční papír. Jene nemám tuení, odkud můe pocházet. Ale ta pína je velice zajímavá. Můe jí z těch záloek vytáhnout víc?

Zkusím to.

Ben ustřihl ev, který drel záloku, odhrnul ji a vysypal na časopis dalí pínu.

Strč ji do mikroskopu.

Ben připravil sklíčko a vsunul ho do podstavce sloeného mikroskopu, který pak Rhymovi znovu jistou rukou přidrel. Rhyme civěl do okuláru.

Je v tom spousta jílu. Opravdu spousta. Je to nějaká ivičná hornina, pravděpodobně ula. A co je tohle? Ale ne raeliník.

Jak to vechno víte? zeptal se ohromený Ben.

Prostě to vím.

Rhyme teď neměl čas vysvětlovat, e se kriminalista musí vyznat ve světě látek a předmětů stejně dobře jako ve světě zločinu.

Co bylo jetě v těch zálokách? zeptal se. Co je tohle? kývl k zelenému kousku, který leel na nabídce předplatného. Ta drobná bílozelená věc?

Ta je z nějaké rostliny, řekl Ben. Ale není to můj obor. Studoval jsem i mořskou botaniku, ale rozhodně to nebyl můj oblíbený předmět. Zajímají mě spí ivé organismy, které mají anci uprchnout, kdy je sbíráte. Připadá mi to zajímavějí.

Popi mi to, poručil Rhyme.

Ben si prohlédl zelený kousek pod lupou. Načervenalý stonek a kapka tekutiny na konci. Vypadá, e je viskózní. Na druhém konci je bílý květ ve tvaru zvonu

Kdybych si musel tipnout

Musí, vytěkl Rhyme. A rychle.

Řekl bych, e je to z rosnatky.

Co to sakra je? Zní to jako nějaká ába.

To je rostlina podobná mucholapce obecné. iví se hmyzem. Jsou úasné. Kdy jsem byl kluk, seděli jsme a celé hodiny je pozorovali. Jak pojídají hmyz, je naprosto

Úasné, úasné, opakoval jízlivě Rhyme. Mě nezajímá jejich stolování. Kde se vyskytuji? To by pro mě bylo úasné.

No jo, rostou tady vude.

Rhyme se zakabonil. Take je to k ničemu. Sakra. Dobře, tak a bude hotov ten vzorek kalhot, projeď v chromatografu tu pínu.

Nato se Rhyme zaměřil na Garrettovo tričko, které leelo roztaené na stole.

Od čeho jsou ty fleky?

Na tričku bylo několik načervenalých skvrn. Ben si je pozorně prohlédl, pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.

Rhymovy rty se zkroutily do křivého úsměvu.

Jsi ochoten je ochutnat?

Ben bez váhání zvedl tričko a olízl malou skvrnku.

Hodnej, kvitoval jeho výkon Rhyme.

Ben zvedl obočí.

Předpokládal jsem, e je to standardní postup.

Já bych to za nic na světě neudělal, odpověděl Rhyme.

Tomu ani na minutu neuvěřím, řekl Ben a znovu olízl skvrnu. Tipoval bych to na ovocnou ávu. Ale příchu nepoznám.

Dobrá, připi to na seznam, Thome.

Rhyme kývl k chromatografu.

Kouknem se na výsledky rozboru té látky a pak projedeme pínu ze záloek.

Zanedlouho jim přístroj oznámil, jaké stopové látky byly přítomny v Garrettových kalhotách a jaké se nacházely ve píně v jeho zálokách: cukr, dalí kamfen, alkohol, kerosin a kvasnice. Zejména kerosin zde byl zastoupen velice významně. Thom připsal jednotlivé poloky na seznam a vichni společně se zadívali na tabulku.

Nálezy na druhotném místě činu – mlýn

Hnědá barva na kalhotách

Rosnatka

Jíl

Raeliník

Ovocná áva

Papírová vlákna

Návnady

Cukr

Kamfen

Alkohol

Kerosin

Kvasnice

Co to vechno znamená? přemýlel Rhyme. Vodítek bylo příli mnoho a Rhyme mezi nimi neviděl ádnou souvislost. Pocházel cukr z ovocné ávy, anebo z nějakého místa, na kterém se Garrett pohyboval? Zakoupil Garrett kerosin, anebo se jen náhodou ukrýval někde u čerpací stanice nebo ve stodole, kde ho měl majitel uskladněn? Alkohol se nachází ve více ne třech tisícovkách běných výrobků pro průmysl i domácnost od rozpoutědel po vodu po holení.

A kvasnice Garrett bezpochyby nabral na kalhoty v mlýně, kde se obilí mlelo na mouku.

Po několikaminutovém přemýlení sklouzly Rhymovy oči na jinou tabulku:

Nálezy na druhotném místě činu – Garrettův pokoj

Tchoří pimo

Nastříhané borové jehličí

Kresby hmyzu

Fotografie Mary Beth a vlastní rodiny

Knihy o hmyzu

Rybářský vlasec

Peníze

Neznámý klíč

Kerosin

Čpavek

Dusičnany

Kamfen

Vtom ho napadlo něco, o čem se zmiňovala Sachsová, kdy prohledávala Garrettův pokoj.

Bene, můe mi otevřít ten zápisník, Garrettův zápisník? Chci se na něj znovu podívat.

Mám vám ho strčit do obraceče?

Ne, jen v něm přede mnou listuj palcem.

Za chvíli se začaly Rhymovi míhat před očima přehnaně zkreslené obrázky hmyzu: znakoplavka, potápník, bruslařka.

Rhyme si vzpomněl, jak mu Sachsová říkala, e s výjimkou sklenice se srni co byl Garrettův sejf byl vechen ostatní hmyz ve sklenicích s vodou.

Vechno je to vodní hmyz, konstatoval Rhyme.

Ben přikývl. Vypadá to tak.

Přitahuje ho voda, řekl Rhyme zamyleně.

Pohlédl na Bena.

A co ta návnada? Říkal jsi, e je pro ryby u dna.

Ty kuličky? Jasně.

Pro mořské, nebo pro sladkovodní?

No samozřejmě pro sladkovodní.

A ten kerosin na ten jezdí čluny, ne?

Ano, odpověděl Ben. Ty s přívěsným motorem.

Nenapadá tě nic? zeptal se Rhyme a dodal: Co kdy jedou v člunu na západ po řece Paquenoke?

To dává smysl, Lincolne, odpověděl Ben. A vsadil bych se, e je toho kerosinu tolik proto, e Garrett často tankuje – přejíděl sem a tam mezi Tanner’s Corner a místem, kde teď ukrývá Mary Beth. Chtěl to tam pro ni připravit.

Dobrá úvaha. Zavolej sem Jima Bella, ano?

O pár minut později se erif vrátil do místnosti a Rhyme mu nastínil svou hypotézu.

A na to jste přiel jen podle těch vodních brouků? zeptal se nevěřícně Bell.

Rhyme přikývl.

Pokud znáte hmyz, znáte i Garretta Hanlona.

No, není to o nic ztřetěnějí ne vecko ostatní, co u jsem dneska slyel, řekl Jim Bell.

Máte tu policejní člun? zeptal se Rhyme.

Ne. Ale ten by nám stejně k ničemu nebyl. To byste musel znát Paquo. Na mapě vypadá jako docela normální řeka má břehy a tak. Jene ve skutečnosti jsou na ní tisíce zátok, přítoků a ramen, které ústí do močálů nebo z nich. Jestli je Garrett na řece, určitě se nedrí v hlavním korytě. Za to vám ručím. Bylo by nemoné ho najít.

Rhyme sledoval očima řeku Paquenoke směrem na západ.

Pokud dopravoval potraviny na místo, kde ukrývá Mary Beth, znamená to, e jeho úkryt pravděpodobně není daleko od řeky. Jak daleko na západ musí doplout, aby se ocitl v alespoň trochu obyvatelné oblasti?

Docela pěkný kus. Vidíte to tady nahoře? Bell se dotkl místa kolem čtverce G7. Na sever od Paquo nikdo nebydlí. Ale na jiním břehu tady začínají obytné domy. Určitě by si ho tam někdo viml.

Take nejméně patnáct kilometrů na západ?

Nějak tak, souhlasil Bell.

A co ten most? Rhyme kývl na mapu a zabodl oči do čtverce E8.

Myslíte Hobeth Bridge?

Jak vypadají přístupové cesty? Vede tam silnice?

Je tam jen zaváka. Ale je jí spousta. Most je asi dvanáct metrů vysoký, take nájezdové rampy k němu jsou docela dlouhé. Počkejte

Vy myslíte, e kdyby chtěl Garrett proplout pod mostem, musel by se vrátit do hlavního koryta, e?

Přesně tak. Protoe projektanti určitě nechali mení ramena po obou stranách mostu zasypat, kdy stavěli přístupové cesty.

Bell přikývl. Jo. To má logiku.

Polete k mostu co nejrychleji Lucy i ostatní. A Bene, zavolej tomu chlápkovi Henrymu Davettovi. Řekni mu, e nás to mrzí, ale budeme znovu potřebovat jeho pomoc.

Rhyme si opět vzpomněl na Garretta a začal v duchu odříkávat modlitbu i kdy ne k Bohu. Jeho modlitba směřovala k Amélii Sachsové: Ach, Sachsová, buď opatrná. Je jen otázkou času, kdy si Garrett najde nějakou výmluvu, abys mu sundala pouta. A aby tě pak odvedl na oputěné místo. Tam se mu nějak podaří zmocnit se tvé zbraně

a tě přítí hodiny nezlákají, abys mu uvěřila, Sachsová.

Nepřestávej se mít na pozoru. Ten kluk má trpělivost kudlanky.

28

Garrett se ve vodních cestách vyznal jako zkuený říční námořník, a přestoe se mnohdy zdálo, e navádí člun do slepé uličky, vdy se mu nakonec podařilo nalézt nějaké splavné rameno, tenké jako pavučinka, které je neomylně provedlo přes labyrint močálů a bujné zeleně.

Postupně ukázal Sachsové vydru říční, ondatru a bobra – podobné výjevy by moná mohly vzruit amatérského přírodovědce, ale Sachsovou nechávaly naprosto chladnou. Její chápání ivočiné říe se omezovalo pouze na potkany, holuby a veverky ve velkoměstě a i to pouze do té míry, do jaké jí mohla tato zvířata pomoci v soudní kriminalistice.

Koukněte tam! křikl Garrett.

Co je?

Garrett ukazoval na cosi, co Sachsová neviděla. Zíral na jedno místo u břehu a byl zcela uchvácen drobným dramatem, které se tam zřejmě odehrávalo. Sachsová viděla jen brouka skákajícího po hladině.

Bruslařka, řekl jí Garrett a posadil se. Tvář mu opět zváněla. Hmyz je daleko důleitějí ne my. Myslím, pokud jde o chod planety. Víte, někde jsem četl, e kdyby vichni lidé na zeměkouli do zítřka zmizeli, svět by normálně běel dál. Ale kdyby zmizel vechen hmyz, brzo by zanikl vekerý ivot během jediné generace. Nejdřív by vyhynuly rostliny, potom ivočichové a nakonec by se Země opět proměnila v jeden velký kámen.

I přes obecný jazyk dospívajícího chlapce hovořil Garrett s autoritou profesora a zanícením buditele.

Jasně, pokračoval, některý hmyz dokáe být pěkně otravnej. Ale takových druhů je jenom pár, moná jedno nebo dvě procenta. Obličej mu oil a Garrett hrdě dodal: A pak jsou tu jetě ti, co poírají úrodu. Jene já mám takový nápad. Je váně skvělý. Chci vylechtit takový zvlátní druh zlatoočky, který bude tyhle kůdce ničit místo pesticidů tak, aby přitom nechal na pokoji hodný hmyz a ostatní ivočichy. Zlatoočky jsou na to nejlepí. Jetě nikomu se to nepovedlo.

Ty myslí, e to dokáe, Garrette?

Jetě přesně nevím jak. Ale naučím se to.

Sachsová si vzpomněla, co se dočetla v jeho knize o Wilsonově pojmu biofilie náklonnosti lidí k jiným druhům organismů na zeměkouli. A kdy poslouchala, jak ji Garrett krmí svými pravdami, z nich vechny jasně dokazovaly jeho lásku k přírodě a poznání -, nemohlo ji nenapadnout, e ten, kdo můe být natolik uchvácen ivými organismy a dokonce je jakýmsi prazvlátním způsobem i milovat, rozhodně nemůe být zároveň násilníkem a vrahem.

Amélie Sachsová se této mylenky pevně chopila a uchovala si ji po celou dobu, po kterou pluli po řece Paquenoke a prchali před Lucy Kerrovou, před záhadným muem ve lutohnědém pláti i před obyčejným a suovaným městečkem Tanner’s Corner.

A taky před Lincolnem Rhymem. Před jeho blíící se operací a příernými důsledky, který by mohla pro oba mít.

Úzký člun proplouval rozmanitými přítoky a rameny. Voda ji neměla černou barvu, ale v nízko stojícím slunci se teď zlatavě leskla. Sachsovou napadlo, e mění barvy stejně jako ten francouzský cvrček, o kterém jí říkal Garrett.

Nakonec chlapec vykormidloval z bočních zátočin a ramen, vplul do hlavního koryta řeky a zamířil blízko ke břehu. Sachsová se ohlédla východním směrem a dívala se, zda je nepronásledují policejní čluny. Viděla vak pouze velký říční člun společnosti Davett Industries, který plaval proti proudu na opačnou stranu. Garrett ztlumil motor a vplul do malé zátoky.

Vykoukl zpoza vrbové větve a podíval se na západ k mostu, který vedl přes řeku Paquenoke.

Musíme vjet pod něj, řekl. Nedá se obeplout. Pozorně si prohlédl oblouk mostu i okolí. Vidíte někoho?

Sachsová vykoukla z houtí. Viděla jen několik záblesků světla.

Moná. Nedokáu to říct. Voda se moc leskne.

Ti parchanti by tam na nás mohli čekat, řekl Garrett neklidně. U toho mostu mám vdycky strach. Z lidí, co mě hledají.

Vdycky? Garrett zajel s člunem ke břehu a vypnul motor. Vylezl z člunu, odrouboval úchyt, který drel přívěsný motor na zádi, sundal motor a ukryl ho v trávě spolu s palivovou nádrí.

Co to dělá? zeptala se Sachsová.

Nemůu riskovat, e si nás vimnou.

Vytáhl z člunu chladicí nádobu a láhve s vodou a pomocí dvou mastných lan připevnil vesla k sedátkům. Ze esti lahví vylil vodu, opět láhve uzavřel a odloil je stranou.

S tou vodou mě to moc mrzí, poznamenal. Mary Beth tam ádnou nemá. A bude ji potřebovat. Ale já jí pak nějakou vodu naberu v rybníce u chaty.

Nato vlezl do vody a popadl člun za bočnici.

Pomozte mi, řekl. Musíme ho obrátit.

Ty ho chce potopit?

Ne. Jen obrátit dnem nahoru. Dolů strčíme ty prázdné láhve. Bude hezky plavat.

Dnem vzhůru?

Jasně.

Sachsová si uvědomila, co má Garrett v plánu. Schovají se pod člun a proplují pod mostem. Tmavý trup člunu ve vodě bude z mostu prakticky neviditelný. A a budou za mostem, mohou člun opět převrátit a zbytek cesty k Mary Beth jednodue doveslovat.

Garrett otevřel chladicí nádobu a vytáhl plastikový pytel.

Můeme si tam dát věci, abychom je nezmáčeli.

Jako první hodil do pytle knihu Miniaturní svět. Sachsová přidala náprsenku a revolver.

Zastrčila si tričko do dínsů a vsunula si za něj pytel.

Můete mi sundat pouta? zeptal se Garrett a natáhl ruce.

Sachsová zaváhala.

Nechci se utopit, vysvětlil Garrett a prosebně se podíval.

Mám strach. A toho nechá!

Neudělám nic patného. Slibuju.

Sachsová neochotně vylovila z kapsy klíč a odemkla Garrettovi pouta.

Weapemeoctí Indiáni, kteří obývali území dnení Severní Karolíny, byli z jazykového hlediska součástí národa Algonquinů a příbuznými Powhatanů, Chowanů a pamlicoských kmenů v oblasti středního Atlantiku.

Byli vynikajícími zemědělci a ostatní kmeny domorodých Američanů jim záviděly zručnost při rybolovu. Kromě toho byli a přehnaně mírumilovní a téměř vůbec se nezajímali o zbraně. Před třemi sty lety napsal britský vědec Thomas Harriot: Jejich zbraněmi toliko luky zhotovené z lískového dřeva a ípy z rákosové třtiny jsou. Nemají ničeho, čím brániti by se mohli, vyjma títů z kůry zhotovených a brnění z klacíků provázky k sobě spletených.

Bojovné vlohy v těchto Indiánech probudili a brittí kolonizátoři, kterým se to podařilo nesmírně účinným způsobem, kdy Indiánům současně hrozili Boím hněvem, pokud okamitě nepřestoupí na křesanskou víru, decimovali jejich obyvatelstvo zavlečenými viry chřipky a netovic, vymáhali na nich jídlo a přístřeí, které si z lenosti nechtěli opatřit sami, a k dovrení veho zavradili jednoho z oblíbených náčelníků kmene Winginu, jen podle jejich přesvědčení jak se ukázalo, mylného osnoval útok na britské osady.

K nelíčenému překvapení a rozhořčení kolonizátorů vak Indiáni nepřijali do svých srdcí Pána Jeíe Krista, ale vyhlásili věrnost svým vlastním bostvům duchům zvaným Manitouové a následně i válku proti Britům, její úvodní kapitolou (podle výkladu dějin z pera mladé Mary Beth McConnellové) se stal útok na ztracené kolonizátory na ostrově Roanoke.

Jakmile osadníci uprchli, celý kmen v očekávání příchodu britských posil přehodnotil svůj pohled na zbraně a válečnictví a začal pouívat měď, ze které do té doby vyráběl pouze ozdoby a dekorace, také k výrobě zbraní. Kovové hroty ípů byly daleko ostřejí ne pazourkové a snadněji se vyráběly. Na rozdíl od filmů vak íp vystřelený z nepředpjatého luku obvykle nepronikne příli hluboko do kůe a jen zřídkakdy je pro obě smrtelný. Aby tedy mohli weapemeoctí Indiáni účinně doráet nepřátele, začali jim utědřovat rány z milosti údery do hlavy palicí nazvanou příznačně ranokyj, její výrobu přivedl kmen postupně téměř k dokonalosti.

Ranokyj není ničím jiným ne obyčejným velkým a oblým kamenem, který je zasazen do natípnutého konce větve a upevněn koeným řemínkem.

Je to velice účinná zbraň a ta, kterou nyní Mary Beth McConnellová vyráběla na základě svých archeologických znalostí domorodých Američanů, byla bezpochyby stejně vraedná jako zbraně, které podle její teorie kdysi dávno drtily lebky a lámaly páteře roanokeských osadníků, kdy sváděli svou poslední bitvu na březích řeky Paquenoke v místě, je se dnes nazývá Blackwater Landing.

Mary Beth si svůj ranokyj vyrobila ze dvou ohýbaných nohou staré idle v chatě a kamene, který po ní před chvílí mrtil misionářův přítel Tom.

Upevnila kámen mezi obě nohy a stáhla je pomocí dlouhých pásů dínsoviny, které si natrhala z podolku koile.

Zbraň byla těká – váila tři nebo čtyři kila -, ale rozhodně nemohla být příli těká pro Mary Beth, která na archeologických vykopávkách běně zvedala patnácti a dvacetikilogramové kameny.

Vstala z postele a několikrát se svou zbraní ohnala. Síla a průraznost ranokyje ji velmi potěila. Zaslechla téměř hravý zvuk hmyzu ve sklenicích a vzpomněla si na Garrettův nechutný zlozvyk ukat nehty o sebe. Otřásla se vztekem a zvedla ranokyj, aby jím rozbila nejblií sklenici.

Ale pak se zarazila. Nesnáela ten hmyz, to ano, ale její vztek nebyl namířen přímo proti němu. To vůči Garrettovi cítila zuřivou nenávist.

Nechala sklenice sklenicemi, přela ke dveřím a několikrát do nich udeřila ranokyjem v oblasti zámku. Dveře se ani nehnuly.

Mary Beth to upřímně řečeno ani neočekávala. Důleité ovem bylo, e se jí podařilo přivázat kámen k palici velmi pevně.

Nepohnul se ani o píď.

Pokud se misionář s Tomem vrátí ozbrojeni, pak proti nim obyčejný kyj samozřejmě nic nezmůe. Mary Beth se vak rozhodla, e pokud se mui dostanou dovnitř, bude mít kyj ukrytý za sebou a ten, který na ni vztáhne ruku jako první, to odskáče s rozbitou lebkou.

Druhý by ji pak sice mohl zabít, ale i tak by Mary Beth vzala alespoň jednoho s sebou. (Představila si, e přesně takto zemřela i Virginia Dareová.) Posadila se a vykoukla z okna na nízko postavené slunce za pásem lesa, kde poprvé zahlédla misionáře.

Co je to za pocit, který se jí teď rozlévá v těle? Zřejmě strach, pomyslela si.

Ale pak dospěla k závěru, e to vůbec není strach. Byla to netrpělivost. Mary Beth si přála, aby se u její nepřátelé vrátili.

Poloila si ranokyj do klína.

Nachystej se, říkal jí před odchodem Tom.

Nue, jsem nachystaná.

Támhle je nějaký člun.

Lucy se vyklonila zpoza listí pichlavého vavřínu na břehu vedle mostu Hobeth Bridge. Ruku drela na revolveru.

Kde? zeptala se Jesseho Corna.

Tam. Jesse ukázal proti proudu.

Lucy matně viděla cosi tmavého na vodě asi osm set metrů před sebou. Předmět se pohyboval v říčním proudu.

Jak to myslí, člun? zeptala se. Já nevidím, e by

Ne, podívej. Je převrácený.

Vdy ho sotva vidím, řekla. Ty má teda dobré oči.

Jsou to oni? zeptal se Trey.

Co se stalo? Převrhl se jim?

Jesse Corn zavrtěl hlavou. Né, plavou pod ním.

Lucy zamourala. Jak to ví?

Mám takový pocit.

A mají vůbec pod ním dost vzduchu? zeptal se Trey.

Jasně, odpověděl Jesse. Plave dost vysoko na vodě. Kdysi jsme to dělávali s kánoí na jezeře Bambert. Jako kluci. Hráli jsme si na ponorku.

Take co uděláme? zeptala se Lucy. Potřebujeme člun nebo něco, na čem bychom se k nim dostali.

Rozhlédla se kolem sebe.

Ned si sundal policejní opasek a podal ho Jesse Cornovi.

Prostě tam doplavu a odtáhnu je ke břehu.

Ty umí tak dobře plavat? zeptala se Lucy.

Ale to u si Ned zouval boty. Tuhle řeku jsem u přeplaval milionkrát.

Budeme tě krýt, řekla Lucy.

Vdy jsou pod vodou, poznamenal Jesse. Nedělal bych si starosti, e by po někom stříleli.

Stačí trocha tuku na nábojích a vydrí pod vodou třeba celé týdny; namítl Trey.

Amélie střílet nebude, trval na svém Jidáův obhájce Jesse Corn.

Ale nemůeme nic riskovat, řekla Lucy a obrátila se k Nedovi. Nepřevracej člun zpátky. Jen k němu doplav a postrkuj ho sem k nám. Ty si vezmi brokovnici, Treyi, a postav se támhle k vrbě. Jesse a já budeme tady na břehu. Kdyby se něco stalo, budem je mít pod kříovou palbou.

Bosý a polonahý Ned seel energicky po kamenitém náspu a k blátivému břehu. Pozorně se rozhlédl kolem sebe zřejmě kvůli hadům, pomyslela si Lucy a vklouzl do vody. Pomalu a velmi tie plaval prsa směrem ke člunu a hlavu drel neustále nad vodou.

Lucy vytáhla z pouzdra Smith & Wesson a natáhla kohoutek. Pohlédla na Jesseho Corna, který se na její zbraň neklidně díval. Trey stál za stromem a drel brokovnici obrácenou hlavní nahoru. Viml si Lucyina nataeného kohoutku a naládoval do komory své remingtonky náboj.

Člun byl teď asi deset metrů od nich a drel se téměř uprostřed proudu.

Ned byl výborný plavec a rychle zkracoval vzdálenost. Za chvíli u

Vtom se kdesi velmi blízko ozval hlasitý výstřel. Lucy vyskočila úlekem, kdy pár decimetrů od Neda vystříkla do vzduchu sprka vody.

Ale ne! vykřikla Lucy, zvedla revolver a začala hledat střelce.

Kde je, kde je? zvolal Trey, přikrčil se a uchopil brokovnici pevně do rukou.

Ned se ponořil pod hladinu.

Dalí výstřel. Voda opět vystříkla do vzduchu.

Trey sklonil brokovnici a začal pálit na člun. Klasická střelba v panice. Trey neměl rychlonabíječ, pouze sedm nábojů v brokovnici.

Přesto je během několika vteřin vyprázdnil a trefoval se přitom přímo do člunu, ze kterého odlétávaly kusy dřeva a kolem se rozstřikovala voda.

Ne! křičel Jesse. Jsou pod ním lidi!

Odkud střílejí? volala Lucy. Zpod člunu? Nebo z druhé strany? Nepoznám to. Kde vůbec jsou?

A kde je Ned? zeptal se Trey. Dostal to? Kde je Ned?

Já nevím! křičela Lucy a hlas jí zesyrověl panikou. Nevidím ho.

Trey znovu nabil a opět namířil na člun.

Ne! poručila mu Lucy. Nestřílej. Radi mě kryj!

Seběhla z náspu a vklouzla do vody. Náhle zaslechla u břehu plouchnutí, jak se Ned vynořil nad hladinu.

Pomozte mi! křičel, zděeně se ohlíel za sebe a krábal se ven z vody.

Jesse s Treyem namířili zbraně na opačný břeh a pomalu seli z náspu k řece. Vyděený Jesse nespoutěl oči z rozstříleného člunu z příerných roztřepaných průstřelů v jeho trupu.

Lucy udělala jetě pár kroků do vody, zastrčila revolver do pouzdra, popadla Neda za pai a odvlekla ho ke břehu. Ned zůstal pod vodou, jak nejdéle mohl, a teď byl bledý a zesláblý z nedostatku kyslíku.

Kde jsou? zmohl se na otázku a dusivě se rozkalal.

Nevíme, odpověděla Lucy a odtáhla Neda do křoví.

Ned se zhroutil na bok a začal kolem sebe plivat a vykalávat vodu. Lucy ho pečlivě prohlédla. Natěstí nebyl zasaen.

Po chvíli se k nim připojil Trey s Jessem. Oba se krčili u země, nespoutěli oči z řeky a hledali útočníka.

Ned se stále dusil.

Zasraná voda. Chutná jako sračky.

Člun se pomalu přiblioval a byl teď napůl potopený.

Jsou mrtví, zaeptal Jesse Corn a zíral na člun. Tohle nemohli přeít.

Člun připlul blí. Jesse si sundal opasek a vyrazil za ním.

Ne, řekla Lucy a pozorně sledovala druhý břeh. Počkej, a dopluje k nám.

29

Převrený člun narazil do vyvráceného cedru, roztáhl se na vodě a zastavil se.

Policisté několik okamiků vyčkávali. Jediným pohybem bylo kolébání roztřítěného trupu. Voda kolem byla červená, ale Lucy nedokázala posoudit, zda je zbarvená krví, anebo jde o odraz ohnivě zapadajícího slunce.

Bledý a rozruený Jesse Corn pohlédl na Lucy, která přikývla.

Tři ostatní policisté namířili pistole na člun, Jesse vstoupil do vody a převrátil ho.

Zpod trupu vyskočily zbytky několika roztrhaných lahví a pomalu začaly odplouvat po proudu. Pod člunem nikdo nebyl.

Co se stalo? zeptal se Jesse. Já to nechápu.

Sakra, zabručel Ned hořce. Podfoukli nás. Byla to obyčejná léčka.

Lucy by nikdy neřekla, e spalující vztek, který u několik hodin cítila, můe jetě zesílit. Avak návaly zlosti jí nyní projíděly jako nezkrotný elektrický proud. Ned měl pravdu: Amélie pouila člun jako nějakou vábničku Nathana Groomera a začala po nich střílet z protějího břehu.

Ne, protestoval Jesse. To by neudělala. Jestli vůbec střílela, chtěla nás jenom postrait. Amélie se ve zbraních vyzná. Kdyby chtěla, mohla Neda zasáhnout.

Zatraceně, Jesse, otevři u konečně oči, ano? vybuchla Lucy. Při střelbě z tak hustého porostu můe být dobrá, jak chce, a stejně se nemusí strefit. A jetě k tomu na vodu. Vdy se kulka mohla odrazit. Nebo mohl Ned zpanikařit a vrhnout se přímo do dráhy výstřelu.

Na to neměl Jesse Corn odpověď. Otřel si dlaněmi obličej a pozorně se zadíval na protějí břeh.

Dobrá, uděláme to takhle, pokračovala Lucy hlubokým hlasem. Začíná se připozdívat. Dokud bude vidět, zkusíme dojít co nejdál. A pak řekneme Jimovi, aby nám přivezl nějaké zásoby na noc. Utáboříme se venku. Budeme předpokládat, e po nás chtějí střílet, a zařídíme se podle toho. A teď přejdeme přes most a budeme hledat jejich stopu. Máte vichni nabito?

Ned s Treyem přitakali. Jesse Corn se jetě chvíli díval na prostřílený člun a pak pomalu kývl.

Tak jdeme.

Vichni čtyři policisté vyrazili na patnáctimetrový nechráněný most. Rozhodně vak neli v hloučku, roztáhli se do tak dlouhé řady, e kdyby chtěla Amélie Sachsová začít střílet znovu, stačila by zasáhnout pouze jednoho z nich, zatímco ostatní by se dávno ukryli a opětovali palbu. Seřadit se do tohoto útvaru byl Treyův nápad, který Trey pochytil v jednom filmu z druhé světové války.

A protoe Trey Williams s tímto návrhem přiel, logicky předpokládal, e bude moci jít jako první. Lucy Kerrová vak trvala na tom, e vpředu půjde ona.

Málem jsi ho trefil, sakra.

Ani náhodou, odsekl Harris Tomel.

Culbeau vak trval na svém. Říkal jsem ti, e je má vystrait. Ví, v jakým bysme byli průseru, kdybys Neda trefil?

Já vím, co dělám, Richi. Měj ve mě trochu důvěru, jo?

Zatracenej inteligent, pomyslel si Culbeau.

Vichni tři se nacházeli na severním břehu Paquo a kráčeli po stezce, která vedla podél řeky.

Přestoe vak byl Culbeau skutečně natvaný, e Tomel střílel tak blízko policisty, který plaval k člunu, zároveň měl alespoň jistotu, e střelba zabrala. Lucy a ostatní policajti teď budou vyplaení jako ovce a budou postupovat pěkně pomaličku.

Kromě toho měla střelba dalí přínosný účinek – Sean O’Sarian se k smrti vyděsil a konečně na chvíli zavřel klapačku.

Kráčeli asi dvacet minut a pak se Tomel zeptal Culbeaua: Ví jistě, e jde ten kluk tímhle směrem?

Jo.

Ale nemá tuení, kam asi dojde, e ne?

Jasněe ne, přitakal Culbeau. Kdybych ho měl, moh bych tam jít rovnou, ne?

Vidí, premiante. Stačí pouívat kebuli.

Ale

ádný strach. Vak my ho najdem.

Nemoh bych dostat trochu vody? zeptal se O’Sarian konečně.

Vody? Ty chce vodu?

Jo, docela bych si dal, řekl O’Sarian pokorně.

Culbeau se na něj podezíravě zadíval a podal mu láhev. Jetě nikdy neviděl, aby tenhle lachovitý mladík pil něco jiného ne pivo, whisky nebo pančovanou pálenku. O’Sarian se zhluboka napil, otřel si pihovatá ústa a odhodil láhev stranou.

Culbeau si povzdechl. Hele, Seane, začal jízlivě, ví určitě, e chce za sebou nechat flaku se svýma otiskama?

No jo, vidí. O’Sarian odpeláil do křoví a sebral láhev ze země. Pardon.

Pardon? Sean O’Sarian se omlouvá? Culbeau na něj chvíli nevěřícně zíral a pak gestem popohnal oba kumpány dopředu.

Doli a k ohybu řeky, a protoe stáli na pahorku, viděli odtud několik kilometrů po proudu.

Hele, koukněte támhle, řekl Tomel. Stojí tam barák. Vsadím se, e ten kluk s tou zrzkou míří rovnou tam.

Culbeau si dům prohlédl přes dalekohled lovecké puky. Asi tři kilometry od nich stála v údolí těsně u řeky chata se ikmou střechou.

Pro Garretta a tu policistku představovala naprosto logický úkryt.

Culbeau přikývl. Vsadím se, e má pravdu. Jdeme.

Za mostem Hobeth Bridge zatáčí řeka Paquenoke ostře na sever.

Řeka je v tomto úseku u břehu mělká a na bahnitých mělčinách leí hromady naplaveného dřeva, vegetace a odpadků.

Dvě lidská těla, která tudy právě proplouvala, minula podobně jako unáený člun zákrutu a proud je zanesl přímo k těmto hromadám.

Amélie Sachsová se pustila plastikové láhve svého improvizovaného nadnáedla a natáhla se zkrabatělou rukou po větvi.

V tu chvíli si uvědomila, e to není příli dobrý nápad, nebo měla kapsy napěchované kamením jako zátě, take nyní cítila, jak ji jeho tíha stahuje do tmavé vody. Natěstí natáhla nohy a zjistila, e dno je pouhý metr dvacet hluboko. Nejistě se postavila a začala pomalu kráčet kupředu. Za chvíli se vedle ní objevil Garrett a pomohl jí z vody na bahnitý břeh.

Vyplhali se po mírném srázu, proklestili si cestu houtím a svalili se na travnatou mýtinu. Několik minut jen tak leeli a lapali po dechu. Poté Sachsová vytáhla zpoza trička plastikový pytel. Byl trochu netěsný, ale voda uvnitř nenapáchala ádné větí kody.

Sachsová podala Garrettovi knihu o hmyzu, otevřela bubínek revolveru a poloila ho na chomáč křehké luté trávy, aby vyschl.

Musela přiznat, e se v odhadu Garrettova plánu mýlila. Vsunuli sice prázdné láhve od vody pod převrácený člun, aby vzplýval, ale Garrett pak postrčil Sachsovou do řeky, ani by lezli pod člun.

Poradil jí, aby si naplnila kapsy kamením, sám učinil toté, oba se dostali po proudu asi patnáct metrů před člun a ponořili se pod hladinu, přičem se přidrovali poloprázdné láhve s vodou.

Garrett Sachsové ukázal, jak má správně zaklonit hlavu, a za pár okamiků se u vznáeli v proudu několik metrů před člunem.

Přesně tak to dělá potápník, rozplýval se Garrett. Je úplně jako potápěč. Nosí si vzduch s sebou.

Garrett Sachsové vysvětlil, e u tuto metodu několikrát v minulosti vyzkouel, aby unikl, přestoe stejně jako předtím nijak nerozváděl, proč a před kým vlastně unikal. Pouze jetě dodal, e pokud u mostu nebude policie, připlavou za mostem ke člunu, obrátí ho zpátky, vylejí z něj vodu a budou pokračovat v plavbě, přičem ji tentokráte budou muset veslovat.

A pokud policisté na mostě budou, určitě zaměří pozornost na převrácený člun a nevimnou si, e kolem nich proplaval Garrett s Amélií.

Za mostem pak oba zamíří ke břehu a budou pokračovat pěky.

V tom se tedy Garrett nemýlil: oběma se podařilo dostat se nepozorovaně pod most. Sachsová vak byla jetě nyní okována tím, co se seběhlo vzápětí; policisté začali bez sebemeního popudu střílet na převrený člun náboj za nábojem.

Také Garrettem výstřely z brokovnice těce otřásly.

Mysleli si, e jsme pod člunem, zaeptal. Ti hajzli nás chtěli zabít.

Sachsová mlčela.

Pár patných věcí jsem u provedl, dodal Garrett, ale nejsem ádná phymata.

Co to je?

Jeden zákeřný brouk. Sedí na čekané a pak zabíjí. A přesně tohle chtěli udělat s námi. Prostě nás zastřelit. Nedali nám ádnou anci.

Ach, Lincolne, pomyslela si Sachsová, to je tedy průvih. Proč jsem to vechno udělala? Měla bych rovnou kapitulovat. Počkat tu na policisty a vzdát se jim. Vrátit se do Tanner’s Corner a pokusit se to nějak napravit.

Kdy se vak podívala na Garretta a viděla, jak se choulí a chvěje se strachy, věděla, e se teď vrátit nemůe. Musí jít dál, pokračovat v téhle ílené hře.

Kost na kost

Kam půjdeme teď?

Vidíte tamten dům?

Hnědý dům s ikmou střechou.

Maty Beth je tam?

Ne, ale můeme si tam vypůjčit malý rybářský člun. A taky oschnout a trochu se najíst.

Ále co, po vech dneních trestných činech u nějaké vloupání nehraje roli, pomyslela si odevzdaně Sachsová.

Náhle Garrett popadl její revolver. Sachsová ztuhla a sledovala modročernou zbraň v jeho rukou. Garrett znalecky nakoukl do komory a zjistil, e je nabitá esti náboji. Zacvakl bubínek do rámu a začal si s revolverem pohrávat se zručností, která Sachsové vyráela dech.

A u si o Garrettovi myslí cokoliv, nevěř mu

Garrett se na Sachsovou podíval a zaklebil se. A pak jí podal revolver pabou napřed.

Půjdeme tudy, řekl a kývl k jedné ze stezek.

Sachsová zastrčila revolver do pouzdra a cítila, jak jí srdce poskakuje vytrpěným strachem.

Vyrazili směrem k domu.

Je prázdný? zeptala se Sachsová a kývla k budově.

Teď tam nikdo nebude. Garrett se zastavil a ohlédl se. Policajti jsou teď natvaní, zabručel po chvíli. A jdou po nás, ozbrojení a v plné parádě. Sakra. Otočil se a odvedl Sachsovou po stezce k domu. Několik minut mlčel. Chcete něco vědět, Amélie?

Co?

Právě jsem tak přemýlel o jednom motýlovi jmenuje se batolec duhový.

A co je s ním? zeptala se Sachsová nepřítomně, protoe jí stále zněly v uích otřesné výstřely z brokovnice, které patřily jí a tomuto chlapci.

Lucy Kerrová jí usilovala o ivot. Ozvěny těch výstřelů zatemňovaly v její mysli vechno ostatní.

Myslím zbarvení na křídlech, vysvětloval Garrett. Kdy má batolec roztaená křídla, vypadají úplně jako oči nějakého zvířete. To je váně skvělé; dokonce mají v rohu i takovou tu bílou tečku jako odraz světla na zřítelnici. Ptáci ty oči vidí, myslí si, e je to lika nebo kočka, polekají se a uletí.

Copak ti ptáci necítí, e je to motýl a ne velké zvíře? zeptala se Sachsová, ani by se na rozhovor soustředila.

Garrett se na ni chvíli upřeně díval, aby zjistil, jestli si nedělá legraci.

Ptáci nemají čich, utrousil poté, jako by se ho Sachsová ptala, zda je svět placatý. Znovu se ohlédl proti proudu řeky. Musíme je zpomalit. Jak jsou podle vás daleko?

Velice blízko, odvětila Sachsová.

Ozbrojení a v plné parádě.

To jsou oni.

Rich Culbeau se díval na otisky v blátě u břehu.

A ta stopa je sotva deset patnáct minut stará.

Míří přímo k domu, dodal Tomel.

Opatrně postupovali po stezce.

O’Sarian se stále jetě nechoval divně. Co samo o sobě u něj bylo divné. A taky děsivé. Nedal si jetě ani hlt kořalky, nedělal hloupé vtípky a dokonce ani nevanil. Sean O’Sarian byl přitom v Tanner’s Corner tlampač číslo jedna. Přestřelka u řeky jím opravdu otřásla.

Kdy se teď prodírali lesem, při sebemením zvuku v okolním porostu rychle obracel hlaveň černé vojenské puky na dotyčné místo.

Viděls, jak ten negr střílel? zeptal se nakonec.

Musel do toho člunu napumpovat za necelou minutu nejmíň deset nábojů.

To byly broky, opravil ho Harris Tomel.

A ani by se mu O’Sarian pokouel odporovat a udělat na něj dojem tím, co vechno ví o zbraních (a vůbec se chovat jako suverénní blbeček, kterým koneckonců byl), jednodue řekl:

No jo, broky. Vidí, to mě nenapadlo. A pokýval hlavou jako kolák, který se právě dozvěděl něco nového a ohromně zajímavého.

Znovu se přiblíili k domu. Docela hezké místo, pomyslel si Culbeau. Pravděpodobně víkendová chata zřejmě bude patřit nějakému právníkovi nebo doktorovi z Raleighu nebo Winston-Salemu.

Culbeau si představil slunou sbírku trofejí, plný bar, úhlednou lonici a mraák na zvěřinu.

Hej, Harrisi, zavolal O’Sarian.

Culbeau nikdy nezail, e by O’Sarian někoho oslovil křestním jménem.

Co je?

Střílí vysoko, nebo nízko? zeptal se O’Sarian a ukázal na kolt.

Tomel se podíval na Culbeaua zřejmě aby se pokusil vytuit, kam se poděla potrhlá stránka Seana O’Sariana.

První ránu miř přímo do černého, ale puka ti vyskočí vý, ne se asi zvyklý. Take při dalích výstřelech trochu skloň hlaveň.

Protoe je paba z plastu? zeptal se O’Sarian. Take je lehčí ne dřevo?

Jo.

O’Sarian znovu přikývl a tvář mu jetě více zváněla. Díky.

Díky?? Les skončil a vichni tři mui se ocitli na velké mýtině před domem mohla měřit dobrých patnáct metrů v obou směrech a nenacházel se na ní ani nejmení stromeček, za kterým by se případně mohli ukrýt.

Přístup k domu bude velmi obtíný.

Myslí, e jsou uvnitř? zeptal se Tomel a mačkal v ruce feáckou brokovnici.

To já

K zemi!

Trojice muů se rychle přikrčila.

Viděl jsem něco v přízemí. V tom okně nalevo. Culbeau se díval do dalekohledu na lovecké puce. Něco se tam mihlo. Přes ty okenice tam není dobře vidět. Ale určitě tam někdo je. Prohlédl si ostatní okna.

Sakra! zaeptal v panice a klesl k zemi.

Co je? zeptal se vyplaený O’Sarian, sevřel v ruce puku a otočil se.

K zemi! Jeden z nich má puku s dalekohledem. Míří přímo na nás. V tom okně nahoře. Zatraceně!

To musí být ta holka, řekl Tomel. Ten kluk je příli velkej pitomec, ne aby poznal, kterým koncem vylítává kulka.

Já tu tětku zabiju, ulevil si Culbeau.

O’Sarian se ukryl za strom a přitiskl si vietnamskou puku ke tváři.

Odtamtud hravě pokryje celou mýtinu, konstatoval Culbeau.

Take počkáme do tmy? zeptal se Tomel.

To ví, e jo aby se nám slečna Bezkozatá dostala na záda? To by asi nelo, e ne, Harrisi?

Dokáe ji odsud trefit? zeptal se Tomel a ukázal na okno.

No jasně, odpověděl Culbeau a povzdechl si.

Právě si chtěl Tomela začít dobírat, ale vtom O’Sarian tím svým nenormálně normálním hlasem prohlásil:

Ale kdy teď Rich vystřelí, Lucy a ostatní to uslyí. Myslím, e bysme je měli obklíčit. Půjdeme z boku a pokusíme se dostat dovnitř. Uvnitř u budou výstřely daleko tií.

Přesně to se teď Culbeau chystal navrhnout.

To zabere dobrou půlhodinu, vytěkl Tomel, který byl zřejmě natvaný, e ho O’Sarian přechytračil.

Studnice O’Sarianovy normálnosti vak jako by byla bezedná.

Odjistil puku a loupl okem směrem k domu.

No, já bych řekl, e se to dá zvládnout i za míň ne za půl hodiny. Co ty na to, Richi?

30

Steve Farr znovu přivedl Henryho Davetta do laboratoře. Ostřílený byznysmen Farrovi na odchodu poděkoval a kývl na Rhyma.

Henry, řekl Rhyme na uvítanou, díky, e jste přiel.

Stejně jako předtím, ani tentokráte nevěnoval Davett ádnou pozornost Rhymovu zdravotnímu stavu. Rhyme vak nyní neshledával v jeho postoji praádnou útěchu. Celou jeho mysl zaměstnávaly obavy o Sachsovou a v uích mu neustále zněl hlas Jima Bella: Obvykle máte čtyřiadvacet hodin na nalezení oběti. Po uplynutí této doby ji únosce přestane pokládat za člověka a nedělá mu nejmení potíe obě zavradit.

Toto pravidlo, které se mělo původně týkat Lydie a Mary Beth, nyní vystihovalo také osud Amélie Sachsové. Rozdíl byl podle Rhyma pouze v tom, e Sachsové dost moná zbývalo jetě méně.

Myslel jsem si, e jste toho kluka chytli. Alespoň jsem to slyel.

Utekl nám, řekl Ben.

Ale ne! Davett se zamračil.

To víte, e jo, trval na svém Ben. Starý dobrý útěk z vězení.

Nashromádili jsme nějaké dalí důkazy, ale nevím, co z nich mám vyvodit, řekl Rhyme. Doufal jsem, e byste nám mohl znovu pomoci.

Davett se posadil. Vynasnaím se.

Pohlédl si na sponu s iniciálami WWJD.

Rhyme kývl na důkazní tabulku a řekl: Můete se na to podívat? Na ten seznam napravo.

Mlýn

Tak tam jste ho nakonec nali? V tom starém mlýně severovýchodně od města?

Ano.

Kdysi jsem to tam znal. Davett se vztekle zaklebil. Mělo mě to napadnout.

Kriminalisté ovem nemohou připustit, aby se jim sloveso mělo vloudilo do slovníku. Rhyme proto poznamenal:

V téhle brani nemůete myslet na vechno. Ale podívejte se na ten seznam. Připadá vám něco z toho nápadné?

Davett si tabulku pečlivě přečetl.

Nálezy na druhotném místě činu – mlýn

Hnědá barva na kalhotách

Rosnatka

Jíl

Raeliník

Ovocná áva

Papírová vlákna

Návnady

Cukr

Kamfen

Alkohol

Kerosin

Kvasnice

Chvíli zíral na seznam a pak rozrueně řekl: Je to jako mozaika.

To je podstata mé práce, poznamenal Rhyme.

Do jaké míry mohu spekulovat? zeptal se Davett.

Jak je vám libo.

Dobrá. Davett se na okamik zamyslel a pak řekl: Karolínská kotlina.

Co to je? vyzvídal Rhyme. Nějaké výletní místo?

Davett se na Rhyma podíval, aby se přesvědčil, jestli si nedělá legraci.

Ne, to je specifický geologický útvar, který se vyskytuje na východním pobřeí. Větinou ho ale najdete v obou Karolínách. V Severní i Jiní. V podstatě je tvořen oválnými sladkovodními rybníky o hloubce metr a metr dvacet. Některé mají rozlohu půl akru, jiné několik set. Dno je větinou tvořeno jílem a raelinou. Přesně jako na vaem seznamu.

Jene jílu a raeliny je tady vude kolem plno, namítl Ben.

To ano, souhlasil Davett. A kdybyste objevili pouze tyto dvě látky, řekl bych, e nevím, odkud pocházejí. Jene vy jste nali jetě něco dalího. Jednou z nejvýznamnějích charakteristik karolínské kotliny toti je, e kolem ní rostou rostliny, které se iví hmyzem. Uvidíte zde stovky mucholapek obecných, rosnatek a láčkovek nejspí proto, e se v rybnících daří hmyzu. Take pokud jste nali rosnatku spolu s jílem a raeliníkem, pak není nejmeních pochyb, e se ten chlapec pohyboval v nějaké karolínské kotlině.

Davett se na chvíli zamyslel.

O těch kotlinách existují nejrůznějí mýty. Osadníci si kdysi mysleli, e je vytesávají do půdy vodní příery nebo čarodějnice pomocí kleteb. Pár let se také věřilo v teorii meteoritů. Ale ve skutečnosti se jedná o pouhé přirozené poklesy způsobené větrem a prouděním vody.

A dají se přiřadit k nějakému konkrétnímu místu v okolí? zeptal se Rhyme v naději, e se mu podaří zúit pátrací oblast.

Do jisté míry.

Davett vstal, přeel k mapě a zakroukoval ukazováčkem velkou oblast západně od Tanner’s Comer ve čtvercích B2 a E2 a F13 a B12.

Větinu jich najdete v tomto pásu těsně pod horama.

Rhyme neskrýval rozladění. Davett zakroukoval dobrých dvě stě a dvě stě padesát kilometrů čtverečních.

Davett si jeho reakce viml a dodal: Rád bych vám pomohl více.

Ne, ne, já jsem spokojený. Vak ono nám to pomůe. Ale potřebujeme tu oblast zúit pomocí dalích vodítek.

Davett začal nahlas číst: Cukr, ovocná áva, kerosin

Zavrtěl váně hlavou. Čeká vás obtíná práce, pane Rhyme.

Tyhle případy jsou nejtěí, vysvětlil Rhyme. Pokud nemáte ádná vodítka, můete volně spekulovat. Pokud jich máte dostatek, můete obvykle najít rychlou odpověď. Ale pokud jich máte jen pár jako tady

Rhymovi se zlomil hlas.

Ta fakta nám svazují ruce, zamumlal Ben.

Rhyme k němu otočil hlavu. Přesně tak, Bene. Přesně tak.

Budu muset jet domů, řekl Davett. Čeká na mě rodina. Dopsal na vizitku telefonní číslo. Můete mi kdykoliv zavolat.

Rhyme mu znovu poděkoval a opět upřel pozornost na důkazní tabulku.

Fakta nám svazují ruce

Rich Culbeau si vysál krev z místa na pai, kde se silně pokrábal o ostruiní, a odplivl si ke stromu.

Trvalo jim dvacet minut, ne si s vypětím vech sil proklestili cestu houtím a dostali se k boční verandě víkendové chaty, ani by je zahlédla ta tětka s ostřelovací pukou. Dokonce i Harris Tomel, který obvykle vypadal, jako by právě vylezl z dvorany countryového klubu, byl celý od krve a zapráený.

Zbrusu nový Sean O’Sarian tichý, přemýlivý, ba téměř příčetný, mezitím čekal vzadu na stezce. Leel na zemi a černou puku měl opřenou o rameno jako vojín námořní pěchoty v Khe Sahnu, aby zdrel Lucy a dalí přísluníky Vietkongu několika výstřely nad hlavu, kdyby se náhodou objevili na pěině vedoucí k domu.

Připraven? zeptal se Culbeau Tomela, který přikývl.

Culbeau otočil koulí dveří od verandy a s pukou připravenou ke střelbě zatlačil dveře dovnitř. Tomel ho následoval. Nalapovali ostraitě jako kočky, protoe věděli, e ta zrzavá policistka s flintou na jeleny, se kterou rozhodně uměla zacházet, na ně můe kdekoliv v domě čekat.

Slyí něco? zaeptal Culbeau.

Jenom muziku.

Byl to nějaký měkký rock, jaký Culbeau obvykle poslouchal, protoe nesnáel vudypřítomné country.

Oba mui pomalu postupovali temnou chodbou a puky přitom dreli zdviené a nataené. Po chvíli zpomalili. Před nimi se nacházela kuchyně, v ní Culbeau před půlhodinou někoho zahlédl nejspí toho kluka -, kdy pozoroval dům dalekohledem puky.

Kývl ke kuchyni.

Myslím, e nás neslyeli, zaeptal Tomel.

Hudba hrála velmi hlasitě.

Vpadneme tam společně. Střílej jim na nohy nebo na kolena. Hlavně nezabij toho kluka, jetě nám musí říct, kde schovává Mary Beth.

A tu enskou mám taky nechat?

Culbeau se na chvíli zamyslel. Jo, proč ne? Moná se nám bude chvilku hodit ivá. Ty ví, na co.

Tomel přikývl.

Raz, dva

, tři.

Oba mui rychle vpadli do kuchyně a zjistili, e málem zastřelili meteorologa na velkoploné televizní obrazovce. Přikrčili se, otočili a horečně začali hledat toho kluka a enskou. Nikoho vak neviděli.

A pak se Culbeau znovu podíval na televizor a uvědomil si, e sem nepatří. Někdo ho sem přesunul z obývacího pokoje a postavil ho před sporák obrazovkou k oknu.

Culbeau nakoukl přes okenice. Sakra. Postavili tu televizi sem, abysme na ni viděli přes mýtinu ze stezky. A abysme si mysleli, e v domě někdo je.

Vyrazil po schodech nahoru a bral je přitom po dvou.

Počkej! volal za ním Tomel. Ona je nahoře. Má u sebe puku.

Rudovláska vak pochopitelně nahoře nebyla. Culbeau rozkopl dveře do lonice, kde předtím zahlédl hlaveň a dalekohled puky namířené přímo na ně, a nael přesně to, co zde čekal: kus úzké trubky, na ni byla páskou připevněna sklenice od piva otočená dnem dopředu.

Tak tohle je ta puka se zaměřovačem, utrousil Culbeau znechuceně. Jeíikriste. Nastraili to na nás, aby nás oblafli. Stálo nás to nejmíň zasranou půlhodinu. A do pěti minut tu nejspí budou ti zatracení policajti. Musíme odtud vypadnout.

Prohnal se kolem Tomela, který právě říkal: To od ní bylo pěkně chytrý, e

Kdy vak Tomel uviděl oheň v Culbeauových očích, raději se rozhodl větu nedokončit.

Akumulátor se vybil a drobný elektrický motor utichl.

Úzký člun, který ukradli z víkendové chaty, plaval dále v proudu řeky Paquenoke a razil si cestu chuchvalci mlhy, je pokrývaly hladinu.

Snesl se soumrak a voda ji nebyla zlatavá, nýbr smutně edá.

Garrett Hanlon sebral ze dna člunu veslo a zamířil ke břehu.

Musíme někde přistát, řekl. Ne se úplně setmí.

Amélie Sachsová si vimla, e se ráz krajiny poněkud změnil.

Stromy prořídly a řeka byla stále více obklopena velkými bainatými tůněmi. Garrett měl pravdu: jediná nesprávná změna směru by je zavedla do slepé uličky neproniknutelného močálu.

Co se děje? zeptal se Garrett, kdy uviděl Améliin ztrápený výraz.

Jsem příerně daleko od Brooklynu.

To je v New Yorku?

Jasně.

Garrett zaukal nehty. A vás trápí, e tam teď nejste?

To si pi.

Garrett stále naváděl člun ke břehu a řekl: Přesně tohle děsí hmyz nejvíce.

Co?

No víte, je to docela zvlátní. Nevadí mu těká práce a nevadí mu ani boj. Ale vekerý hmyz je úplně vedle z jakéhokoliv neznámého místa. I kdy je tam bezpečno. Hmyz to nesnáí a neví, co má dělat.

No dobrá, pomyslela si Sachsová, tak jsem tedy hmyz. Přesto se jí více zamlouvalo Rhymovo označení ryba na suchu.

Kdy je hmyz opravdu rozruený, vdycky to poznáte. Pořád dokola si čistí tykadla

Hmyzí tykadla prozrazují náladu. Stejně jako u nás obličej. Jediný rozdíl je, dodal Garrett záhadně, e oni nic nepředstírají. Narozdíl od nás. Podivně se usmál; podobný zvuk u něj Sachsová jetě neslyela.

Přelezl přes bok člunu do vody a přitáhl člun ke břehu. Sachsová vystoupila a Garrett ji provedl lesem. Zdálo se, e i přes temný soumrak a nepřítomnost jakékoliv viditelné stezky přesně ví, kam jde.

Jak ví, kam má jít? zeptala se Sachsová.

Myslím, e jsem jako monarchové, odpověděl Garrett. Prostě znám dokonale směr.

Monarchové?

Takoví oranovočerní motýli, víte? Cestují tisíce kilometrů a vdycky přesně vědí, kam letí. Jsou váně, váně skvělí, navigují se podle slunce a automaticky mění kurs podle jeho polohy na obzoru. A kdy je náhodou zataeno nebo tma, pouívají dalí ze svých smyslů dokáou cítit magnetické pole Země.

Kdy netopýr vystřelí zvukovou vlnu, aby je nael, můry sloí křídla, padnou k zemi a schovají se.

Sachsová se usmála Garrettově zapálené přednáce a pak se náhle zastavila a přikrčila.

Pozor! zaeptala. Podívej se támhle! Je tam světlo.

Od tmavého rybníka se odráela slabá záře. Přízračné luté světlo podobné skomírající lucerně.

Ale Garrett se jen rozesmál.

Sachsová se na něj tázavě podívala.

To je jen duch, řekl.

Coe?

Jezerní panna, vysvětlil Garrett. To je taková indiánská dívka, která zemřela v noci před svatbou. Její duch prý dodnes brouzdá po Great Dismal Swamp a hledá chlapce, za kterého by se provdala. My sice jetě v Great Dismal nejsme, ale u se tam blííme.

Garrett kývl k záři. Ve skutečnosti je to jen ličí oheň, taková velikánská houba, která svítí.

Sachsové se světlo pranic nelíbilo. Připomnělo jí neklid, který cítila, kdy ráno vjíděli do Tanner’s Corner a viděli pohřeb s malinkou rakví:

Tyhle bainy se mi vůbec nelíbí, řekla. A u tu jsou duchové, nebo ne.

Ne? zeptal se Garrett. Třeba se vám jetě začnou líbit. Někdy.

Vedl Sachsovou po silnici a po deseti minutách odbočil na krátkou zarostlou cestu. Na mýtině tam stál starý přívěsný vůz. Sachsová v příeří neviděla zřetelně, ale zdálo se, e jde o zchátralou maringotku nakloněnou na stranu zrezivělou, s prázdnými pneumatikami a obrostlou břečanem a mechem.

To je tvoje?

No, nikdo tady celá léta nebydlel, tak myslím, e je moje. Mám od ní klíč, ale nechal jsem ho doma. Neměl jsem u příleitost zajít si pro něj.

Garrett přeel na boční stranu maringotky, otevřel okno a protáhl se jím dovnitř. O chvíli později se otevřely dveře.

Sachsová vela do maringotky. Garrett se právě prohrabával ve skříni v malé kuchyňce. Nael krabičku sirek a rozsvítil propanbutanovou svítilnu; která vydávala teplou lutou záři. Garrett otevřel dalí skříňku a nakoukl dovnitř.

Měl jsem tu nějaké Doritos, ale seraly je myi. Vytáhl pár Tupperware a prozkoumal je. Prokousaly se dovnitř. Sakra. Ale mám tu makarony Farmer John. Jsou dobré. Pořád je jím. A taky nějaké fazole.

Začal otevírat plechovky, zatímco se Sachsová rozhlíela po maringotce. Pár idlí, stůl. V improvizované lonici spatřila pinavou matraci. Na podlaze hlavní místnosti leela silná karimatka a poltář. Z maringotky přímo čiela chudoba a selost: rozlámané dveře a spáry, otvory po kulkách ve stěnách, rozbitá okna, koberec potřísněný tak, e u se nedal vyčistit. Během své sluby pochůzkářky na newyorské policii viděla Sachsová mnoho podobných míst jene vdycky zvenčí. Teď se zaneřáděná maringotka stala jejím dočasným domovem.

Vzpomněla si na Lucyina slova z dneního rána.

Normální pravidla přitom na sever od Paquo neplatí pro nikoho. Pro ně, ani pro nás. Najednou se přistihnete, e po někom střílíte, ani byste ho předtím varovala, a připadá vám to naprosto normální.

Vzpomněla si na ohluující výstřely z brokovnice, které patřily jí a Garrettovi.

Garrett zavěsil do oken několik kusů umatěné látky, aby nikdo zvenčí neviděl světlo v maringotce. Na okamik vyel ven a vrátil se s rezavým hrnkem naplněným pravděpodobně deovou vodou.

Přidrel ho před Sachsovou, která zavrtěla hlavou.

Připadám si, jako bych vypila půlku Paquenoke.

Tohle je lepí.

To ráda věřím. Ale přesto nechci.

Garrett vypil obsah hrnku a zamíchal jídlo, které se ohřívalo na malém propanbutanovém sporáku. Tichým hlasem si přitom znovu a znovu pobrukoval vtíravou melodii:

Farmář John, farmář John.

Vechno čerstvé má jen farmář John

Byl to pouhý zhudebněný reklamní slogan, ale Garrettův zpěv zněl pomateně a Sachsová byla ráda, kdy Garrett konečně přestal.

Sachsová chtěla původně odmítnout i jídlo, ale náhle si uvědomila, e umírá hlady. Garrett rozdělil pokrm do dvou misek a podal Sachsové ličku. Ta na ni plivla a otřela si ji o tričko. Několik minut tie jedli.

Sachsová venku postřehla nějaký zvuk vysoké chraplavé vrzání.

Co to je? zeptala se. Cikády?

Jo, odpověděl Garrett. Ale tenhle zvuk vydávají jenom samci. Jenom samci. A vechen ho vydávají z takových malých plátů na těle. Zailhal a na chvíli se zamyslel. Cikády vůbec vedou docela podivný ivot

Nymfy se zahrabou do země a zůstanou tam třeba dvacet let, ne se vylíhnou. Pak vylezou a vyplhají na strom. Obal jim na zádech praskne a vysouká se z něj dospělý jedinec. Celé ty roky se jen schovávají v zemi a pak najednou vylezou a stanou se z nich dospělí jedinci.

Proč má tak straně rád hmyz, Garrette? zeptala se Sachsová.

Garrett zaváhal. Já nevím. Prostě mám.

Nepřemýlel jsi o tom nikdy?

Garrett přestal jíst a pokrábal se na jednom ze rámů od jedovatého dubu.

Myslím, e jsem se o ně začal zajímat, kdy mi umřeli rodiče. Kdy se to stalo, byl jsem straně neastný. Hlavou se mi honily zvlátní věci. Byl jsem z toho vedle a hodně jsem se změnil. Výchovní poradci ve kole mi říkali, e je to vechno kvůli smrti mámy, táty a sestry, a taky říkali, e bych měl na sobě tvrději pracovat, abych to překonal. Ale já nemohl. Připadal jsem si, e ani nejsem skutečný člověk. Vechno mi bylo jedno. Celou dobu jsem jen leel v posteli nebo chodil do močálů a do lesa. A taky jsem četl. Celý rok jsem nedělal nic jiného. S nikým jsem se prakticky nestýkal. Jen jsem se pořád stěhoval z děcáku do děcáku

Ale pak jsem si přečetl něco krásného. Támhle v té kníce.

Otevřel Miniaturní svět, nalistoval příslunou stránku a podal knihu Sachsové. Na stránce byla zakroukovaná pasá s nadpisem Charakteristika zdravých ivočichů. Sachsová zběně prohlédla text a přečetla si některé ze zhruba osmi či devíti poloek:

Zdravý ivočich se snaí růst a vyvíjet se.

Zdravý ivočich se snaí přeít.

Zdravý ivočich se snaí přizpůsobit se svému prostředí.

Tohle jsem si přečetl, pokračoval Garrett, a řekl jsem si, e bych mohl být taky takový. e bych zase mohl být zdravý a normální. A tak jsem se usilovně snail dret se těch pravidel v knize. A opravdu jsem se pak cítil líp. Take si myslím, e právě proto mám tak blízko ke hmyzu.

Sachsové přistál na rameni komár. Zasmála se. Jene hmyz ti taky pije krev. Zaplácla komára. Mám ho.

Mám ji, opravil ji Garrett. Krev pijí jenom samice. Samci pijí nektar.

Váně?

Garrett přikývl a na chvíli se odmlčel. Podíval se na krvavou tečku na Améliině rameně.

Hmyz nikdy nevymizí.

Jak to myslí?

Garrett nalezl dalí pasá v knize a začal hlasitě číst: Pokud lze nějaký druh nazvat nesmrtelným, pak je to hmyz, který obýval zeměkouli miliony let před příchodem savců a který ji bude obývat jetě dlouho poté, co z naí planety zmizí vekeré inteligentní organismy. Garrett odloil knihu a podíval se na Sachsovou. Víte, podstata je v tom, e pokud zabijete jednoho jedince, vdycky jsou tu dalí. Kdyby byli máma s tátou a se sestrou hmyz a umřeli by, byli by tu dalí jedinci stejní jako oni a já bych nebyl sám.

Ty nemá ádné přátele?

Garrett pokrčil rameny. Marry Beth. Ona je tak nějak jediná.

Ty ji má opravdu rád, e?

Úplně. Zachránila mě před tím klukem, co mi chtěl provést tu ohavnost. A taky se mnou mluví

Garrett se na okamik zamyslel.

Řekl bych, e právě tohle mám na ní nejradi. Mluvení. Myslel jsem si, e třeba za pár let, a budu starí, by se mnou mohla chodit. Mohli bychom dělat to, co ostatní lidi. Vak víte, chodit do kina nebo pořádat pikniky. Jednou jsem ji na takovém pikniku pozoroval. Byla se svou matkou a nějakými kamarádkami. Docela se bavili. Sledoval jsem je hezkých pár hodin. Seděl jsem pod cesmínou s trochou vody a Doritos a představoval si, e jsem s nimi. Pořádala jste někdy piknik?

Ano, jasně.

Já na něj chodil často s rodinou. Myslím se svou skutečnou rodinou. Líbilo se mi to. Máma s Kaye připravily stůl a upekly něco na takovém tom malém grilu z K-martu. A my s tátou jsme si obvykle sundali boty a ponoky, postavili se do vody a chytali ryby. Dodnes si vzpomínám na tu studenou vodu a bláto mezi prsty.

Sachsová přemýlela, jestli je právě toto důvod, proč má Garrett tak rád vodu a vodní hmyz.

A ty myslí, e bys s Mary Beth mohl takové pikniky pořádat?

Já nevím. Moná. Pak ovem Garrett zavrtěl hlavou a smutně se usmál. Ale asi ne. Mary Beth je hezká, chytrá a o dost starí ne já. Určitě ji sbalí někdo, kdo je taky hezký a chytrý. Ale třeba bychom mohli být přátelé. A i kdyby ne, záleí mi jen na tom, aby byla v pořádku. Zůstane u mě, dokud tam bude v bezpečí. Anebo jí můete vy a ten vá přítel, ten pán na vozíku, o kterém vichni mluvili, pomoct odejít někam, kde bude taky v bezpečí.

Garrett vykoukl z okna a utichl.

V bezpečí před tím muem v pláti? zeptala se Sachsová.

Garrett chvíli neodpovídal a pak přikývl.

Jo. Přesně tak.

Půjdu si nabrat trochu té vody, řekla Sachsová.

Počkejte.

Garrett odtrhl z větvičky na kuchyňském stole pár uschlých lístků a poradil Sachsové, aby si jimi potřela pae, krk a obličej. Lístky vydávaly silnou bylinnou vůni.

To je citronella, vysvětlil jí Garrett. Odpuzuje to komáry. Nebudete je muset odhánět.

Sachsová sebrala hrnek, vyla ven a podívala se na sud s deovou vodou. Sud byl zakrytý jemným plátnem. Sachsová ho zvedla, nabrala vodu do hrnku a napila se. Voda chutnala sladce. Sachsová se zaposlouchala do bzučení a vrzání hmyzu.

Anebo jí můete vy a ten vá přítel, ten pán na vozíku, o kterém vichni mluvili, pomoct odejít někam, kde bude taky v bezpečí.

Garrettův výraz jí zněl stále v uích: Ten pán na vozíku, ten pán na vozíku.

Vrátila se do maringotky. Odloila hrnek a rozhlédla se po nevelkém obývacím pokoji.

Garrette, udělal bys pro mě něco?

Snad jo.

Věří mi?

Snad jo.

Tak se posaď támhle.

Garrett se na ni chvíli díval a pak se postavil a přeel k ratanové idli, na kterou ukazovala. Sachsová přela přes drobnou místnost a sebrala staré křeslo v rohu. Odnesla ho na místo, kde seděl Garrett, a poloila ho na podlahu naproti němu.

Garrette, vzpomíná si, co ti doktor Penny říkal dneska ve vězení? O té prázdné idli?

e mám mluvit s idlí? zeptal se Garrett a nejistě si Sachsovou změřil pohledem. Přikývl. Myslíte tu hru.

Přesně tak. Chci, aby sis ji zahrál jetě jednou. Souhlasí?

Garrett zaváhal, otřel si ruce do nohavic a chvíli zíral na křeslo.

Nakonec řekl:

Tak jo.

31

Amélie Sachsová se v duchu vrátila do vyetřovací místnosti a na seanci s psychologem.

Z výhodného místa za poloprůhledným zrcadlem tam pozorně chlapce sledovala. Dobře si pamatovala, jak se doktor snail vnutit chlapci představu, e na idli sedí Mary Beth, a jak poté, co Garrett nechtěl Mary Beth vůbec nic říct, doktor navrhl, aby Garrett rozmlouval s kýmkoliv. Viděla výraz v Garrettově tváři, tu touhu a zklamání a rovně vztek, napadlo Sachsovou -, kdy se ho doktor Penny snail vychýlit ze směru, kterým chtěl jít.

Ach, Rhyme, chápu, e má rád chladné a hmatatelné důkazy.

e nemůeme být odkázáni na měkké věci na slova, výrazy, slzy nebo pohled v něčích očích, kdy sedíme naproti němu a posloucháme jeho příběh

To ovem neznamená, e jsou tyto příběhy vdycky falené. A já opravdu věřím tomu, e na Garrettu Hanlonovi je toho více, ne nám říkají pouhé důkazy.

Podívej se na to křeslo, řekla Garrettovi. Koho si v něm chce představit?

Garrett zavrtěl hlavou.

Já nevím.

Sachsová přistrčila křeslo blí a usmála se na Garrretta, aby mu dodala odvahy.

Pověz mi to. No tak. Nějakou dívku? Nebo někoho ze koly?

Garrett znovu zavrtěl hlavou.

Tak se mi svěř.

Kdy já nevím. Moná

Po kratí odmlce vyhrkl: Moná tátu.

Sachsová si podráděně vybavila chladné oči a obhroublé chování Hala Babbagea. Usoudila, e mu Garrett rozhodně bude mít co říci.

Jen svého otce? Nebo i paní Babbageovou?

Ne, ne, toho nemyslím. Myslím svého skutečného tátu.

Skutečného tátu?

Garrett přikývl. Byl rozruený a nervózní a neustále ukal nehty.

Hmyzí tykadla prozrazují náladu

Sachsová se dívala na jeho ztrápený obličej a s obavami si uvědomila, e nemá ani potuchy, co teď vlastně dělá. U vech druhů terapie bezpochyby existovala celá řada postupů, které psychologové pouívali, aby pacienty během výslechu naváděli a případně i chránili.

Jak vysoká je asi pravděpodobnost, e se Garrettův stav po této amatérské seanci zhorí? e ho Sachsová postrčí za kritickou hranici a on pak skutečně provede něco násilného a ublíí sobě nebo někomu jinému? Sachsová byla přesto odhodlána to vyzkouet.

V newyorské policii měla jako potomek obyčejného pochůzkáře přezdívku lapákova dcera a musela si přiznat, e v mnoha ohledech opravdu poctivě lapala ve stopách svého otce: zdědila jeho lásku k automobilům, lásku k policejní práci, netrpělivost s prázdným tlacháním a předevím jeho talent pro psychologii řadového pouličního policisty. Lincoln Rhyme se jejímu postoji lidového poldy vysmíval a neustále Sachsovou varoval, e se jí jednou stane osudem.

Snail se vyzdvihnout spíe její kriminalistický talent, ale přestoe Sachsová skutečně byla talentovaným soudním expertem, v nitru zůstala stejná jako její otec.

Nebo pro Amélii Sachsovou se nejlepí důkazy vdy nacházely kdesi hluboko v lidském srdci.

Garrettovy oči zabloudily k oknu, kde se mouchy sebevraedně vrhaly na zapráené sklo.

Jak se tvůj táta jmenoval? zeptala se Sachsová.

Stuart. Stu.

A jak jsi mu říkal ty?

Větinou ,táto’ . A někdy ,pane’ . Garrett se smutně usmál. To kdy jsem provedl něco patného a myslel jsem si, e bude lepí chovat se co nejuctivěji.

Vycházeli jste spolu?

Líp ne větina mých přátel se svými otci. Někdy dostávali výprask a jejich tátové po nich pořád ječeli. Znáte to: ,Jaktoes netrefil tu bránu?’ ,Jaktoe má takový binec v pokoji?’ ,Jaktoe jetě nemá úkoly?’ Ale můj táta byl na mě hodný. A kdy

Hlas mu náhle uvadl.

Pokračuj.

Kdy já nevím. Dalí pokrčení ramen.

Sachsová se nedala odbýt. A kdy co, Garrette?

Ticho.

Tak to řekni.

Já vám to nechci říct. Je to straně hloupé.

No, tak to neříkej mi. Řekni to jemu, svému tátovi. Sachsová ukázala ke křeslu. Tvůj otec přece sedí přímo tady před tebou. Představ si to. Garrett se naklonil dopředu a téměř bázlivě se podíval na křeslo. Sedí tam Stu Hanlon, pokračovala Sachsová.

Tak si s ním promluv.

Na okamik se v chlapcových očích objevila tak intenzívní touha, e se Sachsová chtěla rozplakat. Věděla, e se ocitli velice blízko k něčemu důleitému, a bála se, e se Garrett vyplaí.

Povídej mi o něm, změnila lehce kurs. Pověz mi, jak vypadal. Co nosíval na sobě.

Po krátké pauze začal Garrett vyprávět: Byl vysoký a docela tíhlý. Měl tmavé vlasy, a kdy si je nechal ostříhat, trčely mu na hlavě jako bodliny. Musel si na ně dávat takový ten voňavý přípravek, aby mu aspoň pár dní drely na hlavě. Vdycky nosil straně hezké aty. Myslím, e dokonce ani neměl ádné dínsy. A vdycky nosil koile s límcem. A kalhoty se zálokami.

Sachsová si vzpomněla, e kdy prohledávala Garrettův pokoj, zaujalo ji, e chlapec nemá ádné dínsy, ale pouze kalhoty se zálokami.

Na Garrettově tváři rozkvetl chabý úsměv.

Vdycky si spustil podél kalhot čtvrák a snail se ho zachytit do záloky, a kdy se mu to povedlo, mohla si ho sestra nebo já nechat. Byla to taková nae hra. O Vánocích vdycky přinesl domů stříbrné dolary a poutěl si je do záloek tak dlouho, dokud jsme si je neposbírali.

Stříbrné dolary ve sklenici se srni, uvědomila si Sachsová.

Měl nějaké koníčky? Nějakou oblíbenou zábavu?

Moc rád četl. Často nás brával do knihkupectví a předčítal nám. Hlavně kníky o historii a cestování. A o přírodě. Jo a taky chodil na ryby. Skoro kadý víkend.

No, take si představ, e před tebou sedí v tom prázdném křesle a má na sobě hezké kalhoty a koili s límcem. A e si čte knihu. Dobře?

Tak jo.

Teď odkládá knihu

Ne, on si nejdřív

zaloil místo, kde skončil. Měl tuny záloek. Tak trochu je sbíral. Před nehodou jsme mu se sestrou koupili jednu k Vánocům.

Dobrá, take si zaloí místo v knize a odloí ji. Dívá se na tebe. A ty teď má příleitost mu něco říct. Co mu řekne?

Garrett pokrčil rameny, zavrtěl hlavou a nervózně se rozhlédl po potemnělé maringotce.

Avak Sachsová nehodlala pustit příleitost z rukou.

Kost na kost

Pojďme se zamyslet nad něčím konkrétním, o čem bys s ním určitě rád mluvil, začala. Třeba nad nějakou nehodou. Nad něčím, z čeho jsi neastný. Existovalo něco takového?

Ale můj táta byl na mě hodný. A kdy

Garrett si rozrueně mnul ruce a ukal nehty.

Řekni mu to, Garrette.

No dobrá, myslím, e tu něco opravdu bylo.

A co?

Myslím v tu noc

, v tu noc, kdy zahynuli.

Sachsová ucítila chabé zachvění. Věděla, e právě zacházejí kamsi velmi daleko. Na okamik ji napadlo, e ze situace vycouvá.

Amélie Sachsová vak neměla v povaze odkudkoliv couvat a ani nyní to nakonec neučinila.

Co se v tu noc stalo? zeptala se. Chce se svým otcem mluvit o něčem, co se v tu noc stalo?

Garrett přikývl.

Víte, oni seděli v autě a jeli na večeři. Byla středa a my jsme kadou středu jezdili do Bennigan’s. Měl jsem kuřecí prsty rád. Vdycky jsem si je dával s hranolkami a kolnu. Moje sestra Kaye si dávala taky cibulové prstýnky, take jsme si vdycky rozdělili moje hranolky a její prstýnky a někdy jsme taky kreslili na prázdný talíř obrázky takovou tou mačkací lahví s kečupem.

Garrettova tvář byla pobledlá a napjatá. Ten chlapec má v očích tolik alu, pomyslela si Sachsová, ale nakonec své city potlačila.

Co si z toho večera pamatuje? zeptala se.

Bylo to před domem. Na ulici. Oni seděli v autě, táta, máma a sestra. Jeli na večeři. A, Garrett ztěka polkl, právě se chystali odjet beze mě.

Váně?

Garrett přikývl.

Zpozdil jsem se. Byl jsem v lese v Blackwater Landing. A nějak jsem ztratil pojem o čase. Asi kilometr jsem utíkal, ale táta mě u do auta nepustil. Určitě se na mě zlobil, e jsem se opozdil. Ale já hrozně chtěl jet s nimi. Byla docela zima. Vzpomínám si, e jsem se celý třásl a oni taky. A taky si vzpomínám, e na oknech byla námraza. Ale oni mě u stejně do auta nepustili.

Třeba tě tvůj táta neviděl. Kvůli té námraze.

Ne, viděl mě. Stál jsem těsně u jeho strany auta. Bouchal jsem na okno, on mě viděl, ale ani mi neotevřel. Jen se na mě mračil a něco na mě křičel. A já si pořád říkal: on se na mě zlobí a mně je zima a dneska nebudu mít kuřecí prsty s hranolkami. Nebudu večeřet s rodinou.

Garrettovi se po tváři koulely slzy.

Sachsová ho chtěla chytit kolem ramen, ale nakonec zůstala na místě.

Pokračuj. Kývla ke křeslu. Mluv se svým tátou. Co mu chce říct?

Garrett se na ni podíval, ale Sachsová ukázala ke křeslu. Nakonec se k němu Garrett otočil.

Je taková zima! vykřikl a zalapal po dechu. Je zima a já chci nasednout do auta. Proč mě nepustí dovnitř?

Ne, řekni to jemu. Představ si, e sedí v křesle.

Tohle je stejné, jako kdy na mě Rhyme naléhá, abych se vcítila do role pachatele na místě činu, pomyslela si Sachsová. Bylo to vdy nevýslovně mučivé a Sachsová a příli dobře chápala Garrettův strach. Přesto trvala na svém.

Řekni to jemu, řekni to svému tátovi.

Garrett se neklidně podíval na staré křeslo. Předklonil se.

No tak, Garrette, zaeptala Sachsová. Vechno je v pořádku. Nedopustím, aby se ti něco stalo. Řekni mu to.

Chtěl jsem jet s vámi do Bennigan’s! vykřikl Garrett a rozvzlykal se. Nic víc. Chtěl jsem, abychom večeřeli vichni společně. Chtěl jsem jet s vámi. Proč jsi mě nepustil do auta? Viděls, jak přicházím, a zamknul jsi dveře. Ale já se zas o tolik neopozdil!

Garrett začal soptit vztekem.

Zamkli jste se přede mnou! Byli jste na mě natvaní a to nebylo správné. vdy já se jen opozdil

a to není nic tak hrozného. Asi jsem musel provést jetě něco dalího, čím jsem vás rozzlobil. Ale co? Proč jste nechtěli, abych jel s vámi? Řekni mi, co jsem provedl!

Garrettův hlas zněl přikrceně.

Vra se a řekni mi to. Vra se! Já to chci vědět! Co jsem provedl? Řekni mi to, řekni mi to, řekni mi to!

Vzlykající Garrett náhle vyskočil a prudce kopl do prázdného křesla. Křeslo přejelo po místnosti a obrátilo se na bok. Garrett ho popadl a se vzteklým křikem jím mrtil o podlahu maringotky.

Sachsová uskočila a vytřetila oči okem z chlapcova nevázaného běsnění. Garrett asi desetkrát pratil křeslem o zem, a z něj nezbylo nic ne rozbitá hromádka dřeva a látky. Nakonec se zhroutil na podlahu a chytil se rukama kolem těla. Sachsová vstala a vzala ho kolem ramen. Garrett jen vzlykal a silně se třásl.

Po pěti minutách konečně přestal plakat, postavil se a otřel si obličej do rukávu.

Garrette, začala Sachsová eptem, ale Garrett zavrtěl hlavou.

Jdu ven, řekl, vstal a vyrazil ze dveří.

Sachsová chvíli seděla a přemýlela, co má dělat. Byla totálně vyčerpaná, ale přesto si nelehla na lehátko, které jí Garrett přichystal, a nepokusila se usnout. Místo toho zhasla lampičku, strhla látku z okna a posadila se na vratkou idli. Předklonila se, přičichla k aromatické citronelle a zadívala se na přikrčenou siluetu Garretta Hanlona, jen seděl na dubovém kořeni a upřeně sledoval neustále se měnící souhvězdí světluek, které zaplňovaly les kolem něj.

32

Tomu nevěřím, zabručel Lincoln Rhyme.

Právě hovořil s rozezlenou Lucy Kerrovou a dozvěděl se, e Sachsová pod mostem Hobeth Bridge několikrát vystřelila na jednoho policistu.

Tomu nevěřím, zopakoval eptem Thomovi.

Mladý oetřovatel byl mistrem vyjednávání s lidmi se zničeným tělem a také se zničenou duí následkem zničeného těla. Toto vak byla naprosto jiná a daleko horí situace, take se Thom nezmohl na víc ne na konstatování:

To je nějaký omyl. Musí být. Tohle by Amélie neudělala.

To tedy ne, zamumlal Rhyme a tentokráte adresoval odmítnutí Benovi. V ádném případě. Ani kdyby je chtěla vystrait.

V duchu ho napadlo, e Sachsová by nikdy nevystřelila na policistu, ale zároveň dobře věděl, čeho veho se lidé v zoufalství dokáou dopustit. Jaká ílená rizika dokáou podstoupit. (Ach, Sachsová, proč musí být tak impulzívní a tvrdohlavá? Proč se mi musí tolik podobat?) Bell stál v kanceláři na druhé straně chodby. Rhyme slyel, jak říká do telefonu něná slůvka. Předpokládal, e erifova manelka a děti nejsou právě zvyklí na Bellovu noční nepřítomnost: policejní práce v malém městě, jako je Tanner’s Corner, pravděpodobně nevyadovala tolik hodin úsilí jako případ Garretta Hanlona.

Ben Kerr seděl za jedním z mikroskopů a obrovské pae měl zkříené na prsou. Právě se díval do mapy. Narozdíl od erifa vůbec nevolal domů a Rhyme uvaoval, zda má Ben manelku či přítelkyni, nebo zda ivot tohoto plachého mladíka zcela zaplňuje věda a tajemství oceánu.

erif konečně zavěsil a vrátil se do laboratoře.

Napadá vás jetě něco, Lincolne?

Rhyme kývl na tabulku s důkazy.

Nálezy na druhotném místě činu – mlýn

Hnědá barva na kalhotách

Rosnatka

Jíl

Raelina

Ovocná áva

Papírová vlákna

Návnady

Cukr

Kamfen

Alkohol

Kerosin

Kvasnice

Rhyme stručně zopakoval, co ji věděli o domě, kde je zadrována Mary Beth:

Cestou k jejímu úkrytu nebo v jeho okolí se vyskytuje karolínská kotlina. Polovina zatrhnutých pasáí v Garrettových knihách o hmyzu se týká ochranného zbarvení a hnědá barva na Garrettových kalhotách je totoná s barvou kůry, take se Mary Bethin úkryt pravděpodobně nachází v lese nebo blízko něj. Kamfenové lampy se pouívaly v minulém století, take je ten úkryt starý pravděpodobně z viktoriánské éry. Zbytek důkazů nám ovem příli nepomůe. Kvasnice zřejmě pocházejí z mlýna. Papírová vlákna mohou být odkudkoliv. A ta ovocná áva a cukr? To je z jídla nebo pití, které má Garrett s sebou. A já prostě nedokáu

Zazvonil telefon.

Rhyme přejel levým prsteníčkem po dálkovém ovladači a přijal hovor.

Haló? řekl do reproduktoru.

Lincolne.

Rhyme poznal měkký a vyčerpaný hlas Mela Coopera.

Tak co má, Mele? Potřebuju nějakou dobrou zprávu.

Snad bude dobrá. Ten klíč, co jsi nael

Celou noc projídíme zdrojové seznamy a databáze. A nakonec jsme ho vystopovali.

Tak odkud je?

Je od přívěsného vozu, které vyráběla společnost McPherson Deluxe Mobile Home Company. Tyhle maringotky se vyráběly od roku 1946 a do počátku sedmdesátých let. Společnost dávno zkrachovala, ale podle databáze odpovídá sériové číslo klíče maringotce vyrobené v roce 1969.

Má popis?

V databázi nejsou fotky.

Sakra. Tak mi aspoň řekni, jestli je to ten typ, co se v nich bydlí na stavbách, nebo jestli se s ní dá jezdit po kempech jako s winnebagem.

Řekl bych, e je spíe k bydlení. Měří est krát dva a půl metru. S takovou nejezdí kříem kráem po celé zemi. Kromě toho není motorizovaná. Vlastně je to jen vlečka.

Díky, Mele. Bě se trochu prospat.

Rhyme vypnul telefon.

Tak co říkáte, Jime? Jsou tady v okolí nějaká stanovitě obytných vozidel?

erif se zatvářil pochybovačně.

Pár jich je podél silnic 17 a 158. Ale ty nejsou ani zdaleka v oblasti, kam míří Garrett s Amélií. Kromě toho jsou ty plácky nabité k prasknutí. Na takovém místě by bylo dost těké se ukrýt. Mám někoho poslat, aby to ověřil?

Jak je to daleko?

Sto, sto dvacet kilometrů.

Ne. Garrett pravděpodobně nael někde v lese oputěnou maringotku a zabral ji pro sebe.

Rhyme pohlédl na mapu a napadla ho skličující mylenka, e maringotka je zaparkovaná někde na dvěstě padesáti čtverečních kilometrech divočiny.

Co kdy se Garrett vymanil z pout?, napadlo ho také. Co kdy se zmocnil Améliiny zbraně? Co kdy právě Amélie usíná, její pozornost ochabuje a Garrett jen čeká na chvíli, kdy jeho strákyně upadne do spánku? Aby pak vstal, připlíil se k ní s kamenem nebo srním hnízdem a

Rhymem projela vlna úzkosti. Zaklonil hlavu a ucítil, jak mu louplo v obratli. V tu chvíli Rhyme ztuhl, protoe se obával trýznivých kontrakcí, které mu čas od času stahovaly svaly, je byly stále napojené na dosud existující nervy. Bylo to naprosto nefér, e stejné postiení, které Rhymovi znehybňovalo větinu těla, zároveň vyvolávalo nesnesitelný třes v jeho dosud citlivém zbytku.

Tentokráte se ádná bolest nedostavila, ale Thom si dobře viml znepokojení v Rhymově obličeji.

Pro dneek by to stačilo, Lincolne, řekl. Změřím ti tlak a pak půjde rovnou do postele. Bez debat.

Dobrá, Thome, dobrá. Ale jetě předtím musíme vyřídit jeden telefonát.

Podívej se, kolik je hodin

Copak teď bude jetě někdo vzhůru?

Nejde o to, kdo je vzhůru teď, řekl Rhyme unaveně. Jde o to, kdo bude vzhůru za chvíli.

V mokřinách nastala půlnoc.

Zvuky hmyzu zesílily, po obloze se honily rychlé stíny netopýrů a v dálce začala houkat sova nebo dvě. Měsíc vrhal na divokou scenérii ledově bílé světlo.

Lucy a ostatní policisté urazili pěky asi sedm kilometrů směrem k silnici 30, kde na ně ji čekal karavan. erif Bell toti zatahal za nitky a zabavil vozidlo firmě Fred Fisher Winnebagos. Steve Farr s ním přijel na silnici 30, kde se měl setkat s pátrací skupinou a poskytnout jí monost přenocování.

Policisté veli do stěsnaných prostor karavanu. Jesse, Trey a Ned hladově zhltli hovězí sendviče, které jim Farr přivezl. Lucy vypila sklenici vody a jídlo odmítla. Farr s Bellem – pánbůh jim to zapla – navíc policistům opatřili čisté uniformy.

Lucy zavolala Jimu Bellovi a sdělila mu, e vysledovali oba pachatele a k víkendové chatě s ikmou střechou, do které se zřejmě vloupali.

Nebudete tomu věřit, ale vypadalo to, e se dívali na televizi.

Na sledování stopy vak ji byla příli velká tma, a tak se policisté rozhodli vyčkat s pátráním do svítání.

Lucy sebrala čisté aty a vela do koupelny. V těsném sprchovacím koutku na sebe nechala stékat slabý proud vody. Začala si mýt vlasy, obličej a krk a pak si jako vdy nesměle omyla plochý hrudník.

Jemně se dotýkala vystouplých jizev a ztracenou jistotu získala a ve chvíli, kdy se její ruce přesunuly na břicho a stehna.

Znovu si poloila otázku, proč má takový odpor k silikonu nebo rekonstruktivnímu chirurgickému zákroku, při kterém jak jí vysvětlil lékař se jí odebere ze stehen nebo zadku tuk a vymodelují se z něj ňadra. Dokonce i bradavky se prý dají rekonstruovat nebo alespoň vytetovat.

Jene je to falené, pomyslela si Lucy. Nejsou to skutečná ňadra.

Take proč se obtěovat? Ale podívej se na toho Lincolna Rhyma, napadlo ji. Vdy on je pouze částečný člověk. Nohy i ruce má falené v podobě vozíku a oetřovatele. Vzpomínka na něj vak Lucy připomněla Amélii Sachsovou a znovu se jí zmocnil vztek. Zaplaila mylenky, osuila se a oblékla si tričko. Nepřítomně si přitom vzpomněla na zásuvku s podprsenkami v prádelníku v pokoji pro hosty. Vzpomněla si, e u chce dva roky vechny podprsenky vyhodit, ale z nějakého důvodu se k tomu nikdy neodhodlala. Oblékla si blůzu uniformy a kalhoty a vyla z koupelny. Jesse Corn právě pokládal telefon.

Stalo se něco?

Ne, odpověděl Jesse. Stále dělají na těch důkazech. Jim a pan Rhyme.

Lucy zavrtěním hlavy odmítla jídlo, které jí Jesse nabídl, posadila se za stůl a vytáhla z pouzdra sluební revolver.

Steve? otočila se na Farra.

Nakrátko ostříhaný mladý mu odtrhl oči od novin, které právě četl, a zvedl obočí.

Přivezls mi, oč jsem tě ádala?

To ví, e jo.

Farr sáhl do přihrádky a podal Lucy lutozelenou krabici kulek značky Remington. Lucy vysypala z revolveru a zásobníků vechny nábojnice s kulatou pičkou a nahradila je novými kulkami kulkami s dutou pičkou, které mají větí brzdnou schopnost a při zásahu způsobují člověku větí pokození měkké tkáně.

Jesse Corn ji pozorně sledoval, ale chvíli mu trvalo, ne konečně promluvil, jak Lucy předpokládala.

Amélie není nebezpečná, řekl hlubokým hlasem, aby jeho slova neslyel kromě Lucy nikdo dalí.

Lucy odloila zbraň a podívala se mu do očí.

Jesse, vichni říkali, e Mary Beth je někde u oceánu, a nakonec se ukázalo, e je úplně opačným směrem. A taky vichni říkali, e Garrett je jen takový hloupý kluk, ale on je lstivý jako had a nejmíň estkrát nás vechny podfoukl. A nic dalího u nevíme. Dost moná má Garrett někde sklad zbraní a spřádá plány, jak nás vechny znekodnit, a mu vlezeme do pasti.

Ale je s ním Amélie. Ona by to nedopustila.

Amélie je jen zatracený zrádce a my jí nemůeme věřit ani za mák. Posly, Jesse, viděla jsem ten tvůj pohled, kdy jsi viděl, e neplave pod člunem. Tobě se ulevilo. Vím, e se ti líbí a e doufá, e se líbí i ty jí

Ne, ne, nech mě to doříct. Jene ona pustila z vězení vraha. A kdybys byl v té řece místo Neda ty, Amélie by bez mrknutí oka střílela i po tobě.

Jesse chtěl začít protestovat, ale mrazivý pohled v Lucyiných očích ho nakonec umlčel.

Je snadné se zamilovat do takové eny, pokračovala Lucy. Ona je krásná, je z jiného světa, má nádech exotiky

Jene nerozumí zdejímu ivotu. A nerozumí Garrettovi. Vak ho zná ten kluk je nemocný a jen astnou náhodou si u teď neodpykává doivotí.

Já vím, e je Garrett nebezpečný. O tom se s tebou nepřu. Ale musím myslet taky na Amélii.

A já musím myslet na nás a vechny dalí lidi v Blackwater Landing, které ten kluk moná plánuje zavradit zítra nebo přítí týden nebo napřesrok, jestli nám teď uteče. Co by se mu díky ní mohlo docela dobře podařit. Take teď potřebuju vědět, jestli s tebou můu počítat. Protoe jestli ne, můe jet domů a řekneme Jimovi, aby místo tebe poslal někoho jiného.

Jesse pohlédl na krabici s náboji a poté zpět na Lucy.

Můe, Lucy. Můe se mnou počítat.

Fajn. Doufám, e to myslí váně. Protoe hned po rozbřesku je hodlám vystopovat a přivést oba zpátky. Doufám, e ivé, ale říkám ti: teď u to není podmínkou.

Mary Beth McConnellová seděla samotná v chatě. Byla k smrti vyčerpaná, ale bála se usnout.

Vude slyela zvuky.

Místo na pohovce u dávno opustila. Obávala se, e kdyby se na ni natáhla a usnula, mohla by při probuzení zjistit, e se na ni misionář s Tomem dívají přes okno a chystají se vloupat dovnitř.

A tak se raději choulila na idli v jídelně, která byla pohodlná asi jako cihla.

Zvuky

Na střee, na verandě, v lese.

Netuila, kolik je hodin. Obávala se dokonce i zmáčknout světélko náramkových hodinek, které osvětlovalo ciferník z íleného strachu, e tento slaboulinký záblesk nějakým způsobem přiláká nepřátele.

Cítila naprosté vyčerpání. Byla tak unavená, e si ani nedokázala znovu poloit otázku, proč se jí to vechno přihodilo a co mohla učinit, aby tomu zabránila.

ádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán

Zírala na pole před chatou, které bylo nyní naprosto černé.

Okno jako by rámovalo celý její budoucí osud: Kdo se v něm asi objeví, kdo se přiblíí po poli? Její vrahové, nebo její zachránci? Zaposlouchala se.

A co bylo tohle za zvuk? krtnutí větve o kůru? Anebo krtnutí sirky? A co ta světlá tečka v lese? Je to světluka, anebo táborák? A tamten pohyb? Je to jelen, kterého vyplail zápach rysa? Anebo je to misionář a jeho přítel, kteří se posadili k ohni, aby vypili pivo a něčeho se najedli, ne se vydají lesem za ní, aby ukojili svá těla jiným způsobem? Mary Beth McConnellová to nedokázala odhadnout. Dnes v noci, stejně jako u tolikrát v ivotě, cítila pouze pochybnosti.

Najdete ostatky dávno zemřelých osadníků, ale přesto si kladete otázku, zda vae teorie náhodou není zcela nesprávná.

Vá otec zemře na rakovinu zemře zdlouhavou a vlekoucí se smrtí, o ní lékaři tvrdí, e je v podobných případech nevyhnutelná, ale vás přesto napadne, e moná nebyla.

Dva mui postupují lesem a hodlají vás znásilnit a zabít.

Anebo moná ne.

Moná se u svých plánů vzdali. Moná se zpili do němoty pančovaným alkoholem. Anebo se zděsili mylenek na moné důsledky svého činu a dospěli k závěru, e jejich otylé manelky nebo mozolnaté ruce jsou bezpečnějí či snazí náhrakou jejich zhýralých plánů.

U by roztahovala nohy u tebe doma

Noční tmou se rozlehlo ostré prasknutí a Mary Beth úlekem vyskočila.

Výstřel. Zdálo se, e vychází z místa, kde před chvílí zahlédla světlo.

O chvíli později se ozval druhý výstřel. Tentokráte blí.

Mary Beth začala strachy ztěka oddechovat a popadla ranokyj.

Nedokázala se podívat z černého okna, ale zároveň se nedokázala nepodívat. Děsila se při pomylení, e spatří těstovitý a rozklebený Tomův obličej, který se bude pomalu sklánět do okna. My se vrátíme.

Zvedl se vítr a začal ohýbat stromy, houtí i trávu.

Mary Beth se zdálo, e slyí smějícího se mue, ale zvuk se záhy ztratil v dutém větru jako vzývání jednoho z Manitouových duchů kmenem Weapemeoků.

Zdálo se jí, e slyí muský hlas: Nachystej se, nachystej se

Anebo moná ne.

Neslyels výstřely? zeptal se Rich Culbeau Harrise Tomela.

Seděli u skomírajícího táboráku. Byli neklidní a ani zdaleka ne tak opilí, jak by zajisté byli na normální lovecké výpravě ani zdaleka ne tak opilí, jak by si přáli. Jednodue se jim nedostávalo pančovaného alkoholu.

Pistole, konstatoval Tomel. Velká ráe. Deset milimetrů, čtyřiačtyřicítka anebo pětačtyřicítka. Automatická.

Kecy, odporoval Culbeau. Nepozná přece, jestli je automatická.

Ale poznám, poučoval ho Tomel. Revolver je hlasitějí kvůli mezeře mezi bubínkem a hlavní. To je logický.

Kecy, opakoval Culbeau a dodal: Jak je to daleko?

Vzduch je vlhkej, je noc

tipuju to na est a osm kilometrů.

Tomel si povzdechl. Chtěl bych, aby to u bylo za náma. Je mi z toho nanic.

To jsme dva, prohodil Culbeau. V Tanner’s Corner to bylo snazí. Teď se to nějak zamotává.

Zatracení komáři, řekl Tomel a odehnal dotěrného moskyta. Proč myslí, e někdo v tuhle dobu střílí? Vdy je skoro jedna.

Mýval v odpadcích, medvěd ve stanu anebo cizí chlap na manelce, vtipkoval Tomel.

Culbeau kývl. Hele Sean u spí. Ten člověk je schopen usnout kdykoliv a kdekoliv. Prohrábl nohou havé uhlíky. Vdy je na prákách, do prdele.

Váně? To jsem nevěděl.

To proto usne kdykoliv a kdekoliv. Chová se nějak divně, nezdá se ti? zeptal se Tomel a pohlédl na vychrtlého O’Sariana, jako by to byl spící had.

Byl jsem radi, kdy ho člověk nedokázal odhadnout. Teď kdy je takový váný, děsí mě k smrti. Drí tu bouchačku, jako by to byl jeho pták.

To je tedy fakt, zabručel Tomel a několik minut zíral do temného lesa. Povzdechl si a řekl: Hele, kde má ten repelent? Ty potvory mě seerou zaiva. A podej mi tu kořalku, kdy u stojí.

Amélie Sachsová otevřela při výstřelu z pistole oči.

Podívala se do lonice maringotky, kde spal na matraci Garrett.

Zvuk výstřelu ho očividně nevzbudil.

A dalí výstřel.

Proč někdo střílí takhle pozdě?, přemýlela.

Výstřely jí připomněly incident na řece, kdy Lucy i ostatní stříleli po člunu, pod ním tuili Sachsovou s Garrettem. Vzpomněla si, jak při ohluujících ranách z brokovnice létaly do vzduchu gejzíry vody.

Pozorně se zaposlouchala, ale ádné dalí výstřely u neslyela.

V uích se jí ozýval pouze vítr. A samozřejmě cikády.

Cikády vůbec vedou docela podivný ivot

Nymfy se zahrabou do země a zůstanou tam třeba dvacet let, ne se vylíhnou

Celé ty roky se jen schovávají v zemi a pak najednou vylezou a stanou se z nich dospělí jedinci.

Po chvíli se vak její mysl znovu začala zabývat tím, čim se zaobírala, ne ji přeruily výstřely.

Amélie Sachsová přemýlela o prázdném křesle.

Ne o terapeutické metodě doktora Pennyho. Ani o tom, co jí Garrett vyprávěl o svém otci a té příerné noci před pěti lety. Ne, Sachsová přemýlela o jiném křesle o červeném kolečkovém křesle Storm Arrow, na kterém sedával Lincoln Rhyme.

To proto se teď přece nacházeli v Severní Karolíně. Rhyme riskoval úplně vechno svůj ivot, zbytek svého zdraví, společný ivot se Sachsovou -, a to ve jen proto, aby se alespoň přiblíil monosti, e z toho křesla jednoho dne vstane. e ho nechá za sebou, oputěné a prázdné.

A kdy teď Sachsová leela jako pachatel v zalé maringotce a proívala poslední události kost na kost a úplně osamělá, konečně si přiznala, co ji na Rhymově neústupném odhodlání podstoupit operaci trápí ze veho nejvíce. Samozřejmě si dělala starosti, e Rhyme zemře na operačním stole, nebo e operace jeho stav jetě zhorí. Případně e vůbec nezabere a Rhyme propadne depresím.

Avak toto nebyla její hlavní obava. Proto nedělala vechno moné, aby Rhymovi v operaci zabránila. Ne, ne Sachsovou ze veho nejvíce děsilo, e by se operace mohla podařit.

Ach, Rhyme, copak to nechápe? Já nechci, aby ses změnil. Miluji tě takového, jaký jsi. A kdybys byl stejný jako ostatní, co by se s naím vztahem stalo? Tvrdí, e vdycky budeme jen ty a já. Jene to tvoje ty a já je zaloeno na tom, jací jsme teď. Já se svými zkrvavenými nehty a nutkavou potřebou se neustále hýbat a hýbat a hýbat

A ty se svým pokozeným tělem a vytříbenou myslí, která se pohybuje daleko rychleji a dosáhne daleko dál ne já se svým oholeným a nalapaným camarem.

Ty s tou svou myslí, která mě k tobě poutá pevněji, ne by kdy dokázal sebevánivějí milenec.

Ale a se opět stane normálním? A bude mít opět své ruce a nohy, Rhyme, proč mě pak bude chtít? K čemu mě pak bude potřebovat? Já se znovu stanu obyčejnou pochůzkářkou, pouliční policistkou se petkou talentu pro soudní expertizu. A ty se zatím seznámí s dalí z řady těch proradných en, které v minulosti vyhazovaly tvůj ivot z kolejí; s nějakou dalí sobeckou manelkou, s nějakou dalí vdanou milenkou. A pak mě opustí stejně, jako Lucy Kerrovou opustil manel po její operaci.

Chci tě takového, jaký jsi

Sachsová se doslova otřásla při pomylení, jak sobecké úvahy se jí teď honí hlavou. Ale nedokázala je zaplait.

Zůstaň v tom svém křesle, Rhyme! Já nechci, aby bylo prázdné

Chci s tebou ít, chci s tebou vést stejný ivot, jaký jsme vdycky ili. Chci s tebou mít děti, které vyrostou a budou tě znát přesně takového, jaký jsi teď.

Amélie Sachsová se přistihla, e zírá do černého stropu. Zavřela oči. Uplynula vak dalí hodina, ne ji zvuk větru a cikád vrzajících jako monotónní housličky o pláty na hrudi konečně ukolébaly ke spánku.

33

Krátce po úsvitu probudil Sachsovou bzučivý zvuk ve snu ho přisuzovala kobylkám, ale po procitnutí se ukázalo, e je to budík jejích náramkových hodinek. Otočila se a zamáčkla ho.

Tělem jí projíděly mučivé bolesti, co byla artritická reakce na kraoučký spánek na tenké karimatce poloené na nýtovanou kovovou podlahu.

Přesto cítila podivnou lehkost. Do oken maringotky proudily téměř vodorovné paprsky slunečního světla a Amélie si to vyloila jako dobré znamení. Dnes najdou Mary Beth McConnellovou a vrátí se s ní do Tanner’s Corner. Sachsová dosvědčí Garrettovu verzi a Jim Bell s Lucy Kerrovou budou moci zahájit pátrání po skutečném pachateli po mui v lutohnědém pláti.

Sledovala, jak se Garrett v lonici probudil a napřímil se na proleelé matraci. Dlouhými prsty si zajel do rozcuchaných vlasů a lehce si je upravil. Vypadá jako vichni chlapci jeho věku takhle brzy po ránu, pomyslela si Sachsová. Kolohnátsky, rozespale a téměř roztomile.

Jako by se teď chtěl obléknout, odjet autobusem do koly, postrkovat se s kamarády, naučit se něco ve vyučování, flirtovat s dívkami, házet si ragbyovým míčem. Sachsová se dívala, jak se Garrett nejistě ohlíí po koili, vimla si jeho vychrtlého těla a pocítila neodolatelné nutkání přichystat mu nějaké zdravé jídlo – lupínky, mléko, ovoce -, vyprat mu aty a dohlédnout, aby se vysprchoval.

Takové to asi je, kdy má člověk vlastní děti, pomyslela si.

Je to úplně jiné, ne kdy si člověk půjčuje děti na pár hodin od přátel třeba dcerku své kmotřenky Amy. Je to úplně jiné, kdy je s nimi člověk denodenně kdy sleduje, jak se probouzejí, lamentuje nad nepořádkem v pokojíčku a jejich nepochopitelnými pubertálními názory, připravuje jim jídlo, kupuje jim oblečení, hádá se s nimi, stará se o ně. Kdy je ústředním bodem jejich ivota.

Dobré ráno, usmála se na Garretta.

Garrett úsměv opětoval.

Musíme jít, řekl. Musíme jít za Mary Beth. U jsem u ní nebyl příli dlouho. Musí být úplně vyděená a určitě má stranou ízeň.

Sachsová nejistě vstala.

Garrett si pohlédl na prsa na skvrny od jedovatého dubu a zdálo se, e je v rozpacích. Rychle si oblékl koili.

Jdu ven. Musím se tu o to postarat, víte? Rozhodím kolem pár prázdných srních hnízd. Snad je to zpomalí, jestli půjdou tudy.

Vyel z maringotky, ale o chvíli později se vrátil a poloil na stůl vedle Sachsové hrnek s vodou.

To je pro vás, řekl plae a znovu odeel.

Sachsová vypila vodu. Na chvíli zatouila po zubním kartáčku a času na vysprchování. Snad a se dostanou k

To je on! zavolal eptem muský hlas.

Sachsová ztuhla a vykoukla z okna. Nikoho neviděla. Ze skupiny vysokých keřů nedaleko maringotky se vak stále ozýval přiduený epot:

Mám ho na muce. Mám volnou palebnou dráhu.

Hlas byl povědomý a Sachsová usoudila, e patří Culbeauovu příteli Seanu O’Sarianovi. Tomu vychrtlému. Tři místní povaleči je pravděpodobně objevili a chystají se zabít Garretta, případně z něj mučením vymámit, kde ukrývá Mary Beth, aby si mohli rozdělit odměnu.

Garrett muův hlas neslyel. Sachsová viděla, jak asi deset metrů od maringotky pokládá na stezku prázdná srní hnízda. Slyela, jak se v křoví přesunují kroky směrem k mýtině, na které se teď Garrett nacházel.

Popadla revolver a tie vyla z maringotky. Přikrčila se a zoufale gestikulovala směrem ke Garrettovi. Garrett ji vak neviděl.

Kroky v křoví se přiblíily.

Garrette, zaeptala Sachsová.

Garrett se otočil a spatřil Sachsovou, jak ukazuje, aby el k ní.

Viml si naléhavosti v jejích očích a zamračil se. Nato pohlédl doleva do křoví a Sachsová viděla, jak mu na tváři vykvétá čirá hrůza.

Roztáhl ruce v obranném gestu a začal křičet: Nechte mě, nechte mě, nechte mě!

Sachsová se přikrčila, přiloila prst na spou, zvedla revolver a vyrazila ke křoví.

Seběhlo se to tak rychle

Garrett padl strachy na břicho a křičel: Ne, ne!

Amélie zvedla revolver, sevřela ho v bojovém postoji oběma rukama, přitlačila na spou a čekala, a se objeví cíl

Z křoví vyrazil na mýtinu mu a pistoli měl namířenou přímo na Garretta

Ve stejném okamiku se za rohem maringotky přímo za Sachsovou vynořil Ned Spoto, překvapeně zamoural a vrhl se na ni s roztaenýma rukama.

Vyděená Sachsová před ním ucukla. Revolver jí přitom silně poskočil v ruce a ozval se výstřel.

O deset metrů dále za mlhavým obláčkem kouře z hlavně revolveru zasáhla kulka čelo mue, který se ukrýval v křoví. Vůbec ne Seana O’Sariana, nýbr Jesseho Corna. Mladému policistovi se nad okem objevila černá tečka, hlava se mu zvrátila dozadu a přímo za ní se náhle rozstříkla úděsná růová sprka. Jesse bez jediné hlásky padl přímo na zem.

Sachsová zalapala po dechu a zírala na jeho tělo, které sebou dvakrát kublo a pak dočista znehybnělo. Sachsová nemohla popadnout dech.

Padla na kolena a revolver jí vyklouzl z ruky.

Jeíikriste, zamumlal Ned a rovně okovaně zíral na Jesseho tělo.

Ne se vak stačil vzpamatovat a vytasit pistoli, vrhl se na něj Garrett.

Sebral ze země Améliin revolver, namířil ho Nedovi na hlavu, sebral mu pistoli a hodil ji do křoví.

Lehněte si! osopil se na něj. Obličejem k zemi!

Vy jste ho zabili, zabili jste ho, mumlal nesouvisle Ned.

No tak!

Ned poslechl a po osmahlých tvářích mu stékaly velké slzy.

Jesse! ozval se opodál hlas Lucy Kerrové. Kde jsi? Kdo to střílí?

Ne, ne, ne

, sténala Sachsová a sledovala, jak se z roztřítěné lebky mrtvého policisty řine neuvěřitelné mnoství krve.

Garrett Hanlon pohlédl na Jesseho tělo. A pak se podíval za něj po zvuku blíících se nohou. Vzal Sachsovou kolem ramen.

Musíme jít.

Kdy Sachsová neodpověděla, kdy jen strnule zírala na děsivý výjev před sebou – na konec policistova ivota a vlastně i na konec ivota svého -, pomohl jí Garrett na nohy, vzal ji za ruku a odvlekl ji za sebou. Po chvíli společně zmizeli v lese.

DÍL IV

SRNÍ HNÍZDO

34

Co se tam teď děje?, uvaoval poloílený Lincoln Rhyme.

Před hodinou, o půl esté ráno, mu konečně zavolal jeden silně podráděný lenoch z Oddělení pro nemovitosti Severokarolínského daňového úřadu. Policisté ho o půl druhé ráno probudili a pověřili ho úkolem vyhledat vechny nedoplatky pozemkové daně, u nich byl jako adresa plátce uveden karavan značky McPherson.

Rhyme toti nejprve ověřil, zda takový karavan nevlastnili Garrettovi rodiče, a kdy zjistil, e nikoliv, dospěl k názoru, e pokud Garrett pouívá přívěsný vůz jako úkryt, musí být oputěný. A pokud je oputěný, někdejí majitel se z něj pravděpodobně odstěhoval právě kvůli nezaplacené dani.

Nevrlý asistent ředitele oddělení nakonec Rhymovi sdělil, e ve státě Severní Karolína se nacházejí dva podobné pozemky. V prvním případě jednalo se o území nedaleko Blue Ridge, v západní části státu, byl pozemek i s obytným přívěsem odprodán jako propadlý majetek manelskému páru, který v něm dosud bydlí.

Druhý přívěsný vůz nacházející se na jednoakrovém pozemku v okrese Paquenoke měl tak nízkou hodnotu, e by byla ztráta času i úsilí se o odprodej pokouet. Asistent ředitele předal Rhymovi adresu a směrovací číslo pozemku, který se nacházel asi kilometr od řeky Paquenoke. Na Rhymově mapě to odpovídalo čtverci C6.

Rhyme zavolal Lucy a ostatním a poslal je na určené místo. Měli se k maringotce přiblíit těsně po rozbřesku a v případě, e by v ní Garrett s Amélií skutečně byli, je obklíčit a přimět ke kapitulaci.

Poslední, co Rhyme slyel, byla zpráva, e policisté maringotku nali a pomalu se k ní blíí.

Thom, který byl velmi neastný, e se jeho éf prakticky nevyspal, poslal Bena pryč z místnosti a pečlivě s Rhymem provedl obvyklé ranní úkony: vyprázdnění močového měchýře a střev, vyčitění zubů a změření krevního tlaku.

Má vysoký tlak, Lincolne, bručel Thom, kdy odkládal sfygmomanometr.

Vysoký krevní tlak můe u kvadruplegika vést k záchvatu dysreflexe, který by zase mohl vyústit a v mozkovou mrtvici. Ale Rhyme tomu nevěnoval pozornost. I přes nedostatek spánku překypoval energií. Zoufale touil najít Amélii. Chyběla mu

Do dveří vstoupil erif Jim Bell s vyděeným výrazem ve tváři.

Za ním se objevil neméně rozruený Ben Kerr.

Co se stalo? zeptal se Rhyme. Je Amélie v pořádku? Je snad

Zabila Jesseho, pitl Bell. Střelila ho do hlavy.

Thom ztuhl a pohlédl na Rhyma.

Právě se chystal zatknout Garretta, pokračoval Bell. Ona ho zastřelila a pak oba utekli.

Ne, to není moné, zaeptal Rhyme. To je nějaký omyl. Udělal to někdo jiný.

Bell vak jen vrtěl hlavou.

Ne. Byl u toho Ned Spoto. Celé to viděl

Já netvrdím, e to udělala schválně. Ned se na ni vrhl a revolver jí vystřelil v ruce -, ale i tak je to vrada.

Ach Boe

Amélie Sachsová

, policistka druhé generace, lapákova dcera. A teď zabila vlastního člověka. Co je nejhorí zločin, kterého se policista vůbec můe dopustit.

Tím se nám to definitivně vymklo z rukou, Lincolne. Musím zavolat státní policii.

Počkejte, Jime, řekl Rhyme naléhavě. Prosím vás

Ona je teď zoufalá, je vyděená. A Garrett taky. Pokud zavoláte taktické policisty, bude zabita nebo zraněna spousta dalích lidí. Budou po obou střílet.

No, vak by po nich taky střílet měli, odtuil Bell. A mám takový dojem, e to měli udělat hned na začátku.

Najdu vám je. U jsem docela blízko. Rhyme kývl k důkazní tabulce a mapě.

Dal jsem vám příleitost a podívejte, jak to dopadlo.

Najdu vám je a přemluvím ji ke kapitulaci. Vím, e to dokáu. Já

Náhle byl Bell odhozen na stranu a do místnosti se vřítil mu.

Byl to Mason Germain.

Ty zatracenej hajzle! ječel a inul si to rovnou k Rhymovi.

Thom se mu postavil do cesty, ale Mason odhodil stranou i jeho. tíhlý Thom se svalil na podlahu. Mason popadl Rhyma za koili.

Ty zasranej mrzáku! Přijede si sem a hraje si tu na

Masone! Bell vyrazil kupředu, ale rozlícený Mason ho opět odstrčil.

hraje si tu na vevědoucího, nimrá se s těmi svými důkazy s těma svýma pitomýma hádankama a teď kvůli tobě zemřel dobrej člověk!

Mason zaal ruku v pěst a rozpřáhl se. Rhyme ucítil silnou kolínskou. Přikrčil hlavu a otočil ji co nejvíce na stranu.

Já tě zabiju. Já tě

Masonův hlas se náhle přikrtil, kdy mu obrovská pae sevřela hrudník a smýkla s ním na podlahu.

Ben Kerr táhl policistu od Rhyma.

Kerre, zatraceně, pus mě! soptil Mason. Ty svině svinská! Se zatčen!

Uklidněte se, Masone, řekl statný Ben pomalu.

Mason se natahoval po pistoli, ale Ben mu volnou rukou silně sevřel zápěstí. Podíval se na Bella, který chvíli vyčkával a pak přikývl. Ben Masona pustil. Ten vstal a se zuřivostí v očích poodstoupil.

Jedu tam, najdu tu enskou a pak

Nejede, Masone, řekl Bell. Jestli chce na tomhle oddělení jetě někdy pracovat, udělá teď, co ti řeknu. Situace se bude řeit podle mých pokynů. Ty zůstane tady v kanceláři. Rozumí?

Hovno, Jime. Ona

Rozumí?

Jo, rozumím ti, sakra. Mason se vyřítil z laboratoře.

Jste v pořádku? zeptal se Bell Rhyma.

Rhyme kývl.

A vy? Bell se podíval na Thoma.

Ano, jsem.

Oetřovatel upravil Rhymovi koili a i přes jeho protesty mu znovu změřil tlak. Je stejný. Vysoký, ale jetě ne kritický.

erif zavrtěl hlavou.

Musím zavolat Jesseho rodičům. Boe, jak se mi do toho nechce

Přeel k oknu a vykoukl ven. Nejdřív Ed a teď Jesse. Tenhle případ je zlý sen.

Prosím vás, Jime, naléhal znovu Rhyme. Nechte mě je najít a dejte mi anci si s Amélií promluvit. Jestli to neuděláte, propukne tady násilí. Sám to dobře víte. A nakonec budou dalí mrtví.

Bell si povzdechl a podíval se na mapu.

Mají dvacet minut náskok. Myslíte, e je dokáete najít?

Ano, odvětil Rhyme. Dokáu je najít.

Tímhle směrem, řekl Sean O’Sarian. Vím to jistě.

Rich Culbeau se díval na západ, kam mladý O’Sarian ukazoval k místu, odkud před patnácti minutami zaslechli výstřel a křik.

Culbeau v klidu domočil u borovice a zeptal se: Co tím směrem je?

Močál a pár starých domů, odpověděl Harris Tomel, který lovil snad na kadém čtverečním metru okresu Paquenoke. Jinak prakticky nic. Před měsícem jsem tam zahlídl edého vlka.

Vlci zde údajně kdysi vyhynuli, ale nyní se sem podle veho vraceli zpátky.

Nekecej, řekl Culbeau.

Sám vlka nikdy neviděl a vdycky si to přál.

Zastřelils ho? zeptal se O’Sarian.

Ti se nestřílejí, řekl Tomel.

Jsou chránění, dodal Culbeau.

No a?

A Culbeau si uvědomil, e na to nemá odpověď.

Čekali jetě několik minut, ale ádné dalí výstřely ani výkřiky se u neozvaly.

Můem jít v klidu dál, řekl Culbeau a ukázal k místu, odkud se ozval výstřel.

Úplně v klidu, přitakal O’Sarian a napil se z láhve vody.

Dneska zas bude vedro, prohodil Tomel a díval se na nízko poloený terč sálajícího slunce.

Teďka je vedro kadej den, zamumlal Culbeau, sebral puku a vyrazil po stezce v doprovodu dvou plahočících se kumpánů.

uch.

Mary Beth prudce otevřela oči a probrala se z hlubokého a nechtěného spánku.

uch.

Nazdar, Mary Beth, ozval se kdesi veselý muský hlas.

Jako kdy dospělý hovoří s dítětem. To je můj otec! pomyslela si rozespalá Mary Beth. Jaktoe není v nemocnici? Není ve stavu típat dříví.

Musím ho odvést zpátky do postele. Jestlipak si vzal práky? Počkat! Malátná Mary Beth se vsedě napřímila. Zdálo se jí, e se jí rozskočí hlava. Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, e usnula na idli v jídelně.

uch.

Počkat. To není můj otec. Ten je přece mrtvý

To je Jim Bell

uch.

Marýýý Béééth

Mary Beth prudce vyskočila, kdy do okna nakoukla chtivá tvář. Byl to Tom.

U dveří se ozvala dalí rána, jak se misionářova sekera zakousla do dřeva.

Tom se naklonil dovnitř a ilhavě se podíval do potemnělé chaty.

Kdepak jsi?

Mary Beth na něj ohromeně zírala.

Á, tady se, pokračoval Tom. Vida, dokonce hezčí, ne si tě pamatuju.

Zvedl zápěstí a ukázal Mary Beth tlustou vrstvu obvazů.

Kvůli tobě jsem ztratil půl litru krve. Take je vlastně fér, kdy si to teď trochu vynahradím.

uch.

Musím ti teda říct, drahouku, řekl Tom, e kdy jsem včera večer usínal, představoval jsem si, jak ti mačkám bradavky. Mockrát díky za tak slaďoučký mylenky.

uch.

S poslední ranou projela sekera dveřmi. Tom zmizel od okna a přidal se ke svému příteli.

Jen pokračuj, hochu, hlaholil povzbudivě. Se v pořadníku.

uch.

35

Ze veho nejvíce se teď obával, e si Sachsová ublíí.

Od prvního okamiku, kdy Rhyme Amélii Sachsovou poznal, musel neustále přihlíet, jak si Sachsová zajídí rukou do vlasů a vytahuje si ji zkrvavenou. Musel přihlíet, jak si zuby drásá nehty a nehty kůi. Byl u toho, kdy se v autě řítila dvě stě čtyřicítkou.

Nevěděl přesně, co ji k tomu vede, ale dobře věděl, e uvnitř Amélie Sachsové dřímá cosi, co ji neustále nutí ít na hraně.

A teď, kdy se stalo, co se stalo teď, kdy zabíjela -, mohl její vrozený neklid překročit únosnou mez. Po nehodě, která z Lincolna Rhyma učinila mrzáka, mu psycholog newyorské policie Terry Dobyns vysvětlil, e bude pociovat sebevraedné sklony. Nebyla to vak deprese, co ho v tomto směru nutilo jednat. Deprese člověka zbavuje energie, zatímco hlavní příčinou sebevrad je spíe smrtelná směs beznaděje, neklidu a paniky.

Co jsou přesně pocity, je Amélie Sachsová tvaná zvěř, kterou zradila vlastní přirozenost moná právě nyní proívá.

Najdi ji!, honila se Rhymovi hlavou jediná mylenka. A najdi ji rychle.

Jene kde můe Sachsová být? Odpověď na tuto otázku mu stále unikala.

Znovu se podíval na tabulku. ádný z důkazů nepocházel z maringotky. Lucy s ostatními policisty ji rychle ohledali pochopitelně a příli rychle. Jednodue propadli lovecké váni dokonce i Rhyme upoutaný na lůko ji často pocioval a zoufale touili dostat se na stopu protivníka, který jim zabil kolegu a přítele.

Jediné stopy po Mary Bethině úkrytu místu, kam nyní Garrett se Sachsovou směřovali se tedy nacházely přímo před Rhymem.

Byly ovem záhadné, záhadnějí ne vechny kombinace stop a důkazů, které kdy Rhyme analyzoval.

Nálezy na druhotném místě činu – mlýn

Hnědá barva na kalhotách

Rosnatka

Jíl

Raelina

Ovocná áva

Papírová vlákna

Návnady

Cukr

Kamfen

Alkohol

Kerosin

Kvasnice

Potřebujeme více důkazů!, běsnil Rhyme v duchu.

Jene jich prostě víc nemáme.

Kdy se Rhyme po nehodě utápěl v psychologickém stadiu vzdoru, pokouel se nashromádit nadlidskou vůli, aby přiměl své tělo k pohybu.

Přitom se mu vybavily historky o lidech, kteří dokázali zvednout auto, aby vyprostili přejeté dítě, nebo běeli neskutečnou rychlostí pro naléhavou pomoc. Nakonec se vak Rhyme musel smířit s tím, e podobnou silou ji není obdařen.

Stále mu vak zbýval jetě jeden druh síly síla duevní.

Mysli! Nemá nic ne svou mysl a důkazy, které leí před tebou.

A ty důkazy se u nezmění.

Take musí změnit způsob uvaování.

No dobrá, začneme jetě jednou. Rhyme znovu proel celou tabulku.

Klíč od maringotky ji byl identifikován.

Kvasnice pocházejí z mlýna.

Cukr je z jídla nebo ávy.

Kamfen ze staré lampy.

Barva z budovy, kde je Mary Beth zadrována.

Kerosin pochází z člunu.

Alkohol můe být z čehokoliv.

A pína v zálokách chlapcových kalhot? Ta nevykazuje ádné mimořádné charakteristiky a byla

Moment

pína.

Rhyme si vzpomněl, e s Benem včera ráno prováděl měření hustotního gradientu hlíny sebrané z bot a automobilových rohoí zaměstnanců okresního úřadu. Poádal tehdy Thoma, aby kadou zkumavku vyfotografoval polaroidem a na zadní stranu snímku poznamenal, od kterého zaměstnance pochází.

Bene?

Copak?

Projeď pínu ze záloek Garrettových kalhot nalezených v mlýně měřidlem hustotního gradientu.

Jakmile se pína usadila ve zkumavce, ohlásil mladý zoolog:

Mám tu výsledky.

Tak je porovnej s fotografiemi vzorků, které jsi odebral včera dopoledne.

To je dobré, to je moc dobré, přikyvoval Ben.

Rhymův nápad na něj očividně zapůsobil. Chvíli se probíral fotografiemi z polaroidu a pak se zarazil.

Nael jsem shodu! řekl vzrueně. Jeden vzorek je téměř totoný.

U se nezdráhá činit vlastní závěry, pomyslel si s potěením Rhyme. A taky u nestrká hlavu do písku.

Z čích bot pochází? zeptal se.

Ben se podíval na záznam na zadní straně snímku.

Od Franka Hellera. Pracuje v oddělení veřejných prací.

U dorazil?

Hned to zjistím.

Ben zmizel a po několika minutách se vrátil v doprovodu podsaditého mue v bílé koili s krátkými rukávy. Mu si Rhyma nejistě prohlíel.

Vy jste ten chlápek ze včerejka. Co nás nutil vyčistit si boty.

Frank Heller se zasmál, ale jeho smích zněl dosti neklidně.

Franku, potřebujeme, abyste nám jetě jednou pomohl, vysvětlil Rhyme. Hlína nalezená na vaich botách se shoduje se pínou, kterou jsme objevili v atech pachatele.

Toho kluka, co unesl ty holky? zamumlal Frank, zrudl a tvářil se naprosto provinile.

Přesně tak. Co znamená, e by mohl tahle teorie je dost přitaená za vlasy, ale přesto by mohl tu dívku ukrývat v okruhu tří a pěti kilometrů od vaeho bydlitě. Můete nám ukázat na mapě, kde přesně bydlíte?

Ale neznamená to, e jsem nějaký vá podezřelý, nebo jo? zeptal se Frank.

Ne, Franku. Vůbec ne.

Protoe mám lidi, co by svědčili v můj prospěch. Kadý večer trávím s manelkou. Koukáme na televizi. Nejdřív na Sázej! a pak na Kolo těstí. Můete si podle nás seřizovat hodinky. A pak přepínáme na WWF. Někdy se k nám staví brácha mý eny. Toti, dluí mi nějaké prachy, ale podrel by mě, i kdyby je nedluil.

To je v pořádku, ujistil ho Ben. My jen potřebujeme vědět, kde bydlíte. Tam na té mapě.

Bydlím v těchhle místech.

Frank přistoupil ke stěně a dotkl se na mapě čtverce D3. Bylo to na sever od Paquenoke a na sever od maringotky, u které zemřel Jesse Corn. V oblasti se nacházela řada malých silnic, ale ádné vesnice či města.

Jak vypadá vae okolí?

Větinou jsou to jen lesy a pole.

Víte o nějakém místě, kde by člověk mohl ukrývat unesenou obě?

Zdálo se, e se Frank nad Rhymovou otázkou váně zamýlí.

Ne, nevím.

Mohu vám poloit jednu otázku?

Kromě těch, které jste mi u poloil?

Přesně tak.

Myslím, e ano.

Víte něco o karolínských kotlinách?

Jasně. O těch ví kadý. Vytvořily je meteory. Kdysi straně dávno. Kdy vyhynuli dinosauři.

Nacházejí se nějaké kolem vaeho bydlitě?

No jo, na to vemte jed.

Co byla přesně věta, ve kterou Rhyme doufal.

Musí jich tam být nejmíň stovka, dodal Frank.

Co byla přesně věta, ve kterou Rhyme nedoufal.

Se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima si Rhyme v duchu znovu prohlíel důkazní tabulky.

V místnosti byl kromě Thoma a Bena také Jim Bell s Masonem Germainem, ale Lincoln Rhyme jim nevěnoval pozornost. Byl ponořen ve vlastním světě, v přísně uspořádaném světě vědy, důkazů a logiky ve světě, v něm nepotřeboval být pohyblivý a do kterého měly jeho city vůči Amélii a tomu, co provedla, zakázaný vstup. Rhyme viděl důkazy v duchu stejně zřetelně, jako by právě zíral na poznámky na tabuli. Vlastně je se zavřenýma očima viděl dokonce lépe.

Barva

cukr

kvasnice

pína

kamfen

barva

pína

cukr

kvasnice

kvasnice

Hlavou mu probleskla mylenka a vzápětí opět odplula. Vra se, vra se, vra se

Ano! Rhyme ji pevně uchopil.

Oči se mu prudce otevřely a zajely do prázdného rohu místnosti.

Bell jeho pohled sledoval.

Co je, Lincolne?

Máte tady automat na kávu?

Na kávu? zeptal se Thom a vůbec se netvářil astně. ádný kofein, Lincolne. Při tom tvém tlaku, co

Ne, já přece nechci ádné pitomé kafe! Já chci kávový filtr.

Filtr? Hned vám ho seenu.

Bell vyrazil z místnosti a za okamik se vrátil s filtrem.

Dejte ho Benovi, poručil Rhyme a otočil se k mladému zoologovi.

Zjisti, jestli papírová vlákna z toho filtru odpovídají vláknům, která jsme nali na Garrettových atech z mlýna.

Ben sekrábal z filtru několik vláken na sklíčko. Podíval se do okuláru srovnávacího mikroskopu, upravil ostrost a pak pohyboval stolky tak dlouho, a byly oba vzorky v děleném hledáčku těsně vedle sebe.

Barva se trochu lií, Lincolne, ale struktura i velikost vláken je prakticky totoná.

Fajn, řekl Rhyme a jeho oči se u zaměřovaly na tričko se skvrnou.

Ta áva, ta ovocná áva na tričku, řekl Benovi. Ochutnej ji jetě jednou. Není nakyslá? Taková trpká?

Ben skvrnu posluně olízl. Moná trochu ano. Těko říct.

Rhyme upřel pohled na mapu a představoval si, jak se Lucy s ostatními policisty přibliuje někde v té zelené divočině k Sachsové a plane touhou si zastřílet. Nebo jak se Garrett zmocnil Améliina revolveru a obrátil ho proti ní.

Nebo jak si ona sama drí revolver u hlavy a mačká spou.

Jime, řekl, potřebuji, abyste mi něco opatřil. Jako kontrolní vzorek.

Dobře. Kde?

erif vylovil z kapsy klíče od auta.

Ne, na to se obejdete bez auta.

Lucy Kerrové se honila mylenkami spousta různých výjevů.

Jesse Corn během prvního dne ve slubě na úřadu erifa, v dokonale naletěných erárních botách, ale s kadou ponokou jinou, oblékal se toti u před svítáním, aby měl jistotu, e nepřijde pozdě.

Jesse Corn za volantem nového třeňově červeného pick-upa Ford, jak přijídí během volného dne k městskému úřadu a vozí děti na korbě po parkoviti. Ííí! křičely děti unisono, kdy přeskakoval přes zpomalovací hrboly.

Tyto mylenky a dobrý tucet dalích se Lucy honily hlavou, kdy se spolu s Nedem a Treyem prodírala rozlehlým dubovým lesem. Jim Bell jim přikázal, aby počkali u maringotky, protoe pronásledování nyní převezme Steve Farr s Frankem a Masonem.

erif si přál, aby se Lucy s oběma policisty vrátila na úřad erifa.

Policisté se vak ani neobtěovali v této otázce hlasovat. Co nejpietněji přenesli Jesseho tělo do maringotky a přikryli ho plachtou.

Lucy pak oznámila Jimovi, e se vydávají za uprchlíky a nic na světě je nemůe zastavit.

Garrett s Amélií prchali velmi rychle a vůbec se nesnaili po sobě zametat stopy. li po stezce, která hraničila s močálem. Půda zde byla měkká a otisky dobře patrné. Lucy si vzpomněla, co Amélie říkala Lincolnu Rhymovi, kdy si prohlíela otisky bot na místě činu v Blackwater Landing: Billy Stail přenáel váhu na pičky, co znamenalo, e utíkal ke Garrettovi, aby zachránil Mary Beth. Lucy si nyní vimla stejného úkazu na otiscích obou pronásledovaných pachatelů. Očividně sprintovali.

Obrátila se proto k oběma kolegům.

Poběíme, řekla a i přes horko a vyčerpání se skupina pronásledovatelů dala do běhu.

Běeli něco přes kilometr, ale pak začala být půda suí a otisky v ní přestaly být vidět. Nakonec stezka skončila na velké travnaté mýtině a policisté neměli ponětí, kudy se jejich kořist vydala.

Sakra, ulevila si zadýchaná Lucy ze vzteku, e ztratili stopu. Zatraceně!

Obeli celou mýtinu, prozkoumali kadý centimetr půdy, ale nenali ádnou dalí pěinu ani ádné vodítko, které by jim prozradilo, kudy Garrett s Amélií Sachsovou utekl.

Co budeme dělat? zeptal se Ned.

Ohlásíme se a počkáme, zabručela Lucy, opřela se o strom, chytila láhev s vodou, kterou jí hodil Trey, a vyprázdnila ji.

Opět se dostavily vzpomínky.

Jesse Corn, jak plae ukazuje lesknoucí se stříbrnou pistoli, se kterou chtěl závodit na střelecké soutěi NRA. Jesse Corn, jak doprovází rodiče do Prvního baptistického kostela na Locust Street.

Před očima se jí stále míhaly tyté obrazy. Bylo velmi bolestné je sledovat, a navíc jetě umocňovaly Lucyin vztek. Lucy Kerrová se je ovem vůbec nesnaila potlačit: a konečně dopadne Amélii Sachsovou, přála si být nelítostně vzteklá.

Dveře do chaty se s vrzáním pootevřely o pár centimetrů.

Mary Beth, zahlaholil Tom. Tak vylez ven, pojď si s námi hrát.

Chvíli si něco eptal s misionářem a pak znovu promluvil:

No tak, no tak, drahouku. Zbytečně to nekomplikuj. My ti neublííme. Včera jsme si tě jen tak dobírali.

Mary Beth stála vzpřímená u zdi za čelními dveřmi a ani nedutala.

Oběma rukama svírala ranokyj.

Dveře se dále pootevřely a panty znovu zaúpěly. Na podlahu padl stín. Do chaty se obezřetně vkrádal Tom.

Kde je? eptal misionář od verandy.

Je tady sklep, řekl Tom. Vsadím se, e v něm sedí.

No tak ji seber a jdeme. Vůbec se mi to tu nelíbí.

Tom udělal dalí krok dovnitř. V ruce drel dlouhý stahovací nů.

Mary Beth znala filozofii indiánského způsobu boje. Jedno z jeho pravidel znělo, e pokud selou vyjednávání a válka je nevyhnutelná, neertuje se a nevyhrouje, nýbr se zaútočí s nasazením vekerých sil.

Smyslem takového boje pak není přemluvit nepřítele ke kapitulaci, něco mu vysvětlovat nebo ho hanit; smyslem je nepřítele zničit.

A tak klidně vystoupila zpoza dveří, zakřičela jako Manitouův duch a ohnala se oběma rukama ranokyjem právě ve chvíli, kdy se Tom otočil a vytřetil oči hrůzou.

Pozor! křikl misionář.

Tom vak u neměl anci. Ranokyj ho prudce zasáhl před ucho, roztřítil mu čelist a zarazil mu do krku polovinu hrdla. Tom upustil nů, chytil se za krk, padl na kolena a začal se dusit. S vypětím vech sil se vyplazil ven.

Phomof

, phomof mi, sténal.

ádná pomoc vak nepřicházela misionář se jednodue sklonil a odtáhl Toma za límec na verandu. Mary Beth přes okno viděla, jak tam nechal Toma s rukama na roztřítěném obličeji padnout k zemi.

Blbečku, zabručel na něj a pak vytáhl ze zadní kapsy kalhot pistoli.

Mary Beth prudce zavřela dveře a postavila se za ně.

Otřela si zpocené ruce a znovu pevně uchopila kyj. Zpoza dveří se ozvalo dvojité cvaknutí natahované pistole.

Mary Beth, mám tady pistoli, a jak u jsi moná zjistila, vzhledem k okolnostem nebudu ani trochu váhat, jestli ji pouít. Take hezky vylez ven. jestli ne, prostřílím se dovnitř a pravděpodobně tě přitom zasáhnu.

Mary Beth se přikrčila ke stěně za dveřmi a čekala na první výstřel.

Misionář vak nevystřelil. Byl to trik. Místo toho prudce rozkopl dveře, které do Mary Beth narazily a na krátký okamik ji omráčily a srazily k zemi. Kdy se vak misionář vyřítil dovnitř, zavřela Mary Beth dveře nohou stejně prudce, jako je on předtím rozkopl.

Misionář nečekal ádný odpor, take ho těká dřevěná deska udeřila do ramene a vyvedla z rovnováhy. Mary Beth k němu přistoupila a ohnala se ranokyjem po jediném bodě na jeho těle, který teď mohla zasáhnout po jeho lokti. Misionář vak padl k zemi, jako by ho zasáhl kámen, a Mary Beth máchla do prázdna.

Kyj jí přitom setrvačností vyklouzl ze zpocených rukou a těce dopadl na podlahu.

Není čas ho sebrat! Utíkej! Mary Beth přeskočila misionáře, ne se stihl otočit a vystřelit, a vyrazila ze dveří.

Konečně! Konečně pryč z toho pekla! Zahnula doleva a zamířila na stezku, po ní ji sem předevčírem přivedl její únosce a která vedla kolem velké karolínské kotliny. Za rohem chaty odbočila k rybníku.

A vběhla přímo do náruče Garretta Hanlona.

Ne! vykřikla. Ne!

Garrett měl v očích divoký pohled a v ruce drel zbraň.

Jak ses dostala ven? Jak?

Popadl Mary Beth za zápěstí.

Pus mě! Mary Beth se od něj snaila odtáhnout, ale Garrett ji drel v ocelovém sevření.

Byla s ním krásná, ale zachmuřená ena s dlouhými rudými vlasy. aty měla stejně pinavé jako Garrett. Byla naprosto zamlklá a její oči tupě zíraly do prázdna. Nezdála se být ani trochu překvapená Mary Bethinou náhlou přítomností a vůbec vypadala jako zdrogovaná.

Sakra práce, ozval se misionářův hlas. Ty zasraná děvko!

Vyběhl zpoza rohu a s úasem zjistil, e mu Garrett Hanlon míří pistolí přímo na obličej.

Kdo jste? křičel na něj chlapec. Co jste to udělal s mým domem? A co jste udělal s Mary Beth?

Napadla nás! Koukněte se na mýho kámoe. A koukněte na

Odhoďte to! osopil se na něj Garrett a kývl k misionářově pistoli. Odhoďte to, jinak vás zabiju! Klidně to udělám. Ustřelím vám tu posranou hlavu!

Misionář se podíval na Garrettův obličej a na pistoli. Garrett pistoli natáhl.

Jeíikriste

Misionář odhodil zbraň do trávy.

A teď vypadněte. Tak pohyb.

Misionář ustoupil, pomohl Tomovi na nohy a společně se odpotáceli k lesu.

Garrett přistoupil k čelním dveřím chaty a táhl Mary Beth za sebou.

Pojď dovnitř. Musíme jít dovnitř. Jdou po nás. Nemůeme dopustit, aby nás viděli. Schováme se ve sklepě. Podívej, co udělali se zámkama! Roztípali moje dveře!

Ne, Garrette! řekla Mary Beth chraplavým hlasem. Já u tam zpátky nejdu.

Garrett neodpověděl a mlčky ji odtáhl do chaty. Zamlklá rudovláska vela nejistě dovnitř. Garrett za sebou zavřel dveře a se zděeným výrazem si prohlédl roztípané dřevo a rozlomené zámky.

Ne! vykřikl, kdy uviděl na podlaze střepy sklenice, ve které měl miniaturního dinosaura.

Mary Beth, je se nemohla vzpamatovat ze oku, e Garretta nejvíce rozruil útěk jednoho z jeho brouků, k chlapci přistoupila a dala mu pořádnou facku. Garrett překvapeně zamrkal a odpotácel se dozadu.

Ty idiote! zaječela Mary Beth. vdy mě mohli zabít!

Garrett byl totálně zmatený.

Tak promiň! omlouval se zlomeným hlasem. Já jsem o nich nevěděl. Myslel jsem, e v okolí nikdo není. Nechtěl jsem tě tu nechávat tak dlouho. Jene mě zatkli.

Nahrnul třísky pod dveře, aby je zaklínil.

Zatkli? zeptala se Mary Beth. Tak co dělá tady?

Rudovláska konečně promluvila.

Dostala jsem ho z vězení, řekla mumlavě. Abychom vás mohli najít a dovést zpátky. A abyste mohla potvrdit jeho historku o mui v lutohnědém pláti.

O jakém mui? zeptala se zmateně Mary Beth.

V Blackwater Landing. O mui v lutohnědém pláti, který zavradil Billyho Staila.

Ale

Mary Beth zavrtěla hlavou. Billyho zavradil Garrett. Udeřil ho lopatou. Viděla jsem ho. Stalo se to přímo přede mnou. A pak mě unesl.

Mary Beth nikdy neviděla na jiném člověku podobný výraz. Tak působivou směsici oku a ryzího zděení. Rudovláska se začala otáčet ke Garrettovi, ale pak její pohled upoutalo něco jiného: řady plechovek s nakládaným ovocem a zeleninou značky Farmer John.

Pomalu se přiourala ke stolu, jako by byla náměsíčná, a sebrala jednu plechovku. Potom dlouze zírala na obrázek na títku na postavu dobrosrdečného světlovlasého farmáře v bílé koili a lutohnědém pláti.

Tak ty sis to vymyslel? zaeptala na Garretta a zvedla plechovku. ádný mu neexistoval. Ty jsi mi lhal.

Garrett s rychlostí luční kobylky vykročil kupředu, sundal rudovlásce z opasku pouta a zacvakl jí je kolem zápěstí.

Je mi líto, Amélie, prohlásil. Ale kdybych vám byl řekl pravdu, nikdy byste mě nedostala ven. Tohle byl jediný způsob. Musel jsem se sem vrátit. Musel jsem se vrátit k Mary Beth.

36

Nálezy na druhotném místě činu – mlýn

Hnědá barva na kalhotách

Rosnatka

Jíl

Raelina

Ovocná áva

Papírová vlákna

Návnady

Cukr

Kamfen

Alkohol

Kerosin

Kvasnice

Lincoln Rhyme přejíděl pohledem po důkazní tabulce jako posedlý.

Shora dolů, zdola nahoru.

A znovu.

Proč to sakra tomu zatracenému chromatografu tak dlouho trvá? přemýlel.

Jim Bell s Masonem Germainem seděli mlčky vedle něj. Před pár minutami jim volala Lucy a sdělila jim, e ztratili stopu a čekají severně od maringotky ve čtverci C5.

V chromatografu zahrkalo a vichni přítomní napjatě čekali na výsledky.

Několikaminutové ticho nakonec přeruil mladý Ben Kerr.

Opravdu mi říkávali tak, jak si asi myslíte, řekl Rhymovi tie.

Rhyme na něj pohlédl.

,Big Ben’. Podle těch hodin v Anglii. Nejspí vás to u taky napadlo.

Nenapadlo. Myslí ve kole?

Ben přikývl.

Na střední. V estnácti jsem u měřil sto osmdesát osm a váil sto dvanáct. Pořád si ze mě dělali legraci. ,Big Ben’. Ale dávali mi i jiné přezdívky. Take jsem nikdy nebyl moc spokojený s tím, jak vypadám. Moná proto jsem se choval tak hloupě, kdy jsem vás poprvé uviděl.

Děcka vám dávala zabrat, co? zeptal se Rhyme, čím Benovu omluvu přijal a zároveň zamluvil.

To teda jo. Ale jen do chvíle, kdy jsem se přihlásil do univerzitního zápasnického drustva a za tři celé dvě desetiny poloil na lopatky Darryla Tennisona. Teda, dech popadl a za mnohem dýl.

Já jsem se z tělocviku hodně ulíval, přiznal se Rhyme. Padělal jsem omluvenky od lékaře i od rodičů musím říct, e byly k nerozeznání a utíkal jsem do vědecké laboratoře.

Váně jste tam chodil?

Nejmíň dvakrát týdně.

A tam jste prováděl experimenty?

Hodně jsem tam četl, pohrával jsem si s přístroji

A párkrát jsem si pohrával i se Sonjou Metzgerovou.

Thom s Benem se zasmáli.

Jene první dívka Sonja znovu Rhymovi připomněla Amélii Sachsovou a Rhymovi se vůbec nelíbilo, kam jeho mylenky smějí.

U je to tu, ohlásil Ben. Tak se na to podíváme.

Na počítačové obrazovce se rozsvítily výsledky analýzy kontrolního vzorku, který na Rhymovo přání obstaral Jim Bell. Ben pokýval hlavou.

Take tady máme: roztok pětapadesátiprocentního alkoholu, vodu, spoustu minerálů

Studniční vodu, dodal Rhyme.

S největí pravděpodobností. Zoolog pokračoval: Pak jsou tu stopy formaldehydu, fenolu, fruktózy, dextrózy a celulózy.

To mi stačí, konstatoval Rhyme a pomyslel si: ryba je pořád na suchu, ale právě jí narostly plíce.

Udělal jsem chybu, oznámil Bellovi s Masonem. Velkou chybu. Viděl jsem ty kvasnice a předpokládál jsem, e budou pocházet z mlýna, a ne z místa, kde Garrett ukrývá Mary Beth. Jene k čemu by byly v mlýně zapotřebí kvasnice? Ty se pouívají jenom v pekařství

Anebo, Rhyme významně zvedl na Bella obočí -, na místě, kde se vyrábí tohle.

Ukázal na láhev, která stála na stolku. Tekutinu uvnitř láhve nechal Rhyme před chvílí přinést ze sklepa úřadu erifa. Jednalo se o pančovaný alkohol z jedné lahve po ávě, kterou jistý policista včera ráno uklidil, kdy Rhyme proměnil důkazní místnost v improvizovanou laboratoř.

Právě tuto látku Ben před pár okamiky analyzoval v chromatografu.

Cukr a kvasnice, pokračoval Rhyme. Obojí se pouívá v lihovinách. A ta celulóza v téhle dávce alkoholu, dodal Rhyme a podíval se na obrazovku počítače, pravděpodobně pochází z papírových vláken předpokládám, e při nelegální výrobě alkoholu musíte výsledný produkt přefiltrovat.

Jo, přitakal Bell. A větina vařičů k tomu pouívá obyčejné kávové filtry.

Co odpovídá vláknu, které jsme nali na Garrettových atech. A ta dextróza a fruktóza to jsou komplexní cukry obsaené v ovoci. Pocházejí z ovocné ávy, která zůstala ve sklenici. Ben říkal, e má trpkou chu jako brusinkový dus. A vy jste mi zase, Jime, říkal, e jde o nejoblíbenějí typ sklenice na pančovaný alkohol. Je to tak?

Jasně. Značka ,Mořský příboj’.

To znamená, shrnul své závěry Rhyme, e Garrett ukrývá Mary Beth v chatě nějakých pokoutních výrobců alkoholu pravděpodobně v nějaké, kterou majitelé po zátahu opustili.

Po jakém zátahu? zeptal se Mason.

To je stejné jako s tou maringotkou, odvětil Rhyme stroze, protoe k smrti nerad vysvětloval očividné věci. Pokud Garrett na tom místě ukrývá Mary Beth, musí být oputěné. A z jakého důvodu asi člověk opoutí fungující palírnu?

Vykouřil ji berní úřad, odpověděl Bell.

Přesně tak, přitakal Rhyme. Běte k telefonu a zjistěte polohu vech nelegálních palíren, které byly za poslední dva roky odhaleny. Mělo by jít o hnědě natřenou budovu z devatenáctého století, která stojí uprostřed lesa, i kdy v době zátahu moná hnědě natřená nebyla. Měla by se nacházet v okruhu esti a osmi kilometrů od bydlitě Franka Hellera a měla by stát na karolínské kotlině anebo musíte přes kotlinu jít, abyste se k ní od Paquo dostali.

Bell odběhl telefonovat na místní finanční úřad.

To je skvělá práce, Lincolne, řekl obdivně Ben.

Dokonce i Mason Germain se zdál být ohromen.

O chvíli později se Bell přiřítil zpátky.

Mám to!

Podíval se na útrek papíru v ruce a začal vyhledávat souřadnice na mapě. Nakonec skončil ve čtverci B4. Zakroukoval jedno místo.

Tady. éf odboru vyetřování mi řekl, e to byla velká operace. Před rokem udělali na tu palírnu zátah a vybrali ji. Jeden z jeho agentů se byl na tom místě před dvěma, třemi měsíci podívat a zjistil, e někdo natřel chatu nahnědo. A tak si ji docela zevrubně prohlédl, aby zjistil, jestli se znovu nepouívá. Jene prý byla prázdná, a tak u jí nevěnoval pozornost. Jo, a zhruba dvacet metrů od palírny se nachází velká karolínská kotlina.

Dá se tam nějak dostat autem? zeptal se Rhyme.

Určitě, odpověděl Bell. Vechny palírny jsou u cesty aby se tam daly přiváet suroviny a odváet vyrobený alkohol.

Rhyme kývl a řekl důrazně:

Potřebuji s ní být hodinu o samotě abych ji přemluvil. Vím, e to dokáu.

To je riskantní, Lincolne.

Potřebuji hodinu, opakoval Rhyme a sledoval Bella pohledem.

No dobře, řekl erif nakonec. Ale jestli Garrett unikne i tentokrát, uspořádáme na něj nefalovaný hon.

Rozumím. Myslíte, e se tam dostanu s dodávkou?

Silnice tam nejsou moc iroké, ale

Dovezu tě tam, řekl Thom rozhodně. A to stojí, co to stojí, já tě tam dovezu.

Pět minut poté, co Rhyme odjel z budovy městského úřadu, pozoroval Mason Germain erifa Bella, jak se pomalu vrací do své kanceláře.

Chvíli počkal, a kdy měl jistotu, e ho nikdo neuvidí, vyel na chodbu a zamířil k hlavnímu vchodu budovy.

Na městském úřadě byly tucty telefonů, které mohl Mason Germain pouít, ale on raději vyel ven do letního horka a rychle přeel přes nádvoří k řadě telefonních automatů na chodníku. Zalovil v kapse a vytáhl několik mincí. Rozhlédl se kolem sebe, a kdy viděl, e nikde nikdo není, vhodil mince do automatu, podíval se na číslo načmárané na kousku papíru a vyukal číslice.

Farmář John, farmář John.

Vechno čerstvé má jen farmář John

Farmář John, farmář John.

Vechno čerstvé má jen farmář John

Amélie Sachsová zírala na řadu plechovek před sebou, ze kterých se na ni kodolibě usmíval tucet farmářů v pláti, a mysl měla naprosto ucpanou bezduchým Garrettovým popěvkem, jen se stal hymnou její hlouposti.

Hlouposti, která stála ivot Jesseho Corna. A která zničila i její ivot.

Jen matně vnímala chatu, v ní nyní seděla jako zajatec chlapce, kvůli jeho záchraně nasazovala ivot. A jen matně vnímala i vzruenou výměnu názorů, která se nyní odehrávala mezi Garrettem a Mary Beth.

Ne, neviděla před sebou nic jiného ne drobnou černou tečku na Jesseho čele.

A neslyela nic jiného ne ten zpropadený reklamní popěvek.

Farmář John, farmář John

Náhle si něco uvědomila. Čas od času odplul Lincoln Rhyme v mylenkách kamsi velmi daleko. Konverzoval sice, ale jeho slova byla silně povrchní; usmíval se, ale jeho úsměv byl falený; zdálo se, e naslouchá, ale on neslyel ani slovo. V takových chvílích Sachsová věděla, e Rhyme uvauje o smrti. Přemýlel, e si najme člověka z nějaké organizace pro asistovanou sebevradu třeba ze společnosti Léthé -, aby mu pomohl odejít. Anebo e si po vzoru několika těce postiených lidí jednodue objedná nájemného vraha. (Rhyme, který posadil do vězení celou řadu organizovaných zločinců, měl v této brani přirozeně styky. Dokonce nejspí existovalo hezkých pár jedinců, kteří by ho s radostí odpravili zadarmo.)

A do tohoto okamiku kdy se stal její ivot stejně zničeným jako jeho

ne, jetě zničenějím si vak Sachsová stále myslela, e je Rhymovo uvaování scestné. A teprve nyní pochopila, co Rhyme celou tu dobu cítil.

Ne! vykřikl Garrett, vyskočil a natočil se uchem k oknu.

Musíte celou dobu naslouchat. Jinak vás vyslídí.

A pak to Sachsová uslyela taky. K chatě se pomalu blíilo auto.

Nali nás! vykřikl Garrett a popadl pistoli.

Přeběhl k oknu a vykoukl ven. Vypadal zmateně.

Co to je? zaeptal.

Ozvalo se bouchnutí dveří a pak nastalo dlouhé ticho.

Sachsová. To jsem já, uslyela Amélie.

Po tváři jí přeběhl chabý úsměv. Tohle místo nemohl najít nikdo jiný na celém světě pouze Lincoln Rhyme.

Sachsová, jsi tam?

Ne! zaeptal prudce Garrett. Nic neříkejte!

Sachsová si ho vak nevímala. Vstala a odela k rozbitému oknu. Před chatou stála na polní cestě nakloněná černá dodávka Rollx a Rhyme se právě snail dokobrtat s invalidním vozíkem co nejblíe k chatě, ne ho zastavil jílovitý pahorek u verandy. Thom stál vedle něj.

Ahoj, Rhyme, řekla Sachsová.

Buďte zticha! zaeptal Garrett stroze.

Můu s tebou mluvit? zeptal se Rhyme.

Jaký to má smysl? uvaovala Sachsová, ale přesto přitakala.

Přela ke dveřím a řekla Garrettovi:

Otevři mi. Jdu ven.

Ne, je to léčka, protestoval chlapec. Zaútočí na

Otevři ty dveře, Garrette, řekla Sachsová rázně a zabodla se do Garretta pohledem.

Garrett se rozhlédl po místnosti, pak se sklonil a vytáhl zpod dveří klíny. Sachsová se natáhla a s cinkajícími pouty na ztuhlých zápěstích otevřela dveře chaty.

Udělal to, Rhyme, oznámila Rhymovi, kdy před ním seděla na schodech verandy. Zavradil Billyho

Spletla jsem se. Tragicky.

Rhyme zavřel oči. Jakou hrůzu asi musela proít, pomyslel si.

Pozorně si prohlédl její pobledlý obličej a oči tvrdé jako kámen.

Mary Beth je v pořádku? zeptal se.

Jo. Je vyděená, ale nic jí není.

Viděla, jak to udělal?

Sachsová přikývla.

Take ádný mu v pláti neexistoval?

Ne. Garrett si to vymyslel. Abych ho dostala z vězení. Od začátku si to vechno dobře naplánoval. Odvedl stopy do Outer Banks. Ukryl si člun a potraviny. Naplánoval si postup i pro případ, e se k němu policisté přiblíí. Dokonce měl i tajnou skrý – tu maringotku, kterou jste objevili

Byl to ten klíč, e? Ten, co jsem nala ve sklenici se srni. To podle něj jste nás vystopovali, e jo?

Byl to ten klíč, přitakal Rhyme.

Měla jsem na to myslet. Měli jsme přenocovat někde jinde.

Rhyme viděl, e Sachsová má spoutané ruce, a viml si, e v okně stojí Garrett, vztekle vykukuje ven a v ruce drí pistoli.

Situace se nyní změnila v obléhání ozbrojeného únosce – Garrett se rozhodně nechystal vyjít ven po dobrém. Byl čas přivolat FBI. Rhyme měl přítele Arthura Pottera, který ji odeel do důchodu, ale stále byl naprosto nejlepím vyjednávačem, jakým kdy FBI disponovala.

Bydlel ve Washingtonu a mohl sem dorazit během několika hodin.

Rhyme se otočil k Sachsové.

A Jesse Corn?

Sachsová zavrtěla hlavou.

Nevěděla jsem, e je to on, Rhyme. Myslela jsem, e je to některý z Culbeauových kumpánů. Jeden policista na mě skočil a můj revolver vystřelil. Ale byla to moje chyba, mířila jsem nezajitěnou zbraní na neidentifikovaný cíl. Poruila jsem pravidlo číslo jedna.

Seenu ti nejlepího advokáta v zemi.

Na tom nesejde.

Ale sejde, Sachsová. Na tom sejde. Vak my něco vymyslíme.

Sachsová zavrtěla hlavou.

Není co vymýlet, Rhyme. Je to normální vrada. Předem uzavřený případ.

Vzhlédla a podívala se za Rhyma.

Zamračeně se postavila.

Co to

?

Náhle se ozval enský hlas:

Ani hnout! Jste zatčená, Amélie.

Rhyme se snail se ohlédnout, ale nedokázal otočit hlavu tak daleko. Foukl do ovládací tyčinky a opsal s vozíkem půlkruh. Spatřil Lucy Kerrovou s dalími dvěma policisty, kteří se přískoky blíili od lesa. V rukou měli pistole a nespoutěli oči z oken. Oba mui se kryli za stromy, ale Lucy směle mířila k Rhymovi, Thomovi a Sachsové s revolverem namířeným na Améliina prsa.

Jak nala pátrací skupina chatu? e by slyeli Rhymovu dodávku? Anebo Lucy znovu objevila Garrettovu stopu? Nebo erif Bell nedodrel úmluvu a vechno jim prozradil? Lucy přistoupila přímo před Sachsovou a bez zaváhání ji prudce udeřila do tváře. Její pěst ztěka dopadla na Améliinu bradu, Amélie slabě vyhekla bolestí a ustoupila. Neříkala nic.

Ne! vykřikl Rhyme.

Thom vykročil kupředu, ale Lucy popadla Sachsovou za pai.

Je uvnitř Mary Beth?

Ano. Z Améliiny brady stékala krev.

A je v pořádku?

Přitakání.

Lucy s očima přilepenýma na oknech chaty pokračovala ve výslechu.

Je ten kluk ozbrojen?

Ano.

Jeíikriste. Lucy se obrátila k oběma policistům. Nede, Treyi, je uvnitř. A je ozbrojený. Otočila se k Rhymovi. Navrhuji vám, abyste se kryl, řekla stroze a hrubě odtáhla Sachsovou za dodávku.

Rhyme obě eny následoval. Thom přidroval vozík, který kodrcal na nerovné půdě.

Lucy se obrátila k Sachsové a popadla ji za ramena.

Udělal to, e ano? Mary Beth vám to řekla, e? Zavradil Billyho.

Sachsová se zadívala do země. Nakonec řekla:

Ano

Omlouvám se. Já

To vae ,omlouvám se’ pro mě ani nikoho jiného vůbec nic neznamená. A ze veho nejmíň pro Jesseho Corna

Má tam Garrett nějaké dalí zbraně?

Já nevím. ádné jsem neviděla.

Lucy se otočila zpátky k chatě a křikla:

Garrette, slyí mě? Tady je Lucy Kerrová. Chci, abys odloil zbraň a vyel ven s rukama za hlavou. A udělej to okamitě, ano?

Jedinou odpovědí jí bylo prudké zabouchnutí dveří. Mýtinou se rozlehlo slabé bouchání, jak Garrett vkládal pod dveře klín. Lucy vytáhla mobil a vyukala číslo.

Hej, policistko, ozval se za ní muský hlas. Nepotřebujete píchnout?

Lucy se otočila.

Ach ne, zamumlala.

Rhyme se ohlédl po hlase. Přes trávu se k nim hrnul vysoký mu s copem a loveckou pukou.

Culbeau, utrousila Lucy, mám tady váný případ a nemůu se zabývat jetě i váma. Take se ani nezastavujte a vypadněte odtud.

Vimla si pohybu na poli. K chatě se pomalu blíil dalí mu.

V ruce drel černou armádní puku, přemýlivě mhouřil oči a pozoroval pole a chatu.

Není to Sean? zeptala se Lucy.

Jo, přitakal Culbeau, a támhle je Harris Tomel.

Tomel právě přiel k černému Treyovi a oba spolu nenuceně hovořili, jako by se znali ji léta.

Heleďte, jestli je ten kluk v chatě, trval na svém Culbeau, moná by vám nae pomoc přila docela vhod. Take co pro vás můem udělat?

Tohle je záleitost policie, Richi. Vy tři se teď seberete a pomaete odtud. Hned. Treyi! zavolala Lucy na černého policistu.

Poli je pryč.

Třetí policista Ned přistoupil k Lucy a Culbeauovi.

Richi, oslovil Culbeaua, ádná odměna u tu pro tebe není. Tak na to hezky zapomeň a

Výstřel z Culbeauovy puky prorazil v Nedově hrudníku obrovskou díru a náraz kulky odhodil Neda o hezkých pár metrů dál. Mrtvý policista ztěka dopadl na záda. Trey vytřetil oči na Harrise Tomela, který stál pouhé tři metry od něj. Oba se tvářili přiblině stejně okovaně a ani se nepohnuli.

A pak se z úst Seana O’Sariana ozvalo zaječení připomínající výtí hyeny. O’Sarian pozvedl vojenskou puku, střelil Treye třikrát do zad a s kdákavým chechotem se ztratil v poli.

Ne! vykřikla Lucy a zvedla na Culbeaua revolver. Ne vak stačila vystřelit, vichni tři mui se ji ukrývali ve vysoké trávě kolem chaty.

37

Rhyme ucítil instinktivní potřebu padnout k zemi, ovem vzhledem k okolnostem musel pochopitelně zůstat sedět vzpřímeně na vozíku Storm Arrow. Na dodávku, kde jetě před chvílí stála Sachsová s Lucy, se snesla sprka kulek. Obě eny nyní leely v trávě čelem k zemi a Thom se vkleče snail vyprostit těký invalidní vozík z prohlubně s měkkou půdou, kam se zaklínil.

Lincolne! vykřikla Sachsová.

Jsem v pořádku. Utíkejte! Na opačnou stranu dodávky. Ukryjte se tam.

Ale tam nás bude mít na muce Garrett! namítla Lucy.

Jene Garrett po nás nestřílí, sakra! odsekla Sachsová.

Ozval se dalí výstřel z brokovnice, který je minul jen o pár centimetrů. Sprka broků začala rachotit na verandě. Thom zařadil na vozíku neutrál a postrkoval ho k dodávce na straně u chaty.

Dr se u země, nabádal Rhyme oetřovatele, jen zcela ignoroval výstřel, který prosvitěl kolem nich a roztřítil boční okénko dodávky.

Lucy se Sachsovou následovaly oba mue do krytého území mezi chatou a dodávkou.

Proč to, sakra, dělají? křikla Lucy a vypálila několik ran, čím přinutila O’Sariana s Tomelem, aby se kryli.

Rhyme nikde neviděl Culbeaua, ale věděl, e se nachází někde přímo před nimi. Puka, kterou měl u sebe, byla nesmírně výkonná a navíc byla opatřena velkým dalekohledem.

Sundejte mi pouta a dejte mi ten revolver! křikla Sachsová.

Dejte jí ho, souhlasil Rhyme. Je lepí střelec ne vy.

Ani náhodou!

Policistka zavrtěla hlavou a na tváři se jí objevil úas nad neslýchanou drzostí tohoto návrhu. Kovovou karoserii dodávky mezitím provrtávaly dalí kulky, zatímco jiné vytrhávaly z verandy velké kusy dřeva.

Vdy mají puky, sakra! vypěnila Sachsová. Nemůete se s nima rovnat. Dejte mi tu bouchačku!

Lucy si opřela hlavu o bok dodávky a okovaně zírala na zastřelené kolegy, kteří bezvládně leeli v trávě.

Co se to děje? zamumlala a dala se do pláče. Co se to děje?

Jejich krytí Rhymova dodávka nemohlo dlouho odolávat.

Chránilo je sice před Culbeauem a jeho pukou, ale oba Culbeauovi kumpáni se je teď snaili obejít z boku. Za několik minut budou moci zahájit kříovou palbu.

Lucy vystřelila jetě dvakrát do trávy, odkud se před okamikem ozval výstřel z brokovnice.

Neplýtvejte střelivem, rozkázala jí Sachsová. Počkejte, a budete mít čistou ránu. Jinak

Zavři sakra klapačku! láteřila Lucy. Proplácala si kapsy. Zatraceně, ztratila jsem telefon.

Lincolne, řekl Thom. Sundám tě z vozíku. Jsi příli snadný terč.

Rhyme přikývl. Oetřovatel mu sňal postroj, objal ho kolem prsou, odtáhl ho z vozíku a poloil na zem. Rhyme se snail zvednout hlavu, aby viděl, co se děje, ale jeho krční svaly postihla těká kontrakce nelítostná křeč -, take musel hlavu sklonit do trávy, dokud ho bolest nepřela. Jetě nikdy si nepřipadal tak bezmocný jako právě nyní.

Ozvaly se dalí výstřely. Tentokráte blí. A pak neskutečně ílený O’Sarianův smích.

Hej, slečinko s noem, kdepak jste?

U jsou skoro na pozici, zamumlala Lucy.

Jak to vypadá s municí? zeptala se Sachsová.

Mám jetě tři rány a jeden zásobník.

Na est nábojů?

Jo.

O zadní část Rhymova vozíku se rozplácla kulka a převrátila ho na stranu. Kolem vozíku se zvedl obláček prachu.

Lucy vypálila po O’Sarianovi, ale jeho hihňání a těkavá odpověď jeho coltu jí prozradily, e minula cíl.

Podle střelby z puek poznali, e za pouhou minutu či dvě ji budou zcela obklíčeni.

Zemřou tady. Budou zastřeleni v malém údolíčku mezi rozstřílenou dodávkou a Garrettovou chatou. Rhyme přemýlel, jaký to bude pocit, a mu kulky roztrhají tělo. Samozřejmě nebude ve strnulém svalstvu cítit ádnou bolest a dokonce ani tlak. Pohlédl na Sachsovou, která jeho pohled opětovala s beznadějným výrazem ve tváři.

Ty a já, Sachsová

A pak se podíval na přední stranu chaty.

Koukejte! zavolal.

Lucy a Sachsová sledovaly jeho pohled.

Garrett otevřel čelní dveře.

Pojďme dovnitř, řekla Sachsová.

Zbláznila jste se? zavolala Lucy. Garrett v tom jede s nimi. Jsou spolu spřáhnutí.

Ne, odporoval Rhyme. Měl monost střílet z okna. A neudělal to.

V těsné blízkostí prosvitěly dalí dvě kulky. Opodál v křoví něco zaustilo. Lucy zvedla revolver.

Neplýtvejte náboji! zavolala Sachsová.

Lucy vak vstala a vypálila po zvuku dvě rychlé rány. Z křoví se vykutálel kámen, který sem jeden z muů hodil, aby Lucy vyprovokoval a přinutil ji vystoupit z úkrytu.

Lucy stačila uskočit stranou právě ve chvíli, kdy se ozval výstřel z Tomelovy brokovnice a místo jejích zad propikoval bok dodávky jako řeeto.

Sakra, ulevila si Lucy, odhodila prázdné nábojnice a nabila poslední zásobník.

Jdeme dovnitř, řekl Rhyme. A hned.

Lucy přikývla.

Tak dobře.

Hasičskou polohu, poručil Rhyme Thomovi.

Tato poloha byla k přenáení kvadruplegika zcela nevhodná zatěovala části těla, které nebyly na zátě zvyklé -, ale byla rychlejí a vystavovala Thoma palbě po minimální časový úsek. Kromě toho Rhyme usoudil, e tak bude moci Thoma nejlépe krýt vlastním tělem.

Ne, bránil se Thom.

Poslechni mě, Thome. ádné protesty.

Budu vás krýt palbou, řekla Lucy. Běte vichni tři společně. Připraveni?

Sachsová přikývla. Thom zvedl Rhyma a chytil ho do náruče jako malé dítě.

Thome

, protestoval Rhyme.

Buď zticha, Lincolne, odsekl oetřovatel. Uděláme to po mém.

Běte! zvolala Lucy.

Rhyma ohluilo několik hlasitých výstřelů. Kdy vybíhali po několika schodech k chatě, bylo vechno podivně rozmazané.

Jen co se konečně protlačili dovnitř, zavrtalo se do dřeva několik dalích kulek. O chvíli později se za nimi do místnosti vkutálela Lucy a zabouchla za sebou dveře. Thom jemně poloil Rhyma na pohovku.

Rhyme si viml zděené dívky, která seděla na idli a zírala na příchozí.

Mary Beth McConnellová.

Garrett Hanlon se zarudlým obličejem plným oparů a očima rozířenýma strachem nepříčetně ukal nehty jedné ruky, zatímco ve druhé nemotorně svíral pistoli. Lucy mu namířila revolver přímo do tváře.

Dej sem tu pistoli! křikla na něj. No tak, dělej!

Garrett zamrkal a okamitě jí podal pistoli. Lucy si ji zastrčila za opasek a něco zvolala. Rhyme ji vak neslyel; uasle zíral na Garrettovy zmatené a vyděené oči na oči dítěte. Teď u chápu, proč jsi to musela udělat, Sachsová, pomyslel si. Proč jsi mu uvěřila.

A proč jsi ho musela zachránit.

U to chápu

Jsou vichni v pořádku? zeptal se.

Jasně, řekla Sachsová.

Lucy přikývla.

Vlastně, řekl Thom téměř omluvně, vlastně ne tak docela.

Zvedl si ruku z útlého břicha, ve kterém zela díra, kudy vylétla kulka. Ztěka padl na kolena a roztrhl si kalhoty, které si jetě toho dne ráno s takovou péčí ehlil.

38

Ohledat ránu a zastavit krvácení. A je-li to moné, předejít pacientovu oku.

Amélie Sachsová, která absolvovala základní kurs první pomoci pro pochůzkáře newyorské policie, se skláněla nad Thomem a ohledávala mu ránu.

Oetřovatel leel na zádech. Byl při vědomí, ale měl nezdravě bledou barvu a íleně se potil. Sachsová přiloila jednu ruku nad ránu.

Sundejte mi ty pouta! křikla. Takhle se o něj nemůu postarat.

Ne, odpověděla Lucy.

Jeíikriste, zabručela Sachsová a prozkoumala Thomovo břicho, jak nejlépe to s nasazenými pouty lo.

Jak je ti, Thome? vyhrkl Rhyme. Mluv s námi.

Cítím takovou strnulost

Je to jako kdy

Je to divné

Oči se mu převrátily pod víčky a mladý oetřovatel omdlel.

Nad hlavami se ozvalo prasknutí a skrz stěnu prolétla kulka.

Následoval výstřel z brokovnice, který zasáhl dveře. Garrett podal Sachsové hrst papírových ubrousků. Sachsová je přitiskla na ránu v Thomově břie a poplácala Thoma jemně po tváři. Thom nereagoval.

ije? vyptával se Rhyme bezmocně.

Dýchá. Mělce, ale dýchá. Rána nevypadá tak patně, ale nevím, kolik kody napáchala kulka uvnitř.

Lucy rychle vykoukla z okna a přikrčila se.

Proč to k čertu dělají?

Jim říkal, e jedou v pančování, odpověděl Rhyme. Třeba měli na tohle místo zálusk a nechtěli, abychom ho nali. Nebo tady někde poblí vaří drogy.

Před chvílí tady byli dva chlapi snaili se sem vloupat, oznámila jim Mary Beth. Říkali, e tady ničí marihuanu, ale já bych spí řekla, e ji tu pěstují. Moná v tom jedou vichni společně.

Kde je Bell? zeptala se Lucy. A Mason?

Bude tu za půl hodinky, řekl Rhyme.

Lucy nad touto informací jen odevzdaně zavrtěla hlavou. Znovu vykoukla z okna. Na okamik strnula, nebo zřejmě zpozorovala cíl.

Zvedla revolver a rychle zamířila.

A příli rychle.

Ne, nechte střílet mě! vykřikla Sachsová.

Ale to u Lucy dvakrát vypálila. Její grimasa ostatním prozradila, e minula cíl. Zailhala.

Sean právě nael kanystr. Červený kanystr. Co je v něm, Garrette? Benzin?

Chlapec se vak jen choulil na podlaze a byl strnulý hrůzou.

Garrette! Mluv se mnou!

Garrett se k ní otočil.

Ten červený kanystr! Co je v něm?

Tam je kerosin. Do člunu.

Sakra, oni nás chtějí vykouřit, zamumlala Lucy.

K čertu, zaskučel Garrett, překulil se na kolena a s íleným výrazem vytřetil oči na Lucy.

Zdálo se, e Sachsová je jediná, kdo ví, co teď asi přijde.

Ne, Garrette, ne! vykřikla.

Chlapec si jí vak nevímal, rozrazil dveře a polovičním během a polovičním plíením se začal sunout po verandě. Kulky se zavrtávaly do dřeva a sledovaly jeho pohyb. Sachsová neměla tuení, jestli byl Garrett zasaen.

A pak nastalo ticho, během něho se mui přiblíili k chatě s kerosinem.

Sachsová se rozhlédla po místnosti zahalené prachem z neustálých dopadů kulek. Byl to nesmírně alostný pohled.

Mary Beth se choulila u země a plakala.

Lucy se soustředila; s očima planoucíma ďábelskou nenávistí soustředila na svůj revolver.

Thom pomalu a bolestně krvácel.

Lincoln Rhyme leel na zádech a ztěka oddechoval.

Ty a já

Sachsová se otočila k Lucy a pevným hlasem řekla:

Musíme jít ven. Musíme je zastavit. My dvě.

Jene oni jsou tři a mají puky.

Chtějí chatu zapálit. A pak nás buďto upečou zaiva, anebo nás postřílejí, a vyběhneme ven. Nemáme na vybranou. Sundejte mi pouta. Sachsová natáhla ruce. Musíte.

Jene jak vám můu věřit? zaeptala Lucy. vdy jste nás přepadli u řeky.

Přepadli? zeptala se překvapeně Sachsová. O čem to mluvíte?

Lucy se zamračila.

O čem to mluvím? Nastraili jste na nás ten člun a pak jste stříleli po Nedovi, kdy se za ním vydal.

Houby! To vy jste si mysleli, e jsme pod člunem, a stříleli jste po nás.

Ale to a po tom, co

Lucy náhle zmlkla a pak chápavě přikývla.

Take to byli oni, řekla Sachsová. Culbeau a ti dva dalí. Jeden z nich vystřelil jako první. Aby vás vystrail a zřejmě i zpomalil.

A my jsme si mysleli, e jste to vy.

Sachsová natáhla zápěstí.

Nemáme na vybranou.

Lucy se na Sachsovou dlouze zadívala a pak si pomalu sáhla do kapsy a nala klíček od pout. Uvolnila Sachsové chromovaná elízka a Sachsová si důkladně protřela zápěstí.

Jak to vypadá s municí?

Mám jetě čtyři náboje.

A já mám ve svém pět, řekla Sachsová, vzala si od Lucy svůj Smith & Wesson s dlouhou hlavní a zkontrolovala bubínek.

Starostlivě se podívala na Thoma.

Mary Beth vykročila kupředu.

Postarám se o něj.

Ale je tu jeden problém, řekla Sachsová. Je to gay. Nechal si udělat testy, ale

To je jedno, odvětila dívka. Dám si pozor. Běte u.

Sachsová, řekl Rhyme. Já

Později, Rhyme. teď na to není čas.

Sachsová se přesunula ke dveřím, rychle vykoukla ven a zapsala si do paměti topografii okolí kde se lze dobře krýt a kde lze zaujmout vhodnou palebnou pozici.

Uvolněnýma rukama sevřela masivní revolver a znovu se jí vrátila ztracená sebejistota. Tohle byl její svět: zbraně a rychlost.

Nemusela teď myslet na Lincolna Rhyma a jeho operaci, na smrt Jesseho Corna, na zradu Garretta Hanlona ani na to, co ji čeká, a vyváznou z této příerné situace.

Kdy se hýbe, nemohou tě chytit

Vyběhneme ze dveří, řekla Lucy Kerrové. Vy poběíte vlevo za dodávku, ale za ádnou cenu se nesmíte zastavit. Utíkejte tak dlouho, dokud se nedostanete do trávy. Já poběím napravo k tamtomu stromu. Vběhneme do vysoké trávy, zalehneme a začneme postupovat kupředu směrem k lesu, take je nakonec obklíčíme z boku.

Uvidí nás vybíhat ze dveří.

Ale oni nás mají vidět. Chceme, aby věděli, e my dvě jsme tam někde vzadu v trávě. Budou z toho nervózní a pořád se budou muset ohlíet. Hlavně nestřílejte, pokud nebudete mít přesně zaměřený cíl, který nemůete minout. Je to jasné

? Ano?

Je to jasné.

Sachsová sevřela levou rukou kliku u dveří. Pohledy obou en se setkaly.

Jeden z nich O’Sarian s Tomelem za zády právě posunoval kanystr s kerosinem k chatě a nedával pozor na čelní dveře. Kdy se z nich tedy vyřítily dvě eny, rozdělily se a pádily do úkrytu, neměl ádný z obou muů připravenou zbraň a nemohl včas vystřelit.

Také Culbeau, který se drel trochu zpátky, aby mohl krýt přední stranu a boční stěny chaty, zřejmě nečekal, e ze dveří někdo vyběhne, protoe ne se vzduchem rozlehl výstřel z jeho lovecké puky, kutálely se u Sachsová i Lucy ve vysoké trávě kolem chaty.

Rovně O’Sarian s Tomelem zmizeli v trávě a Culbeau za nimi začal křičet:

Nechali jste je vyběhnout! Co tam kurva děláte?

Vypálil dalí ránu po Sachsové. Ta se přikrčila k zemi, a kdy znovu vykoukla, zmizel v trávě i Culbeau.

Tři smrtelně jedovatí hadi někde před nimi. A ona neměla ponětí, kde se mohou skrývat.

Běte napravo! ozval se z trávy Culbeau.

Jeden z kumpánů odpověděl: Kam?

Sachsové se zdálo, e je to Tomel.

Myslím

Počkej.

Pak nastalo ticho.

Sachsová se začala plíit směrem, ve kterém před chvílí spatřila Tomela s O’Sarianem. Zahlédla kousek červené barvy a natočila se k němu. Horký vánek odhrnul trávu na stranu a Sachsová viděla, e je to kanystr s kerosinem. Přisunula se k němu o pár decimetrů, a kdy jí vítr znovu pomohl, namířila a vypálila kulku přímo do dna kanystru. Ten se při dopadu kulky roztřítil a kolem se rozlila čirá kapalina.

Sakra, zaklel jeden z muů a Sachsová uslyela ustění trávy.

Předpokládala, e mu prchá od kanystru, přestoe kerosin se po výstřelu nevznítil.

A dalí ustění. A pak kroky.

Jene odkud přicházejí? Vtom Sachsová zahlédla záblesk světla asi patnáct metrů před sebou v poli. Bylo to nedaleko od místa, kde stál před chvílí Culbeau, a Sachsová si uvědomila, e by to mohl být dalekohled nebo pouzdro závěru jeho velké puky. Opatrně zvedla hlavu, zachytila Lucyin pohled a ukázala nejprve na sebe a pak na místo záblesku.

Policistka přikývla a ukázala oklikou na bok. Sachsová přitakala.

Kdy vak Lucy přikrčeně vyrazila přes trávu na levou stranu chaty, O’Sarian vstal a s íleným smíchem začal střílet ze svého coltu.

Na poli se rozlehla série ostrých prásknutí. Lucy byla na okamik zcela nekrytá a O’Sarian ji nezasáhl pouze proto, e byl velice netrpělivý střelec. Lucy se vrhla čelem k zemi a vzápětí se vedle ní rozprskl drn. Vstala a vypálila po O’Sarianovi jedinou ránu. Téměř ho zasáhla, ale drobný Sean O’Sarian se jen ledabyle ukryl v trávě, zavýskl a křikl:

Docela ti to jde, holčičko!

Sachsová znovu vyrazila kupředu směrem ke Culbeauovu palebnému hnízdu.

Zaslechla několik dalích výstřelů. Nejprve praskavý zvuk revolveru, poté staccato z vojenské puky a nakonec ohluující detonaci z brokovnice.

Měla strach, e mui zasáhnou Lucy, ale o chvíli později uslyela její varovný hlas:

Jde na vás, Amélie.

V trávě se ozval dusot. Nastala chvíle ticha. A pak zaustění.

Kdo je to? A kde je? Sachsové se zmocnila panika. Zmateně se rozhlédla kolem sebe.

A znovu ticho. Po chvíli jeden z muů zavolal něco nezřetelného.

Kroky se začaly vzdalovat.

Vítr opět rozhrnul trávu a Sachsová spatřila záblesk Culbeauova dalekohledu. Culbeau byl asi patnáct metrů téměř přímo před ní na malém pahorku ke střelbě si vybral velmi dobré místo. Mohl jednodue vystrčit z trávy puku a střílet na celé pole. Sachsová se začala rychle plíit v přesvědčení, e Culbeau právě míří dalekohledem na Lucy anebo do chaty, kde si vzal na muku Rhyma nebo Mary Beth.

Rychleji, rychleji! Sachsová se vyhoupla na nohy a přikrčeně se dala do běhu.

Culbeau se stále nacházel dobrých deset metrů od ní.

Ukázalo se vak, e O’Sarian je daleko blíe. Sachsová to zjistila v okamiku, kdy vyrazila na mýtinu a zakopla o něj. O’Sarian vyjekl, Sachsová se přes něj překulila a dopadla ztěka na záda.

Ucítila zápach kořalky a potu.

O’Sarian si ji vylekaně prohlíel a vypadal přitom jako schizofrenik.

Ozvala se dutá rána, kdy se O’Sarian ohnal po Sachsové pukou.

Sachsová se odrazila, uskočila do trávy a zvedla revolver. Oba současně vystřelili. Sachsová viděla tři záblesky hlavně, jak O’Sarian vyprázdnil zásobník, ale jeho výstřely ji minuly. Ani ona vak svého protivníka nezasáhla: kdy se vrhla k zemi a znovu se snaila zamířit, skučící O’Sarian právě skákal do trávy.

Nepromarni příleitost, říkala si v duchu. Přestoe riskovala, e po ní začne střílet Culbeau, vztyčila se v trávě a namířila na O’Sariana. Ne ovem stačila vystřelit, vstala i Lucy Kerrová a jednou po něm vypálila, nebo O’Sarian se řítil přímo k ní. O’Sarian zvedl hlavu a chytil se za prsa. Znovu se zasmál a pak se ve spirále sesunul do trávy.

V Lucyině obličeji se objevilo zděení a Sachsová přemýlela, zda to bylo její první zabití při výkonu sluby. Po chvíli vak policistka opět padla do trávy. Několik výstřelů z brokovnice vzápětí rozcupovalo porost, v něm před chvílí stála.

Sachsová pokračovala směrem ke Culbeauovi a postupovala teď velmi rychle. Bylo toti dosti pravděpodobné, e Culbeau zná Lucyinu polohu, a a se Lucy znovu postaví, mohl by ji snadno zaměřit.

est metrů, tři metry.

Dalekohled se blýskl o poznání jasněji a Sachsová se přikrčila.

Schoulila se a čekala na výstřel. Culbeau ji vak podle veho nezahlédl.

ádná rána se neozvala, a tak se Sachsová začala plazit po břie, přičem se natočila mírně doprava, aby Culbeaua překvapila z boku.

Příerně se potila a artritida jí bolestivě znehybňovala klouby.

Metr a půl.

Je připravena.

Situace vak byla značně nevýhodná. Jeliko se toti Culbeau nacházel na pahorku, aby mohl pohodlně střílet, musela se Sachsová překulit na mýtinku po Culbeauově pravici a postavit se. V tu chvíli vak bude zcela nekrytá. A pokud Culbeauovi okamitě nerozstřílí zadek na cucky, bude ji moci snadno zastřelit. A i kdy ho Sachsová zasáhne, bude mít Tomel několik předlouhých vteřin, aby ji znekodnil brokovnicí.

Nedalo se vak nic dělat.

Kdy se hýbe

Zvedla revolver a přitlačila na spou.

Hluboce se nadechla.

nemohou tě chytit.

Teď! Skočila dopředu a překulila se na mýtinku. Klekla si na jedno koleno a namířila revolver.

A zároveň zděeně vyjekla.

Culbeauova puka nebyla ničím jiným ne trubkou ze staré palírny a dalekohledem v podobě obrácené skleněné láhve. Culbeau pouil přesně tentý trik, kterým ho Sachsová s Garrettem zmátla ve víkendové chatě u Paquenoke.

Zesměnil ji

Opodál zaustila tráva. A ozval se jediný krok. Sachsová padla k zemi jako můra.

Kroky se blíily k chatě. Těké kroky, které se nejprve ozývaly v trávě, pak v měkké půdě a nakonec na dřevěných schodech vedoucích do chaty. Pomalu postupovaly kupředu. Rhymovi připadaly spíe nenucené ne obezřetné. Co znamenalo, e jsou také sebejisté. A tím i nebezpečné.

Lincoln Rhyme se snail zvednout hlavu z pohovky, ale přesto neviděl, kdo se blíí.

Po chvíli zavrzala podlahová prkna a dovnitř nakoukl Rich Culbeau s dlouhou pukou v ruce.

Rhyme ucítil dalí nával paniky. Je Sachsová v pořádku? Nezasáhl ji některý z desítek výstřelů, které slyel? Neleí zraněná kdesi v zapráeném poli? Nebo dokonce mrtvá? Culbeau se podíval na Rhyma s Thomem a usoudil, e pro něj nepředstavují hrozbu. Zůstal stát ve dveřích a zeptal se Rhyma:

Kde je Mary Beth?

Rhyme opětoval jeho pohled a řekl:

Já nevím. Běela ven pro pomoc. Před pěti minutami.

Culbeau se rozhlédl po místnosti a pak spočinul pohledem na dveřích do sklepa.

Proč to děláte? zeptal se Rhyme rychle. O co vám jde?

Tak ona běela ven, jo? e jsem ji neviděl.

Culbeau vkročil dále do chaty a nespoutěl přitom oči ze sklepních dveří. Nato ukázal za sebe do pole.

Neměly vás tu nechávat o samotě. To byla obrovská chyba. Zkoumavě si prohlédl Rhymovo tělo. Co se vám stalo?

Zranil jsem se při nehodě.

Vy jste ten chlápek z New Yorku, co o něm vichni mluví, e jo? To vy jste zjistil, e je Mary Beth tady. Vy se váně nemůete hýbat?

Ne.

Culbeau se slabě a zvědavě zasmál, jako by právě ulovil rybu, o její existenci nikdy neměl tuení.

Rhyme sklouzl pohledem ke dveřím do sklepa a pak se znovu podíval na Culbeaua.

To jste se ale dostal do pěknýho maléru, řekl mu Culbeau.

Asi jste si nabral příli velké sousto.

Kdy Rhyme neodpovídal, namířil Culbeau jednou rukou puku před sebe a konečně vyrazil kupředu.

Tak Mary Beth utekla, Jo?

Běela ven. Kam jdete? vyzvídal Rhyme.

A není náhodou tam dole? zeptal se Culbeau, rychle zatáhl za dveře do sklepa, vystřelil, zalomcoval se závorou, vystřelil znovu a pak jetě třikrát.

Nakonec nakoukl do tmavého zakouřeného prostoru a nabil přitom puku.

V tu chvíli vyrazila Mary Beth McConnellová s primitivním kyjem v ruce zpoza čelních dveří, za nimi se skrývala. Odhodlaně přimhouřila oči a prudce se ohnala ranokyjem. Zbraň dopadla Culbeauovi na spánek a roztrhla mu kus ucha. Puka mu vypadla z rukou a zřítila se ze schodů do temného sklepa. Culbeau vak nebyl nijak váně zraněn, a tak se rozmáchl obrovskou pěstí a udeřil Mary Beth přímo do prsou. Mary Beth hekla a s vyraeným dechem padla na podlahu.

Svalila se na bok a začala kvílet.

Culbeau si sáhl na ucho a podíval se na krev. Nato pohlédl na mladou dívku, vytáhl z pochvy na opasku skládací nů a s cvaknutím ho otevřel. Popadl Mary Beth za tmavé vlasy, přitáhl si ji k sobě a odhalil jí bílé hrdlo.

Mary Beth mu sevřela zápěstí a snaila se ho odtáhnout. Culbeau vak měl mohutné pae a temná čepel noe se neochvějně blíila k její kůi.

Přestaňte, poručil od dveří čísi hlas.

Na prahu chaty stál Garrett Hanlon a v ruce drel velký edý kámen. Přistoupil ke Culbeauovi.

Nechte ji na pokoji a vypadněte odsud.

Culbeau pustil Mary Bethiny vlasy. Její hlava těce dopadla na podlahu. Culbeau ustoupil, znovu si sáhl na ucho a zkroutil se bolestí.

Hele, chlapečku, kdo si myslí, e se, e si na mě dovoluje?

No tak, vypadněte.

Culbeau se chladně zasmál.

Proč ses sem vrátil? Mám o dobrých padesát kilo víc a kromě toho mám lovecký nů. Zatímco ty má jenom ten utr. No tak pojď blí. Rozdáme si to spolu, a u tě mám z krku.

Garrett dvakrát zaukal nehty, nahrbil se jako zápasník a pomalu vykročil kupředu. Jeho tvář prozrazovala děsivé zaujetí. Několikrát naznačil, e hodí kamenem, a kdy chtěl Culbeau uskočit, rozmyslel si to. Nakonec se Culbeau rozesmál, změřil si svého protivníka a pravděpodobně dospěl k závěru, e se chlapce nemusí bát.

Učinil výpad a ohnal se noem po Garrettově útlém břie. Chlapec rychle uskočil a čepel minula cíl. Přitom vak Garrett neodhadl vzdálenost a těce narazil do zdi. Omráčeně se sesunul na kolena.

Culbeau si otřel dlaň do kalhot, frajersky sevřel nů a beze petky citu si začal Garretta zkoumavě prohlíet, jako by se chystal stáhnout jelena. Přistoupil k chlapci.

Vtom se u podlahy něco rozmazaně pohnulo. Mary Beth, která stále leela na zemi, popadla kyj a udeřila Culbeaua do kotníku.

Culbeau vykřikl, zvedl nů a obrátil se k ní. V tom okamiku Garrett vyrazil kupředu a prudce duchl Culbeaua do ramene. Culbeau ztratil rovnováhu a těce dopadl koleny na schody do sklepa. Zachytil se a v polovině schoditě.

Ty zasranej hajzle! zaúpěl.

Rhyme si viml, e Culbeau mátrá na tmavém schoditi a hledá ztracenou puku.

Garrette! On hledá svou puku!

Garrett pomalu přistoupil ke schoditi a zvedl ruku s kamenem.

Přesto jím nemrtil. Co ten kluk dělá? uvaoval Rhyme. Sledoval, jak Garrett vytahuje z otvoru na jednom konci kamene kus látky, dívá se na Culbeaua a říká:

To není kámen.

A pak, kdy z otvoru vyletělo prvních pár srňů, hodil hnízdo Culbeauovi do tváře, zabouchl dveře do sklepa, zahákl řetízek na zámku a ustoupil.

Dřevěnými sklepními dveřmi prolétly dvě kulky a zmizely ve stropě.

Dalí výstřely se u neozvaly. Rhyme si myslel, e Culbeau stihne vystřelit vícekrát ne dvakrát.

Ale stejně tak si myslel, e se křik ze sklepa bude ozývat daleko déle.

Harris Tomel věděl, e je čas stáhnout ocas mezi nohy a vrátit se do Tanner’s Corner.

O’Sarian byl mrtvý; budi, toho ádná koda nebyla a Culbeau pronikl do chaty, aby vyřídil zbytek těch sráčů. Na Tomela tedy zůstal úkol znekodnit Lucy.

A vůbec mu to nevadilo. Jetě teď se červenal hanbou, e zůstal strnule stát, kdy měl odpravit Lucy, a e mu ivot musel zachránit a ten psychopat O’Sarian.

Přítě u takhle neztuhne.

Vtom zahlédl u stromu v dálce hnědý záblesk. Zahleděl se tam.

Jo, támhle je to v rozsoe stromu rozeznal Tomel hnědou blůzu uniformy Lucy Kerrové.

Zvedl brokovnici v ceně dvou tisíc dolarů a přiblíil se ke stromu.

Nebude to bůhvíjaká rána z Lucy Kerrové byl vidět pouze malý kousek.

Jen část hrudníku, která prosvítala za stromem. S pukou by to byla obtíná rána, ale s brokovnicí se dala zvládnout.

Tomel nastavil zúení na konci hlavně tak, aby se broky rozlétly na co největí plochu, a on tak měl větí naději, e Lucy zasáhne.

Rychle se postavil, namířil muku na Lucyinu blůzu a zmáčkl spou.

Brokovnice prudce vykopla. Tomel přimhouřil oči, aby viděl, zda zasáhl cíl.

Ach, paneboe

Zase nic! Blůza lehce povlávala ve vzduchu, kam ji nadzvedl náraz broků. Ta kráva ji pověsila na strom, aby ho nalákala a on výstřelem prozradil svou polohu.

Ani hnout, Harrisi, ozval se za ním Lucyin hlas. Je po vem.

To bylo dobrý, konstatoval Tomel. Napálilas mě.

Otočil se k Lucy čelem, přičem drel brokovnici ukrytou v trávě ve výce pasu a namířenou jejím směrem. Lucy měla na sobě bílé tričko.

Odhoď zbraň, poručila mu.

To u jsem udělal.

Tomel se ani nepohnul.

Uka mi ruce. Pěkně je zvedni. Dělej, Harrisi. Poslední varování.

Hele, Lucy

Tráva byla asi metr dvacet vysoká. Vrhnu se na zem a vystřelím, abych ji dostal na kolena, pomyslel si Tomel. A pak ji dorazím zblízka. Ovem je to riskantní. Mohla by mezitím jednou, dvakrát vystřelit.

Ale pak si Tomel viml výrazu v Lucyiných očích. Výrazu nejistoty.

Náhle mu připadlo, e Lucy Kerrová drí revolver a příli výhrůně.

Blafuje.

Vdy u nemá náboje, řekl a usmál se.

Nastala chvíle ticha a Lucyin pohled Tomelovi prozradil, e se nemýlil. Oběma rukama zvedl brokovnici a namířil ji na policistku.

Ta na něj jen bezmocně zírala.

Ale já je mám, ozval se opodál hlas.

Ta zrzavá! Tomel se podíval na Sachsovou a instinkt mu napověděl: Je to ena. Bude váhat.

Oddělám ji dřív.

Vrhl se na Sachsovou.

Revolver v jejích rukou poskočil a poslední věc, kterou Tomel ucítil, byl lechtivý náraz na spánku.

Lucy Kerrová viděla, jak se Mary Beth potácí na verandě a volá, e Culbeau je mrtvý a Rhyme s Garrettem jsou v pořádku.

Amélie Sachsová přikývla a přistoupila k mrtvému tělu Seana O’Sariana, zatímco Lucy si vzala na starost Harrise Tomela. Sklonila se a třesoucíma se rukama uchopila jeho brokovnici. Napadlo ji, e zatímco by měla cítit zděení, e vytrhává elegantní browning z rukou mrtvého člověka, ve skutečnosti se její mylenky soustředí pouze na samotnou zbraň. Ze veho nejvíce ji teď zajímalo, jestli je brokovnice stále nabitá.

Odpověď dostala, kdy provedla opakovací pohyb prázdná nábojnice vypadla a do komory zajel dalí náboj.

O patnáct metrů dál se Sachsová skláněla nad O’Sarianovým tělem, prohledávala ho a stále přitom na mrtvolu mířila revolverem.

Lucy napadlo, proč se s tím Sachsová vůbec obtěuje, a pak jízlivě usoudila, e je to zřejmě standardní procedura.

Nala blůzku uniformy a opět si ji oblékla. Broky ji téměř roztrhaly, ale Lucy si v upnutém tričku příli uvědomovala vlastní tělo.

Stála u stromu, ztěka oddechovala a sledovala Améliina záda.

Opět pocítila čirý vztek nad zradami ve svém ivotě. Nad zradou svého těla, svého mue i samotného Boha.

A teď i nad zradou Amélie Sachsové.

Pohlédla za ni na trávu, kde leel Harris Tomel. Místo, kde před chvílí stál, bylo v zákrytu s Améliinými zády. Tenhle scénář by byl docela přijatelný: Tomel se ukrýval v trávě, pak vstal a střelil Sachsovou do zad brokovnicí. Lucy pak popadla revolver Amélie Sachsové a zastřelila Tomela. Nikdo by nevěděl, e to bylo jinak, jen Lucy samotná a moná i duch Jesseho Corna.

Lucy Kerrová zvedla brokovnici, která jako by neměla vůbec ádnou váhu. Přiloila si ke tváři hladkou a voňavou pabu a přitom si vzpomněla, jak po mastektomii stejným způsobem tiskla obličej na chromovanou pelest nemocničního lůka. Namířila jemnou hlaveň na Améliino černé tričko a srovnala mířidla na její páteř.

Amélie zemře zcela bezbolestně. A rychle.

Stejně rychle, jako zemřel Jesse Corn.

Vlastně je to obyčejný obchod. Jeden hříný ivot za jeden nevinný.

Drahý Pane, poskytni mi jednu ránu na mého Jidáe

Lucy se rozhlédla. Nikde ádní svědkové.

Ovinula prst kolem spoutě a napnula ho.

Přimhouřila oči a díky silným paím vycvičeným dlouholetou prací na zahrádce a kolem domu dokázala dret mosaznou tečku na konci muky bez nejmeního zachvění. Namířila ji přímo doprostřed Améliiných zad.

Horký vánek si pohrával s travou vude okolo ní. Lucy si vzpomněla na Buddyho, na svého chirurga, na svůj dům a na svou zahradu.

Sklopila zbraň.

Cvakala závěrem tak dlouho, a brokovnici zcela vyprázdnila, opřela si vystlanou pabu o bok hlavní k obloze a odnesla zbraň k dodávce před chatou. Tam ji poloila na zem, nala mobilní telefon a přivolala státní policii.

Nejdříve dorazil záchranný vrtulník. Lékaři rychle uvedli Thoma do stabilizované polohy a odletěli s ním do nemocnice. Jeden z nich zůstal v chatě, aby dohlédl na Rhyma, jeho krevní tlak se blíil kritické hodnotě.

Kdy se o pár minut později objevili ve druhém vrtulníku policisté, jako první zatkli Amélii Sachsovou: spoutali jí ruce za tělem, poté i nohy a nechali ji leet na rozpálené zemi před chatou. Teprve pak se vydali do chaty, aby zatkli Garretta Hanlona a přečetli mu práva.

39

Thom zranění přeil.

Lékař z oddělení akutního příjmu ve fakultní nemocnici v Avery lakonicky prohlásil: Kulka vyletěla z těla. Důleité orgány nezasáhla.

Thomovo zotavení vak mělo trvat měsíc a dva.

Ben Kerr se nabídl, e vynechá pár přednáek a zůstane několik dní v Tanner’s Corner, aby Rhymovi pomohl. Dobrácky přitom zabrblal:

Vlastně si mou pomoc vůbec nezaslouíte, Lincolne. Vdy vy po sobě zásadně neuklízíte.

A protoe se mu stále trochu příčily vtipy o tělesně postiených, rychle pohlédl na Rhyma, aby se přesvědčil, zda svým ertováním nepřekročil přípustné meze. Rhymův kyselý kleb ho ujistil, e nikoliv.

Přesto byl Rhyme nucen dodat, e i kdy si Benovy nabídky cení, je péče o kvadruplegika prakticky nepřetritou a dosti choulostivou prací. A také nevděčnou, zvlátě je-li pacientem člověk jako Lincoln Rhyme. Doktorka Cheryl Weaverová proto Rhymovi zajistila profesionální oetřovatelku z nemocnice.

Ale jsi v pořadí, Bene, ujistil mladého zoologa Rhyme. Moná tě jetě budu potřebovat. Větina oetřovatelů u mě nevydrí déle ne pár dní.

S Amélií Sachsovou to bylo horí. Balistické zkouky prokázaly, e kulka, která zabila Jesseho Corna, vyla z jejího revolveru, a přestoe byl Ned Spoto jako jediný svědek mrtev, učinila Lucy Kerrová prohláení, v něm popsala ve, co jí Ned po incidentu sdělil.

Státní zástupce McGuire ji oznámil, e bude pro Sachsovou ádat trest smrti. Dobrosrdečný Jesse Corn byl v celém městě velmi oblíbený, a jeliko zemřel právě při snaze zatknout Hmyzouna, ozývaly se na veřejnosti silné hlasy volající po absolutním trestu.

Jim Bell a státní policisté mezitím zjistili, proč Culbeau se svými přáteli zaútočil na Rhyma s pátrací skupinou. Vyetřovatel z Baleighu objevil u nich doma desetitisíce dolarů v hotovosti.

Tohle nebude jen z pančování, prohlásil a navázal na mylenku, kterou ji dříve vyslovila Mary Beth: Chata se musela nacházet blízko marihuanové plantáe a ti tři ji tam pravděpodobně pěstovali spolu s mui, kteří Mary Beth přepadli. A Garrett se jim prostě jen připletl do cesty.

Rhyme tedy nyní den po příerných událostech u chaty seděl v improvizované laboratoři na vozíku Storm Arrow, který byl stále pojízdný, přestoe měl v sobě díru po kulce, a čekal na příjezd nové oetřovatelky. Právě mrzutě přemítal o Améliině budoucím osudu, kdy se ve dveřích objevil stín.

Rhyme vzhlédl a spatřil Mary Beth McConnellovou. Dívka vela do místnosti.

Pane Rhyme.

Rhyme si dobře viml, jak je dívka krásná, jaké má důvěřivé oči a jak pohotový úsměv. Docela dobře chápal, čím Garretta tolik okouzlila.

Co dělá hlava? zeptal se a kývl na obvaz na dívčině spánku.

Budu mít docela nápadnou jizvu, odpověděla Mary Beth. Myslím, e u si nebudu česat vlasy dozadu. Ale nic váného to není.

Stejně jako vem ostatním se i Rhymovi ulevilo při zprávě, e Garrett Hanlon přece jen Mary Beth neznásilnil. Ukázalo se, e chlapec vypovídal o papírovém kapesníku pravdu: polekal Mary Beth ve sklepě chaty, Mary Beth se prudce postavila a udeřila se hlavou o nízko poloený trám. Faktem je, e Garrett byl v tu chvíli viditelně vzruený, ale to měly na svědomí pouze bujné hormony estnáctiletého chlapce a Garrett se dívky nedotýkal jinak, ne e ji opatrně odnesl nahoru, vyčistil jí ránu a ovázal ji. Přitom se dívce za poranění nesmírně omlouval.

Chtěla jsem vám jen poděkovat, řekla Mary Beth Rhymovi. Nevím, co bych si bez vás počala. Mrzí mě, co se stalo vaí přítelkyni, té policistce. Ale nebýt jí, u bych byla mrtvá. To vím naprosto jistě. Ti chlapi mě chtěli

No, to si určitě domyslíte sám. Take jí za mě poděkujte.

Poděkuji, odpověděl Rhyme. Nevadilo by vám, kdybych se vás na něco zeptal?

Na co?

Vím, e jste u vypovídala před erifem Bellem, ale já o tom incidentu v Blackwater Landing nevím nic víc, ne co jsem si odvodil z důkazů. A některé okolnosti mi nebyly jasné. Mohla byste mi celou tu historku převyprávět?

Jistě

Byla jsem dole u řeky a opraovala jsem pár relikvií, které jsem tam nala. Najednou jsem zvedla hlavu a nade mnou stál Garrett. Byla jsem rozčilená. Nechtěla jsem, aby mě někdo ruil. Kdykoliv mě Garrett zahlédl, hned ke mně přiběhl a začal si se mnou povídat, jako bychom byli nejlepí přátelé. Jene toho rána byl Garrett nějak neklidný. Říkal podivné věci jako: ,Neměla jsi sem chodit sama, je to tu nebezpečné, v Blackwater Landing lidi umírají.’ A tak podobně. Snail se mě vystrait. A tak jsem mu řekla, aby mě nechal na pokoji. Měla jsem práci. Ale on mě chytil za ruku a snail se mě přimět k odchodu. Vtom vyel z lesa Billy Stail a povídá: ,Ty zasranej hajzle,’ nebo něco podobného. Začal mlátit Garretta lopatou, ale ten mu ji sebral a zabil jeho. Pak mě znovu popadl, přinutil mě nasednout do člunu a odvezl mě do té chaty.

A jak dlouho vás Garrett sledoval?

Mary Beth se zasmála.

Sledoval? Ne, ne. Vy jste určitě mluvil s mou matkou. Asi před půl rokem jsem byla ve městě a nějací kluci ze koly si tam z něj utahovali. Já se ho tehdy zastala a odehnala je. No a tím jsem se pro něj zřejmě stala jeho dívkou. Často chodíval pár metrů za mnou, ale to bylo vechno. Vlastně byl takovým mým ctitelem na dálku. Byla jsem si naprosto jistá, e je nekodný.

Dívčin úsměv se vytratil.

Tedy a do toho dne. Podívala se na hodinky. U musím jít. Ale jetě jsem se vás chtěla na něco zeptat, taky proto jsem za vámi přila. A je nebudete potřebovat jako důkaz, mohla bych si vzít i zbytek těch kostí?

Rhyme, který se právě díval z okna a do mylenek se mu pomalu opět vkrádala Amélie Sachsová, pomalu otočil k Mary Beth hlavu.

Jakých kosti? zeptal se.

Těch z Blackwater Landing. Kde mě Garrett unesl.

Rhyme zavrtěl hlavou.

Jak to myslíte?

Mary Beth se zachmuřila.

Myslím ty kosti to byly relikvie, které jsem tam nala. Právě jsem vykopávala zbytek, kdy mě Garrett unesl. Jsou velice důleité

Nechcete mi snad říct, e se ztratily?

Na místě činu nikdo ádné kosti neobjevil, řekl Rhyme. Ve zprávě o nich nebyla zmínka.

Mary Beth zavrtěla hlavou.

Ne, ne

Nemohly se přece ztratit!

A jaké kosti myslíte?

Nala jsem tam ostatky ztracených kolonizátorů z Roanoke. Z konce estnáctého století.

Rhymovy znalosti historie se silně omezovaly na centrum New Yorku.

V tom já se příli nevyznám.

Kdy mu vak Mary Beth začala vyprávět o osadnících na ostrově Roanoke a jejich záhadném zmizení, vědoucně pokýval hlavou.

Vlastně si něco pamatuju ze koly. A proč si myslíte, e to byly jejich ostatky?

Protoe ty kosti byly velice staré a ve značném stupni rozkladu a nenacházely se ani na algonquinském pohřebiti, ani na hřbitově kolonizátorů. Byly prostě poházené v zemi bez jakéhokoliv označení. Přesně takto zacházeli válečníci s mrtvými těly nepřátel. Tady

Mary Beth otevřela batoh.

Pár jsem jich stačila sebrat, ne mě Garrett odvlekl.

Vytáhla několik kostí zabalených v novinovém papíru, zčernalých a zpráchnivělých. Rhyme rozpoznal vřetenní kost, část lopatky, kyčelní kosti a několik centimetrů stehení kosti.

Bylo jich tam jetě dobrých deset, řekla Mary Beth. Tohle je jeden z největích nálezů v dějinách americké archeologie. Jsou nesmírně cenné. Musím je najít.

Rhyme se podíval na vřetenní kost jednu ze dvou kostí předloktí.

Po chvíli vzhlédl.

Nemohla byste, prosím vás, zajít na úřad erifa? Najděte tam Lucy Kerrovou a řekněte jí, a sem na minutku přijde.

Myslíte kvůli těm kostem? zeptala se Mary Beth.

Moná.

Tohle bývalo rčení Améliina otce: Kdy se hýbe, nemohou tě chytit.

Mělo spoustu nejrůznějích významů, ale ze veho nejvíce znamenalo lapidární vyjádření jejich společné ivotní filozofie. Otec i dcera obdivovali rychlá auta, milovali policejní práci na ulici a měli strach z uzavřených prostor a ivotů, které nikam nevedou.

Jene oni ji teď chytili.

Nadobro.

A její drahocenná auta, její drahocenný ivot policistky, její ivot s Lincolnem Rhymem, její budoucnost s dětmi to ve bylo rázem zničeno.

Amélie Sachsová seděla v cele ve vazební věznici a byla nadobro odstavená na slepou kolej. Policisté, kteří jí nosili jídlo a kávu, s ní nepromluvili ani slovo a jen chladně civěli. Kadou chvíli měl z New Yorku přiletět advokát, kterého najal Rhyme, ale Sachsová se stejně jako větina policejních důstojníků vyznala v trestním právu stejně dobře jako větina advokátů. Bylo jí naprosto jasné, e a u mezi tím najatým chlápkem z Manhattanu a státním zástupcem okresu Paquenoke dojde k jakýmkoliv handlům, s jejím dosavadním ivotem je nenávratně konec. Její srdce teď bylo stejně necitlivé jako Rhymovo tělo.

Na podlaze právě nějaký brouk horlivě přecházel od jedné stěny ke druhé. Jaké má asi poslání? Chce se najíst, pářit se, najít si úkryt? Kdyby vichni lidé na zeměkouli do zítřka zmizeli, svět by normálně běel dál. Ale kdyby zmizel vechen hmyz, brzo by zanikl vekerý ivot během jediné generace. Nejdřív by vyhynuly rostliny, potom ivočichové a nakonec by se Země opět proměnila v jeden velký kámen.

Dveře hlavní kanceláře se otevřely a veel do nich policista, kterého Sachsová neznala.

Máte telefon.

Otevřel dveře cely, nasadil Sachsové pouta a odvedl ji k malému kovovému stolku, na kterém leel telefonní přístroj. Nejspí matka, předpokládala Sachsová.

Rhyme se jí chystal zavolat a oznámit jí tu novinu. Anebo je to její nejlepí newyorská přítelkyně Amy.

Kdy ovem se zacinkáním silných pout zdvihla sluchátko, uslyela v něm hlas Lincolna Rhyma.

Tak jak se tam má, Sachsová? Prima?

Ujde to, zamumlala Sachsová.

Večer tu bude ten advokát. Je dobrý. Dělá trestní právo u dvacet let. Osvobodil podezřelého z vloupačky, proti kterému jsem vedl důkazní řízení já. A sama nejlíp ví, e kadý, komu se něco takového povede, musí být dobrý.

Nech toho, Rhyme. Proč se vůbec obtěuje? Vdy já jsem pro ně jen cizák, který pustil vraha z vězení a sám zavradil jednoho místního policistu. Horí u to ani být nemůe.

O případu si promluvíme později. Ale teď se tě chci zeptat na něco jiného. Strávila jsi s Garrettem skoro dva dny. Mluvili jste spolu o něčem?

Jasněe jo.

O čem?

Co já vím

O hmyzu. O lese, o močálech. Proč se jí na to Rhyme vyptává? Nevzpomínám si.

Potřebuju, aby sis vzpomněla. Potřebuju, abys mi řekla vechno, o čem mluvil.

Proč se tím obtěuje, Rhyme? opakovala Sachsová otázku.

No tak, Sachsová. Potě starého mrzáka, ano?

40

Lincoln Rhyme seděl sám v provizorní laboratoři a zíral na důkazní tabulky.

Nálezy na prvotním místě činu – Blackwater Landing

Kapesník s krví

Vápencový prach

Dusičnany

Fosfát

Čpavek

Čisticí prostředek

Kamfen

Nálezy na druhotném místě činu – Garrettův pokoj

Tchoří pimo

Nastřihané borové jehličí

Kresby hmyzu

Fotografie Mary Beth a vlastní rodiny

Knihy o hmyzu

Rybářský vlasec

Peníze

Neznámý klíč

Kerosin

Čpavek

Dusičnany

Kamfen

Nálezy na druhotném místě činu – lom

Starý rený pytel – nečitelný nápis

Kukuřice – obchod s krmivy?

Na pytli stopy po ohni

Voda Deer Park

Sýrové suenky Planter’s

Nálezy na druhotném místě činu – mlýn

Hnědá barva na kalhotách

Rosnatka

Jíl

Raeliník

Ovocná áva

Papírová vlákna

Návnady

Cukr

Kamfen

Alkohol

Kerosin

Kvasnice

Poté začal zkoumat mapu, přičem očima sledoval tok řeky Paquenoke, která vedla z Great Dismal Swamp přes Blackwater Landing a pak se vinula na západ.

V tuhém papíru mapy byl drobný záhyb a Rhyma začaly íleně svědět prsty chutí přistoupit k mapě a záhyb vyhladit.

Toto je v posledních letech celý můj ivot, pomyslel si hořce Rhyme: svědění, která se nedají pokrábat.

Ale moná to brzy skončí. Moná to ji brzy dokáu. A mě doktorka Weaverová rozřee, naplní svými kouzelnými lektvary a kusem mladého raloka a pak zase zaije

, moná pak dokáu přejet rukou po mapě a vyrovnat drobné zmačkání.

Naprosto bezvýznamný úkon, vlastně zcela zbytečný. Ale jaké by znamenal vítězství.

Na chodbě se ozvaly kroky. Těké boty, usoudil Rhyme podle zvuku. S tvrdými koenými podrákami. Podle intervalu mezi jednotlivými kroky odvodil, e k němu jde nějaký vysoký mu. Doufal, e to bude Jim Bell, a nemýlil se.

Opatrně foukl do trubičkového ovladače a otočil se od stěny.

Lincolne, ozval se erif. Co se děje? Nathan říkal, e je to naléhavé.

Pojďte dál. A zavřete dveře. Ale nejdřív mi řekněte: není někdo na chodbě?

Bell se Rhymově spiklenecké ádosti chabě usmál a nakoukl do chodby.

Je prázdná.

Rhyme si pomyslel, e erifův bratranec Roland by k tomu bezpochyby přidal nějaký peprný jianský příměr. Čas od času například pouíval výraz: Je prázdná jako kostel o výplatách.

erif zavřel dveře, sedl si za stůl, předklonil se a zkříil ruce na prsou. Rhyme se lehce pootočil a znovu se podíval na mapu oblasti.

Tahle mapa nesahá dost daleko na sever a na východ, aby zachycovala Dismal Swamp Canal, e?

Kanál? Ne, tak daleko ne.

Víte toho o něm hodně?

Vlastně ne, řekl Bell uctivě.

Znal Rhyma teprve krátkou dobu, ale ji musel vycítit, kdy s ním má jednat na rovinu.

Trochu jsem se poptával kolem, řekl Rhyme a ukázal k telefonu. Dismal Swamp Canal je součástí Vnitropobřeního vodního systému. Víte, e můete ve Virgínii nasednout do člunu a sjet s ním a dolů do Miami, ani byste musel na volné moře?

Jistě. Vichni v Karolíně o tomhle systému vědí. Ale já jsem se v něm nikdy neplavil. Na lodě moc nejsem. Mám mořskou nemoc, u kdy se dívám na Titanik.

Prokopání kanálu trvalo dvanáct let. Je pětatřicet kilometrů dlouhý. A celý se kopal ručně. To je úasné, nemyslíte

? Nebuďte neklidný, Jime, za chvíli se dostanu k jádru věci. Slibuji. A teď se podívejte támhle na tu linii mezi Tanner’s Corner a řekou Paquenoke. Na mapě jsou to čtverce G10 a G11.

Vy myslíte ná kanál. Blackwater Canal.

Přesně tak. Kdybyste měl člun, mohl byste se tím kanálem dostat na řeku Paquo, pak do Great Dismal Swamp a

Blíící se kroky nezněly přes zavřené dveře ani zpoloviny tak hlasitě jako Bellovy, take se dveře otevřely prakticky bez varování.

Rhyme přestal mluvit.

Ve dveřích stál Mason Germain. Pohlédl na Rhyma, pak na svého éfa a řekl:

Nemohl jsem vás najít, Jime. Musíme zavolat do Elizabeth City. Kapitán Dexter má pár otázek na ty události u chaty.

Zrovna jsem si povídal tady s Lincolnem. Bavili jsme se o

Rhyme vak erifovi rychle skočil do řeči:

Poslyte, Masone, nemohl byste nás nechat na pár minutek o samotě?

Mason si oba změřil pohledem. Pomalu přikývl.

Chtějí s vámi mluvit co nejdřív, Jime.

A odeel, ne stačil Bell odpovědět.

Je pryč? zeptal se Rhyme.

Bell znovu nakoukl do chodby a přikývl.

A co mi vlastně tím vím chcete říct, Lincolne?

Nemohl byste jetě zkontrolovat to okno? A podívat se, jestli Mason odeel? Jo, a taky bych chtěl, abyste zase zavřel dveře.

Bell poslechl, přistoupil k oknu a vyhlédl ven.

Jo. Mason u jde po ulici. Ale proč to vechno

? Zvedl ruce, aby dokončil mylenku.

Jak dobře Masona znáte?

Stejně dobře jako větinu svých lidí. Proč?

Protoe to on vyvradil rodinu Garretta Hanlona.

Coe?

Bell se chtěl začít smát, ale úsměv mu rychle vyhasl.

Mason?

Mason, přitakal Rhyme.

Ale proč, proboha?

Protoe mu zaplatil Henry Davett.

Počkejte,zarazil ho Bell. Tohle je na mě trochu moc rychle.

Zatím to nemohu dokázat. Ale jsem si tím jistý.

Henry? A jakou roli v tom hraje Henry?

Vechno to souvisí s Blackwater Canal, odpověděl Rhyme.

Upřel pohled na mapu a opět nasadil svůj pověstný poučovací tón.

Důvodem vykopání těch kanálů v osmnáctém století bylo zajitění spolehlivého způsobu dopravy, poněvad silnice byly v té době dosti mizerné. Jak se ovem silnice a eleznice postupně zdokonalovaly, přestali přepravci vodní cesty vyuívat.

Kde jste to vechno zjistil?

U Historické společnosti v Raleighu. Mluvil jsem tam s okouzlující dámou jménem Julie DeVereová. Podle ní byl Blackwater Canal uzavřen krátce po občanské válce. Plných sto třicet let se nevyuíval. A na něm Henry Davett začal opět provozovat říční opravu.

Bell přikývl. To bylo zhruba před pěti lety.

Řekněte mi, pokračoval Rhyme, přemýlel jste někdy, proč začal Davett kanál znovu vyuívat?

erif zavrtěl hlavou.

Vzpomínám si, e jsme se tehdy někteří báli, e k těm jeho lodím budou chtít plavat děti a přitom se utopí, ale nikdy se nic takového nestalo, a tak jsme to pustili z hlavy. Ale teď, kdy se na to ptáte, vlastně nevím, proč Davett ten kanál vyuívá. Přitom mu do fabriky pořád jezdí náklaďáky. A do Norfolku se taky pohodlně dostanete po silnici.

Rhyme kývl na důkazní tabulku.

Odpověď se nachází přímo přede mnou. V podobě jediné stopy, pro kterou jsem nemohl najít zdroj: kamfenu.

Myslíte to palivo do lamp?

Rhyme zavrtěl hlavou a zaklebil se.

Ne. Tady jsem učinil chybu. Kamfen se sice skutečně pouíval v lampách, ale vyuívá se rovně k něčemu jinému. Lze ho zpracovat na výrobu toxafenu.

Toxafenu? Co to je?

Jeden z nejnebezpečnějích pesticidů vůbec. Větinou se pouíval na jihu dokud ho v osmdesátých letech nezakázala Agentura pro ivotní prostředí, a to pro větinu způsobů pouití. Rhyme vztekle zavrtěl hlavou. Předpokládal jsem, e jeliko je toxafen zakázaný, nemá smysl pokládat pesticidy za zdroj kamfenu, take ten kamfen musí pocházet ze starých lamp. A na to, e jsme nikde ádné staré lampy nenali. Dostal jsem se do slepé uličky a nemohl jsem vycouvat ven. Pokud jsme ádné staré lampy nenali, měl jsem okamitě začít pátrat dál a zaměřit se na insekticidy. A kdy jsem to dnes ráno udělal, objevil jsem skutečný zdroj kamfenu.

Bell fascinovaně kýval hlavou. A co to tedy je?

Vechno, odpověděl Rhyme. Nechal jsem Lucy odebrat vzorky hlíny a vody z okolí Tanner’s Corner. Vude se vyskytuje toxafen ve vodě, v půdě. Měl jsem pořádně poslouchat, co mi Sachsová říkala, kdy pátrala po Garrettovi. Viděla kolem sebe obrovské pásy holé půdy. Myslela si, e je vytvořily kyselé detě, ale tak to nebylo. Vytvořil je toxafen. Nejvyí koncentrace se nacházejí v okruhu několika kilometrů od Davettovy továrny kolem Blackwater Landing a Blackwater Canal. Davett vyrábí asfalt a dehtovaný papír jako zástěrku pro výrobu toxafenu.

Ale vdy jste říkal, e je zakázaný.

Volal jsem jednomu příteli z FBI a ten zavolal na Agenturu pro ivotní prostředí. Toxafen není zakázaný úplně; farmáři ho mohou pouít v naléhavých případech. Na tom vak Davett svoje miliony nevydělává. Ten agent z FBI mi popsal princip, který se nazývá ,koloběh jedu’.

To nezní moc sympaticky.

To tedy ne. Toxafen je sice v USA zakázaný, ale zákaz se vztahuje pouze na jeho pouívání. Nikomu nic nebrání, aby ho tady vyráběl a vyváel do zahraničí.

A tam ho pouívat mohou?

Ve větině zemí třetího světa a v Latinské Americe je povolený. A v tom je právě ten koloběh: u nich se zelenina postříká toxafenem a vyveze se zpátky do USA. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv kontroluje pouze malé procento dováeného ovoce a zeleniny, take spousta Američanů se nakonec i přes zákaz toxafenem otráví.

Bell se cynicky zasmál.

A Davett ho nemůe převáet po silnici, protoe ádný okres ani město nepovolí průjezd toxického nákladu přes vlastní území. Kromě toho by se podle průvodek obchodní komory na autech poznalo, co se v nich skutečně převáí. Nemluvě o potíích s veřejným míněním, kdyby vylo najevo, co Davett vlastně dělá.

Přesně tak, přitakal Rhyme. A tak Davett znovu otevřel kanál, aby posílal toxafen po Vnitropobřením vodním systému do Norfolku, kde se překládá na zahraniční lodě. Byl zde pouze jediný problém kdy se kanál v devatenáctém století zavíral, prodaly se pozemky kolem něj soukromým vlastníkům. A lidé, jejich domy sousedí s kanálem, měli právo kontrolovat, kdo kanál vyuívá.

A tak jim Davett zaplatil za pronájem jejich úseku kanálu, dodal Bell a pokýval hlavou náhlým pochopením. A musel jim zaplatit hezkou spoustu peněz jen se podívejte, jaké stojí v Blackwater Landing obrovské domy. A vzpomeňte si na ty luxusní mercedesy a lexusy, ve kterých tady lidi jezdí. Ale jak to souvisí s Masonem a Garrettovou rodinou?

Garrettův otec měl pozemek u kanálu, ale nechtěl odprodat práva k jeho uívání. A tak si Davett nebo někdo z jeho společnosti najal Masona, aby přesvědčil Garrettova otce o prodeji. Kdy se to vak Masonovi nepovedlo, objednal si pár místních mejdů Culbeaua, Tomela a O’Sariana -, aby mu pomohli zabít celou Garrettovu rodinu. A pak, myslím, Davett podplatil správce pozůstalosti, aby odprodal majetek rodiny Hanlonových jemu.

Jene Garrettovi rodiče zemřeli při nehodě. Při autonehodě. Sám jsem četl zprávu.

A nevypracoval tu zprávu náhodou Mason?

Nevzpomínám si, ale mohl, přiznal Bell a podíval se na Rhyma s obdivným úsměvem. Jak jste na to, proboha, přiel?

Ó, to bylo snadné, v červenci toti nemrzne. Aspoň v Severní Karolíně.

Nemrzne?

Mluvil jsem s Amélií. Garrett jí řekl, e tu noc, kdy jeho rodina zahynula v autě, byla na autě námraza a rodiče i sestra se třásli. Jene ta nehoda se stala v červenci. Vzpomínám si na novinový článek ve spisu byla tam fotka Garretta se svou rodinou. Garrett byl v tričku a fotografie zachycovala oslavy Dne nezávislosti. Titulek tvrdil, e fotografie byla pořízena týden před nehodou.

Ale jaktoe Garrett mluvil o námraze a třesení se zimou?

Mason s Culbeauem zabili rodinu pomocí Davettova toxafenu. Mluvil jsem se svou lékařkou v léčebném středisku. Říkala, e v krajních případech neurotoxické otravy postihují tělo oběti křeče. To bylo to třesení, které Garrett viděl. A námraza pravděpodobně pocházela z výparů anebo zbytků toxafenu v autě.

Ale jestli to Garrett viděl, proč to nikomu neoznámil?

Popsal jsem lékařce jeho vzhled. Podle ní to vypadá, e se v tu noc přiotrávil i on. Tak, e se u něj projevila MCS multiplikální chemická citlivost. Projevuje se ztrátou paměti, pokozením mozku a přehnanou reakcí na jiné chemikálie ve vzduchu a vodě. Vzpomínáte si na ty jeho opary?

Jistě.

Garrett si myslí, e jsou z jedovatého dubu, ale není to pravda. Doktorka mi vysvětlila, e koní vyráka je klasickým příznakem MCS. Naskočí vám, kdykoliv jste vystaven by i stopovému mnoství látek, které na nikoho jiného nepůsobí. Dokonce i mýdlo nebo parfém vám mohou způsobit těkou vyráku.

Zní to rozumně, řekl Bell, pak se zamračil a dodal: Jene jestli pro to nemáte hmatatelné důkazy, jsou to vechno jen obyčejné spekulace.

Jo, abych nezapomněl.

Rhyme nemohl odolat slabému úsměvu; skromnost nikdy nebyla vlastností, kterou by se mohl honosit.

Nějaké hmatatelné důkazy mám. Nael jsem těla Garrettových rodinných přísluníků.

41

V hotelu Albemarle Manor, jeden blok za vazební věznicí okresu Paquenoke, nečekal Mason Germain na výtah, ale vyběhl po schodech potaených ooupaným lutohnědým kobercem.

Nael pokoj 201 a zaklepal na dveře.

Volno, ozval se zevnitř hlas.

Mason pomalu strčil do dveří. Postupně se za nimi objevil růový pokoj zalitý oranovým odpoledním sluncem. V pokoji bylo příerné horko. Mason si nedokázal představit, e by si někdo v podobném prostředí liboval, a tak usoudil, e mu sedící za stolem je buďto příli líný, ne aby si zapnul klimatizaci, anebo příli hloupý, ne aby pochopil, jak funguje. Tím spíe se k němu Mason musel stavět podezíravě.

tíhlý černoch s obzvlátě tmavou kůí měl na sobě zmačkaný černý oblek, který v Tanner’s Corner působil naprosto nepatřičně.

Jasně, upoutej na sebe co největí pozornost, pomyslel si Mason pohrdlivě. Se hotovej Malcolm X.

Ty jsi Germain? zeptal se mu.

Jo.

Černoch měl nohy poloené na idli před sebou, a kdy vytáhl ruku zpoza výtisku Charlotte Observer, drel ve tíhlých prstech dlouhou automatickou pistoli.

Tím je zodpovězena jedna z mých dvou otázek, řekl Mason. Jestli máte zbraň, anebo ne.

A jaká je ta druhá? zeptal se mu v obleku.

Jestli s ní umíte zacházet.

Mu neřekl nic, ale tlustou tukou si pečlivě označil místo v novinách, kde přestal číst. Vypadal jako ák třetí třídy, který zápolí s abecedou.

Mason si ho beze slova znovu zkoumavě prohlédl. Cítil, jak mu po tváři stéká nepříjemný pramínek potu. Ani by se mue zeptal, jestli mu to nevadí, odeel do koupelny, sebral ručník, otřel si obličej a odhodil ručník na podlahu.

Mu se zasmál stejně nepříjemně a řekl:

Mám takovej mlhavej dojem, e lidi jako já nemá zrovna v lásce.

Ne, myslím, e nemám, odpověděl Mason. Ale jestli se vyznáte ve své práci, tak moje sympatie a antipatie vůbec nehrají roli.

To má naprostou pravdu, řekl černoch chladně. Tak to vyklop. Nechci se tady ochomejtat dýl, ne musím.

Take věci se mají takhle, začal Mason. Rhyme zrovna mluví s Jimem Bellem v budově městského úřadu. A Amélie Sachsová bručí ve vazbě tady na ulici.

A kam půjdem nejdřív?

Na tu enskou, řekl Mason bez váhání.

No, tak půjdem na tu enskou, zopakoval černoch, jako by to byl jeho nápad. Odsunul pistoli, poloil noviny na stolek a se zdvořilostí, kterou Mason pokládal spíe za výsměch ne za cokoliv jiného, řekl:

A po vás. A ukázal ke dveřím.

Těla Hanlonových? zeptal se nevěřícně Jim Bell. A kde jsou?

Támhle, řekl Rhyme a kývl k hromadě kostí, které Mary Beth před chvílí vytáhla z batohu. Mary Beth je nala v Blackwater Landing, vysvětlil Bellovi. Myslela si, e jsou to kosti přísluníků ztracené kolonie. Ale já ji musel zklamat sdělením, e tak staré nejsou. Vypadaly zpráchnivěle, ale to jen proto, e byly částečně pohřbené. Mám za sebou spoustu práce v oblasti soudní antropologie, take jsem hned poznal, e byly v zemi přiblině pět let co je přesně doba, před kterou zemřeli Garrettovi rodiče. Jedná se o kosti mue krátce před čtyřicítkou, eny zhruba stejného věku, která měla děti, a asi desetileté dívky. Co dokonale vystihuje Garrettovu rodinu.

Bell se na kosti podíval. Já to nechápu.

Pozemek Garrettovy rodiny se nacházel v Blackwater Landing u řeky na druhé straně silnice. Mason a Culbeau celou rodinu otrávili, těla spálili a zakopali a automobil potopili ve vodě. Davett pak podplatil soudního lékaře, aby zfaloval úmrtní listy, a zaplatil někomu v pohřební slubě, aby předstíral, e ostatky zpopelnil. Jejich hroby jsou prázdné, za to vám ručím. Mary Beth se musela někomu zmínit, e v Blackwater Landing nala kosti, a ta zpráva se nějak dostala a k Masonovi. A ten pak zaplatil Billymu Stailovi, aby ji el do Blackwater Landing zabít a aby jí ukradl důkazy tedy ty kosti.

Coe? Billy?

A na to, e tam byl náhodou i Garrett, který dával na Mary Beth pozor. Garrett měl toti pravdu, víte? Blackwater Landing je skutečně nebezpečné místo. Lidé tam skutečně umírají; vezměte si například ostatní případy z posledních několika let. Jene ty lidi nezavradil Garrett, nýbr Mason s Culbeauem. Zavradili je, protoe ti lidé z toxafenu onemocněli a začali si klást otázku proč. A jeliko vichni ve městě znali Hmyzouna, zavradil Mason nebo Culbeau tu první dívku Meg Blanchardovou pomocí srního hnízda, aby to vypadalo, e ji zabil Garrett. Ostatní prostě pratili po hlavě a hodili je do kanálu, aby se utopili. S lidmi, kteří se nevyptávali, proč jsou nemocní třeba s Mary Bethiným otcem nebo s Lucy Kerrovou -, se vůbec neobtěovali.

Jene Garrettovy otisky se naly na té lopatě

, na vraedné zbrani.

Ano, ta lopata, zadumal se Rhyme. Na té je taky něco velice zajímavého. Něco, co jsem přehlédl

Byly na ní toti pouze dvě sady otisků.

Jistě, Billyho a Garrettovy.

Ale kde jsou Mary Bethiny? zeptal se Rhyme.

Bell přimhouřil oči. Přikývl.

No jo. ádné se na ní nenaly.

Protoe to vůbec nebyla její lopata. Mason ji dal Billymu, aby s ní odeel do Blackwater Landing samozřejmě a poté, co z ní smazal svoje vlastní otisky. Ptal jsem se na to Mary Beth. Říkala, e Billy vyel z křoví a měl lopatu v ruce. Mason si spočítal, e to bude dokonalá vraedná zbraň, protoe Mary Beth má jako archeoloka pravděpodobně lopatu u sebe. A tak Billy přiel do Blackwater Landing a uviděl u Mary Beth Garretta. Napadlo ho tedy, e zavradí i Hmyzouna. Jene Garrett mu lopatu vytrhl a pratil ho s ní. Myslel si, e Billyho zabil. Jene ho nezabil.

Garrett Billyho nezabil?

Ne, kdepak

Pouze ho jednou či dvakrát udeřil. Billy Stail omdlel, ale jeho zranění nebylo tak váné. Garrett pak odvedl Mary Beth do té chaty a na místo činu se jako první dostavil Mason. Sám to přece přiznal.

To je fakt. To ohláení přijímal on.

To je docela náhodička, e byl právě na telefonu, nemyslíte? zeptal se Rhyme.

Asi ano. Ale v tu chvíli mě to vůbec nenapadlo.

Take Mason nael Billyho. Sebral lopatu – na rukou měl gumové rukavice a mlátil Billyho tak dlouho, dokud nezemřel.

Jene jak to víte?

Poznal jsem to podle polohy otisků rukavic. Před hodinou jsem nechal Bena ohledat rukoje lopaty pod alternativním světelným zdrojem. Mason drel lopatu jako baseballovou pálku. Takhle přece člověk nebere do ruky důkazy na místě činu. Navíc si Mason několikrát upravoval rukoje v ruce, aby se mohl lépe ohánět. Kdy Sachsová ohledávala místo činu, uvedla, e podle krvavých stop dostal Billy nejprve úder do hlavy a byl sraen k zemi. Ale pořád byl naivu. A do chvíle, kdy ho Mason zasáhl lopatou do krku.

Bell se podíval z okna a ve tváři měl tupý výraz.

Ale proč by Mason zabíjel Billyho?

Pravděpodobně měl strach, e Billy zpanikaří a řekne pravdu. Nebo byl Billy při vědomí, kdy k němu Mason dorazil, a řekl mu, e u toho má dost a chce z akce vycouvat.

Take proto jste chtěl, aby Mason odeel

teď před pár minutami. Napadlo mě, co za tím asi je. Jene jak to vechno dokáeme, Lincolne?

Mám otisky rukavic na lopatě. Mám kosti, které vykazují vysokou koncentraci toxafenu. A chci, abyste sehnal potápěče a nael v řece Paquenoke auto Hanlonových. Některé důkazy se určitě zachovaly i po pěti letech. A pak bychom měli prohledat Billyho dům a zjistit, jestli tam neměl peníze, které by se daly vystopovat k Masonovi. A nakonec prohledáme i Masonův dům. Bude to těký případ.

Rhyme se chabě pousmál. Ale já jsem dobrý, Jime. Dokáu to.

Jeho úsměv pohasl.

Ovem pokud Mason odmítne svědčit proti Henrymu Davettovi, bude nesmírně obtíné přiít něco jemu. Jediné, co zatím mám, je tohle.

Rhyme kývl k plastikové láhvi naplněné asi čtvrt litrem matné tekutiny.

Co to je?

Čistý toxafen. Před půlhodinou odebrala Lucy tenhle vzorek v Davettově skladu. Říkala, e ho tam má Davett přinejmením padesát tisíc litrů. Pokud prokáeme shodné sloení chemikálie, která zabila Garrettovu rodinu, s chemikálií ve sklenici, moná se nám podaří přesvědčit státního zástupce, aby Davetta obaloval.

Ale Davett nám pomáhal Garretta najít.

Samozřejmě e ano. Bylo v jeho zájmu toho kluka co nejrychleji dopadnout a Mary Beth taky. Právě Davett si ze vech nejvíce přál její smrt.

Mason, zamumlal Bell a zavrtěl hlavou. Znám ho tolik let

Myslíte, e něco tuí?

Vy jste jediný, komu jsem to řekl. Neprozradil jsem to dokonce ani Lucy – ona za mě jen dělá pochůzkařinu. Bál jsem se, e by to někdo mohl zaslechnout a vyvanit to Masonovi nebo Davettovi. Tohle město, jime, je jedno velké srní hnízdo. Nevím, komu tady můu věřit.

Bell si povzdechl. Jak si můete být tak jistý, e to byl Mason?

Protoe se Culbeau se svými kumpány objevil u té chaty krátce poté, co jsme zjistili, kde se nachází. A Mason byl jediný, kdo to věděl – tedy kromě mě, vás a Bena. Musel zavolat Culbeauovi a sdělit mu, kde chata leí. Take

teď zavolejte na státní policii, nechte sem poslat potápěče a prohledat Blackwater Landing. A pak bychom si měli opatřit povolení k prohlídce Billyho a Masonova domu.

Rhyme sledoval, jak Bell pokyvuje hlavou. Avak místo aby se chopil telefonu, přistoupil k oknu a pečlivě ho zavřel. Pak znovu přeel ke dveřím, otevřel je, vykoukl ven a opět dveře zavřel.

Zamkl a zastrčil závoru.

Co to děláte, Jime?

Bell na chvíli zaváhal a pak vykročil směrem k Rhymovi.

Rhyme se krátce podíval erifovi do očí a rychle uchopil trubičkový ovladač mezi zuby. Foukl do něj a vozík vyrazil kupředu.

Bell se vak postavil za vozík a vytrhl kabel z napájecí baterie.

Vozík ujel jetě pár centimetrů a pak se zastavil.

Jime, zaeptal Rhyme. Vy taky?

Na to vemte jed.

Rhyme zavřel oči.

Ne, ne, zaeptal.

Hlava mu klesla na prsa, ale jen o pouhých pár milimetrú. Stejně jako u větiny velkých osobností byla i u Lincolna Rhyma poraenecká gesta jen sotva patrná.

DÍL V

MĚSTO BEZ DĚTÍ

42

Mason Germain a zasmuilý černoch pomalu kráčeli uličkou směrem k vazební věznici v Tanner’s Corner.

Silně se potící černoch podráděně zaplácl komára. Něco zabručel a přejel si dlouhou rukou po krátkých kudrnatých vlasech.

Mason pocítil nutkání mue probodnout, ale ovládl se.

Mu byl velmi vysoký, a kdy se postavil na pičky, mohl nakouknout do okna věznice. Mason si viml, e má na nohou nízké černé boty z blytivé lakované kůe. Z nějakého záhadného důvodu to jetě znásobilo jeho pohrdání tímto černoským cizákem. Napadlo ho, kolik lidí u asi tenhle chlap zastřelil.

Je tam, řekl mu. A je sama.

Garrett sedí v cele na druhé straně.

Ty pude zepředu. Dá se odtamtud vylézt zadem?

Já jsem policista, víte? Mám klíč. Můu vám odemknout.

Mason to řekl utěpačným tónem a znovu si poloil otázku, zda je tenhle člověk alespoň napůl příčetný.

Černoch odpověděl neméně utěpačně:

Já se jenom ptám, jestli jsou vzadu dveře. Co nemůu vědět, kdy jsem v týdle díře etě nikdy nebyl.

Jo tak. Jo, jsou tam dveře.

Dobrá, tak jdem.

Mason si viml, e se v muově ruce objevila pistole a e vůbec nepostřehl, kdy ji mu vytasil.

Sachsová seděla v cele na pryčně a nechávala se hypnotizovat pohybem mouchy.

Co je to asi za druh? přemýlela. Garrett by to okamitě poznal.

Ten kluk je přímo zásobárna vědomostí. Vtom ji napadla zvlátní mylenka: častokrát nastane chvíle, kdy znalosti dítěte v nějakém oboru překonají znalosti jeho rodičů. Musí to být zázračný a radostný okamik zjistit, e jste stvořili člověka, který vás v něčem překonal.

A taky pokořující.

Sachsová věděla, e podobný okamik v jejím ivotě nikdy nenastane.

Znovu si vzpomněla na svého otce. Na mue, který zločiny odháněl.

Po celá léta ve slubě nevystřelil z pistole. A přestoe byl na svou dceru hrdý, znepokojovalo ho její okouzlení zbraněmi.

Střílej a nakonec, připomínal jí často.

Ach, Jesse

Co ti mohu říct? Nic. Samozřejmě. Nemůu ti říct ani slovo. Jsi mrtvý.

Zdálo se jí, e v okně cely zahlédla stín. Nevímala si ho a soustředila se v mylenkách na Rhyma.

Ty a já, opakovala si v duchu. Ty a já.

Vzpomněla si, jak před několika měsíci leela s Rhymem v honosné posteli Clinitron v jeho domě na Manhattanu a společně sledovali Romea a Julii ve stylové úpravě Baze Luhrmanna. Rhyme neměl nikdy k smrti příli daleko, a kdy Amélie sledovala závěrečnou scénu filmu, uvědomila si, e i ona a Rhyme jsou stejně jako Shakespearovi hrdinové neastnými milenci. A vzápětí ji pak napadla dalí mylenka: e i oni dva nakonec zemřou společně.

Samozřejmě se tehdy neopováila podělit se o tyto postřehy s přísně racionálním Lincolnem Rhymem, který neměl v mozku jedinou sentimentální buňku. Jakmile jí vak tato představa bleskla hlavou, usadila se jí natrvalo v mozku a z nějakého důvodu jí byla od té doby velkou útěchou.

Jene nyní se Sachsová nemohla uchlácholit ani něčím tak bizarním, jako byly tyto morbidní představy. Nyní bylo její vinou naprosto zřejmé, e budou ít s Rhymem odděleně a odděleně také zemřou.

Nyní se

Dveře vazební místnosti se otevřely a dovnitř veel mladý policista.

Sachsová ho poznala. Byl to Steve Farr, vagr erifa Bella.

Nazdárek, zahlaholil.

Sachsová přikývla. A pak si na Farrovi vimla dvou věcí. Za prvé, e má na ruce rolexky v ceně poloviny ročního platu průměrného severokarolínského policisty.

A za druhé, e má u sebe sluební zbraň a odepnutý řemínek u pouzdra.

A to i přes nápis přede dveřmi vedoucími k celám: PŘED VSTUPEM DO VAZEBNÍ MÍSTNOSTI ODLOTE VEKERÉ ZBRANĚ DO SKŘÍNĚ.

Jak se vede? zeptal se Farr.

Sachsová na něj pohlédla a nereagovala.

Dneska dríte bobříka mlčení, co? Hele, slečno, mám pro vás dobrou zprávu. Jste volná.

Farr se podrbal za odstávajícím uchem.

Volná? Jako e můu jít?

Farr zalovil v kapse pro klíče.

Jo. Dospěli k názoru, e ten výstřel byla neastná náhoda. Můete si jít po svých.

Sachsová pozorně zkoumala Farrův obličej. Farr se díval jinam.

A co propoutěcí zpráva?

Co to je? zeptal se Farr.

ádný člověk obviněný ze zločinu nemůe být proputěn z vazby bez propoutěcí zprávy podepsané státním zástupcem, ve které obaloba stahuje svá obvinění.

Farr odemkl dveře cely a poodstoupil. Ruku přitom drel u paby pistole.

Nó, tak se to moná dělá u vás ve velkoměstě. Ale my tady dole jsme daleko neformálnějí. Víte, lidi říkají, e jsme na jihu o poznání pomalejí. jene to není pravda. Kdepak, paní. Ve skutečnosti pracujeme mnohem efektivněji.

Sachsová zůstala sedět.

Můu se vás zeptat, proč máte ve vazební místnosti zbraň?

Myslíte tuhle? Farr poplácal po pistoli. ádná závazná pravidla tu na takové věci nemáme. No tak, pojďte. Můete jít. Větina lidí by nad touhle zprávou skákala radostí.

Ukázal k zadním dveřím věznice.

To mám jít zadními dveřmi? zeptala se Sachsová.

Jasně.

Víte, e nemůete zastřelit vězně na útěku do zad, e? Byla by to vrada.

Farr pomalu přikývl.

Jak to jen navlíkl?, uvaovala Sachsová. Čeká snad někdo za dveřmi, aby ji zastřelil tam? Pravděpodobně ano. Farr se bouchne do hlavy a začne volat o pomoc. Vypálí jednu ránu do stropu.

A venku pak někdo nejspí nějaký uvědomělý občan jakoby náhodou zaslechne výstřel, bude si myslet, e je Sachsová ozbrojená a zastřelí ji.

Sachsová se ani nepohnula.

Tak vstaňte a vyneste si odsud tu svou prdel.

Farr vytáhl pistoli z pouzdra.

Sachsová pomalu vstala.

Ty a já, Rhyme

Málem jste na to vyzrál, Lincolne, řekl Jim Bell.

A po chvíli dodal: Z devadesáti procent jste se nemýlil. Podle mých zkueností z policejní praxe je to výborné procento. Velká koda, e zrovna já jsem těch deset procent, které jste neodhadl.

Přeel k vypínači a vypnul klimatizaci. Vzhledem k zavřenému oknu se v místnosti záhy silně oteplilo. Rhyme ucítil na čele pot a dech mu znatelně ztěkl.

Pouze dvě rodiny podél Blackwater Canal nechtěly panu Davettovi udělit povolení k provozování říční dopravy, pokračoval erif.

Ctihodnému panu Davettovi, pomyslel si Rhyme.

A tak si éf jeho ostrahy najal několik z nás, abychom ten problém smetli ze stolu. S Conklinovými jsme vedli pár dlouhých rozhovorů a oni se nakonec rozhodli, e povolení udělí. Ovem Garrettův otec by na to nikdy nepřistoupil. Chtěli jsme, aby to vypadalo, e Hanlonovi zemřeli při autonehodě, a tak jsme sehnali plechovku tohohle svinstva, Bell ukázal na láhev na stole, abychom je trochu přiotrávili. Věděli jsme, e celá rodina jezdí kadou středu někam na večeři. A tak jsme jim nalili toxafen do klimatizace a ukryli se v lese. Hanlonovi nastoupili, Garrettův otec zapnul klimatizaci a z větracího systému se na ně vyhrnul toxafen. Jene jsme ho pouili příli mnoho

Bell se znovu podíval na plastikovou láhev.

Tohle malé mnoství by zabilo dva lidi. erif se při vzpomínkách zamračil a pokračoval: Celá rodina se začala třást a svíjet se v křečích

Byl to otřesný pohled. Garrett v autě nebyl, ale přiběhl k němu a viděl, co se děje. Snail se do auta nasednout, ale nemohl. Přitom se zřejmě toho svinstva nadýchal a od té doby se z něj stal takový větroplach. Odpotácel se zpátky do lesa dřív, ne jsme ho stačili chytit. A kdy se zase objevil po týdnu nebo dvou -, nepamatoval si, co se stalo. Zřejmě se u něj projevila ta MCS, jak jste o ní mluvil. A tak jsme ho prozatím nechali být bylo by příli podezřelé, kdyby zemřel tak krátce po svých rodičích. A pak jsme to udělali přesně tak, jak jste říkal. Zapálili jsme těla a pohřbili je v Blackwater Landing. Auto jsme shodili do jedné zátoky u Canal Road. Soudní patolog dostal sto tisíc, aby sepsal falené pitevní zprávy. A kdykoliv jsme se doslechli, e někdo onemocněl nějakým nezvyklým druhem rakoviny a začal se vyptávat proč, Culbeau a jeho kumpáni se o něj postarali.

Take ten pohřeb, který jsme viděli cestou do města

Toho chlapce jste zabili taky vy, e ano?

Myslíte Todda Vilkese? zeptal se Bell. Ne. Ten se zabil sám.

Protoe onemocněl z toho vaeho toxafenu, ne? Co mu bylo, měl rakovinu? Pokození jater? Pokození mozku?

Moná. Já nevím. erifův obličej ovem prozrazoval, e to ví a příli dobře.

Ale Garrett s tím kadopádně neměl nic společného, e?

Ne.

A co ti dva chlápci u té chaty? Ti, kteří přepadli Mary Beth?

Bell znovu pochmurně přikývl.

Tom Boston a Lott Cooper. Ti v tom jeli taky měli na starosti testování Davettových toxinů v řidčeji osídlených horských oblastech. Věděli, e hledáme Mary Beth, ale kdy ji nali, myslím, e je napadlo, e mi zavolají a později a do té doby si s ní trochu uijí. Jo a taky jste měl pravdu, e jsme na její vradu najali Billyho Staila, jene mu ji Garrett v poslední chvíli vyfoukl.

Take jste mě potřebovali, abych vám ji pomohl najít. Ne, abyste ji zachránili, ale abyste ji mohli zabít a zničit vekeré důkazy, které objevila.

Kdy jste Garretta vypátral a přivedli jsme ho z toho mlýna zpátky, nechal jsem otevřené dveře do vazební věznice, aby mohl Culbeau se svými kolegy Garretta

řekněme přemluvit, aby nám prozradil, kde Mary Beth ukrývá. Jene tam mezitím vnikla ta vae přítelkyně a pustila ho ven, ne se ho Culbeau stačil ujmout.

A kdy jsem vám pak vypátral i tu chatu, okamitě jste to oznámil Culbeauovi a těm dvěma a poslal je tam, aby nás vechny zabili, doplnil erifa Rhyme.

Omlouvám se

, celé se to změnilo v noční můru. Nechtěl jsem, aby to tak dopadlo, ale

co naplat.

Srní hnízdo

No jo, v tomhle městě ije pár srňů.

Rhyme zavrtěl hlavou.

Ale povězte mi: copak ta nablýskaná auta, pár velkých domů a vechny ty prachy stojí za zničení celého města? Jen se rozhlédněte kolem sebe, Belle. Onehdy se tu sice konal pohřeb dítěte, ale ádné dalí děti na pohřbu nebyly. A Amélie mi říkala, e v celém městě taky skoro ádné děti nejsou. A víte proč? Lidé jsou tu neplodní.

Smlouvy s ďáblem jsou vdycky trochu riskantní, řekl Bell věcně. Ale pokud jde o mě, ivot je jen jeden velký handl.

erif se na Rhyma dlouze zadíval a přistoupil ke stolu. Nasadil si gumové rukavice, sebral láhev s toxafenem, přeel k Rhymovi a pomalu začal odroubovávat víčko.

Steve Farr hrubě tlačil Amélii Sachsovou k zadním dveřím vazební věznice a pistolí se jí zarýval doprostřed zad.

Dopustil se přitom klasické chyby, kdy tiskl hlaveň pistole na tělo oběti. Tím Sachsové umonil snadnou orientaci jakmile by od něj odstoupila, věděla by naprosto přesně, kde má Farr pistoli, a mohla by mu ji vyrazit loktem. Při troe těstí by Farr pistoli upustil a ona by mohla utíkat jako o závod. A pokud by se jí povedlo doběhnout a na Main Street, kde je spousta očitých svědků, moná by si Farr střelbu rozmýslel.

Steve Farr otevřel zadní dveře věznice.

Zapráenou chodbu zaplavily paprsky horkého slunce. Sachsová zamourala.

Kolem hlavy jí probzučela moucha.

Dokud bude Farr stát přímo za ní a zarývat jí pistoli do zad, má anci

Co teď? zeptala se.

Teď můete jít, řekl Farr vesele a pokrčil rameny.

Sachsová napnula vechny svaly. Chystala se Farra odzbrojit a pečlivě si naplánovala kadý pohyb. Vtom vak od ní Farr rychle odstoupil a postrčil ji ven na neupravený pozemek za věznicí. Sám přitom zůstal uvnitř, daleko z jejího dosahu.

Za vysokým keřem na trávníku zaslechla Sachsová nějaký zvuk.

Napadlo ji, e je to nataení pistole.

Tak běte, pobídl ji Farr. Mazejte odsud.

Znovu si vzpomněla na Romea a Julii.

A na krásný hřbitov na kopci s výhledem na Tanner’s Corner, kolem kterého projíděli před pár hodinami, je jí teď připadaly jako celá věčnost.

Ach; Rhyme

Kolem obličeje jí poletovala moucha. Sachsová se po ní instinktivně ohnala a vyrazila do nízké trávy.

Nenapadlo vás, e se někdo bude zajímat, jak jsem mohl tímhle způsobem zemřít? zeptal se Rhyme Bella. Těko bych si mohl tu láhev otevřít sám.

Ale vy jste přece vrazil do stolu, odpověděl erif. Víčko nebylo pořádně zakroucené, take se na vás ten toxafen vylil. Běel jsem vám na pomoc, ale u jsme vás nedokázali zachránit.

Amélie to tak nenechá. A Lucy taky ne.

Ta vae holka u nám nebude dělat moc dlouho problémy. A Lucy? Ta by mohla znovu onemocnět

a tentokrát by to nemuselo být něco, co se dá jednodue uříznout.

Bell na chvíli zaváhal, pak přistoupil blí a nalil trochu tekutiny Rhymovi na ústa a nos. Zbytek láhve vystříkal Rhymovi na koili.

Odhodil láhev Rhymovi do klína, rychle odstoupil a přikryl si ústa kapesníkem.

Rhyme kubl hlavou dozadu, rty se mu bezděčně rozevřely a trocha kapaliny se mu dostala do úst. Začal se dusit.

Bell si svlékl rukavice a strčil si je do kalhot. Chvíli jen tak vyčkával a pozorně sledoval Rhyma, nače pomalu odeel ke dveřím, odemkl je a otevřel.

Stala se nehoda! zavolal zoufalým hlasem do chodby. Pojďte sem někdo, potřebuji pomoc!

Vyel na chodbu.

Potřebuji

A vkráčel přímo do palebné dráhy Lucy Kerrové, která mu mířila na prsa.

Jeíikriste, Lucy!

To by stačilo, Jime. Ani se nehněte.

erif ustoupil. Za Bellem vkráčel do místnosti ostrostřelec Nathan a vytáhl erifovi pistoli z pouzdra. Nato vstoupil do laboratoře dalí člověk statný mu v hnědém obleku a bílé koili.

Jako poslední se přihrnul Ben. Nikoho si nevímal a spěchal přímo k Rhymovi, aby mu otřel tvář papírovým ručníkem.

erif vytřetil na Lucy a ostatní oči.

Ne, vy to nechápete! Stala se nehoda! Vylil se na něj ten jed. Musíte ho

Rhyme vyplivl palčivou tekutinu na podlahu a ztěka zasípal.

Mohl bys mi jetě otřít lícní kosti? zeptal se Bena. Mám strach, e se mi to dostane do očí. Díky.

Jasně, Lincolne.

Já mu chtěl pomoct! přesvědčoval ostatní Bell. Vylilo se to na něj! Já

Mu v obleku mu sundal z opasku pouta a zacvakl mu je kolem zápěstí.

Jamesi Belle, začal, jsem detektiv Hugo Branch ze severokarolínské policie. Jste zatčen.

Podíval se kysele na Rhyma.

Říkal jsem vám, e vám to nalije na koili. Měli jsme vám ji strčit někam jinam.

Ale nahráli jste toho snad dost, ne?

Jo, spoustu. Jene ty těnice stojí hromadu peněz.

Tak mi ji dejte k úhradě řekl Rhyme kousavě, kdy mu Branch rozepnul koili a odlepil mikrofon s miniaturním vysílačem.

To byla past, zaeptal okovaně Bell.

Na to vem jed.

Ale ten toxafen

To přece není toxafen, řekl Rhyme. Jen trocha pančovaného alkoholu. Ze sklenice, kterou jsme testovali. Mimochodem, Bene, jestli tam jetě trochu zbylo, docela rád bych sí cvaknul. A mohl byste proboha někdo zapnout tu klimatizaci?

Napnout svaly, zahnout ostře doleva a uhánět jako o závod.

Trefí mě, ale při troe těstí mě nezastaví.

Kdy se hýbe, nemohou tě chytit

Amélie Sachsová udělala na trávníku tři krátké kroky.

Připravit…

Pozor

Vtom se zezadu od věznice ozval muský hlas:

Ani hnout, Steve! Odhoď zbraň! Dělej! Nebudu ti to říkat dvakrát!

Sachsová se otočila a spatřila Masona Germaina s pistolí namířenou na ostříhanou hlavu okovaného Farra, jeho nápadné ui teď nabíraly karmínovou barvu. Farr se přikrčil a odhodil pistoli na podlahu.

Mason vyrazil kupředu a dovedně ho spoutal.

V křoví se ozvaly kroky a po chvíli zaustilo listí. Sachsová otupělá horkem a přebytkem adrenalinu se otočila zpátky k trávníku a viděla, jak se zpoza keře dere tíhlý černoch s velkou automatickou pistolí Browning v ruce.

Frede! vykřikla.

Federální agent Fred Dellray, který se v černém obleku neskutečně potil, přistoupil k Amélii a naoko dopáleně si opráil rukáv.

Nazdar, Amélie. Člověče, tady je téééda vedro. Todle městečko se mi ani za mák nepozdává. A koukni na to kvádro. Je nějaký

zapráený, nebo co já vím. Co je to vůbec za sračku, pyl? Takový svinstvo na Manhattanu nemáme. Koukej na ten rukáv!

Co tady dělá? zeptala se ohromeně Sachsová.

A co si myslí? Lincoln nějak nevěděl, komu můe věřit, a komu ne, a tak si mě sem přiletěl a navěsil mě tady na Germaina, abych na vás dohlíd. Dolo mu, e bude potřebovat pomoc, kdy viděl, e vůbec nemůe věřit Bellovi a těm jeho nohsledům.

Bellovi? zaeptala Sachsová.

Lincoln si myslí, e to on to celé utrikoval. teď u to nejspí bude vědět jistě. Ale jestli je todle jeho vagřík, tak měl nejspí pravdu.

Dellray ukázal na Steva Farra.

Málem mě dostal, utrousila Sachsová.

tíhlý agent se uchechtl.

Nehrozilo ti ani sebenejmení nebezpečí, na ádnej pád. Od první vteřiny, co se otevřela zadní dvířka, jsem měl mutičku přímo mezi těma jeho lopuchama. Stačilo, aby se na tebe křivě podíval, a byla z něj mrtvola.

Dellray si viml, e si ho Mason podezíravě prohlíí. Zasmál se a řekl Sachsové:

Tady ná přítel přísluník nemá moc rád lidi, jako jsem já. Sám mi to řekl.

Tak moment, protestoval Mason. Já jsem tím myslel

federální agenty, to se vsadím, skočil mu do řeči Dellray.

Mason zavrtěl hlavou a nevrle řekl: Myslel jsem lidi ze severu.

To je fakt, nemá nás rád, potvrdila Sachsová.

Dellray se Sachsovou se rozesmáli, ovem Mason zůstal váný.

Nebyly to vak kulturní rozdíly, které mu bránily ve smíchu. Otočil se k Sachsové.

Je mi líto, ale budu vás muset odvést zpátky do cely. Pořád jste jetě zatčená.

Améliin úsměv se vytratil. Jetě jednou se zadívala na slunce, které tančilo nad neupraveným zaloutlým trávníkem, zhluboka vdechla rozpálený venkovní vzduch a pak jetě jednou. Nakonec se otočila a vrátila se do potemnělé věznice.

43

Billyho jste zabil vy, e ano? zeptal se Rhyme Jima Bella.

erif mlčel.

Místo činu zůstalo hodinu a půl nechráněné, pokračoval Rhyme. Mason se tam pochopitelně objevil jako první. Ale vy jste tam byl jetě předtím, ne přijel. Billy vám stále nevolal, e Mary Beth je konečně mrtvá, a tak jste si začal dělat starosti a odjel jste do Blackwater Landing. Tam jste zjistil, e Mary Beth je pryč a Billy tam leí zraněný. Billy vám sdělil, e Garrett s dívkou utekl. A tak jste si nasadil gumové rukavice, popadl lopatu a toho chlapce ubil.

Bellův vztek nakonec protrhl masku mlčenlivosti.

Ale proč jste začal podezírat mě?!

Původně jsem si opravdu myslel, e to byl Mason – pouze my tři a Ben jsme věděli o té chatě. Předpokládal jsem, e Mason volal Culbeauovi a poslal ho tam. Ale pak jsem si to ověřil u Lucy a zjistil jsem, e Mason volal jí, aby k chatě poslali pátrací skupinu; chtěl mít jistotu, e Amélie s Garrettem opět neuprchnou. Začal jsem o tom přemýlet a uvědomil jsem si, e se tam u mlýna Mason pokusil Garretta zastřelit. Jene vichni, kdo měli prsty v tom spiknutí, ho naopak chtěli dostat ivého stejně jako vy -, aby je mohl dovést k Mary Beth. Ověřoval jsem Masonovu finanční situaci a zjistil jsem, e má laciný dům a docela sluný dluh u MasterCard a Visy. Jeho nikdo nepodplácel. Na rozdíl od vás a vaeho vagra, Belle. Vy máte vilu za čtyři sta tisíc dolarů a spoustu hotovosti v bance. A Steve Farr vlastní dům za tři sta devadesát tisíc a stoosmdesátitisícovou jachtu k tomu. Právě vyřizujeme soudní povolení, abychom
vám mohli nakouknout do bezpečnostních schránek. Jsem docela zvědav, kolik toho najdeme tam.

Rhyme se na chvíli odmlčel a pokračoval:

Trochu mi vrtalo hlavou, proč má Mason na Garretta takovou pifku, ale on pro to měl dobré důvody. Prozradil mi, e ho značně rozladilo, kdy jste byl jmenován erifem vy; nemohl pochopit proč, kdy měl lepí výsledky a vyí počet odpracovaných let. A tak si myslel, e kdy se mu podaří dopadnout Hmyzouna, inspektorská komise ho u erifem bude muset jmenovat, jakmile vám vyprí funkční období.

Takové pitomé divadýlko

, bručel pod nosem Bell. Myslel jsem, e spoléháte jenom na důkazy.

Rhyme jen zřídkakdy vedl se svými úlovky sáhodlouhé slovní přestřelky. Prázdné tlachání mohlo poslouit jen jako balzám na dui a Lincolnu Rhymovi se dosud nepodařilo objevit ádné hmatatelné důkazy o místě výskytu a podstatě lidské due. Přesto Bellovi odpověděl:

Moc rád bych býval dal důkazům přednost. Ale někdy prostě člověk musí improvizovat. Já opravdu nejsem taková primadona, za kterou mě vichni pokládají.

Invalidní vozík Storm Arrow se do Améliiny cely neveel.

Ona není bezbariérová? brblal dopáleně Rhyme. To je flagrantní poruení zákona o invalidech.

Sachsová si pomyslela, e Rhymovo bručení je pouze hrané a má jí ukázat, e se vlastně vůbec nic neděje. Ale neříkala nic.

Vzhledem k problémům s vozíkem jim Mason Germain navrhl, aby se seli ve vyetřovací místnosti. Sachsová se tam dooupala s pouty na rukou i na nohou, na kterých policista nesmlouvavě trval (Sachsové se koneckonců u jednou podařilo z vězení uprchnout).

Mezitím dorazil advokát z New Yorku. Byl to proedivělý mu jménem Solomon Geberth. Jako člen advokátní komory ve státech New York, Massachusetts a District of Columbia byl připutěn i do soudní pravomoci státu Severní Karolína pro hac vice – pouze pro jediný případ Lid versus Sachsová. Zvlátní bylo, e jeho uhlazená pohledná tvář a jetě uhlazenějí chování se daleko více hodily pro nabubřelého jianského advokáta jako vystřieného z románu Johna Grishama ne pro buldoka mezi manhattanskými právníky.

V pečlivě zastřiených vlasech se mu leskl lak a luxusní italský oblek se nechtěl pomačkat ani v úděsném vlhku Tanner`s Corner.

Lincoln Rhyme se zastavil mezi Sachsovou a advokátem. Sachsová poloila ruku na opěradlo pokozeného vozíku.

Povolali zvlátního státního zástupce z Raleighu, vysvětloval Geberth. Vzhledem k tomu, e byl do případu zapleten i erif a soudní patolog, zřejmě moc nedůvěřují ani McGuireovi. Přestoe mezitím přezkoumal důkazy a rozhodl se stáhnout obvinění vůči Garrettu Hanlonovi.

Sachsová sebou trhla. To váně udělal?

Garrett se přiznal, e toho kluka udeřil a myslel si, e ho zabil, pokračoval Geberth. Ale Lincoln měl pravdu. Ve skutečnosti Billyho zavradil Bell. A i kdyby chtěli Garretta obvinit alespoň z napadení, je zcela zřejmé, e jednal v sebeobraně. Pokud jde o toho policistu, o Eda Schaeffera, jeho smrt byla prohláena za neastnou náhodu.

A co únos Lydie Johanssonové? zeptal se Rhyme.

Kdy pochopila, e Garrett neměl v úmyslu jí ublíit, rozhodla se stáhnout vekerá obvinění. Mary Beth učinila toté. Její matka chtěla na alobě trvat, ale měli byste slyet, jak si ji ta holka podala. Při tom rozhovoru z matky lítaly chlupy, to vám tedy povím.

Take Garrett je volný? zeptala se Sachsová s očima zabodnutýma do země.

Za pár minut ho pustí, odpověděl Geberth.

Na chvíli se odmlčel.

Naleju vám čistého vína, Amélie: státní zástupce zastává názor, e přestoe se Garrett nakonec ukázal jako nevinný, napomáhala jste při útěku vězně, který byl zatčen na základě pravděpodobné viny, a během páchání tohoto trestného činu jste zavradila policejního důstojníka. Státní zástupce to hodnotí jako vradu prvního stupně a přihodil k tomu jetě obvyklé mení doprovodné trestné činy: dvojí zabití vědomé i nevědomé -, nedbalost a zanedbání sluebních povinností.

Vradu prvního stupně?! vybuchl Rhyme. Copak byla předem promylená? Byla to nehoda, proboha!

Přesně to se budu snait dokázat před soudem, souhlasil Geberth. Počínání toho druhého policisty toho, který se na vás vrhl, lze hodnotit jako bezprostřední spolupříčinu výstřelu. Ale garantuji vám, e přinejmením zabití z nedbalosti si státní zástupce prosadí. Vzhledem k dostupným skutečnostem o tom nelze pochybovat.

Jaká je ance na zprotění viny? zeptal se Rhyme.

Mizivá. Deset, maximálně patnáct procent. Je mi líto, ale musím vám doporučit, abyste se sama doznala.

V Sachsové by se krve nedořezal. Oči se jí zavřely, a kdy vydechla, jako by jí z těla vylétla due.

Jeíikriste, zamumlal Rhyme.

Sachsová si vzpomněla na svého bývalého přítele Nicka. Kdy ho zatkli za vloupačky a přijímání úplatků, odmítl přiznat vinu a podstoupil riziko líčení před porotou. Tehdy Sachsové řekl: Takhle to přece říkal tvůj táta, Amy e kdy se hejbe, nemůou tě chytit. Je to vecko, anebo nic.

Porotě trvalo přesně osmnáct minut, ne ho odsoudila. A Nick dodnes sedí v jednom newyorském vězení.

Sachsová pohlédla na pečlivě ulízaného Gebertha.

A co mi státní zástupce za přiznání nabízí?

Zatím nic. Ale pravděpodobně přistoupí na vědomé zabití pokud to dostanete natvrdo. Odhaduju to tak na osm, deset let. Ale musím vám říct, e v Severní Karolíně to bude tvrdé natvrdo. ádný čajový dýchánek.

A proti tomu patnáctiprocentní naděje na zprotění obaloby, zavrčel Rhyme.

Přesně tak, přisvědčil Geberth a dodal: Musíte pochopit, e se tu nedají čekat ádné zázraky, Amélie. Pokud půjdeme před porotu, obaloba nám hravě dokáe, e jste profesionální policistka a přebornice ve střelbě, take porota jen stěí zbatí ná argument, e k výstřelu dolo neastnou náhodou.

Normální pravidla na sever od Paguo neplatí pro nikoho. Pro ně ani pro nás. Najednou se přistihnete, e po někom střílíte, ani byste ho předtím varovala, a připadá vám to naprosto normální.

A pokud se to stane, pokračoval advokát, mohli by vám přiít vradu prvního stupně a napařit vám pětadvacet let.

Anebo trest smrti, dodala pochmurně Sachsová.

Ano, to je taky moné. Nebudu vám tvrdit, e není.

Z nějakého důvodu se teď Sachsové vloudila do mylenek vzpomínka na sokoly stěhovavé, kteří se uhnízdili za oknem Rhymova domu na Manhattanu samec, samice a malé mládě.

A pokud se přiznám k nevědomému zabití, kolik bych mohla dostat?

Takových est, sedm let. Bez monosti podmínečného proputění.

Ty a já, Rhyme.

Sachsová se zhluboka nadechla. Přiznám se.

Sachsová

, začal Rhyme.

Ale Sachsová zopakovala Geberthovi: Přiznám se.

Advokát vstal ze idle a přikývl.

Zavolám ihned státnímu zástupci a zjistím, jestli na to přistoupí. Jakmile budu něco vědět, okamitě se vám ozvu.

Kývl na Rhyma a odeel z místnosti.

Mason se podíval na Sachsovou, postavil se a s hlasitým klapáním podpatků přeel ke dveřím.

Nechám vás tu na pár minut o samotě. Vás prohledávat nemusím, e ne, Lincolne?

Rhyme se chabě usmál. Jsem naprosto bezzbranný.

Dveře se zavřely.

To je teda průvih, Lincolne, řekla Sachsová.

E-e, Sachsová. Neříkej mi křestním.

Proč ne? zeptala se Sachsová cynicky, téměř eptem. Snad to nenosí smůlu?

Moná.

Ale ty přece nejsi pověrčivý. Alespoň jsi mi to vdycky tvrdil.

Obvykle nejsem. Jene tohle je straidelné místo.

Tanner’s Corner

Město bez dětí.

Měl jsem na tebe dát, řekl Rhyme. S tím Garrettem jsi měla pravdu. Spletl jsem se. Díval jsem se jen na důkazy a eredně jsem se zmýlil.

Ale já nevěděla, e mám pravdu. Vůbec nic jsem nevěděla. Měla jsem jen takovou předtuchu a podle ní jsem jednala.

A se stane cokoliv, Sachsová, řekl Rhyme, já zůstanu s tebou.

Kývl na vozík a zasmál se. Na tomhle bych stejně moc daleko nedojel. Něco si odsedí, a a tě pustí, budu čekat před branou.

Slova, Rhyme, prohodila Sachsová. To jsou jenom slova

Můj táta taky říkal, e s náma zůstane. A týden nato ho zabila rakovina.

Jene já jsem příli bezvýznamný, ne abych umřel.

Ale mohl by ses uzdravit, pomyslela si Sachsová, a seznámit se s někým jiným. Začít znovu ít a nechat mě plavat.

Dveře vyetřovací místnosti se znovu otevřely. Stál v nich Garrett a za ním Mason. Chlapec ji neměl spoutané ruce a drel je před tělem dlaněmi k sobě.

Ahoj, řekl na pozdrav. e nevíte, co mám v dlaních? Měl jsem ho v cele.

Odkryl jednu dlaň a z ruky mu vyletěl malý motýl.

To je liaj. Nejradi mají kozlík lékařský. V uzavřených prostorách se větinou nezdrují. Jsou naprosto skvělí.

Sachsová se chabě usmála a hledala útěchu v jeho nadených očích.

Garrette, chtěla jsem, abys věděl jednu věc.

Garrett přistoupil blí a podíval se na Sachsovou.

Vzpomíná, co jsi mi říkal v té maringotce? Kdy jsme si povídali s tvým tátou v prázdném křesle?

Garrett nejistě přikývl.

Říkal jsi mi, jak ses trápil, kdy tě táta nechtěl vzít tu noc do auta.

Ano, vzpomínám si.

Ale ty neví, proč tě tam nechtěl

Snail se ti zachránit ivot. Věděl, e v autě je jed a oni tři zemřou. Kdybys nastoupil do auta za nimi, zemřel bys taky. A on si to nepřál.

Myslím, e to vím, odpověděl Garrett.

Jeho hlas zněl nejistě a Amélii Sachsovou napadlo, e přepisování něčí minulosti je nadmíru sloitý úkol.

Tak si to pořád pamatuj.

Budu.

Sachsová pohlédla na drobného béového liaje, který poletoval po místnosti.

Nechals mi nějakého v cele? Aby mi dělal společnost?

Jo, nechal. Máte tam pár beruek jejich skutečný název zní ,slunéčko sedmitečné’. Pak je tam pidikřísek a pestřenka. Je skvělé, jak tyhle mouchy lítají. Člověk je můe pozorovat celé hodiny.

Garrett se na chvíli odmlčel.

Mrzí mě, e jsem vám lhal. Jene kdybych vám nezalhal, nikdy bych se nedostal ven a nemohl bych zachránit Mary Beth.

To je v pořádku, Garrette.

Chlapec pohlédl na Masona.

Take teď můu jít?

Můe.

Garrett přeel ke dveřím, otočil se a řekl Sachsové:

Budu sem za váma chodit. Teda jestli proti tomu nic nemáte.

Budu ráda.

Garrett vyel ven a Sachsová přes pootevřené dveře viděla, jak kráčí k terénnímu autu. Patřilo Lucy Kerrové. Sachsová viděla, jak Lucy vystoupila a podrela Garrettovi dveře jako starostlivá máma, která si vyzvedává syna z fotbalového tréninku. Dveře věznice se zavřely a přeruily tento rodinný výjev.

Sachsová, začal Rhyme, ale Amélie zavrtěla hlavou a oupavým krokem vyrazila zpátky do cely.

Chtěla být na chvíli pryč od Lincolna Rhyma, od Hmyzouna i od přízračného města bez dětí.

Chtěla být na chvíli v osamělé temnotě.

A zakrátko v ní byla.

Nedaleko za Tanner’s Corner, kde je silnice 112 stále jetě dvouproudová, se u řeky Paquenoke nachází ostrá zatáčka. Hned u krajnice roste hustá změ ostřice, chmýru, indigovníků a orlíčků, které na sebe u z dálky upozorňují zřetelnými rudými květy.

Bujná vegetace zde vytváří zákoutí, které je oblíbeným stanovitěm policistů z okresu Paquenoke. Popíjejí zde ledový čaj, poslouchají rádio a čekají, a se na displeji radaru objeví číslice osmdesát pět a výe. Pak vyrazí na silnici a začnou překvapeného delikventa stíhat tak dlouho, dokud nepřispěje do okresní pokladny dalí stodolarovou bankovkou.

Kdy dnes v neděli projel tímto místem černý lexus SUV, radarový displej na palubní desce Lucyina policejního vozu ukázal povolených 71. Lucy Kerrová vak přesto zařadila rychlost, zmáčkla tlačítko, kterým se zapíná stření majáček, a vyrazila za automobilem.

Dotáhla se těsně za lexus a pečlivě si ho prohlédla. U dávno se naučila dívat se do zpětného zrcátka automobilů, které zastavovala.

Stačil jediný pohled do očí řidiče a člověk dokázal velice přesně odhadnout, jaké dalí zločiny by řidič mohl mít na svědomí kromě nepřiměřené rychlosti nebo nefunkčních zadních světel. Drogy, krádee zbraní, alkohol. A také se dalo snadno odhadnout, jak nebezpečné bude tohoto řidiče zastavit. Rovně nyní se oči řidiče krátce na Lucy podívaly ve zpětném zrcátku, avak nezračil se v nich ani nejmení stín viny nebo obav.

Nezranitelné oči

O to více teď v Lucy Kerrové vzkypěl vztek, take se musela zhluboka nadechnout, aby ho ovládla.

Mohutné auto zastavilo na zapráené krajnici a Lucy se zařadila za něj.

Podle předpisů teď měla ověřit poznávací značku vozidla a zjistit, zda na řidiče nebyl vydán zatykač a není stíhán pro daňový únik, ale Lucy se s těmito formalitami neobtěovala. Databáze motorových vozidel jí nemohla prozradit nic, co by ji jakkoliv zajímalo.

Třesoucíma se rukama otevřela dveře policejního auta a vystoupila ven.

Řidičovy oči se nyní přesunuly k bočnímu zrcátku a neustále si ji zkoumavě prohlíely. Objevil se v nich určitý náznak překvapení: zřejmě nad skutečností, e Lucy na sobě neměla uniformu – jen dínsy a pracovní koili -, přestoe se jí u pasu houpala sluební zbraň. Proč asi policistka mimo slubu zastavuje řidiče, který navíc nepřekročil rychlost?

Henry Davett stáhl okénko.

Lucy Kerrová nakoukla dovnitř a pohlédla za Davetta. Na sedadle spolujezdce seděla čerstvá padesátnice s nalakovanými vlasy, jejich vysuenost prozrazovala časté pouívání amponů ze salonů krásy.

Na rukou, uích a krku byla ověená diamanty. Na zadním sedadle seděla dospívající dívka, která se prohrabávala krabicí kompaktních disků a alespoň v duchu si vychutnávala hudbu, kterou jí otec v den Páně nedovolil poslouchat.

Policistko Kerrová, řekl Davett. V čem je problém?

Lucy mu vak viděla na očích – tentokráte ji ne jen jako odraz ve zpětném zrcátku -, e si Davett velice přesně uvědomuje, v čem je problém.

Jeho oči vak stále zůstávaly beze stopy provinilosti a byly stejně chladnokrevné, jako kdy poprvé zaregistrovaly krouivý pohyb majáčku na Lucyině policejním autě.

Lucyin vztek dosáhl vrcholu.

Vylezte z auta, Davette, vytěkla.

Miláčku, co jsi provedl?

Jaký to má smysl, policistko Kerrová? zeptal se Davett a povzdechl si.

Ven. A hned.

Lucy natáhla ruku a bouchla do zámku dveří.

Má na to právo, miláčku? Můe

Buď zticha, Edno.

Dobře. Omlouvám se.

Lucy otevřela dveře. Davett si odepnul bezpečnostní pás a vystoupil na zapráenou krajnici.

Kolem se prohnal kamion a zvedl za sebou oblak prachu. Davett se znechuceně podíval na edý karolínský jílovec, který se mu právě usazoval na modrém saku.

Jedu s rodinou do kostela, máme zpodění a já skutečně nevím

Lucy ho popadla za pai a odtáhla ho z krajnice do stínu divoké rýe a bojínku. Vedle cesty zurčel potůček, který se o kousek dál vléval do Paquenoke.

Jaký to má smysl? opakoval rozhořčeně Davett.

Vím vechno.

Váně, policistko Kerrová? Vy víte vechno? A co to je ,vechno?

O tom jedu, o vradách, o kanálu

Nikdy jsem nebyl v přímém kontaktu s Jimem Bellem ani s kýmkoliv jiným v Tanner’s Corner, odpověděl uhlazeně Davett. A pokud jsem někdy zaměstnával nějaké zaslepené blbečky, kteří si najali jiné blbečky, aby pro ně provedli něco nezákonného, není to moje vina. Pokud se to opravdu stalo, budu stoprocentně spolupracovat s úřady na jejich odhalení.

Lucy se vak nenechala vyvést jeho zdvořilou odpovědí z míry a vztekle zavrčela:

Půjdete sedět s Bellem i s tím jeho vagrem.

To jistě ne. S ádným zločinem mě vůbec nic nespojuje. Neexistují ádní svědkové. ádné tajné účty, ádné penění převody, ádné důkazy o jakýchkoliv nepravostech. Já jsem poctivý výrobce petrochemických produktů čisticích prostředků, asfaltu a určitých pesticidů.

Nezákonných pesticidů.

To se mýlíte, odsekl Davett. Agentura pro ivotní prostředí dosud povoluje pouití toxafenu v USA za určitých podmínek. Ve větině zemí třetího světa navíc tato látka nezákonná není. Čtěte trochu noviny, policistko: bez pesticidů by kadý rok zemřely statisíce lidí na malárii, encefalitidu, hladomor a

a přeila by spousta lidí, kteri kvůli ním trpí rakovinou, vrozenými vadami, pokozením jater a

Davett pokrčil rameny. Ukate mi ty studie, policistko Kerrová. Ukate mi výzkumy, které to prokazují.

Jestli jsou ty pesticidy tak naprosto nekodné, jak tvrdíte, proč jste je přestal dopravovat po silnici? Proč jste je začal plavit po vodě?

Protoe jsem se s nimi nemohl jinak dostat do přístavu kvůli několika podělaným okresům a městům, která klidně zakáí přepravu látek, o nich neznají fakta. A protoe jsem neměl čas najímat si lobbisty, kteří by kvůli mně změnili zákony.

No jo, vsadím se, e Agenturu pro ivotní prostředí bude velice zajímat, co tady provádíte.

Jen si poslute, uklíbl se Davett. Klidně ji sem polete. Dám vám na ni číslo. Pokud se někdy vůbec budou namáhat s návtěvou továrny, vude kolem Tanner’s Corner odhalí přípustné koncentrace toxafenu.

Moná, e je ho přípustná koncentrace ve vodě, moná ve vzduchu, moná v místních výrobcích

Ale co kdy se ty koncentrace zkombinují? Co se stane s dítětem, které nejprve vypije sklenici vody od rodičů, pak si jde hrát na trávník, potom sní jablko z místního sadu a pak

Davett znovu pokrčil rameny.

Zákony hovoří jasně, policistko Kerrová. A jestli se vám nelíbí, napite svému kongresmanovi.

Lucy ho popadla za klopu.

Vy to pořád nechápete, procedila mezi zuby. Půjdete do vězení.

Davett se od ní odtáhl a nenávistně zaeptal: Ne, vy to nechápete, policistko. Tímhle překračujete vechny meze. V tom, co dělám, jsem velice, velice dobrý. Nemám ve zvyku dopoutět se chyb.

Podíval se na hodinky. A teď u musím jet.

Odeel zpátky k autu a uhladil si řídnoucí vlasy. Pot mu je ztmavil a přilepil k hlavě.

Henry Davett nasedl do auta a zabouchl za sebou dveře.

Zatímco startoval motor, přistoupila Lucy na stranu řidiče.

Počkejte, poručila.

Davett ji zprail pohledem, ale Lucy si ho nevímala. Dívala se na obě spolujezdkyně.

Chci vám ukázat, co má Henry na svědomí, řekla a silným kůbnutím si roztrhla koili.

eny v autě vytřetily oči na dvě růové jizvy v místě, kde měla Lucy kdysi prsa.

Ach, propánakrále, zamumlal Davett a odvrátil pohled.

Tati

, zaeptala okovaně dívka.

Její matka na Lucy beze slova zírala.

Říkal jste, e se nedopoutíte chyb, Davette

? Omyl. Tady jste jednu udělal.

Henry Davett zařadil rychlost, vyhodil směrovku, zkontroloval mrtvý bod a pomalu vyrazil na silnici.

Lucy dlouho postávala u krajnice a sledovala mizející lexus. Pak zamátrala v kapse a sepnula si koili několika zavíracími pendlíky.

Pomalu se opřela o auto a snaila se potlačit slzy. Kdy se poté náhodou podívala do trávy, spatřila u cesty načervenalou květinku.

Přimhouřila oči. Byl to růový střevíčník, druh orchideje, její květ připomínal drobný nazouvací pantoflíček. V okrese Paquenoke byla tato květina vzácná a Lucy nikdy neviděla tak nádherný exemplář.

Pomocí stěrky na okno rostlinu během pěti minut vydloubla a opatrně ji uloila do vysokého pohárku po nápoji 7-Eleven. Sladká uměnka musela protentokrát ustoupit před velkolepou ozdobou Lucyiny zahrady.

44

Tabule na zdi soudní budovy vysvětlovala, e název státu pochází z latinského slova Carolus neboli Karel. Královský patent k zaloení zdejí kolonie toti vydal anglický král Karel I.

Karolína

Amélie Sachsová do té doby předpokládala, e stát byl pojmenován podle nějaké královny nebo princezny Karolíny. Jako rodilá Brooklyňanka se ovem jen pramálo zajímala o historii královských rodů.

Seděla teď se spoutanýma rukama mezi dvěma dozorci na chodbě severokarolínského soudu. Budova z červených cihel byla dosti stará a ozdobená tmavým mahagonem a mramorovými podlahami.

Z olejomaleb na stěnách na ni shlíeli přísní mui v černých talárech zřejmě soudci nebo guvernérové, předpokládala Sachsová -, jako by ji nyní věděli, e je ena před nimi vinna.

Zdálo se, e zde není klimatizace, ale díky promylené architektuře osmnáctého století se zde vzduch přirozeně ochlazoval průvanem a přítmím.

K Sachsové se přichomýtl Fred Dellray.

Nazdárek dá si kafe nebo něco?

Dozorce po levé straně stačil říct: Je zakázáno mluvit s

, ale pak u ho umlčel Dellrayův průkaz se znakem ministerstva spravedlnosti.

Ne, Frede. Kde je Lincoln?

Bylo téměř půl desáté.

Co já vím? Zná ho, někdy se prostě jen tak zjeví. Na chlápka, co nemůe chodit, toho nalítá víc ne vichni, které znám.

Lucy s Garrettem tu také jetě nebyli.

Sol Geberth v draze vyhlíejícím edém obleku přistoupil k Sachsové a dozorce po pravé straně mu uvolnil místo.

Ahoj, Frede, pozdravil Geberth černého agenta.

Dellray přikývl, ale dosti chladně. Sachsová si domyslela, e kromě Rhymových úlovků zřejmě tento advokát osvobodil i podezřelé, které dopadl Dellray.

Přistoupili na dohodu, informoval Geberth Sachsovou. Státní zástupce souhlasí s nevědomým zabitím bez dalích paragrafů. Pět let. Natvrdo a bez monosti podmínečného proputění.

Pět let

Ovem je tady jetě jeden aspekt, na který jsem včera nepomyslel, pokračoval advokát.

Jaký? zeptala se Sachsová a snaila se podle výrazu v Geberthově obličeji odhadnout, nakolik je tato nová potí závaná.

Problém je, e jste policistka.

A jak to s tím souvisí?

Ne vak stačil advokát odpovědět, vmísil se do hovoru Dellray:

Bude prostě přísluník policejního sboru. Uvnitř.

Sachsová to stále nechápala, a tak jí to agent vysvětlil:

Bude policajtka v base. Budou tě muset izolovat. Jinak tam nevydrí ani tejden. Bude to perný, Amélie. Pěkně perný.

Nikdo přece nebude vědět, e jsem policistka.

Dellray se slabě zasmál.

Budou o tobě vědět komplet vecko, ne si stihne nafasovat tepláky a prostěradlo.

Vdy jsem tady nikoho nezatkla. Proč by je mělo zajímat, e jsem policistka?

Těm je úplně fuk, odkud se, řekl Dellray a sledoval po očku Gebertha, který jen souhlasně pokyvoval hlavou. Ani náhodou si tě mezi sebe nepustí.

Take to vlastně znamená pět let samovazby.

Obávám se, e ano, řekl Geberth.

Sachsová zavřela oči a ucítila nával nevolnosti.

Pět let nehybnosti, klaustrofobie, děsivých snů

A můe jako odsouzenec vůbec pomyslet na to, e by se někdy stala matkou? Začala se dusit zoufalstvím.

Tak co? zeptal se advokát. Jak jste se rozhodla?

Sachsová otevřela oči. Přiznám se.

Soudní síň byla nabitá k prasknutí. Sachsová zahlédla Masona Cermaina a pár dalích policistů. A taky zachmuřený manelský pár v první řadě pravděpodobně rodiče Jesseho Corna. Zoufale jim chtěla něco říct, ale jejich opovrlivý výraz ji ihned umlčel.

Viděla pouze dva obličeje, které se na ni dívaly laskavě: Mary Beth McConnellovou a podsaditou enu, nejspíe její matku. Po Lucy Kerrové ani po Lincolnu Rhymovi zatím nebylo ani vidu, ani slechu.

Sachsová předpokládala, e Rhyme nemá to srdce, aby přihlíel, jak ji odvádějí v řetězech. A vlastně to bylo v pořádku: ani ona by ho nechtěla vidět v podobné situaci.

Soudní sluha ji odvedl na lavici obalovaných. Pouta jí nechal na rukou. Vedle se posadil Sol Geberth.

Do sálu veel soudce. Vichni přítomní povstali a lachovitý mu v objemném černém taláru důstojně usedl na vysokou stolici.

Několik minut se probíral dokumenty a hovořil se svým asistentem.

Nakonec přikývl a asistent řekl: Lid státu Severní Karolína versus Amélie Sachsová.

Soudce kývl na státního zástupce z Raleighu. Vysoký mu se stříbrnými vlasy povstal.

Ctihodnosti, obalovaná a stát uzavřeli dohodu, podle ní se obalovaná doznává k vině za zabití druhého stupně ve věci úmrtí policejního důstojníka Jesseho Randolpha Corna. Stát se zříká vekerých dalích obvinění a doporučuje trest v délce trvání pěti let, bez monosti podmínečného proputění či sníení výe trestu.

Slečno Sachsová, prodiskutovala jste tuto dohodu se svým obhájcem?

Ano, Ctihodnosti.

A sdělil vám obhájce, e máte právo ji odmítnout a přistoupit na líčení před porotou?

Ano.

Jste tedy srozuměna s tím, e přijetím této dohody se prohlaujete za vinnou z trestného činu zabití?

Ano.

Dospěla jste k tomuto rozhodnutí z vlastní vůle?

Sachsová si vzpomněla na svého otce a na Nicka. A na Lincolna Rhyma.

Ano, dospěla.

Nu dobrá. Amélie Sachsová, cítíte se vinna z trestného činu zabití druhého stupně, jak je formulován v obalobě?

Ano, Ctihodnosti.

Ve světle doporučení státního zástupce vstupuje dohoda v platnost a tímto vás odsuzuji k

Červené koené dveře na chodbu se otevřely směrem dovnitř a do soudní síně vjel s pronikavým bzučením invalidní vozík Lincolna Rhyma. Soudní sluha se mu pokouel otevřít i druhé křídlo, ale Rhyme zřejmě spěchal, a tak se přes dveře jednodue prokodrcal.

Za ním kráčela Lucy Kerrová.

Soudce zvedl hlavu a chystal se naruitele pokárat. Kdy ovem viděl invalidní vozík, stejně jako větina lidí nasadil masku politické korektnosti, kterou Rhyme nesnáel, a neřekl nic. Otočil se zpátky k Sachsové.

Tímto vás odsuzuji k pěti letům

Promiňte, Ctihodnosti, ozval se Rhyme. Potřebuji na minutku hovořit s obalovanou a jejím advokátem.

Ovem, namítl soudce, řízení je v plném proudu. Můete s nimi hovořit někdy později.

Při ví úctě, Ctihodnosti, odvětil Rhyme, s nimi potřebuji hovořit ihned.

Také on přitom mumlal, ale daleko hlasitěji ne soudce.

Konečně zase v soudní síni. Jako za starých časů.

Větina lidí se domnívá, e jediným úkolem kriminalisty je nalézání a analýza důkazů. Kdy vak Lincoln Rhyme éfoval Oddělení pro vyetřování a zdroje na newyorské policii, věnoval svědectvím před soudem téměř stejnou dobu jako laboratorní práci.

A býval dobrým odborným svědkem. (Rhymova bývalá manelka Blaine dokonce často tvrdila, e se Rhyme před lidmi, včetně jí samotné, raději předvádí, ne aby s nimi spolupracoval.) Rhyme nyní opatrně přijel a k zábradlí, které oddělovalo lavice protistran od sedaček pro veřejnost. Pohlédl na Amélii Sachsovou a ten pohled mu téměř zlomil srdce. Během tří dnů, které Sachsová strávila ve vězení, poválivě zhubla a její tvář nabrala nezdravě lutou barvu.

Kdysi ohnivě rudé vlasy měla nyní pinavé a pevně sepnuté do drdolu, který nosívala při ohledávání místa činu, aby pramínky vlasů nekontaminovala důkazy. Její jinak nádherná tvář vypadala v takových chvílích přísně a odměřeně.

Geberth přistoupil k Rhymovi a sklonil se. Rhyme s ním několik minut rozmlouval. Geberth nakonec přikývl a opět se vztyčil.

Ctihodnosti, jsem si plně vědom, e toto slyení se týká dohody o přiznání viny obalované. Přesto si dovoluji vznést neobvyklý návrh. Na světlo toti vyel nový důkaz

který můete předloit během líčení před porotou, skočil mu do řeči soudce, pokud vae mandantka odmítne dohodu o přiznání viny.

Nemám v úmyslu soudu cokoliv předkládat. Pouze bych si přál, aby byl stát s tímto novým důkazem obeznámen, a zároveň bych chtěl vědět, zda se můj váený kolega státní zástupce uvolí vzít tento důkaz na vědomí.

Za jakým účelem?

Za účelem změny obvinění proti mé mandantce, prohlásil Geberth plae. Co by poněkud ulehčilo jistě velmi nabitému programu Vaí Ctihodnosti.

Soudce obrátil oči v sloup, aby dal patřičně najevo, e severská úlisnost nemá v této části Spojených států sebemení naději na úspěch.

Přesto pohlédl na státního zástupce a zeptal se: Nue?

Jaký důkaz máte na mysli? zeptal se státní zástupce Gebertha.

Nějakého nového svědka?

Rhyme se nedokázal déle ovládat.

Ne, prohlásil. Fyzický důkaz.

Vy jste ten Lincoln Rhyme, o kterém jsem tolik slyel? dotázal se soudce.

Jako by v Severní Karolíně působili dva zmrzačení kriminalisté na vozíku.

Ano, jsem.

Kde je ten vá důkaz? zeptal se státní zástupce.

V mé úschově na úřadu erifa okresu Paquenoke, ozvala se Lucy Kerrová.

Jste ochoten vypovídat pod přísahou? zeptal se soudce Rhyma.

Zajisté.

Nemáte nic proti tomu, pane státní zástupce? obrátil se soudce na alující stranu.

Nemám, Ctihodnosti, ovem pokud se ukáe, e se jedná pouze o zdrovací taktiku, nebo pokud se zmíněný důkaz ukáe být bezcenným, vznesu proti panu Rhymovi obvinění za maření výkonu spravedlnosti.

Soudce se na okamik zamyslel a poté řekl: Nech je vzato v úvahu, e tato procedura není oficiální součástí přelíčení. Soud se toliko uvolil vyslechnout svědeckou výpověď před konečnou obalobou. Výslech se uskuteční v souladu s pravidly vyetřovacího postupu platnými ve státě Severní Karolína. Nechte přísahat svědka.

Rhyme zaparkoval vozík před lavicí. Kdy k němu nejistě přistoupil asistent s biblí, Rhyme rychle řekl:

Ne, nemohu zvednout pravici.

Nato odříkal předepsaný text: Slavnostně přísahám, e svědectví, které budu podávat, se zakládá na pravdě.

Chtěl se setkat se Sachsovou pohledem, ale Sachsová jen tupě zírala na zalou mozaikovou kachličku na podlaze soudní síně.

Geberth předstoupil před soudce.

Pane Rhyme, mohl byste uvést své jméno, adresu a povolání?

Lincoln Rhyme, Central Park 4Vest 345, New York City. Jsem kriminalista.

Tedy soudní vědec, e?

Poněkud více ne jen soudní vědec, ale soudní věda představuje největí část mé práce.

Odkud znáte obalovanou Amélii Sachsovou?

Byla mou asistentkou a spolupracovnicí při celé řadě kriminálních vyetřování.

A jak jste se ocitli v Tanner’s Corner?

Pomáhali jsme zde erifu Jamesi Bellovi a úřadu erifa okresu Paquenoke. Vyetřovali jsme vradu Billyho Staila a únosy Lydie Johanssonové a Mary Beth McCormellové.

Take vy tvrdíte, pane Rhyme, pokračoval Geberth, e jste získal nový důkaz, který souvisí s projednávaným případem?

Ano.

Jaký je to důkaz?

Poté, co jsme se dozvěděli, e Billy Stail odeel do Blackwater Landing zavradit Mary Beth McConnellovou, začal jsem spekulovat, proč to udělal. A dospěl jsem k závěru, e dostal za její vradu zaplaceno. Take

Proč si myslíte, e dostal zaplaceno?

To je přece zřejmé, zabručel Rhyme.

Vdy měl jen pramálo trpělivosti s nepodstatnými otázkami a Geberth se odchyloval od scénáře.

Podělte se s námi o své úvahy, prosím.

Billy neměl k Mary Beth ádný citový vztah. A stejně tak nebyl zapleten do vyvradění rodiny Garretta Hanlona. Dokonce Mary Beth vůbec neznal. K jejímu zavradění tedy nebyl motivován jinak ne finančním prospěchem.

Pokračujte.

Člověk, který ho najal, mu pochopitelně nehodlal zaplatit ekem, nýbr hotově. Policistka Kerrová odjela do domu rodičů Billyho Staila a obdrela svolení k jeho prohlídce. Pod Billyho matrací pak objevila deset tisíc dolarů.

To, co tam bylo, je

Co kdybyste mě to nechal dokončit? zeptal se Rhyme advokáta.

Dobrý nápad, pane Rhyme, souhlasil soudce. Myslím, e vám k tomu pan obhájce poloil dobré základy.

S pomocí policistky Kerrové jsem provedl analýzu papilárních linií, tedy rozbor otisků prstů nalezených na horních a dolních bankovkách jednotlivých balíčků. Celkem jsem objevil edesát jedna latentních otisků. Kromě otisků Billyho Staila se na bankovkách nacházely rovně otisky dalí osoby zapletené do případu. Policistka Kerrová poté obdrela povolení k prohlídce domu této osoby.

Vy jste dům prohledával také? zeptal se soudce.

Rhyme odpověděl s nucenou trpělivostí:

Ne. Já ne. Neprojel jsem dveřma. Ale řídil jsem prohlídku, kterou prováděla policistka Kerrová. Uvnitř domu nalezla účtenku od koupě lopaty totoné s vraednou zbraní a osmdesát tři tisíc dolarů v hotovosti, které byly převázány stejnými páskami jako dva balíčky bankovek nalezené v domě Billyho Staila.

To nejlepí si Rhyme jako obvykle nechal na konec. Dramatickým hlasem prohlásil:

Kromě toho nala policistka Kerrová rovně úlomky kostí v ohniti za domem. Tyto úlomky se přitom shodují s nalezenými kostmi členů rodiny Garretta Hanlona.

Čí je to vlastně dům?

Policisty Jesseho Corna.

V lavicích pro veřejnost nastal hlasitý um. Státní zástupce zachoval klid, ale přesto se lehce zavrtěl na idli, zaoupal nohama o dláděnou podlahu a zaeptal cosi kolegům, aby s nimi uváil důsledky Rhymova odhalení. Jesseho rodiče v první lavici se na sebe okovaně podívali; jeho matka zavrtěla hlavou a dala se do pláče.

Co přesně tím chcete říci, pane Rhyme? zeptal se soudce.

Rhyme odolal pokuení sdělit soudci, e je to jasné jako facka, a omezil se na prohláení:

Chci tím říci, Ctihodnosti, e Jesse Corn byl jedním z lidí, kteří se spolu s Jimem Bellem a Stevem Farrem spikli na vyvradění rodiny Garretta Hanlona před pěti lety a poté i na zavradění Mary Beth McConnellové před několika dny.

No jo, v tomhle městě ije pár srňů.

Soudce se opřel o idli.

Toto se mě ji netýká. Dohodněte se mezi sebou. Pokynul Geberthovi a státnímu zástupci. Dávám vám pět minut, po jejich uplynutí obalovaná buďto přijme dohodu o přiznání, anebo stanovím výi kauce a termín líčení před porotou.

Státní zástupce se obrátil na Gebertha.

To přece jetě neznamená, e Jesseho nezabila. I kdyby byl Corn spolupachatelem, nic to nemění na skutečnosti, e se stal obětí zabití.

Tentokráte obrátil oči v sloup Geberth.

Ale prosím vás, utrousil, jako by byl státní zástupce jen pomalejí student. To ve přece znamená, e Jesse Corn jednal nad rámec svých pravomocí policejního důstojníka a e byl v okamiku, kdy zasahoval proti Garrettovi, ozbrojeným a nebezpečným zločincem. Jim Bell ostatně sám přiznal, e měli v plánu chlapce mučit, aby jim prozradil místo pobytu Mary Beth McConnellové. A není pochyb o tom, e Corn by se po objevení té chaty býval postavil po bok Culbeauovi, aby zavradil Lucy Kerrovou a ostatní policisty.

Soudce těkal očima ze strany na stranu, jako by sledoval neopakovatelnou tenisovou výměnu.

Já se soustředím pouze na projednávaný zločin, namítl státní zástupce. Zda se Jesse Corn chystal někoho zabít, či nikoliv, tady nehraje roli.

Geberth pomalu zavrtěl hlavou a oznámil zapisovateli:

Přeruujeme svědeckou výpověď. Toto je mimo záznam.

Znovu se obrátil ke státnímu zástupci.

Jaký má toto řízení smysl? Vdy ten Corn byl vrah.

Rhyme se přidal ke Geberthovi.

Klidně s tím vylezte před porotu, řekl státnímu zástupci. Co si myslíte, e budou porotci cítit, kdy jim oznámíme, e obětí se stal podplacený policista, který měl v plánu mučit nevinného chlapce tak dlouho, dokud mu neprozradí místo úkrytu mladé dívky, kterou pak hodlal zavradit?

Tenhle zářez na pabě přece mít nechcete, přizvukoval Geberth. Máte u Bella, máte jeho vagra, soudního patologa

Ne stačil státní zástupce opět začít protestovat, Rhyme na něj pohlédl a tichým hlasem řekl: Pomůu vám.

Coe? zeptal se zástupce.

Vy dobře víte, kdo za tím vím stojí, e ano? Vy víte, kdo vyvradil polovinu obyvatel Tanner’s Corner.

Henry Davett, odpověděl státní zástupce. Četl jsem protokoly a svědecké výpovědi.

A jak si proti němu stojíte? zeptal se Rhyme.

Moc dobře ne. Neexistují ádné důkazy. A stejně tak nelze nalézt spojitost mezi ním a Bellem nebo kýmkoliv jiným ve městě. Jednal pomocí prostředníků, kteří buďto zapírají, nebo jsou mimo nai soudní pravomoc.

A vy ho nechcete dopadnout? zeptal se provokativně Rhyme. Ne zemřou dalí lidé na rakovinu? Ne onemocní dalí děti a spáchají sebevradu? Ne se narodí dalí nemluvňata s vrozenými vadami?

Samozřejmě, e ho chci dopadnout.

Pak ovem potřebujete mě. V celém státě nenajdete kriminalistu, který by mohl Davetta usvědčit. Já to dokáu.

Rhyme pohlédl na Sachsovou. V jejích očích zahlédl slzy. Dobře věděl, e se jí teď hlavou honí jediná mylenka: a u pújde do vězení, nebo ne, hlavně e nezabila nevinného člověka.

Státní zástupce si zhluboka povzdechl. Přikývl a překotným hlasem jako by si to jetě mohl rozmyslet Rhymovi řekl:

Platí.

Pohlédl k soudnímu stolci.

Ctihodnosti, v případu Lid versus Sachsová stahuje stát vekerá obvinění.

Soud bere na vědomí, odpověděl znuděně soudce. Obalovaná se propoutí. Dalí případ.

Dokonce se ani neobtěoval klepnout kladívkem.

45

Nevěděl jsem, jestli se objeví, řekl Lincoln Rhyme.

Vlastně ho to opravdu překvapilo.

Vak jsem taky nevěděla, jestli přijdu, odpověděla Sachsová.

Nacházeli se v nemocničním pokoji léčebného střediska v Avery.

Zrovna jsem byl navtívit Thoma na pátém patře, řekl Rhyme. Docela zvlátní pocit já jsem pohyblivějí ne on.

Jak je na tom?

Bude v pořádku. Zítra nebo pozítří by ho měli pustit. Říkal jsem mu, e teď uvidí fyzioterapii z úplně jiného úhlu. Moc se tomu nesmál.

Příjemná guatemalská dívka – Rhymova dočasná oetřovatelka – se posadila do kouta a začala plést červenolutou álu. Zdálo se, e zatím Rhymovým náladám odolává, i kdy měl Rhyme pocit, e je to dáno spíe tím, e jetě neumí tak dobře anglicky, aby rozuměla jeho četným jízlivostem a urákám.

Ví, Sachsová, začal Rhyme, kdy jsem se dozvěděl, e jsi vysekala Garretta z vazby, napadlo mě, es to udělala částečně i proto, abys mi dala monost rozmyslet si tu operaci.

Améliiny rty á la Julia Robertsová se prohnuly úsměvem.

Moná to bylo troku i proto.

Take jsi dneska přila, abys mi ji rozmluvila?

Sachsová vstala ze idle a přela k oknu.

Hezký výhled.

Takový klidný, e? Vodotrysk, zahrada

a spousta kytek. Akorát nevím, co je to za druh.

Lucy by ti to řekla. Vyzná se v rostlinách stejně dobře jako Garrett v broucích. Pardon, vlastně v hmyzu. Brouk je pouze jeden druh hmyzu

Ne, Rhyme, nepřila jsem, abych ti něco rozmlouvala. Přila jsem, abych teď byla s tebou a abych s tebou byla i na pooperační místnosti, a se probudí.

Změnila jsi názor?

Sachsová se k němu otočila. Kdy jsem byla s Garrettem na útěku, vyprávěl mi o různých věcech, které se dočetl v té své kníce. Miniaturní svět.

Po jejím přečtení jsem si začal znovu váit hovniválů, poznamenal Rhyme.

Ukazoval mi v ní jednu pasá. Byl to výčet charakteristik zdravých ivočichů. A jedna z těch charakteristik zněla, e zdravý ivočich se snaí růst a přizpůsobit se svému prostředí. Uvědomila jsem si, e přesně toté musí dělat i ty, Rhyme. Bě na tu operaci. Nemůu ti v ní bránit.

Rhyme chvíli mlčel a pak řekl: Já vím, e mě nevyléčí, Sachsová. Ale co je podstatou naí práce? Drobná vítězství. Občas najdeme vlákno, občas částečný latentní otisk, sem tam pár zrnek písku, která nás mohou dovést a k domu pachatele. O nic víc nám nejde jen o drobné úspěchy. Já vím, e u z tohohle křesla nikdy nevstanu. Ale potřebuju drobné vítězství. A moná i schopnost chytit tě doopravdy za ruku.

Sachsová se předklonila, vánivě Rhyma políbila a posadila se na postel.

Jak se to tváří, Sachsová? Připadá mi nějak nesvá.

Ta pasá v Garrettově kníce

Jo.

Byla tam jetě jedna charakteristika zdravého ivočicha.

Jaká? zeptal se Rhyme.

e kadý zdravý ivočich se snaí o zachování druhu.

Mám to chápat jako dalí pokus o dohodu? zamumlal Rhyme.

Jako dalí svérázné přiznání?

Třeba bychom si o tom mohli trochu popovídat, a se vrátíme do New Yorku.

Ve dveřích se objevila sestra. Potřebuji vás na předoperační přípravu, pane Rhyme. Jste připravený?

To víte, e jsem

Otočil hlavu k Sachsové. Jasně, popovídáme si o tom.

Sachsová ho znovu políbila a stiskla mu levou ruku, u které cítila sotva znatelný tlak prsteníčku.

Obě eny seděly vedle sebe v proudech slunečních paprsků.

Dva papírové pohárky s mimořádně patnou kávou z automatu stály před nimi na oranovém stole posetém hnědými spáleninami od cigaret z doby, kdy se jetě v nemocnicích smělo kouřit.

Amélie Sachsová pohlédla na Lucy Kerrovou, která seděla v předklonu se sepjatýma rukama a vypadala zkroueně.

Co se děje? zeptala se jí Sachsová. jste v pořádku?

Lucy na chvíli zaváhala a nakonec řekla: Ve vedlejím křídle je onkologie. Strávila jsem tam celé měsíce. Před operací i dlouho po ní. Zavrtěla hlavou. Nikdy jsem to nikomu neřekla, ale na Den díkůvzdání poté, co mě opustil Buddy jsem la právě sem. Prostě jsem tu jen tak trčela a dávala si se sestrama kafe a sendviče s tuňákem. Není to legrační? Mohla jsem jet k rodičům a bratrancům do Raleighu a mít tam krocana s omáčkou. Nebo k sestře a jejímu mui do Martinsville k Benovým rodičům. Jene já chtěla být tam, kde jsem se cítila doma. Co rozhodně nebylo v mém domě.

Kdy mi umíral táta, řekla Sachsová, strávily jsme s mámou v nemocnici troje svátky. Díkůvzdání, Vánoce a Nový rok. Táta tehdy ertoval. Říkal, e si u máme rovnou rezervovat i Velikonoce. Jene se jich u nedoil.

A vae matka jetě ije?

No jo. Dokonce je na tom líp ne já. Já mám po tátovi artritidu. Jako řemen.

Sachsová téměř zavtipkovala, e právě proto tak dobře střílí aby se nemusela honit za pachateli. Natěstí si vak zavčas vzpomněla na Jesseho Corna a díru po kulce v jeho čele a raději se odmlčela.

Bude v pořádku, uvidíte, řekla Lucy. Myslím Lincoln.

No já nevím, odvětila Sachsová.

Mám takové tuení. Kdy toho máte za sebou tolik co já myslím po nemocnicích -, vypěstujete si intuici.

Díky, řekla Sachsová.

Jak dlouho to podle vás potrvá? zeptala se Lucy.

Celou věčnost

Doktorka Weaverová říkala čtyři hodiny.

V dálce zaslechly útrek prázdného a strojeného dialogu z nějaké nekonečné telenovely. Slabounké zapípání pageru. Zazvonění.

A lidský smích.

Kdosi proel kolem a zastavil se.

Ahoj, dámy.

Lydio, řekla Lucy a usmála se. Jak se má?

Před nimi stála Lydia Johanssonová. Sachsová ji nejdříve nepoznala, protoe Lydia měla na sobě zelený plá a čepec. Sachsová si vzpomněla, e Lydia zde pracuje jako zdravotní sestra.

Slyelas to? zeptala se Lucy. e zatkli Jima a Steva? Kdo by to byl řekl?

V ivotě by mě to nenapadlo, řekla Lydia. Povídá si o tom celé město. Na chvíli se zarazila. Jde na prohlídku na onkologii?

Ne. Pan Rhyme tady má dneska operaci páteře. Tak jsme mu přily fandit.

No tak to mu tedy drím palce, řekla Lydia Sachsové.

Děkuji vám.

Mohutná dívka znovu vyrazila po chodbě, zamávala a zmizela v jakýchsi dveřích.

Milá holka, poznamenala Sachsová.

Dokáete si představit, co to je být sestrou na onkologii? Kdy jsem la na operaci, trávila se mnou na pokoji celé dny. Snaila se chovat co nejsrdečněji. Vlastně měla víc odvahy ne já.

Lydia vak u byla v Améliiných mylenkách kdesi velmi daleko.

Amélie se podívala na nástěnné hodiny. Jedenáct. Operace měla kadou minutou začít.

Snail se být příjemný.

Předoperační sestra mu vysvětlovala spoustu věcí a Lincoln Rhyme chápavě pokyvoval hlavou. Valium u vak na něj začínalo působit a on byl mylenkami úplně jinde.

Chtěl sestře říct, a raději mlčí a dělá svou práci, ale nemohl se zbavit dojmu, e k lidem, kteří člověku zakrátko rozříznou krk, je radno se chovat nanejvý zdvořile.

Váně? řekl, kdy se sestra odmlčela. To je zajímavé.

Ani by měl nejmení tuení, co mu sestra říkala.

Nato se dostavil oetřovatel a převezl Rhyma z předoperační místnosti na sál.

Dvě sestry ho přeloily z vozíku na operační stůl. Jedna pak přela na druhou stranu sálu a začala vytahovat z autoklávu nástroje.

Operační sál vypadal neformálněji, ne Rhyme očekával. Povinné zelené kachličky, chromované přístroje, instrumentý, hadičky.

Ale také spousta lepenkových krabic. A magnetofon. Rhyme se chtěl zeptat, jakou hudbu hodlají operatéři poslouchat, ale pak si uvědomil, e bude celou dobu v limbu a kvalita hudební produkce mu bude naprosto umafuk.

To je teda legrační, zamumlal opile na sestru, která stála vedle něj. Sestra se otočila. Rhyme viděl nad roukou pouze její oči.

Copak? zeptala se.

e mě budou operovat na jediném místě, kde potřebuje umrtvení. Kdyby mi vytahovali slepé střevo, mohli by řezat rovnou.

To je opravdu legrační, pane Rhyme.

Rhyme se krátce zasmál a pomyslel si: Tak. A u mě zná.

Podíval se na strop v zastřené a přemýlivé náladě. Lincoln Rhyme dělil lidi do dvou kategorií: na lidi cesty a lidi cíle. Někteří lidé měli cestu raději ne samotné místo určení. On sám byl oproti tomu svým zaloením člověkem cíle, jeho cílem bylo nacházet odpovědi na nejrůznějí odborné otázky a v jejich řeení nalézal větí uspokojení ne v procesu hledání. Kdy vak teď leel na zádech a díval se na chromovaný kryt operačního světla, cítil pravý opak.

Raději by i nadále setrvával ve stavu naděje a vychutnával si opojný pocit očekávání.

Anestezioloka, zřejmě původem Indka, mu zabodla do pae jehlu, připravila injekci a nasadila ji na trubičku připojenou k jehle.

Měla nesmírně zručné prsty.

Jste připraven se trochu prospat? zeptala se se slabým zpěvným přízvukem.

Jako vdycky, zamumlal Rhyme.

A vám píchnu tu injekci, poádám vás, abyste odpočítával od sta. Usnete, ani nebudete vědět jak.

Jaký je rekord? zavtipkoval Rhyme.

V odpočítávání? Jeden pán, který byl daleko větí ne vy, se dostal na sedmdesát devět, ne konečně usnul.

Já to dotáhnu na pětasedmdesát.

Jestli se vám to podaří, necháme po vás pojmenovat operační sál, odvětila netečně anestezioloka.

Rhyme přihlíel, jak mu Indka vstřikuje do íly čirou tekutinu.

Otočila se a pohlédla na monitor. Rhyme začal počítat: Sto, devadesát devět, devadesát osm, devadesát sedm

Druhá sestra, která ho před chvílí oslovila jménem, se k němu naklonila a tichým hlasem řekla:

Nazdárek.

V jejím hlase bylo cosi divného.

Rhyme se na ni podíval.

Já jsem Lydia Johanssonová, pokračovala sestra. Vzpomínáte si na mě?

Ne stačil Rhyme odpovědět, e pochopitelně ano, Lydia ponurým eptem dodala:

Jim Bell mě poádal, abych se s vámi rozloučila.

Ne! zamumlal Rhyme.

Anestezioloka nespoutěla oči z monitoru a řekla:

Jen klid. Uvolněte se. Vechno je v pořádku.

Lydia přiloila ústa na pár centimetrů k Rhymovu uchu a zaeptala:

Copak vás nikdy nenapadlo, jak se Jim se Stevem Parrem dozvídali, kdo má ve městě rakovinu?

Ne! Přestaňte!

Předávala jsem Jimovi jejich jména, aby se Culbeau mohl postarat o to, e budou mít nehodu. Jim Bell je můj milenec. Chodíme spolu u hezkých pár let. To on mě poslal do Blackwater Landing, kdy Garrett unesl Mary Beth. Toho rána jsem tam měla poloit květiny a pak se tam jen tak poflakovat pro případ, e se tam objeví Garrett. Měla jsem ho zabavit, a dát tak Jessemu s Edem příleitost ho dopadnout. Ed Schaeffer byl taky ná člověk. Ti dva ho pak měli přinutit, aby jim prozradil, kde ukrývá Mary Beth. Jene nikdo nepočítal s tím, e mě Garrett unese.

No jo, v tomhle městě ije pár srňú

Přestaňte! křičel ze vech sil Rhyme, ale vylo z něj jen tiché zamumlání.

U je to patnáct vteřin, ohlásila anestezioloka. Moná přece jen ten rekord překonáte. Počítáte vůbec? Neslyím vás počítat.

Budu celou dobu u vás, řekla Lydia a pohladila Rhyma po čele. Při takové operaci se toho můe spousta přihodit, víte? Třeba ucpaná kyslíková trubice nebo nesprávné léky. Kdo ví? Moná vás to zabije, moná upadnete do kómatu. Ale rozhodně u nebudete schopen svědčit.

Počkejte, skuhral Rhyme, počkejte!

Ha! usmála se anestezioloka a nespoutěla oči z monitoru.

Dvacet vteřin. Myslím, e opravdu vyhrajete, pane Rhyme.

Já myslím, e ne, zaeptala Lydia a pomalu se postavila.

Ve stejném okamiku celý sál v Rhymových očích zeedl a vzápětí zčernal.

46

Toto je opravdu jedno z nejkrásnějích míst na světě, pomyslela si Amélie Sachsová.

A na to, e je to hřbitov.

Pietní místo městečka Tanner’s Corner se nacházelo těsně pod vrcholkem zvlněného kopce s výhledem na řeku Paquenoke o pár kilometrů níe. Přímo ze hřbitova byl pohled na okolí jetě krásnějí ne ze silnice, odkud ho Sachsová poprvé viděla cestou z Avery.

Přimhouřila oči před sluncem a vimla si lesknoucího se pásu Blackwater Canal v místě, kde se vléval do řeky. Zdálky vypadal dokonce i tento tmavý a ponurý kanál, který tolika lidem způsobil tolik alu, jako líbezná a malebná říčka.

Sachsová stála v malém hloučku lidí nad otevřeným hrobem.

Jeden z hřbitovních zřízenců do něj právě ukládal urnu s popelem.

Vedle Amélie stála Lucy Kerrová. Garrett postával opodál. Na opačné straně hrobu rozjímal Mason Germain s Thomem, který se opíral o hůl a opět měl na sobě dokonale naehlené kalhoty a koili.

Kolem krku si uvázal odvánou kravatu s divokým červeným vzorem, která vak nějakým zázrakem nenaruovala pietnost okamiku.

Byl zde i Fred Dellray v černém obleku, který stál osaměle poněkud stranou a tvářil se zamyleně jako by si v duchu odříkával pasá z nějaké filozofické knihy, které tak rád četl. Kdyby měl na sobě bílou koili namísto zelené se lutými puntíky, silně by připomínal reverenda černoského hnutí Národ islámu.

Nebyl zde ádný kněz, který by vedl obřad, přestoe se vichni nacházeli v silně náboensky zaloeném státě a zajisté zde bylo k dispozici přinejmením deset duchovních, kteří by se tohoto úkolu milerádi ujali. Ředitel hřbitova se nyní rozhlédl po shromádění a dotázal se, zda chce někdo pronést řeč. Kdy se vichni začali rozhlíet kolem sebe a hledat případné dobrovolníky, zalovil Garrett ve svých pytlovitých kalhotách a vytáhl otrhanou knihu Miniaturní svět.

Zadrovaným hlasem začal číst:

Jsou lidé, kteří tvrdí, e ádná nadpozemská síla neexistuje, ale tento cynický názor bezpochyby neobstojí při bliím pohledu na říi hmyzu, který byl obdařen bezpočtem úasných a neuvěřitelných vlastností: křídly tak tenkými, jako by ani nebyly vytvořeny z ivé hmoty, těly bez jediného miligramu nadbytečné hmotnosti, detektory rychlosti větru fungujícími s přesností na nepatrný zlomek kilometrů za hodinu, nohama s tak vysokou stabilitou, e podle nich strojní inenýři konstruují roboty, a předevím nepřekonatelnou schopností přeít tváří v tvář drtivé přesile člověka, dravců a přírodních ivlů. Ve chvílích zoufalství si můeme vdy znovu vzít příklad z důmyslnosti a vytrvalosti těchto úasných tvorů a nalézt v nich útěchu i ztracenou víru.

Garrett zvedl hlavu, zavřel knihu a nervózně zaukal nehty. Pohlédl na Sachsovou a zeptal se:

Nechcete něco říct?

Sachsová vak pouze zavrtěla hlavou.

Nikdo dalí ji nepromluvil, take se vichni po několika minutách ticha sebrali a začali vycházet po klikaté cestě na vrchol kopce.

Ne se přehoupli přes hřeben, který vedl k malému prostranství pro pohotění, začali ji hřbitovní zřízenci zasypávat hrob.

Sachsová ztěka oddechovala, kdy kráčeli k vrcholku obrostlému stromy, vedle něho se nacházelo nevelké parkovitě.

Vzpomněla si na Lincolnova slova: To není patný hřbitov. Nevadilo by mi být pohřben na takovém místě

Zastavila se, aby si setřela z obličeje pot a popadla dech; severokarolínské vedro stále nepolevovalo. Garrett jako by vak horko vůbec neregistroval. Proběhl kolem Sachsové a začal vynáet z Lucyina auta taky s jídlem.

Na pořádání pikniku to nebyla právě nejvhodnějí doba ani místo, ale Sachsová usoudila, e kuřecí salát a meloun jsou stejně vhodným způsobem, jak uctít zemřelé, jako cokoliv jiného.

A samozřejmě skotská. Sachsová prohledala několik nákupních taek, a konečně nala láhev osmnáct let starého Macallanu. Se slabým lupnutím vytáhla z hrdla zátku.

Á, múj oblíbený zvuk, řekl Lincoln Rhyme.

Opatrně projel po nerovné trávě a zastavil se vedle Sachsové.

Svah vedoucí k hřbitovu byl pro jeho vozík příli strmý, a tak musel Rhyme počkat na parkoviti. Tie shora přihlíel, jak ostatní pohřbívají zpopelněné kosti, které Mary Beth nalezla v Blackwater Landing ostatky Garrettovy rodiny.

Sachsová nalila skotskou do Rhymovy sklenice opatřené dlouhou slámkou a pak nalila i sobě. Vichni ostatní popíjeli pivo.

Ten pančovaný alkohol je opravdu svinstvo, Sachsová, poučoval Rhyme. Za kadou cenu se mu vyhýbej. Tohle je daleko lepí.

Sachsová se rozhlédla kolem sebe.

Kde je ta dívka z nemocnice? Ta tvoje oetřovatelka?

Myslí paní Ruizová? zabručel Rhyme. Bylo to beznadějné. Utekla. Nechala mě na holičkách.

e utekla? uklíbl se Thom. vdy jsi ji dohnal k ílenství. Tos ji mohl rovnou vyhodit.

Byl jsem úplný svatouek, bránil se Rhyme.

Nemá teplotu? zeptal se Thom.

Nemám, zamumlal Rhyme. A ty?

Asi ano. Ale já aspoň nemám vysoký tlak.

No jasně, vdy má v těle díru.

Oetřovatel vak trval na svém. Měl bys

Řekl jsem, e mi nic není.

zajet trochu dál do stínu.

Rhyme cosi zabručel a začal nadávat na nerovnou zem, ale nakonec se mu podařilo domanévrovat a do příjemného chládku.

Garrett pečlivě pokládal na lavici pod stromem jídlo, pití a ubrousky.

Jak se cítí? zeptala se Sachsová eptem Rhyma. A ne začne reptat i přede mnou – nemluvím teď o horku.

Rhyme pokrčil rameny tohle bylo tiché zareptání, které mělo znamenat: jsem v naprostém pořádku.

Jene Rhyme v pořádku nebyl. Stimulátor bráničního nervu mu pumpoval do těla proud, aby pomohl plicím dýchat. Rhyme tento přístroj nesnáel – před pár lety se naučil ít bez něj -, ale nebylo nejmeních pochyb, e právě nyní ho nutně potřebuje. Předevčírem na operačním stole mu Lydia Johanssonová málem zastavila dech navdy.

Kdy se v čekárně nemocnice v Avery rozloučila s Lucy a Amélií Sachsovou, vimla si Sachsová, e Lydia zmizela ve dveřích s nápisem NEUROCHIRURGIE.

Neříkala jste, e Lydia pracuje na onkologii? zeptala se Lucy.

Ano, to pracuje.

Tak proč la do těch dveří?

Třeba se chce pozdravit s Lincolnem, nadhodila Lucy.

Sachsová vak věděla, e není běné, aby se zdravotní sestry zdvořile vítaly s pacienty před operací.

A pak ji napadlo, e Lydia musela vědět o vech nových případech rakoviny mezi občany Tanner’s Corner. Uvědomila si, e někdo musel Bellovi předávat informace o nových pacientech o třech lidech z Blackwater Landing, které Culbeau se svými kumpány později zabil.

A kdo jiný by se k tomu hodil více ne sestra z onkologie? Tahle mylenka byla trochu přitaená za vlasy, ale Sachsová se o ni přesto podělila s Lucy, která vytáhla mobilní telefon a naléhavě zavolala na telefonní společnost, její bezpečnostní oddělení urychleně sestavilo seznam Bellových hovorů. Byly mezi nimi stovky telefonátů Lydii.

Ona ho chce zabít! vykřikla Sachsová.

A obě eny jedna s nataenou pistolí se vřítily na operační sál právě ve chvíli, kdy se doktorka Weaverová chystala provést řez. Scéna jako vystřiená z neuvěřitelně přehnaného seriálu Pohotovost.

Lydia propadla panice a ve snaze dokončit úkol, který jí zadal Bell, hbitě vytrhla kyslíkovou trubici z Rhymova hrdla dříve, ne ji obě policistky stačily znekodnit. Následkem traumatu a podaných anestetik selhaly Rhymovi plíce. Doktorka Weaverová sice Rhyma oivila, ale jeho dýchání stále nebylo dostatečné, a tak musel být napojen na plicní ventilátor.

To bylo samo o sobě velice patné. Jetě horí ovem bylo, e doktorka Weaverová odmítla i přes Rhymův neskonalý vztek a znechucení provést operaci přinejmením po dobu přítích esti měsíců ne se jeho plicní činnost vrátí do normálního stavu.

Rhyme se na ni pokusil naléhat, ale doktorka se chovala stejně svéhlavě jako on.

Sachsová usrkla trochu skotské.

Řekla jsi Rolandu Bellovi o jeho bratranci? zeptal se Rhyme.

Sachsová přikývla. Nesl to těce. Říkal, e Jim byl vdycky černá ovce, ale nikdy by prý do něj neřekl, e provede něco takového. Docela jím to otřáslo. Pohlédla severovýchodním směrem. Koukej, řekla. Ví, co to je?

Rhyme se pokusil sledovat její pohled. Ale na co se dívá? zeptal se. Na obzor? Na nějaký mrak? Na letadlo? Zasvě mě, Sachsová.

Na Great Dismal Swamp. Tím směrem je jezero Drummond.

Úasné, řekl Rhyme sarkasticky.

Je plné duchů, dodala Sachsová jako turistický průvodce.

Vtom se k ním přiourala Lucy a nalila si do papírového kelímku trochu skotské. Usrkla a zaklebila se.

To je hrůza. Chutná to jako mýdlo.

Otevřela si plechovku piva.

Jedna láhev stojí osmdesát dolarů, konstatoval Rhyme.

No tak je to drahé mýdlo.

Sachsová se dívala, jak si Garrett nabírá do úst plnou hrst bramborových lupínků a pak utíká přes louku.

U ti něco přilo? zeptala se Lucy Kerrové.

Myslí kvůli pěstounství? opáčila Lucy a neastně zavrtěla hlavou. Odmítli mě. Nevadí jim prý, e jsem sama. Ale mají připomínky k mé práci. Prý mám jako policistka příli dlouhou pracovní dobu.

Co ti o tom vědí? zamračil se Rhyme.

Nezáleí na tom, co vědí, řekla Lucy. Důleité je, co udělají. Garrett se právě seznamuje s jednou rodinou v Hobethu. Prima lidi. Pořádně jsem si je proklepla.

O čem Sachsová ani trochu nepochybovala.

Ale přítí víkend spolu jedeme na výlet.

Garrett se opodál brouzdal travou a hledal nějaký hmyz.

Kdy se Sachsová opět otočila, vimla si, e Rhyme pozorně sledoval, jak se zálibně dívá na Garretta.

Co je? zeptala se a zachmuřila obočí nad jeho váným výrazem.

Kdyby ses měla s něčím svěřit prázdnému křeslu, Sachsová, co by to bylo?

Sachsová na chvíli zaváhala. Myslím, e si to prozatím nechám pro sebe, Rhyme.

Náhle se Garrett hlasitě zasmál a rozběhl se po trávníku. Honil nějaký hmyz, který si zatím svého pronásledovatele neviml. Chlapec ho dohonil, roztáhl ruce, ohnal se a skácel se k zemi. O chvíli později vstal, nakoukl do zavřených dlaní a pomalu se přioural k lavicím s jídlem.

Hádejte, co jsem nael, zvolal nadeně.

Pojď nám to ukázat, vybídla ho Amélie Sachsová. Chci to vidět.

POZNÁMKA AUTORA

Doufám, e mi obyvatelé Severní Karolíny odpustí, e jsem poněkud upravil místopis a vzdělávací systém jejich státu tak, aby vyhovoval mým přízemním potřebám. Budi jim útěchou ujitění, e jsem tak učinil s maximální úctou ke státu s nejlepími basketbalovými týmy v zemi.